Valiho život ze všech stran

 Zvykl jsem si na to, že se již v dnešní době nerodí gentlemani, že na Vás slečny nechápavě zírají, když jim podržíte dveře, když jim pomůžete s kočárkem do tramvaje a oni těžko hledají slova, dokonce i na to, že na Vás hodí pohrdavý pohled, když jim chcete pomoci s kufry do schodů, ale jen těžko jsem si zvykám na souboje, které jsem absolvoval v posledních týdnech. Byly to totiž souboje pohlaví a generací...

...byl příjemný sobotní večer a já si užíval s kamarády na chalupě. Po setmění jsme se vydali na místní zábavu a při poslechu místního dje lehce popjíjeli. V průběhu večera vystoupila nějaká místní celebrita s tím, že máme možnost zúčastnit se soutěže o siláka Kravař. "No, proč ne," řekli jsme si, ale to jsme ještě netušili do čeho že to vlastně jdeme. Po chvíli nám doprostřed parketu přistavěli speciální stůl na páku a souboje mohly začít.

Já jsem si hned v prvním kole vytáhl vražedný los, utkal jsem se s místní šestnáctiletou dívenkou. Chvíli jsem si prodíral oči, pak se zeptal, jestli mám opravdu soupeřit v páce s dívkou a pak jsem drtivě prohrál. Bylo to rychlé, víceméně bolestné, přesto méně potupné, než kdybych jí tam viděl poraženou. Jak se ale ukázalo, gentlemani přeci jen ještě nevymřeli. Ostatní totiž, na rozdíl ode mě, s holkou neprohráli, ale nechali ji vyhrát.

...druhý příběh je ze zeleného trávníku. Bylo to při zápase v Horní Polici, kde se v exhibičním zápase rodiny Metelků a domácího městského výběru v druhém poločase do branky postavil malý asi tak šestiletý brankář. Do té doby jsme dali soupeři čtyři branky a těšili se, že přidáme po přestávce další, jenže jak asi? V jednu chvíli jsem dostal míč, chystal se vystřelit a uvědomil si, že stačí dát trošku větší ránu a ten klučina přijde o všechny mléčné zuby, které ještě má. V tu chvíli bylo po zápase, my nemohli střílet rány, nemohli mířit k tyči, protože to bylo „srabácký“ a tak se jen snažili, abychom se nesnažili...