Vánoce
Ahoj kamarádi
Jdu vám povyprávět, jak jsme s páníkama strávili dobu předvánoční i vánoční.
V neděli 21.prosince mně páníčci vzali sebou za kamarády do útulku Tibet. Poznala jsem tam spoustu nových kámošů, s některýma jsme šli dokonce na prochajdu- konkrétně s malým pejskem Bobíkem a velkou černou fenečkou Sofinkou (páníkům se zdá, že má něco z německého ohaře). Samozřejmě jsem prý zlobila jen já…taková lež…já přece zlobit neumím…
Pak jsme každý den chodili s páníkama do lesa. Jednou jsme tam potkali jejich kamaráda Marka. Vybafl na mně, ale já se ho vůbec nelekla…já ho přivítala
Na Štědrý den páníci naplánovali výlet do Bílých Karpat, přesněji do NPR Čertoryje. Jsou tam óóóbrovské louky, kde se dá běhat…a navíc je to kousek od chaty rodičů paničky.
Auto jsme nechali na parkovišti dole u přehrady a vyrazili jsme do kopců. Když jsme šli kolem přehrady, tak mi páníčci několikrát řekli, ať nelezu do vody…že je studená a navíc byl skoro po celé ploše led. No znáte to, musela jsem se přesvědčit sama…
Tak jsem se rozběhla a hupla na ten tenký led…a probořila se…Ta byla ledovááááá….brrrr…. Rychle jsem se otřepala a pelášila ven. Páníček mi huboval, už si myslel, že tam pro mě bude muset skákat…
Pak jsme přecházeli přes úzký dřevěný mostek, na kterém není zábradlí. Páníček šel první a my s paničkou kousek za ním. Jenže mi uvízla noha v mezeře mezi prkny a nemohla jsem jít dál. To víte, lekla jsem se a trošku jsem začala hysteračit Páníček rychle doběhl za námi a nohu mi uvolnil. No panička myslela, že spadne dolů do potoka (je to asi 2,5 m vysoko, takže žádná sranda) a já že zůstanu na mostu vyset hlavou dolů…Ale všechno dobře dopadlo.
Pak jsme se už dostali na ty krásné rozlehlé louky. To bylo běhání! Běhala jsem jak šílená, pořád…byla jsem neúnavná. Když jsme se vraceli zpátky (jinou cestou), tak se paničce zdálo, že vystavuju…a nemýlila se… Vykulila oči a uviděla obrovské stádo daňků.
Nejdřív si teda myslela, že jsou to srny…ale pak poznala, že jsou to daňci. Oni se nás lekli (nejvíc toho výkřiku paničky: „Riško vidíš to stádo srnek?!“…hlavně že panička nadává, že se máme v přírodě chovat tiše…a takhle to poplete…) a začali utíkat pryč. Já stála a panička si oddechla, že se za nimi nechystám vyběhnout…No ale po chvilce jsem si to rozmyslela a běžela jsem za stádem. Myslíte, že mně v té chvíli zajímalo nějaké přivolání? Ani omylem… Po chvilce jsem sice přišla, ale bez vesty (měla jsem reflexní obojek i vestu)…No asi jsem si to „pohnojila“, musela jsem být pak už pořád na vodítku. Vestu jsme pak našli kousek od koryta říčky…
Paníci byli naštvaní, že jsem neposlechla…a já byla zase naštvaná za to vodítko…tak jsem zlobila o to víc… V autě (ve kterém jindy jezdím moc ráda a bez problémů) jsem nechtěla sedět, pořád jsem se vrtěla…Panička hubovala a byla už fakt „vzteklá“…říkala, že když tak zlobím, tak že žádný vánoční dárek nebude…Tak jsem nahodila ten svůj ukřivděný výraz a byla jsem móc smutná (mé herecké výkony jsou skoro na Oscara). A co myslíte, byl nějaký dárek?
Byl! Dokonce i stromeček jsem svůj měla. Paníci mi na něj dali perníčky a panička mi udělala i řetěz (na „nit“ z bůvolí kůže navlíkla psí suchary). Řetěz „padl“ jako první, mňam mňam
Dostala jsem výbornou štědrovečerní večeři a pak jsme rozbalovali dárečky. A co že jsem to dostala? Největší dárek byl cestovní pelíšek, pak vesta na hory, obojek a vodítko (obojí v oranžové barvě) a k obojku ještě novou známku (oranžová s kostičkou). Pak tašku plnou dobrot (bůvolí uši, psí adventní kalendář- asi se divíte,proč adv.kalendář na konci adventu...byl zlevněný, psí pivko, konzervu, kapsičky….no zkrátka samé dobroty) a ještě štěkacího psa z Hafíků.cz… nejdřív jsem k němu necítila příliš mnoho důvěry, ale pak jsem si s ním hrála tak, že málem přišel o oko A abych nezapomněla, ještě jsem dostala obrovskou bůvolí kost od ségry páníčka. Byla snad 2x větší něž moje hlava. Tu jsem si rozbalila jako první. Byla jsem z ní tak ohromená, že mně už pak ostatní dárečky moc nezajímaly. Řeknu paničce, ať ty moje dárečky zítra vyfotí.
Taky bych se asi měla přiznat, co jsem vyvedla...Paníci mě nechali v boudě a šli uklidit dárečky...jen ten kalendář mi nechali pověšený v boudě. Pak se za mnou panička vrátila a co nenašla....kalendář na milión kousíčků (všechny čokolády samozřejmě snězené) a stromeček na zemi (perníčky všechny v mém břichu)...Další den jsem zahrabala kost do květináče se stromečkem...podotýkám, že kost je stejně velká jako ten květináč Prý jsem kouzelnice
Na 1.svátek vánoční jsme šli do lesa a na Štěpána jsem vyrazili do polí. Zastavili jsme se u jednoho posedu. Páníci vylezli nahoru, já musela čekat dole. Potkali jsme cestou i několik bažantů. Pak jsme slyšeli rány- byl hon. Tak jsem šla radši na vodítku.
No myslím, že já jsem si docela vánoční svátky užila Škoda, že je to jen jednou za rok…
Do zítřka určitě budou na rajčeti nějaké fotky, tak mrkněte