Jak zvládat depresi
Deprese se v současné době stává hrozbou číslo jedna. Proti nemocem jako je AIDS či rakovina již lékaři a vědci nacházejí léky, které vážné nemoci tohoto typu zpomalují nebo dokonce zcela zlikvidují. Jak je to ale s depresí? Lidé tuto nemoc nezvládají přesto, že se stále zvyšuje prodej antidepresiv. Nový britský výzkum dokonce ukázal, že nejnovější antidepresiva pomáhají jen velice malému procentu lidí. Existuje ovšem i jiné řešení, jak se deprese zbavit, a to pracovat s vlastní psychikou.
Depresi lze zvládnout bez prášků
Pokud dnes máte depresi a myslíte si, že musíte navštívit lékaře, nemusí to být nutně pravda. Depresi lze zvládnout i bez léků a vlastními silami. Kromě toho, jistě vám pomůže fakt, že nejste sami, kdo depresí trpí a trápí se, že (z deprese) nenajde cestu ven. Ani vy, ani ostatní však nejste psychicky choří!
První krok - zjistěte, ve které oblasti života má vaše deprese kořeny
Abyste se lépe zorientovali v současném stavu, zkuste si své problémy rozdělit do čtyř základních životních oblastí. Nakreslete si čtverec a rozdělte ho na 4 díly. Všechny problémy, které dnes lidi trápí, můžeme rozdělit do těchto oblastí – práce, vztahy, zdraví, peníze. Tyto oblasti si zapište na papír, zamyslete se nad každou konkrétní oblastí a napište, jaké problémy a nepříjemné myšlenky zde máte.
Druhý krok - uvědomte si, kde chcete ve svém životě být
Díky separaci problémů do čtyř životních oblastí již vidíte příčiny své deprese. Vidíte, že žijete život a prožíváte situace, které nechcete, a to vám přináší nepříjemné myšlenky. Kde ale vlastně chcete být? Jaký život chcete žít? Představte si, jak by váš život měl vypadat, abyste se cítili spokojeně a tyto představy si zapište opět do svého čtverce.
Třetí krok - zeptejte se sami sebe, proč už svůj ideální život nežijete
Nyní už znáte příčiny svých depresivních stavů a zároveň si uvědomujete, jaký život chcete žít. Položte si nyní u každé životní oblasti jednoduchou otázku: „ Proč už svůj ideální život nežiji? Odhalte přičiny, které vám brání žít spokojený život, ať už jsou vnější nebo čistě osobní. Odpovědi napište přesně tak, jak vám je vaše hlava nabízí. Mohou vypadat např. takto:
„Nikdo mě nemá rád.“
„Bohatství je jen pro vyvolené.“
„Musím dřít, abych něco měl.“
„Bojím se říct šéfovi o zvýšení platu.“
„Bojím se, že bych partnerovi ublížila.“
Takové věty jsou výchozím materiálem k odhalení vašeho emočního nastavení. A co to je?
Čtvrtý krok - vraťte se v myšlenkách zpět do svého dětství
Emoční nastavení získáváme z 90% během svého dětství, a to maximálně do osmého roku života. Během tohoto období vznikají takzvané emoční vzorce, které mají zásadní vliv na náš život a na naši psychickou pohodu. Pro zvládnutí deprese je nutné tyto emoční rovnice najít a pracovat s nimi tak, aby se naše emoční nastavení změnilo.
Pátý krok - odhalte své emoční rovnice
Co jsou emoční rovnice a jak je můžete odhalit, zjistíte zde
Komentáře
Přehled komentářů
Autor by nemel psat o depresi, vi o ni velmi malo. Snad jen ty priciny v detstvi, ale fakt by me zajima zajimalo, jak jeho ctvrceni problemu vyresi vyresi to destske zoufalstvi a stresy, ktere do nick prekvapeni pozorneho ctenare ani nezahrnul.
Poněkud matoucí
(Sasha, 13. 11. 2018 12:30)
Autor tohoto článku na mě působí, jako kdyby pořádně netušil, co deprese je. Je určitě důležité uvědomit si původ depresí, ale pokud je "špatná nálada" způsobená věcmi jako jsou peníze, vztahy nebo další, ze zmiňovaných kategorií, tak se nejedná o depresi. Jedná se o přirozenou psychologickou reakci na vnější vlivy. To je řešitelná situace. Nevidím v tom ale ponaučení například pro člověka jako jsem já. Vím kde jsou prameny mojí deprese a jedná se především o silná traumata z dětství. Má deprese se projevuje tak, že mám vše, na co bych si mohl vzpomenout. Ve všech aspektech mého života se mi daří a měl bych být šťastný. To ale nejsem a nastává pocit viny. Dokonce člověk sebe destruktivně vyhledává negativní aspekty života jenom aby měl alespoň nějaké odůvodnění pro svoje pocity. Člověk co má deprese je mnohem nešťastnější, pokud má skvělý vztah, hromadu peněz a nic mu nechybí, protože tím víc si uvědomí, že je něco špatně v jeho hlavě. Pak přichází strach ze zklamání okolí a vyděšení ze zodpovědnosti za cizí štěstí. Teď když se vrátím a zareaguji i na některé komentáře. Někdo tu tvrdí, že i deprese z nedostatku "něčeho" v životě je pravá deprese. Nejenom že si myslím, že to není pravda. Dokonce bych řekl, že je nebezpečné cokoliv takového tvrdit. Je totiž dost možné, že příčina deprese dotyčného je mnohem vážnější. často ji ale nevidíme a myslíme si, že za to může "něco" co nám chybí. Když toho ale potom dosáhneme, deprese nezmizí a dokonce se prohloubí.
Pokud bych mohl poradit něco konkrétního a obecného pro lidi, kteří sem nepřišli řešit proč jsou smutní z výše zmíněných, poněkud banálních věcí:
Pokud chcete začít řešit deprese bez profesionální pomoci, tak bych určitě nepodceňoval sílu věcí, jako je například zdravá strava a pohyb. Je až neuvěřitelné, jak se dá chemie mozku stimulovat právě těmito věcmi. Nejtěžší je začít, ale stojí to za to. Například i pomalejší běh uvolňuje do mozku dopamin, serotonin a odbourává kortizol "stresový hormon". Nemohu uvěřit, že tuto zásadní a prostou informaci sem autor článku neuvedl, přestože našel prostor pro návod se čtverečky neštěstí.
Re: Poněkud matoucí
(Dotaz, 30. 11. 2018 19:08)Ne kazdy ma depresi zapricinenou nemoci, smrtiblizkoho atd. Existuje i varianta poklesu nalady pravidelne se opakujici a to je take deprese. Ale libi se mi Vas nazor.
Jen čtyři kategorie?
(Veronika, 19. 12. 2015 23:42)Věřím, že spoustu lidských problémů pramení ze čtyř hlavních oblastí života (práce, peníze, zdraví, vztahy). Já vnímám svůj problém jako nadřazený všem těmto čtyřem kategoriím. Nebaví mne život. Někdy se s tím srovnávám lépe, někdy hůře, je mi 27 a nechuť k životu prožívám zhruba od svých šestnácti let. Mým cílem je najít "smysl života", proč jsme na tomto světě. Ptala jsem se na tuto otázku mnoha lidí a stále nenacházím uspokojivou odpověď. Nejčastěji lidé říkají, že jsme tu proto, abychom zachovali civilizaci, nebo prostě jen proto, abychom si ten život užili, když už nám byl dán takový dar. Ale k čemu to všechno je? Viděli jste někdy, jak se na sebe lidé tváří v dopravních prostředcích? Stalo se vám někdy, že se na vás prodavačka v obchodě usmála? Jsou to možná maličkosti, ale na tomhle světě mi nejvíc chybí lidský kontakt. Všichni zírají do mobilů a tabletů a jiných chytrých zařízení, pouštějí si moudrá videa a baští prášky na depresi jako lentilky. A při tom všem dál zalidňujeme naši matičku Zemi. Tvoříme hektary skládek, bytových domů, skladišť a jiných staveb a aby nám pak nebylo tolik líto přírody, pošleme občas nějakou tu korunu na nešťastníky v Africe nebo na postižené děti. Ve finále se tímhle stylem lidstvo zahubí samo. Takže k čemu je těch pár desítek let, co tu mám trpět? Jaký to má účel? Proč???
Re: Jen čtyři kategorie?
(Jiří, 15. 4. 2016 4:47)
Milá Veroniko,
se zaujetím jsem si přečetl Tvé životní názory a také postoj k Tvému okolí. Možná Tě to nepotěší, ale v mnohém máš pravdu. Naše společnost, anebo ta majoritní, která se nyní preferuje a reflektuje v celé naší společnosti - obzvláště v médiích, je spotřební a celkem krátkozraká. Jde o množství zdánlivě šťastných lidí, jejichž největším zážitkem je koupě nového auta a plné břicho pokud možno exotickým jídlem. Deprese Tě začaly obtěžovat, anebo přesněji řečeno provázet životem právě v období, kdy sis uvědomila své postavení ve světě, tedy to, že tady jsi, a teď co s tím. Zkus se zamyslet i nad jinými hodnotami a způsoby života, než jaké jsou nyní preferovány, než jaké jsou dnes v oblibě u většiny a popřemýšlej, co by se s tím dalo dělat, co by Ti udělalo radost. Myslím si, že po sametové revoluci u nás, ať už to zde vypadá jakkoli, je možnost nesdílet vše tak, jak je Ti předkládáno. Můžeš si o tom zcela svobodně myslet co chceš a pokud s tím nesouhlasíš, tak se to buďto pokus změnit anebo se toho alestpoň neúčastni. To je podle mě jeden z hlavnách důvodů depresí - bezmocnost života v materialistické společnosti ať už postkomunistické anebo posttotalitní, která si svou totalitu vytváří vlastní netolerancí. Docela chápu, že každý nemá sílu opustit svoji zemi a naučit se jiný jazyk a zkusit to jinde, jestli to nebude lepší, ale v tom případě je důležité a asi mnohem těžší, najít si v naší malé zemičce ten zapomenutý kout krásy, kde ještě stojí za to žít, budovat hodnoty, o které stojíš, byť bys byla ochotna zapomenout na své společenské postavení a případný vysokoškolský titul a třeba pracovat jako ošetřovatelka zvířat aenbo v ovocném sadu či snad jako pečovatelka těch, kteří to doopravdy potřebují a už na to sami nestačí. Dostalo se mi před léty rady od jednoho psychologa, který vyslechl moje nářky nad stavem společnosti - tehdy mi řekl:"Pokuste se vnímat a řešit jenom to, co jste schopen sám valstními silami obsáhout a případně i ovlivnit. Ovlivnit svými každodenními kroky, postoji v práci, svými názory, prostě žijte svobodně a podle svých představ. Časem Vás to posune tam, kam patříte anebo tam, kde byste chtěl být. A je asi docela jasné, že to může ze začátku přinést počáteční negativní reakce okolí, třeba ztrátu povrchích přátel anebo i zaměstnání. Určete si hodnoty a stanovte si jejich žebříček a tím se řiďte. To je vše."
Smysl života si musí každý určit sám. A je to docela zajímavé a možná i hezké, že se s věkem posouvá rovnoměrně s tím, jak hluboce život prožíváte a co mu dáváte. Všechny tyto skutečnosti Vás dále formují a otevírají Vám další obzory, ve kterých si můžete svůj "vlastní" smysl života najít, jít za ním a opečovávat si ho. Vždycky to stojí za to. A domnívám se, a proto jsem Vám i odepsal, že máte pravdu, je to jeden z nejdůležitějších životních "mílníků" jehož nenaplnění může vést i k depresím.
Hodně štěstí.
Re: Jen čtyři kategorie?
(mana, 6. 9. 2016 15:19)člověka naplní dobrá práce kterou dělá s radostí pro sebe i pro druhé
Re: Jen čtyři kategorie?
(Bartka, 29. 4. 2017 9:24)
Naprosto s Vámi souhlasím. Mám ten samý pocit, ale mám problémy i s něčím jiným, tak proto mám pořád deprese. Někdy je to v pohodě a přes den se směju na všechny strany, ale poslední dobou tomu propadám i přes den, vůbec se neusmívám a uzavírám se sama do sebe, celou dobu si čtu knížku a v noci je to ještě horší, jelikož brečím a ještě, aby toho nebylo málo, se budím ze strašných snů se slzami v očích. Nechci brát žádné prášky, jelikož to podle mě jen škodí tělu, protože to oblbuje mozek a přesvědčuje ho, přesvědčuje mě, že je vše dobré.
Prostě se s tím budu snažit vypořádat sama...
Re: Jen čtyři kategorie?
(Sasha, 13. 11. 2018 13:00)Naprosto souhlasím. Mám na věci úplně stejný náhled. Je strašně těžké cokoliv dělat, když proto není žádný logický důvod. Také jsem zatím neslyšel přesvědčující odůvodnění proč žít. Někdo tvrdí, že život je pestrý. Mě přijde, že realitu sice vnímáme skrze smysly, ale vstřebáváme ji pomocí emocí. Ty ale jsou stále stejné, i když z jiných příčin. Vnímám tedy život jako chaotické opakování již poznaných pocitů. Když to ale vložím do celkem jednoduché rovnice, tak nevím proč bych měl pokračovat v životě, pokud jsem častěji nešťastný než šťastný. To je jako podnikat a vydělat miň peněz než investovat. Je neuvěřitelně těžké najít důvod pokračovat když chybí logické opodstatnění "proč žít". Jsem si jistý, že existují lidé, kterým třeba změna v životě pomůže, já jsem ale například obrátil svůj život prakticky naruby a změnil jsem vše, o čem jsem si myslel, že by mohl být důvod pro to jak se cítím, ale nic nepomohlo. Našel jsem jen jednu věc, která mi alespoň vzdáleně dávala smysl v otázce proč na tomhle světě mám setrvat. Pokud já nejsem předurčený k tomu abych byl šťastný, tak se budu snažit dělat šťastné lidi kolem mě. Zároveň z vlastní zkušenosti vím, jakou bolest bych způsobil, kdybych se života vzdal a to mi stojí za to zatnout zuby a jít dál. Teď je mi 24 let a deprese mám od svých 18. Jediná věc kterou si nejsem jistý je, jak dlouho budu ještě schopný se přemlouvat k životu, který mě nebaví.
Dík za radu
(Dorka , 21. 10. 2018 18:20)
Moje matka by si tohle měla přečíst, pořád mě cpe k psychologům a zkoušela i psychiatra, dokud jsem nevyvolala scénu a nezařvala že to už je moc. Problém je, že nepochopí, že se z toho potřebuji dostat sama a teď, když nechci nikam chodit tak obvolává všechny známé a ptá se na antidepresiva. Je to problém, když bydlíme společně. Sama tím odůvodňuje jiné moje problémy, mám pocit že se považuje za mou mluvčí. A když mám např. pár dní rýmu a nelepší se to, tak mě táhne k doktorovi, mluví o tom že to je od deprese a já pak musím poslouchat KECY o 'dušičce' a mojí depce to moc neprospívá. Nevím jak jí mám vysvětlit, že se s tím musím poprat sama a že NECHCI léky.
Dík moc za článek, trochu mi to pomohlo :-)
Re: Dík za radu
(Dorka , 21. 10. 2018 19:15)Teď jsem ji slyšela jak volá kamarádce a ptá se na psychologa. Mám toho dost. Mám chuť ji seřvat, ale nemůžu si to dovolit.
serotonin
(Dan, 28. 10. 2015 14:32)vždycky jsem myslel že za depresivní stavy je označován pokles hladiny serotoninu v mozku. Tady se popisuje spíš nějáká pubertální "depka" což je pro mě jen špatná nálada. Deprese kdo to nezažil, je stav kdy vám již samotná vaše existence je krajně nepříjemná.
Re: serotonin
(Jeanne, 1. 11. 2017 19:57)Dobrý den, myslím, že i deprese, kdy člověk přemýšlí nad nenaplněností svého života - je (může být) skutečnou depresí!! Kdy je dotyčnému brzy - jak píšete - i jeho samotná existence nepříjemná! Kdy si třeba říká, že si svůj život ve všech oblastech totálně zkazil - nebo neměl štěstí a podobně a že dále žít už nemá cenu.. Takže to, že Vy třeba neznáte příčinu své deprese, neznamená, že ti, kteří ji znají nebo jejich deprese příčinu má - nejsou v depresi!!! Nejen endogennní deprese jsou opravdu deprese.. I deprese něčím zapřičiněná se může pěkně zacyklit.. Naopak lidí s tímto typem deprese přibývá. Stačí, když takové temné myšlenky trvají nepřetržitě celé měsíce.. To podle Vás není deprese??
Blbost
(Ladislav, 25. 8. 2017 23:32)Tady se zaměňuje klinická deprese s běžnou nespokojeností v životě. Skutečná deprese může mít spouštěč, ale pak už si žije vlastním životem.
K článku: Jak zvládat depresi
(Depkoň, 3. 11. 2015 20:17)
... Končím u druhého kroku - uvědomte si, kde chcete ve svém životě být...
Mám depresi. Nechci nic, jenom, aby "to" už přestalo. Jsou to hrozný stavy. Kdo psal nezažil a zřejmě nezná ani z praxe.
To, že si neumí říct někdo o zvýšení platu nebo si myslí,že ho nemá nikdo rád apod. tak to je myšlení nedospělého člověka nebo někoho, kdo neví co to je asertivita. S depresí to nemá nic společného.
Souhlasím, že je třeba pracovat s vlastní psychikou, aby se člověk s depresí dožil dalšího rána.
Depresivní stavy
(lada , 10. 7. 2015 14:30)Depresí trpím už od dětství, strach,vyhýbáni se množství lidí, naladovosti, nechuť k životu, nervozita, nemohu se smířit se starými udalostmi, pocity méněcennosti, bolestí hlavy, celkový neklid, nevyrovnanost. ..
Ne vzdy to tak jde ..
(kkal, 12. 6. 2013 18:34)No jenze ne vzdy ty koreny depre nenajdete? Ne vzdy ty koreny sahaji melko. Kdyz mate tezkou depresi nepomuze vam ani ten papir aby jste namalovali ctverec. V noci a i pres den jen ceklcekate az to vse zkonci. A doufate ze to nic neni a ze bude vse zas dobre. to nic n
Re: Ne vzdy to tak jde ..
(Jennys, 16. 6. 2013 17:32)Jo, ale dá se pro to trochu něco dělat, bojovat, sice to není příliš ovlivnitelné vůlí, ale dá se bojovat a nenechat tu potvoru, aby vás ovládla. Je to těžké, ale jsme tady a musíme se s tím poprat, ono vždycky všechno jednou skončí a zase vyjde slunce :-) Dobrý je najít někoho, kdo má taky blbé období a dělá pro to něco. Strašně mi pomáhá, když někoho potkám a on se mi začne svěřovat, co prožil, nebo prožívá, a jak je to těžké, ale že dělá to a to, že třeba se přinutí a i když se mu vůbec nechce, jde na jógu, zapne si komedii, někoho obejme... to jsou věci, které potřebujeme, abychom v sobě našli sílu.
Deprese.
(Oldrich, 21. 4. 2019 21:18)