Básničky o koních!
Život koní!
Bílá srst a bílá hříva, co se pod tou krásou skrývá? Slyš klapot kopyt na podlaze, při té hudbě je mi blaze. Na srsti má odraz luny, svaly napnuté jak struny, každý krok je pohlazení, však tento zvuk se lehce změní, ve vyděšené zakvílení, když pod nožem krev koní pění. Když dlouhou dobu v kamionu o žízni stojí, pochopí, že už je nikdy nikdo nenapojí. Je to o moc horší než žít na poušti, však po chvilce duše toto krásné tělo opouští. Někteří lidé krutí jsou, že těmto tvorům ubližujou. Užívej si tyto časy , kdy bije srdce jako zvon, srdce brzo dobije asi, když na cestě zastaví kamion. Tak takový je život koní, pro něj mé oči slzy roní.
Po čem koně touží? . Po čem koně touží? Ty se ptáš? Co jim asi chybí, Když zasněně hledí vdál. . Zdají se Ti šťastni, a to možná jsou, přesto jejich srdce tlučí pro krajinu divokou. . Po čem kůň touží? Proč se ještě ptáš? Vždyť touha po svobodě ho souží, myslela jsem že to znáš. . Na co asi myslí kůň, když postává ve stáji, myslíš, že si připadá jako v ráji? . Ne, možná mu dáváš všechno, všechno co máš, ale svobodu, tu mu stejně nenahradíš. . Kůň má své touhy a přání, i když se ti to nezdá, alespoň ve svých snech hledá svobodu, nic mu ale nenahradí, cval za slunce západu. . Kůň tě může milovat celým srdcem, může ti být i dobrým přítelem, však stále touží jiskrou v duši cválat za soumraku v divoké buši.
Koník snů! Stojím na louce na které kvete kvítí, Oči planou mu plamenem, Srdce mi buší vzrušením, Najednou ocitnu se na hřebetě jeho a jedu ani nevím kam, Sen! Já vlastního koně chci mít u boxu s ním stát. po dlouhé cestě s ním jít a zůstst s ním napořád. Tohle je můj velký sen s mým koněm zůstat celý den. Nebýt školy,nebyl by to sen, s mým koněm zůstat celý den. Můj kůň je i můj kamarád nechtěla bych se o něj nikdy bát. Než se můj sen splní, má hlava se naplní touhou po mém koni, stejně jako loni. Už musím jít domů, už musím jít spát, o tobě,koníčku, nechám si zdát. Sen 2! Koně pádí po lučinách jako křídla po větru. Po celý den krouží jako sen vysoko v oblacích. Skotačí,skákají, dupou a kopají, hrají si bez přestání. Směju se ze sna, když koně jen vidím. Jsem s nimi šťastná. Přátelství! Vzplanutí Přilož pysky jemné, na ucho mé, zimou zkřehlé. Dech tvůj mě zahřívá a přitom šeptáš mi pohádky o cestách co nejsou cestami. Lákáš mě na hřbet svůj, že mě tam svezeš, koníčku milý můj, vím, že to svedeš. Vyprávíš o místech hezčích než sen, úsměv mám na ústech, už do sedla jen vyskočit chybí mi. Bojuješ koníčku krásnými zbraněmi! Něžné máš řečičky, hluboké oči … Koníčku svedl´s mne, do sedla skočím. Pojedem cestou tvou, pojedem za štěstím, vzplanutí duší dvou, nechť stane se přátelstvím. Koník ze sna! Stál koník hnědavý, stál tu tak sám Stáda! Kam stáda koní pást se chodí V ta místa žal jen zřídka vstoupí
je krásný den sluníško svítí.
Koukám do dály a běží ke mě kůn jako uhel černý,
běží ladně, zvedá elegantně hlavu,je jedním slovem nádherný!
hodí po mě nesmělým pohledem.
Jde blíž, pomalu a s opatrností,
se skloněnou hlavou a jemností.
přistoupím k němu s věrným tušením.
Pohladím ho po šíji,
naše pohledy se opatrně míjí.
kam nás nohy nesou,někam dodály,možná právě do ráje, právě tam.
Dojeli jsme,seskočím a najednou cítím se jako v jiném světě,
ve světě v kterém každého sem kvete!
nazpět se ohlíží: "Kde pána mám?"
Stál tu a nevěděl co dělat má
jeho vůle se nezdála zlá
Přišel až k nám, k našemu oknu
jen ruku natáhnout, hned se ho dotknu
Ruku jsem natáhla, tajila dech
teď nesmíš utéci na lesní mech
Koníček hnědavý hlavu svou sklání
a já mu šeptám svá tajná přání
Ke mně se naklonil a vesele ržál
na svůj měkký hřbet klidně mě vzal
Jen jsem ho pobídla v oblacích byl
tenhle sen se tak nádherně snil! Dnes vstávat se mi nechce, chci ještě spát
za krásným hřebcem se znovu podívat
Otevřu oči a hledím k vám, šálí mne zrak?
Toho koně já znám!
Je krásně hnědý, ke mně se sklání
můj sen ožil tak znenadání. Prožijte sny, snad splní se vám
já jsem je snila a ten zázrak už znám
Koníček hnědavý není vůbec zrádný
on je tak oddaný jak člověk žádný...
kde hříbě skáče vesele
tam radost se a láska rodí
tam nechybějí přátelé.
zřídka se koně vracejí
kam lidé krutí, lidé hloupí
zlobu a zášť si zasejí.