Valiho život ze všech stran

„A hvězdou dnešního večera je Teraza M.,“ prohlásil z jejích úst maňásek, kterého jsme při vyhlašování večerního pořadu měli mít nasazeného na ruce. Všichni to vnímalo jako běžný výstup jednoho z nás, ale mně se právě vrátila do života kamarádka z dětství. V tu chvíli jsem pochopil, že se na můj výstup nedívala ze sympatií ke mně, nebo snad k mému výstupu, ale protože jí hlavou probíhala stejná otázka jako mně: „Je to ona?“ „Je to on?“

„Ahoj, co tady děláš?“ Použil jsem naprosto stupidní frázi, když se posadila do lavice za mnou. „Jsem tu už druhým rokem,“ tiše odpověděla a zbytek jsme si nechali až po hodině.

Ten den jsme spolu nakonec strávili každou volnou chvíli mezi přednáškami, zavzpomínali na časy našeho dětství a jakoby na čas úplně vymazaly těch „dlouhých“ šest let, které naše kamarádství dělily.

Abych vás pořádně dostal do obrazu, Terka, stejně jako její dvojče Adéla, se mnou chodily do třídy na základce. Navíc bydlely jen pár bloků ode mě a tak jsem je od svých nejmladších let vídal ve svém okolí. Obě zmizely, stejně jako jsem zmizel já jim, ale stačil jeden krátký výstup na obyčejné přednášce a jako by se čas otočil.

Adéla navíc studuje prvním rokem na Univerzitě Pardubice „zdrávku“, takže je budu mít zase nějaký čas na blízku, mé první pardubické kamarádky, které znám déle než dva roky.