Valiho život ze všech stran

Taťka mi zavolal, jestli doma nemá nějakou poštu a jestli se nesejdeme u mé redakce na oběd, že bych mu tam tu poštu přinesl a také bychom si po dlouhé době zase popovídali. Souhlasil jsem a těšil se na jídlo s tátou.

Jenže už v půli cesty v metru jsem zjistil, že jsem to s tím těšením přehnal. Zapomněl jsem veškerou poštu, vlastně jsem u sebe měl pouze peneženku, mobil a klíče od bytu. Vracet se nemělo cenu, už takhle jsem jel pozdě a tak jsem přišel na místo určení vtipně s prázdnýma rukama. Vůbec nevadí, že jsme se sešli především kvůli té poště.

To jsem ale ještě nevěděl jak na tom bude taťka.

"Já mám pro tebe nějaké zajímavé články z novin a ještě nějaké věci," po pár minutách hledání.."Aha, tak to nemám no. Jsem to asi nechal v autě."

No, tak aspoň jsme si mohli v tomto ohledu podat ruce. Už jenom ten samotný oběd probíhal tak nějak neobvykle. Čísník nám oběma přinesl jiné jídlo než jsme si objednli, ale nachali jsme to být a spokojeně jedli. V půlce jídla k nám číšník přišel, že máme asi jiné jídlo než jsme chtěli, ale jak viděl, už je to asi fuk:-)

Po obědě jsme se vydali do nedalekého obchodního domu, kde měl táta zaparkované auto. Při prohlédávání kufru ovšem zjistil, že věci pro mě také zapomněl. A tak jsme se vlastně sešli proto, abychom si předali věci, které pro toho druhého už několik dní máme u sebe, ale ani jeden jsme to nakonec nepřinesli. To aspoň dokazuje, že se nevídáme pouze kvůli výměně věcí:-)

Na závěr našeho setkání proběhlo slavnostní korunování. Bylo to opravdu příhodně v podzemních garážích obchodního domu, ale nedalo se nic dělat. k podmínkám se nepřihlíželo. Otec mě slavnostně poklepal na ramena a předal klíče od chalupy se slovy: "Teď už je to jenom na tobě." Možná tíživá slova, ale mě moc potěšili, protože to bylo opravdu poprvé co jsem věděl, že si od něj zasloužím důvěru, plnou důvěru.

Táta už si téměř dostavěl vlastní dům za Prahou a tak nebude mít čas starat se o chalupu, Ségry a babička nemají problém tam jezdit, ale přeci jen o práci by se měl starat spíš brácha a tak to beru:-) Vlastně se na to těším a hned první víkend jsem také vyrazil.

Ale zpět k obědu s taťkou. Ten už sice skončil, dokonce se zdálo, že také naše setkání, ale to bych si nesměl vzpomenout, že musím na záchod. Ten byl bohužel až ve třetím patře a tak sem se prošel. Jaké to překvapení, když jsem tam opět potkal svého "povedeného" taťuldu, No tak jsme si ještě pokecali u pisoáru a mohli jít každý svou cestou.

Celý můj výlet na Anděl byl završen cestou domů, když v tramvaji úřadoval velice zajímavý chlápek. Neslyšel jsem tu debatu celou, ale už jenom ty kousky, které jsem zachytil, stály za to.

"Tady bych chtěl žít, pražáci posraný, jděte do pr..."

Na to zareagovala starší paní, že tu jsou děti, že by nemusel být tak sprostý.

"S tím jděte do pr..., chudáci děti, já je lituju, že musí vyrůstat do tohodle pražskýho svinsta."

To už se do debaty zapojilo několik dalších cestujících a nutno říct, že evidentně mimopražský chlápek se měl co ohánět. Jeho vulgární urážky pražáků mu nebyly moc platné, my jsme na to přeci jen od mimopražáků zvyklí a tak ho jen uklidňovali a zacpávali dětem uši. Chlápek si nedal moc říct a nakonec vystoupil s pokřikem: "Pražské kurv..., víte co mi můžete."