Jednou pochopíš
Jednou pochopíš
Stála zády opřená o plot, v rukou tašku a špičkou boty vyrývala důlek do hlíny. Byla nervózní a vlastně ani pořádně nevěděla proč. Scházely se přece už měsíce! Nedávalo to smysl. Vždy byla rozrušená, ale dnes ještě víc. Bylo to snad proto, že se chystala říct Yukiko tu…. Věc? Bála se. Měla strach, jak bude reagovat, ale déle už to odkládat nemohla. Nechtěla riskovat, že by na to mohla přijít sama.
„Airen! Airen!“ ze školní zahrady se k ní s rozzářeným úsměvem řítila její přítelkyně. Mávala na ni už z dálky a bylo jí úplně jedno, že jí kraťounká sukýnka vlaje na všechny strany. Zastavila se těsně před Airen. „Ahoj,“ úsměv se jí ještě víc rozšířil.
„Ahoj, Yukiko,“ zašeptala v odpověď, ale na dívku se nepodívala. Stále hleděla do země.
„Stalo se něco?“ zeptala se opatrně Yukiko. Tohle se jí nezdálo. Airen nikdy nebyla takhle zamlklá.
„Já…. Musím ti něco říct. Totiž…. Mám přítele,“ namotala si pramínek vlasů na prst a letmo pohlédla na svou společnici. Musela jí to říct. Kvůli tomu slibu. Kvůli slibu, že si vždy všechno poví. Už teď… už v tuto chvíli to bylo několik týdnů, co jí to tajila.
„Jak dlouho?“ zašeptala nevěřícně.
„Chvíli…. Pár týdnů….“
Mlčela. Mlčela a pak se rozesmála. Její smích se rozléhal daleko do ulic. Byl to bláznivý smích dívky, kterou někdo hluboce ranil. „Tak hodně štěstí…,“ smích vystřídaly slzy. Copak mohla jen pomyslet na to, že by ji takhle zradila?
„Yukiko….“
„Nech mě být, Airen….“
Jak dlouho už na sebe nepromluvily? Jak dlouho se už nesešly před bránou?
„Airen…,“ ozval se chlapecký hlas, jakoby z velké dálky. Nevnímala ho, dokud ji neoslovil snad počtvrté.
„Airen, jsi v pořádku?“
Usmála se. „Ano, jsem….“
Dlouho bloumala městem, než se konečně dostala domů. Bez jediného slova se svlékla a vlezla do vany. Horká voda jí máčela vlasy a ona plakala. Jak jí to mohla udělat? Celé týdny jí to tajila! Copak jí to mohla jen tak odpustit? Jakoby jejich slib neměl už žádnou cenu. Nechápala to. Proč tak najednou?
Tichá melodie telefonu, značící, že ji zase někdo shání. Ani se nenamáhala dívat, kdo to je.
„Yukiko?“ ozvalo se váhavě.
„Airen!“ vydechla stejně tiše. Zavolala jí. Po tak dlouhé době se konečně ozvala.
„Yukiko, omlouvám se…. Promiň mi to, můžu přijít?“
„Jen pojď….“
Proč? Proč se teď zničehonic objevila a nechtěla nic jiného než odpuštění?
Nepříjemný zvuk zvonku. Pomalu otevřela, přesto sotva stačila zachytit svou padající přítelkyni. Co se jí to stalo?
„Rozešel se se mnou….,“ zamumlala tiše. Cítila se prázdně. Jakoby v ní něco zemřelo. Nějaká důležitá část jejího srdce, její osobnosti…. A přece byla napůl ráda, že už to skončilo. To kvůli němu se od Yukiky odloučila. To kvůli němu ji zradila, to kvůli němu ji na takovou dobu ztratila. Nenáviděla ho.
„Už je dobře….,“ utěšovala ji, ale sama měla na tváři šťastný úsměv. Vrátila se. Nechala ho být a vrátila se k ní. Třeba už pochopila…. Třeba už ví….
„Miluju tě.“
Dech dvou dívek, hrajících ve skladbě, jíž by už nikdo nedokázal zopakovat. Veselý smích a vnitřní souznění. Romance a perníková srdce, bolest a krása toho citu, o němž se stále mluví, ale ne každý má právo ho poznat. Vše se míchalo v jediné dlouhé hře, vše rozmazané a přesto jasné. Vše zároveň nádherné a ošklivé. Krátký polibek plný vášně a výkřik…. Pak už jen ticho…. Pulzující ticho…..
„Taky tě miluju, Airen.“
Komentáře
Přehled komentářů
No do hája! Tak ja ti tu radím, že čo máš napísať do deja, a ty pri tom píšeš takéto krásne poviedky!!! No to som ale "dobrá". *Trieska si hlavu o stôl*. No tak nič no. Krásna poviedka, síce krátka, ale krásna.
ahoj
(kha, 28. 12. 2008 21:52)
Ahoj fakt se mi moc libi tvuj blog nechces se spratelit?
kdyz tak odkaz:http://olys.webgarden.cz/
O.O
(Broskynka, 23. 12. 2008 23:13)Mne sa to náhodou veľmi páčilo... Bolo to zaujímavé a nevídané ... krásne a aj tak no proste som sa do toho vžila xD... jop
...
(Chris, 22. 12. 2008 21:42)
Užasné, krásne.......................................
I přeto že to bylo tag kratoulinký to melo svou hloubku. Máš obroskej talent já myslím
...
(haru, 21. 12. 2008 19:57)to bola krásna poviedka, kratučká, no o to silnešie tie slová zneli
Potlesk
(Memphis, 21. 12. 2008 19:03)To je velmi ucelené mistrovské dílo gratuluji a smekám je to dobré richlé krátké a velmi krásné.
Nadpis
(Lilith-sama, 11. 6. 2010 17:03)