PŘÍPRAVY NA PROGRAM WORK & TRAVEL V USA
Všechno to sice začalo hodně nenápadně už asi před dvěma lety, to když v našich hlavách poprvé vzklíčila myšlenka vycestovat někam do zahraničí (nejlépe se studentským programem Work & Travel, který spojuje příjemné s užitečným: práci a cestování), ale reálné obrysy jsme této myšlence začali malovat až 24. listopadu loňského roku, když jsme se spolu s dalšími kamarády sešli ve Středověké krčmě a Marek na stůl rozložil několik papírů s finanční kalkulací a přehledem agentur, které by nám mohly tento zážitek zprostředkovat. A tak jsme tušili, že nás tahle sranda bude stát minimálně něco přes 30.000 korun, a to ještě v případě, že poletíme na východní pobřeží, kam jsou letenky přeci jen levnější.
O dva dny později jsme se všichni tři podle plánu vydali do dvou vybraných agentur, abychom se detailně zeptali na postupy a ceny. Marek s Michalem se mohli v Praze pozeptat i ve Student Agency, zatímco Petra se mohla vydat jedině do GTS International, a to ještě do Ústí nad Labem. Ještě navečír toho dne jsme se pak sešli u svých počítačů - Marek na koleji na Žižkově, Michal na koleji ve Vokovicích a Petra doma. Díky Skypu, ICQ a půllitru coca-coly jsme se ve vyčerpávající diskuzi nakonec shodli, že pojedeme s GTS International, a to zejména z toho důvodu, že na letenky do USA agentura poskytovala ještě vlastní slevy, které nám mohly ušetřit až tři tisíce. Hned druhý den jsme museli urychleně vyplnit několik formulářů a večer jsme se opět sešli, abychom se společně pomocí elektronického anglického formuláře zaregistrovali do databáze programu. Hráli jsme o čas, protože 30. listopadu končilo období zvýhodněné nabídky. Toho dne se jako první vydali na ústeckou pobočku Marek s Petrou, aby pak Michalovi do Prahy zavolali, že mají pohovor v angličtině úspěšně za sebou, všechno je řádně zaplaceno a mohou si tak konečně trochu oddechnout. Michal se musel nenápadně vytratit z brigády, ale na pražské pobočce měli značně napilno, pohovor odsunuli, a tak stačilo podespat smlouvu a zaplatit 512$ (amerických dolarů), které cíl naší cesty vpravdě symbolizovaly. Prakticky jsme je ale zvolili díky úsporně smýšlející Petře, která si spočítala, že v americké měně nás program vyjde téměř o tisíc korun levněji. A tak jsme první část, ač značně hektickou, úspěšně a zavčasu splnili. Přihlásili jsme se úspěšně do programu Work & Travel.
Od Nového roku jsme se snažili naplnit ono "Work" v popisu programu a začali se zabývat náplní naší budoucí letní brigády. Jobfair, neboli burzu práce, agentura vyhlásila na 16. března a my museli být připraveni oslovit některého z nabízených zaměstnavatelů. V úvahu připadali dva zábavní parky, kde bychom mohli obsluhovat atrakce, pomáhat v obchodu se suvenýry, prodávat lístky nebo třeba jen park večer uklízet. Druhá možnost připadla na luxusní hotel na pobřeží, kde ovšem vyžadovali brilantní angličtinu. Téměř jsme se již shodli na zábavním parku Cedar Point, který leží na pobřeží jednoho z Kanadských jezer, nicméně Marek se s nabídkou uvedenou na jobfairu nespokojil a podporován Petrou a Michalem oslovil emailem jednoho z volně uvedených zaměstnavatelů - hotelový komplex Flying Saddle Resort ve městě Alpine ve státě Wyoming. Nabídka tohoto zaměstanvatele nás zaujala natolik, že si s ním Marek vyměnil další emaily a na závěr nám faxem přišly vytištěné smlouvy, které jsme vyplnili, poslali obratem zpět a uzavřeli tak kontrakt vlastním přičiněním. Na zmiňovaný jobfair jsme pak už ani nejeli. Zejména tedy díky Markovi a Petře máme práci v USA zajištěnou, teď už jen čekáme, zda budeme dřít v prádelně, prostírat v jídelně, uklízet na pokojích nebo všechno dohromady.
Zároveň s nalezenou prací se nám do ruky konečně dostala přesná data odletu a příletu, a mohli jsme tudíž začít vyřizovat letenky. První termín, na který jsme si je chtěli zabookovat (zarezervovat), jsme začali dost nešťastně vymýšlet ještě před nalezením konečné brigády, a to už v polovině února. Vinu na tom ovšem nese také agentura, která po nás termíny vyžadovala. Došlo tak bohužel k nepříjemné situaci, že jsme museli data v systému agentury (systém Atlas) na poslední chvíli měnit. Letenky jsme zatím ještě neměli rezervované, proto s nimi problém nebyl. Na základě uvedených dat nám ale americká strana zhotovovala pracovní povolení, a to muselo odpovídat datu odletu a příletu. Marek opět čaroval a trpělivou diplomacií se probojoval až k chlapíkovi, který měl data uvedená v systému na starosti. Požadavek na změnu dat dotyčný přijal, ale zaručit nám nic nemohl. Nezbývalo tedy, než zabookovaat letenky s důvěrou ve šťastný konec. 14. března jsme se tedy všichi tři vydali do ústecké pobočky GTS Int. a příjemná slečna s námi strávila asi dvě hodiny přehodnocováním všemožných variant. Mohli jsme letět z Prahy nebo Drážďan, přes Chicago nebo New York, mohli jsme se vracet z Los Angeles nebo San Francisca, možností byla spousta. Přes víkend jsme je v klidu probrali a v pondělí je Michal s Petrou došli zakoupit. Vzhledem k práci na západě USA nás letenky nakonec přišly téměř o deset tisíc dráž, než byl původní rozpočet! Přesto dal ale každý z nás necelých 23.000,- korun nějak dohromady, ať již vypomohli rodiče nebo půjčka z banky. A tak 13.6. poletíme z Prahy přes Paříž do New Yorku, přespíme v hostelu, druhý den se pravděpodobně jak utržení ze řetězu proženeme 18ti milionovou metropolí, ještě jednou přespíme a 15. března dorazíme do Jakson Hole ve Wyomingu, kde nás zaměstnavatel vyzvedne a dopraví do Alpine. Při pomyšlení, že si cestu komplikujeme dvojím přespáním a bláznivou turistikou v New Yorku, skládá Marek hlavu do dlaní a jen kroutí nechápavě hlavou, jak si to Petra s Michalem představují :oP
Je ovšem nutné se ještě vrátit k nejasně zmiňovanému pracovnímu povolení. Poté, co jsme vyřídili všechny náležitosti se zaměstnavatelem, letenkami i agenturou, zbývá jediné: obstarat si na americké ambasádě platná víza. Tedy zase spousta papírování. Pracovní formulář DS-2019 je jen jedním z mnoha. Vyplnit musíme formulář DS-156, jenž krom obecných informací obsahuje i takové otázky, jestli jsme součástí teroristické organizace, dále formulář DS-158 a mužská část výpravy vyplňuje formulář DS-157, v němž jsou otázky typu "sloužil jste v armádě nebo ocitl jste se v ozbrojeném konfliktu". To všechno plus poplatky za víza a kurýra je potřeba odevzdat skrze agenturu na americkou ambasádu, kde se 30. května ve 14:00 zúčastníme závěrečného pohovoru. Jakmile nám poté přijde poštou pas orazítkovaný vízy, v cestě do USA už nám nic bránit nebude.