4) Vestfálský světový systém
- 1648 - 1815; kompromis válčících stran
- 1648 uzavření míru (Münster - císař x Francie, Ösnabrück - císař x protestanti - Švédsko)
- 30-ti letá válka:
císař + Španělsko + katolická německá knížata (podpora Polska)
X
Francie + Švédsko + Dánsko + protest. něm. knížata (podpora Anglie, Nizozemí a Ruska)
- náboženská válka (katolíci x protestanti) 1618 -1648
- snaha zamezit šíření habsburské hegemonie v Evropě
- z evropského hlediska nedojde k vyřešení konfliktu, v Českých zemích však Habsburkové vítězí (1627 Obnovené zřízení zemské) - české země se stávají neoddělitelnými zeměmi Habsburků
- z války těží Francie (stává se evropským hegemonem), Švédsko a VB
- Habsburkové - Rakousko, České země, část Uherska, Svatá říše římská, Španělsko + kolonie, J Nizozemí (S se odtrhlo - vestfálský systém uzná jeho nezávislost)
- hl. změny:
1) proměna státu jako základního aktéra mezinárodních vztahů - důraz na státní suverenitu
2) evropská kolonizace světa (vojenskou a obchodní expanzí)
- zahájená r.
- europocentrismus = nadřazení Evropy zbytku světa
- kolonialismus = vytváření kolonií v rozvojových částech světa (Afrika, Asie) evropskými mocnostmi (Anglie, Francie, Německo, Nizozemí, dříve Španělsko…)
- kolonie = imperialisticky ovládané a vykořisťované území (rozvoj. země)
- metropole = stát ve vztahu ke svým koloniím; hl. město státu
3) územní změny - Francie získala 3 biskupství - Mety, Toul, Verdun; Švédsko získalo Přední Pomořany, Wismar a Brémské arcibiskupství; Říše - knížata posílila svou pozici na úkor císaře; upevnění politické roztříštěnosti Německa; uznání nezávislosti Nizozemí (Španělskem) a Švýcarska
Národní stát (státní suverenita)
- stát = politicko - právní jednotka se stálým obyvatelstvem (které se hlásí k danému státu), přesně vymezeným územím a vládou schopnou zajistit suverenitu
- národ = etnická skupina spojená minulostí, kulturou a jazykem (ale také skupina, která do značné míry cítí a jedná jako jedna psychická skup. - např. americký národ)
- Vestfálský mír mnohostrannou dipl. dohodou stvrdil nové uspořádání vztahů evropských mocností a uznal státní suverenitu jako princip MP; Vestfálské smlouvy ukončily spory o suveren. tím, že neuznaly žádnou nadstátní autoritu - zákl. principy státního systému (dodnes)
- státní suverenita (zákaz zasahování do vnitřních věcí státu z vnějšku):
1) vnitřní princip
= stát je svrchovaným správcem území a obyvatelstva, na němž se rozkládá a nikdo nemůže zasahovat do jeho vnitropolitického chování a
- žádná substátní jednotka (svobodná města, vévodové) není právní jednotkou ve vztahu k zahr. (není subjektem MP - nemůže vyhlaš. války, podepisovat mez. smlouvy)
2) vnější princip
= všechny státy jsou si vzájemně právně rovny
- stát je suverénní tehdy, pokud ve svém jednání není omezován žádnými překážkami a nemusí-li nikoho žádat o povolení něco činit, jedná podle svých zájmů a představ
- nositelem suverenity je státní moc (vláda)
- středověká Evropa: král měl autoritu politickou, ale byl odpovědný duchovní autoritě (zápas o nadřazenost církevní a světské moci až do ukončení 30-ti leté války)
- stát je neomezenou legitimní politickou jednotkou světového systému!
Velmocenská centra do 18. st.
- 16. století:
- pokračující kolonizace mimoevropských regionů: Španělsko a Portugalsko jako první generace koloniálních mocnosti
- monarchie jako dominující politické zřízení v Evropě
- 18. století:
- počátky nového rozdělení sil v Evropě - formování „velmocenské pětky“ - Anglie, Francie, Prusko, Rakousko, Rusko (poslední 3 - státy Svaté aliance)
- počátky průmyslové revoluce: počátek evropské dominance ve světové politice