Sportovní výkonnost podléhá u každého sportovce dvěma skupinám faktorů. Jedná se o faktory endogenní, jehož nositelem je samotný sportovec, tj. tělesné a duševní dispozice (schopnosti, dovednosti, rysy apod.) a faktory exogenní, které se netýkají vlastního tréninku, nejsou trénovatelné. Ačkoliv nejsou přímou součástí vlastního tréninku, musíme s nimi počítat. Mohou to být různé vlivy jako materiál, klimatické vlivy, různé jevy a pochopitelně i druh a složení výživy. Sportovní výživa je úzce spjata s energetickým metabolismem a zdravotním stavem každého sportovce, a to nejen vrcholového. Díky vysoké intenzitě a objemům dochází často k překračování fyziologické hranice zatěžování člověka. Chyby ve výživě pak mají přímý dopad na jeho tréninkovou kapacitu a aktuální výkonnost. Problematika sportovní výživy pro výkonnostní sport je úzce spjata s extrémními nároky na organismus, a proto se musí neustále hledat nové postupy a použití různých speciálních podpůrných prostředků, bez nichž se trénink sportovce již neobejde. Vývoj vrcholového sportu v šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých letech otevřel obrovský prostor pro objevování nových znalostí a dalšího experimentování. Pokud se nyní za těmito zkušenostmi ohlédneme, můžeme shrnout platné informace o výživě pro sportovce do následujících okruhů:

I když je pro sportovce limitujícím faktorem výživy vysoká dodávka energie, ostatní funkce výživy nesmí být opomenuty. V procesu získávání energie pro pohyb jsou zapojovány všechny tři hlavní živiny – sacharidy, bílkoviny a tuky.

Optimální výkon vyžaduje pečlivou nutriční vyváženost základních živin. Trojpoměr základních substrátů ve výživě člověka by měl být:

*  sacharidy    55 - 60 %
  *  bílkoviny    15 - 20 %
  *  tuky         25 - 30 %

Doporučené dávky pro sportovce respektují obecně poměr živin na hodnotě 4:1:1 (např. 400 g sacharidů, 100 g bílkovin a 100 g tuků). Existují tzv. standardy pro optimální dietní příjem (Doporučené denní dávky - RDA), což je odhad adekvátního příjmu určitých látek pro udržení dobrého zdraví. Tyto standardy zde nebudu uvádět. Chci jen podotknout, že nutriční potřeby vrcholových sportovců však tyto RDA hodnoty výrazně převyšují.

*  sacharidy
  *  bílkoviny
  *  tuky
  *  vitamíny
  *  minerály
  *  voda

Glukosa, uvolňovaná rozpadem jaterního glykogenu, cirkuluje v krvi a slouží jako zdroj energie pro CNS, případně je vychytávána svalovými buňkami. Její množství je sice z hlediska celkového obsahu energie zanedbatelné, avšak je důležitým regulačním prostředkem. Množství uloženého glykogenu v obou zmíněných orgánech se individuálně velmi liší a mění se za různých podmínek. Při poklesu původního množství svalového glykogenu na 1/3, dochází k ovlivnění kvality výkonu. Ještě výrazněji působí pokles hladiny krevního cukru, což je jev poměrně častý a vyplývá z nízkého obsahu glykogenu v játrech. Tomuto jevu se říká hypoglykémie a její projevy lze poměrně dobře rozpoznat (ztráta orientace, diskoordinace, ztuhnutí lícních svalů).

a)  trénovanosti
  b)  době trvání a intenzitě zatížení
  c)  zásobě svalového glykogenu

Opakovaně zatěžovaný sval, jehož zásoby glykogenu jsou v maximální možné míře vyvinuty, se okamžitě po výkonu snaží znovu vytvářet co největší zásoby, a tak v této době okamžitě přijímá a ukládá všechny nabízené sacharidy. V rámci regenerace se organismus snaží vytvořit větší zásoby energie, než které měl na počátku (princip superkompenzace). Celá procedura si však vyžaduje trochu více času (2-3 dny), takže je nutné podle toho upravit tréninkový plán sportovce. Pokud je vše správně načasováno, lze zásoby svalového glykogenu až zdvojnásobit. Dojde-li k vyčerpání zásoby glykogenu v obou orgánech, zvýšenou měrou se využívají tuky, přičemž nezbytná hladina glykémie je udržována zvýšeným procesem tvorby glukosy z bílkovin (tzv. glukoneogeneze). Potom dochází k úbytku svalových, plazmatických a dalších typů bílkovin. V průběhu zatížení již nelze prakticky využít k tvorbě energie jinou živinu než cukry. Tuky jsou dlouho tráveny, potřebují dostatečně prokrvený zažívací trakt a dostatek energie ke své přeměně, totéž v podstatě platí i o bílkovinách. Jsou-li tedy cukry podávány vhodnou formou a ve vhodný čas a správném složení, jsou rychle vstřebávány i využívány.

Při běžném stravování se dává přednost složeným cukrům. Za zdroj sacharidů lze označit všechny potraviny obsahující škrob nebo glykogen. Doporučený příjem sacharidů pro vrcholového sportovce činí 300-400 g i více za den. V rámci vlastního sportovního tréninku se ve vysoké míře používají jednoduché cukry, a čím dál více tzv. maltodextriny. Při konzumaci jednoduchého cukru totiž dochází k velmi rychlému přenosu cukru do krve, na což organismus reaguje zvýšeným využíváním cukru jako paliva. Tento okamžitě dostupný zdroj energie se snaží ukládat do svalů a přebytek do tuků. Po rychlém vyčerpání energie, které následuje, však dojde k totálnímu útlumu. Nízkomolekulární sacharid maltodextrin se naopak začíná z větší části štěpit až v tenkém střevě, čímž prodloužíme dobu přísunu energie a útlumu se vyhneme. Nachází se ve zvýšeném množství například v kukuřici. Příjem sacharidů vrcholového sportovce je tedy obecně načasován tak, aby ladil s jeho tréninkovým procesem.

Bílkoviny jsou živinou nejčastěji diskutovanou. Příčinou je nejen nejednost názorová, týkající se jejich množství, ale i některé pochybné informace o nevhodnosti jejich konzumace. Přívod bílkovin se vyjadřuje v gramech na kg tělesné hmotnosti (TH). U vrcholového sportovce by měla činit 2-3 g/kg TH. Při nepříliš extrémním zatížení vytrvalostního typu lze počítat s katabolismem bílkovin 1,5-2,0 g/kg TH bílkovin. To znamená, že konzumace 2,0 g stravou je zcela přiměřená, někdy dokonce deficitní. Bílkoviny, především živočišné, jsou ve stravě vrcholového sportovce nezastupitelné. Kromě úlohy tvorby svalové hmoty mají v určitých případech význam i jako zdroj energie. Jelikož pro vrcholového sportovce vážícího 80 kg může znamenat přívod 240 g bílkovin v normální stravě menší či větší problém, vyrovnává se deficit pomocí proteinových koncentrátů či aminokyselin (BCAA). Tímto způsobem se do organismu dostává požadované množství proteinů a trávící systém se zbytečně nezatěžuje. Se sportem souvisí také psychická vyrovnanost sportovce. Tu pomáhají v těle vytvořit i některé speciální aminokyseliny ovlivňující mozkovou činnost.

Zlepšení mozkové činnosti zvyšují především následující čtyři aminokyseliny: tryptofan, fenylalanin, arginin a lysin. Ovlivňují mozkovou činnost tím, že se podílejí na látkové výměně v mozku a nepřímo tím, že podporují tvorbu hormonů, a tím zlepšují mozkovou a duševní činnost. Tryptofan je výchozí substancí pro serotonin a malatonin. Serotonin je jeden z nejdůležitějších přenašečů v mozku, zlepšuje náladu a zvyšuje sebevědomí. Z fenylalaninu jsou vytvářeny hormony štěstí - noradrenalin, ACTH - adrenokortikotropní hormon a endorfiny. Arginin a lysin jsou základními stavebními látkami pro růstový hormon.

Tuky nelze ve stravě opomíjet, v žádném případě však ani přeceňovat. V běžné stravě bývá dostatek na pohled neviditelných tuků, protože jsou obsaženy v tukové tkáni v mase, ve svalových buňkách přímo, mezi svalovými vlákny; dále v mléčných výrobcích, sýrech apod., takže není třeba organismu dodávat další množství speciálně. Tuk je hlavním zdrojem energie a poskytuje tělu až 70% energie.

Příliš zvýšený příjem samotných vitamínů není bezpodmínečně tou správnou cestou ke zdraví a dosažení optimální výkonnosti. Stejně jako u všech přijímaných látek, musí i u těchto látek být zachován jejich správný poměr, aby nedošlo k narušení vnitřní rovnováhy organismu (homeostázy), což by se projevilo až za poměrně dlouhou dobu. Všechny účinné látky musí společně harmonicky působit na organismus jako celek.

Ztráty minerálních látek potem v průběhu výkonu a močí a potem ve fázi regenerace jsou velmi důležité z hlediska jejich doplňování. Složení iontových nápojů vychází ze zobecněných výsledků sledování a obsahuje v sobě celou vyváženou škálu iontů a vitamínů.Tak jako se ztrácí více Na v potu při zátěži, tak se ztrácí více K a Ca močí ve fázi regenerace - to má dopad i na složení nápojů a stravy. S ohledem na značně individuální reakci na zatížení je jediným správným a přesným řešením podrobné biochemické sledování. To však vyžaduje odběry krve a použití analytické laboratoře (ICP), což je v současnosti v ČR málo dostupné.

Normální výměna vody v lidském organismu probíhá tak, že denně člověk spotřebuje přibližně 3 l vody a stejné množství také vyloučí. To znamená, že přísun a výdej jsou v rovnováze. Je ovšem si třeba uvědomit, že vodu získává náš organismus nejen prostřednictvím tekutin, ale také z tzv. tuhých potravin, které kromě živin obsahují i dosti značné množství vody a dále pří přeměně některých živin v organismu, zejména tuků. Za normálních okolností přijímáme denně v nápojích cca 1500 ml vody, v potravě 1000 ml a při přeměně různých látek cca 300 ml a vydáváme močí cca 1500 ml vody, kůží 600 ml, dýcháním 550 ml a stolicí 150 ml. To znamená, že příjem i výdej jsou ve vzájemném poměru 2800 ml:2 800 ml, čili zaokrouhleně 3 l : 3 l. Při větším objemu zatížení výdej a tím i spotřeba vody stoupá. Zvýšení potřeby závisí zejména na kvalitě výkonu, na jeho délce, trénovanosti jedince a teplotě okolního vzduchu. Dostatek tekutin je nezbytný pro kvalitní termoregulaci. V průběhu fyzické aktivity vzniká teplo, které je odváděno krví do kůže. Tělesná teplota se zvyšuje, mnohá měření u maratónců ukázala až hodnotu do 41°C! Tím se zvyšuje jak obrat metabolismu, tak především kvalita přeměny energie, snižuje se cirkulující objem krve, zhoršuje se přenos kyslíku až na 60% optima. Tělesná teplota je regulována především pocením. Jednou z nevýhod i dobrého pitného režimu je to, že většinou nemůže beze zbytku nahradit ztráty tekutin a solí pocením - příjem tekutin v průběhu výkonu je vždy menší než ztráty. Za hodinu lze vypít maximálně 0,8 litru, kdežto vypotit až 2,0 litry. Netrénovaný člověk může vyprodukovat až 0,8 l potu/hod , kdežto dobře trénovaný vytrvalec vyprodukuje až 3l potu/hod. To vše svědčí o velikém významu vody u vrcholových sportovců, a proto je třeba zajistit potřebný přísun vody i se všemi potřebnými minerály a vitamíny do organismu již v průběhu nejen intenzivního tréninku a výkonu, ale i před ním. V horkém a slunečném dni se spotřeba vody u vytrvalců může vyšplhat až na 8-10 l/den. Proto je třeba příjem tekutin velmi obezřetně hlídat a ani ve dnech chladnějších a bez tréninku nepít méně než 3 l/den.