Konečně jsem paničku donutila něco napsat:-)
Ahojda kamarádi!
Vypadá to, že se u nás nic neděje, co? Ale opak je pravdou! Je u nás tak „rušno“, že není na aktualizace nějak čas…Pokusíme se to teď aspoň trošku napravit!
Ale kde začít…
No tak třeba naším výletem asi před třemi týdny. Paničky mamka trávila dovolenou na chatě a my s paničkou jsme se rozhodly, že tam strávíme jeden den s ní. No, kdo zná mamku paničky tak ví, že to není jen tak…Ona je totiž „mega akční“ člověk, únavu nezná a pohyb je pro ni snad „droga“.
Díky tomu, že jsme s paničkou přijely autem, vyhnuly jsme se „cykloprojížďce“ (v podání „vedoucí zájezdu“ by to bylo minimálně 50 km v jakémkoli terénu a počasí…no ono kdo to nezažil, tak si možná myslí, že jsme lenoši…ale pravda je na naší straně). Dvounožkyně naplánovaly nakonec menší výšlap po Bílých Karpatech. Vyšly jsme až krátce po obědě, počasí se zdálo být dobré, nebe bylo sice trošku zatažené, ale to ještě neznamenalo nic zlého (bylo tak už asi 3 dny vkuse).
Vzaly jsme mapu a šlo se…Po nějaké době jsme přišly k bráně Radějovské obory. Bohužel tu si i s krásnou hájenkou (která mu byla údajně prodána za velmi směšnou cenu) přivlastnil jeden „úžasný pán“, který se asi rozhodl, že nikdo nesmí vidět krásnou přírodu a to, co on s hájenkou provádí… Na bráně stál nápis „VSTUP ZAKÁZÁN, POVOLEN POUZE OZNAČENÝMI PŘECHODY“ (nebo něco v tom smyslu)…byla tam taky mapka, kde ty označená místa najdeme- původně měla mapka asi 10x5cm a byla zvětšena tak na 40x20…takže si určitě dovedete představit to úžasné rozlišení… Když se nám podařilo to aspoň trošku rozluštit (asi jen díky znalosti místní krajiny paniččiny mamky), daly jsme se cestou kolem plotu obory. Ušly jsme asi 2x větší vzdálenost než mapa „říkala“ a pořád nic. Došlo nám, že to má pan „majitel“ moc dobře promyšlené a že asi žádný vstup není.
Tak jsme změnily plán a daly jsme se na kopec „Bukovina“. Když jsme ho vyšly, tak začalo poprchat…No co, řekly jsme si, že nejsme přece žádné padavky, půjdeme dál, obejdeme to po hřebenu na vrch Žalostný (už na Slovensku), odtud na Kobylu a pak dolů na Lučinu…a tak jsme šly.
V polovině cesty na Žalostný začala solidní bouřka! Po rozmýšlení, jestli bude lepší se vrátit nebo jít dál, jsme došly k závěru, že jít dál…Než jsme přišly na Žalostný, byly jsme mokré snad až na kost…hlavně já, Jessy! A co je to vlastně ten Žalostný? Kdo viděl film Želary, tak si to dokáže představit…Žalostný je vlastně taková „osada“ v pohraničí mezi ČR a Slovenskem - dva „domky“ (jeden byl postaven z kamene a myslím, že na něm byla došková střecha) a dalších cca 10 km nic…Vypadá to, jako by se tu zastavil čas. A to úplně vážně! Klidně by tu mohli natáčet podobný film a nepoužít žádné kulisy…
No a co se odehrálo, když jsme sem přišly, to asi taky vypadalo jak scéna z filmu..nebo spíš z hororu. Bouřka pořád sílila a nám se konečně naskytla příležitost se na chviličku někde ukrýt- kousek od zmíněného obydlí stálo něco, co připomínalo seník (spíš to byla taková střecha ve tvaru A).
Zalezly jsme pod střechu a čekaly, než se počasí umoudří. To, že uhodil kousek od nás blesk, to snad ani nebudu popisovat… Ale co přišlo pak! Paničky mamka zařvala něco jako „Proboha!“a celá okamžitě zbledla. My nevěděly co se děje, ale jen jsme se otočily, zbledly jsme taky (ještě, že jsem šedivá a nejde to na mě vidět). Řítil se na nás asi 60ti kg pes, s vyceněnými zuby a pěnou u „tlamy“, na obojku mu vysel řetěz a vůbec nevypadal, že by se chtěl kamarádit. Paničky mamka pak říkala, že se jí promítl celý život před očima. No ale píšeme vám, takže žijeme… Vlastně na to zachraňování není nic tak těžkého, jen vlezete paničce do náruče a koukáte s vytřeštěnýma očima na rafana. A co že se teda stalo? Pan pes si všiml, že tam jsem já a na nějaké hlídání (a hlavně na paničku a její mamku) zapomněl. Už jsem ho zajímala jenom já. Panička říká, že jsem je zachránila.
Bohužel ani potom, co se nám podařilo dostat se do bezpečné vzdálenosti od hafana rafana, nebylo tomu peklu konec. Bouřka neustala a nám nezbylo nic, než jít v tom děsivém dešti dál. Voda s bahnem se valila z kopců dolů, potoky byly rozvodněné, nepršelo po kapkách, ale v provazech…Chvilkami mě panička musela nést, aby mě proud nestrhl.
Když jsme konečně dorazily na chatu, daly jsme si všechny teplou sprchu a já zalezla pod deku. No řeknu Vám, to byl teda zážitek…Fotky žádné nemáme, jsme rádi, že jsme nepřišli o foťák- panička ho měla v baťohu zabalený do dvou mikin a když ho po návratu na chatu vytahovala, tak z mikin tekla voda proudem a foťák nevypadal, že by byl v lepším stavu… No naštěstí to zvládl.
No a aby té vody nebylo málo, tak se páníci rozhodli, že už jsem dost velká na to, abych začala s plaváním. Byla jsem s páníkama u vody zatím asi 3x a vypadá to, že plavat umím. Prý zatím nejevím tolik nadšení jako Molly, ale plavec asi budu.
Chodím s páníkama na procházky, občas vyrazíme někam na výlet nebo k vodě a hraju si s malými lidskými kamarádkami Maruškou a Johankou. A taky jezdíme za kamarády do útulku Tibet, tam to mám moc ráda. Vždycky se tam vyblbnu a domů jedu úplně „out“, prochrním celou cestu.
Koncem června jsme byli na kukačku v Brně na Intercanisu, tam bylo hafanů! Fotky opět nemáme, panička je hlava děravá a nechala doma baterku do foťáku.
Seznámila jsem se tam se svojí nevlastní starší ségrou Ashou (Besy z Šafranice) a několika dalšími pejsky. Potkali jsme taky spoustu lidských kamarádů, včetně mojí „lidské mamky“ paní Čechové. Panička se mě tam dokonce na chvilku zbavila! Půjčila mně Míšovi a jeho mamince Pavle od Alfíka a klidně si šla prohlížet jiné pejsky…“Alfíkovci“ pak jeli i s „tetou“ Ivet navštívit Alfa do školy v přírodě a nechali pozdravovat naši Mollynku. Děkujeme!
Tento víkend jsem oslavila už 5. měsíc na světě! A že jsem zase vyrostla, no mrkněte na fotky. Páníci pojali oslavu nějak zvláštně…klidně si odjeli na víkend do Beskyd a mě nechali doma…css! Ale prý se jim tam po mě stýskalo a příště už pojedeme všichni čtyři. No ještě že tak.
Mollynka dělá dle nejnovějších zpráv pokroky a vypadá to, že už kamarádí i s aportováním. Je to naše šikulka. Mně chybí lumpačení ve dvou, už se moc těším až zase budeme vymýšlet lišárny.
To bylo v rychlosti snad všechno…Brzy se snad zase ozveme.
Zdraví Vás Jessy s páníkama