Panička, Vůdce smečky, Majitelka potravního řetězce
Je to už čtvrt století, co se na svět vylouplo čertovo kvítko, které od počátků své paměti miluje zvířata, zvlášť ty chlupatá, nebo plazící se. Už od malička na louce chytala žabičky (teda žabáčky, protože ženský sou pitomý), koníky luční, troufla si i na hada užovku nebo ještěrky. V devíti na dovolené dokonce donesla mamince ukázat malou zmiji, co chytla kousek od chaty. Venčila psy všem známým, kteří byli tak odvážní, aby jí je svěřili.
Už od nepaměti chtěla mít psa, nebo jakékoli jiné zvířátko. A tak měli napřed doma rybičky. K nástupu do školy dostala od prarodičů dva křečky džungarské. O ty se dle svých nejlepších schopností snažila dobře starat a dokonce vymyslela důmyslnou metodu venčení křečků mimo terárium, a to zavřením v nejmenší místnosti bytu, ano na záchodě. Bohužel jednomu bylo toto osudným. Maminka v dobré vůli šla a zkusila křečka též vyvenčit, když byla mladá na škole v přírodě, ale zapoměla zavřít záchodové prkénko i s poklopem. :o(
Následoval další křeček a pokus o chování želviček nádherných. Ten bohužel stroskotal, jako většina, na nedůslednosti chovatelů a prodeji i nemocných mláďat. Mláďátka velikosti pětikoruny brzy ochořela a následně i přes léčení zemřela.
Po těchto měla dlouhodobý zákaz všech chlupatých zvížat, a tak měla pouze vcelku velké akvárium s rybičkami. Stále chtěla psa a nebo alespoň potkana, tahala si domů zvířata na černo (myši, morče í pokus o psa). Až v 18-ti měla povoleného prvniho potkana Jezabel. Úžasný pes do kapsy. Od té doby ji potkani doprovázejí stále.
V jednavaceti se odstěhovala od rodiny a pořídila si pitbulla. Vysněného psa, aktivního, se stále dobrou náladou. A protože zvířata jsou pro ni jako droga, u jednoho psa nezústalo a pořídila si kočku a posléze i druhého psa.
Jak to s ní bude vypadat dál? No uvidíme.