Valiho život ze všech stran

Chtěl bych být sedmihlavým drakem a mluvit sedmi různými jazyky. Chtěl bych cestovat po světě a rozumět si s každým, koho na své cestě potkám. Svět by mi byl mnohem blíž a já bych po něm cestoval.

Jedno z těchto přání se mi již v životě splnilo, cestoval jsem. Vlastně cestují stále. Snažím se poznávat svět a nové lidi, jenže se svou jednou hlavou spíše potkávám trapné situace a nepochopené výrazy ve tvářích obyvatel cizích zemí.

Není tomu ani tři roky, co jsem byl v zemi galského kohouta a chtěl si jen nakoupit v obchodě. Jenže kdybych neměl ruce a nohy, těžko bych neodcházel s prázdnou. Chudák, zoufalý prodavač, na mě koukal s otevřenou pusou a neustále nějakou lámanou angličtinou zkoušel cosi najít v mé hlavě, zda by tomu třeba nerozuměla. Nerozuměla!

Jak vzácné, donutit Francouze mluvit anglicky, přesto jsem to neocenil. A to, ani ta nekončená fronta za mnou, která se tam utvořila během mého desetiminutového nákupu zmrzliny a dvou jablek. Nakonec jsem přeci jen po čtvrt hodině odcházel a vůbec ne s prázdnou. Kromě zmrzliny a dvou jablek jsem měl na čepici rozmáčknuté rajče od pani, která stála tři řady za mnou a hroznové víno na botě, které mi pod nohy házel netrpělivý pán u vchodových dveří. Alespoň při odchodu z obchodu na mě bučela celá ulice, která tvořila zvláštního hada směřujícího do obchodu, který jsem před chvílí opouštěl.

Jo, sladká Francie! Není nad její dobrotivé obyvatele a krásné uzrálé ženy. Do jedné z nich jsem omylem vrazil při cestě do hotelu. Neuměl jsem se ji ani pořádně omluvit a tak jsem jen zdvořile sundal prudce čepici. Jenže ouha! Rozmáčklé rajče už na ní nebylo. Za to ta paní nejspíše šla z nějakého oběda, protože podobně rozmáčklé měla ve výstřihu. Chvíli na mě křičela ta krásná libozvučná francouzská slovíčka a o minutu později jsem již utíkal před jejím francouzským přítelem. Zřejmě neměl pochopení pro naše pouliční flirtování.