Již od nejútlejšího dětství jsem měl možnost pozorovat na dvoře pávíky, které choval můj otec , úspěšný chovatel, který se tomuto plemeni holubů věnuje doposud. Byli mezi nimi modří pruhoví, bílí, štítníci a především bílí černoocasí. V domácích albech tak lze najít mnoho fotografií, kde se jako malý chlapec pohybuji mezi těmito holuby. O jejich chov jsem však nejevil žádný vážnější zájem. Měl jsem úplně jiné záliby, na prvním místě byl sport, stolní tenis, kterému jsem se velmi intenzivně věnoval až do předminulého roku. Otec velmi často vystavoval na různých okolních výstavách a rád mě brával ssebou. Po založení "Klubu strukturových holubů" se v 80. tých letech konala převážná většina speciálek v Plačicích a na těch jsem už nesměl chybět. Otec pracoval ve výboru klubu a jako nejbližší člen od místa konání měl dost starostí s přípravou těchto výstav. Já jsem tak měl možnost pohybovat se mezi členy výboru a ostatními chovateli, poslouchat jejich rozhovory o chovech holubů a pomáhat se zajištěním speciálky. Sám jsem však holuby nechoval. Holubníky byly zapovězeným teritoriem mého otce, do kterého mě zprvu velmi nerad pouštěl. Postupem času, jak se můj zájem o pávíky prohluboval, byl mi umožněn přístup i doma na holubníky. Mohl jsem tak sledovat, jak otec vybírá mladé holuby do chovu, jak sestavuje chovné páry a na které znaky holubů ve svém chovu dbá především. Rád jsem se účastnil debat, které vedl s dalšími chovateli, kteří ho navštěvovali. Byla mezi nimi řada předních našich chovatelů, ale i ze zahraničí, převážně z NDR, mezi kterými měl řadu dlouholetých přátel a rádi se navzájem navštěvovali. Nebylo výjimkou, že u nás strávili několik dní a dodnes vzpomínají na výbornou svíčkovou, kterou jim na přivítanou připravila moje babička. Zásadní zlom nastává v roce 2000, kdy se otec rozhodl přestěhovat ze Sloupnice do Chocně a než vybudoval nové chovatelské zařízení, starám se mu o holuby, na které přijíždí v týdnu dohlížet. Na novou chovnou sezónu 2001 si pak odváží do Chocně 9 párů bílých barevnoocasých pávíků a všechny parukáře. Já tak přebírám od tohoto roku výhradně do své péče jeho zbývající chov pávíků, který čítá 20 chovných párů, mezi kterými jsou jak barevnoocasí, tak i běloocasí pávíci. Těm se věnuji doposud, postupně je však rozšiřuji o další barevné rázy převážně z chovu od Josefa Kostkuby, které křížím jak s barevnoocasými, tak i běloocasými a rozšiřuji tak svůj chov pávíků na 45 chovných párů. Od roku 2000 pravidelně vystavuji své holuby na speciální výstavě. V posledních letech vystavuji kolem 20 pávíků, čímž patřím k chovatelům s největším počtem vystavených holubů. Tři roky po sobě jsem tak získal putovní pohár Mistra klubu určený pro chovatele s devíti nejlépe hodnocenými pávíky. V současnosti se pro mě stává chov pávíků největším koníčkem a mezi svými holuby trávím stále více času, což by bez pochopení mé rodiny, především manželky nebylo možné.