I po šedesátce se dá škodit
I. PROSTŘEDKY HROMADNÉ DOPRAVY
Jistě všichni
víme, že MHD má tři, zcela odlišné druhy dopravních
prostředků. Než jednotlivé druhy rozebereme a popíšeme, je
nutno upozornit, že nebezpečí, před kterým chceme varovat,
se neskrývá pouze v MHD, ale i v obyčejné dopravě. Tomuto
nebezpečí však dokáže čelit prakticky každý, i dementní a
naprosto nevzdělaný jedinec. Dále bychom chtěli ujistit,
že v prakticky nepoužívaných prostředcích dopravy, jako je
lanová dráha, výletní loď, drožka či rikša, se není čeho
obávat. Nejprve tedy hrubým náznakem popišme tři základní
prostředky MHD - autobus, metro a tramvaj.
AUTOBUS:
Autobus je dopravní
prostředek vybavený motorem, poháněným naftou, či v dnešní
pokrokově ekologické vlně zemním plynem. Je opatřen
řidičem, který je odpovědný za plynulost a bezpečnost
dopravy. Autobusů jezdí více typů. Mezi nejběžnější patří
dlouhej (harmonika) a vobyčejnej. Je důležité si
zapamatovat, že vobyčejnej jezdí po trase, která je značně
frekventovaná a tudíž má autobus delší intervaly. Je to v
podstatě logické, protože jinak by se řidič nemohl ani s
nikým pohádat. Dlouhej jezdí všude tam, kde by na množství
pasažérů stačil vobyčejnej, za to má tu výhodu, že často
fungují jenom jedny, nebo dvoje dveře. Autobus je vybaven
strojky na označení jízdenky. Řidičovi je naprosto jedno,
zda si pasažéři jízdenky označí, nebo ne. Autobus na naftu
je značně neekologický dopravní prostředek - smrdí,
zamořuje ovzduší, je hlučný, dýchavičný a neustále zde
hrozí nebezpečí defektu - píchnutí pneumatiky. Autobus má
dlouhé intervaly mezi jízdami, ale velice krátké intervaly
při otevírání a zavírání dveří. Některé zastávky dokonce
ignoruje a jede dál. V autobusu nám prakticky nebezpečí ze
stran důchodců nehrozí - autobus nehlásí zastávky, příliš
rychle zavírá dveře, je vybaven vysokými schody, jezdí
většinou po trasách pro důchodce nepoužitelných a hlavně
převáží zejména pasažéry důchodcům absolutně nevyhovující
- chlapy v montérkách, co jedou na jedno a nemají chuť se
hádat
METRO:
Metro je hojně využívaný
dopravní prostředek, pohybující se téměř závratnou
rychlostí pod zemským povrchem. Je vybaven strojvedoucím,
který nese odpovědnost za plynulost dopravy a je stále pod
velkým psychickým tlakem, zejména při projíždění
stanicemi. Metro má tři trasy - A,B, a C. Nejpoužívanější
trasa je B, proto má tedy nejdelší intervaly. Nejkratší
intervaly má trasa C, zato zde však mimořádně protahuje.
Trasa A se drží známé tradice - zlatá střední cesta.
Cestování metrem je pohodlné a rychlé, ale velice
zdlouhavé je přecházení různými podchody a přestupy. Vstup
do metra je opatřen strojky na označení jízdenek, zároveň
je metro vybaveno neobvyklým množstvím revizorů. Metro je
ekologický dopravní prostředek, neboť je poháněn
elektrickou energií a nezamořuje ovzduší. Nebezpečí
napadení důchodci v metru je relativně malé. Důchodcům
nevyhovují dlouhé a krkolomné přestupy a podchody, místa k
sezení v metru jsou otočena do vozu - důchodce nemůže
argumentovat větou: "Mladý pane (paní), pusťte mně laskavě
k okénku!". Důchodci metro využívají zřídka, zejména k
rychlému přesunu na místo srazu
TRAMVAJ:
Vysoce ekologický
dopravní prostředek, bohužel nejhojněji využívaný občany
všech věkových kategorií. Tramvaj se skládá ze dvou vozů
(popřípadě jednoho) a jednoho řidiče. Řidiči jsou většinou
poklidní chlapíci, pouze zřídka místo řidiče zastává osoba
krajně nevyhovující. Řidičovi je šuma fuk, zda si
cestující označí jízdenku, zato jsou velice alergičtí na
připomínky ze stran pasažérů. Tramvaj je vybavena strojky
stejného typu, jako autobus. Tramvají jezdí mnoho linek,
mezi nejfrekventovanější patří ty, které jezdí po trase
vedoucí centrem města - 3,9,24,7,4 atd. Tyto tramvaje mají
také nejdelší intervaly. Tramvaj se pohybuje pomocí
bytelných kolejnic zapuštěných v zemi a je poháněna
elektrickou energií, spolehlivě tedy funguje i při sněhu a
náledí. Jediné nebezpečí výpadku dopravy, které zde hrozí,
je výpadek elektřiny, doprovázen populární větou pražských
tramvajáků: "Sme bes proudu!" Z hlediska nebezpečí
ohrožení důchodci je tramvaj daleko nejnebezpečnější. Pro
důchodce má řadu výhod. Pružná doba otevírání dveří -
někteří řidiči rádi vyhoví a počkají, celkem spolehlivé
hlášení zastávek, víceméně dodržovaný jízdní řád, za jízdy
je možno hledět z okna, přístupný vchod se zábradlíčkem a
hlavně je tramvaj opatřena nízkým počtem sedadel, tudíž
důchodcům umožňuje bez problémů obsadit 80 a více procent
míst k sezení. Dále pak při náhlém rozhodnutí přestoupit
na některou z jiných tras, je toto možné prakticky všude.
Je tedy třeba si zapamatovat, že právě v tramvaji, kterou
vyhledává největší počet obyvatel, nám nebezpečí hrozí
takřka na každé stanici
II. CELKOVÝ POPIS TYPICKÉHO DŮCHODCE
Důchodce je člověk,
který na první pohled budí dojem člověka stářím zlomeného
a s osudem smířeného. Kdo se nechá oklamat tímto mylným
dojmem, je předem odsouzen k velice nepříjemnému
cestování. Důchodci se dělí na dva nejzákladnější druhy -
na muže a ženy (důchodce a důchodkyně).
A.
DŮCHODCE:
Důchodce pohlaví
mužského užívá dva základní druhy oděvu - zimní a letní.
Zimní obléká celou zimu, polovinu podzimu a polovinu jara,
letní po zbytek roku. Zimní oděv se skládá ze starých
lakovaných bot, popřípadě příslovečných parádních důchodek
nebo holínek - filcáků. Kalhoty jsou ze starého obleku,
případně zděděné po otci nebo získané z popelnic. Většinou
mají šedou barvu, nebo odstíny šedé až černé, zámožnější
důchodci používají barvu tmavě zelenou, nebo modrou. Další
části oděvu - vrchní, nejsou vidět pod pláštěm, lze si
však domyslet, že tvoří základ oděvu letního. Plášťů je
více typů. Nejčastěji používaný je takzvaný huberťák.
Tento se vyskytuje v různobarevné kombinaci, nebo v
základních barvách černé a šedé. Typické poznávací znamení
pro huberťák je jeho specifický zápach, který se ovšem u
každého důchodce liší. Další hojně používaný plášť je méně
známý baloňák. Ten se vyskytuje zejména v černých, nebo
tmavých barvách - má základní nevýhodu, nehřeje a důchodce
je nucen si pod něj oblékat teplou vložku nebo svetr.
Dosti používané svrchníky jsou i různé bundy a větrovky
různých barev a střihů, většina důchodců však zůstává
věrná huberťákům a baloňákům. Dalším nezbytným doplňkem
zimní výbavy důchodce je pokrývka hlavy. Pokrývek hlavy je
rozličná škála, jmenujme jenom ty nejzákladnější: čepice s
kšiltem, klobouk, starý kulich, debilka nebo poměrně
oblíbená ušanka. Celkový dojem důchodce v zimním oděvu
umocňuje šála, většinou vlněná, síťová nákupní taška a
hůl. Někteří parádivější důchodci jsou vybaveni i
rukavicemi, nezřídka s ustřiženými prsty, to je však mezi
řadovými důchodci odsuzováno jako nešvar. Letní oděv tvoří
poněkud lehčí obuv - polobotky a sandále. V nouzovém
případě lze použít zimní boty. Kalhoty jsou většinou
stejného typu jako zimní; bylo vysloveno podezření, že jde
o jedny a tytéž kalhoty, ovšem tento dohad není nijak
podložen. Jako vrchní část oděvu jsou používána staré
košile, trička a svetříky, nezřídka doplněné zašpiněnými
vázankami. Přes košile a trička je nošeno starší sáčko
nebo lehká větrovka. Doplňky jako čepice, hůl a síťovka
zůstávají většinou stejné.
B.
DŮCHODKYNĚ:
Důchodce pohlaví
ženského, obecně důchodkyně, je ostatně jako každá žena
daleko marnivější a parádivější. Někdy zůstává až rozum
stát nad garderóbou některé zámožnější představitelky této
společnosti. Na rozdíl od důchodců používají důchodkyně
více druhů oděvu. Pochopitelně mají také zimní a letní
typy, ale mezi ně zařazují nepřeberné množství kombinací,
složených z výše uvedených základních typů. Zimní oděv je
složen převážně ze zimní obuvi a svrchníku. Obuv je
zastoupena především typickými důchodkami, nebo teplými
bačkorami. Pozornost poté upoutá kabát, většinou módně
střižený baloňák, nebo slušivější huberťák. Často jsou
také používány různé pláště a kožíšky, záleží na vkusu
majitelky. Nohy chrání punčocháče, silonové nebo vlněné.
Důchodkyně často používají rukavic a pestrobarevných šátků
na hlavu, popřípadě rozličných typů baretů. Jako základní
doplněk je zde nákupní vozík, hůl, popřípadě nákupní taška
a pes na provázku (většinou Míša, Ťapina nebo Alík). Letní
oděv většinou tvoří starší pantoflíčky nebo bačkory,
případně doktorské sandále. Punčocháče většinou zůstávají,
doplněné slušivou zástěrou, nebo pestrobarevnými šaty z
19. století. Přes šaty je často možno vidět ledabyle
oblečený svetřík nebo prodavačský plášť modré barvy.
Zástěra většinou zůstává i v kombinaci se šaty. Zástěra je
obyčejně vybavena hlubokými kapsami s různým obsahem,
často překvapujícím. Jako pokrývka hlavy jednoznačně
převládá šátek a sponky, řidšeji natáčky. Doplňky jako
nákupní vozík, hůl, berle či pes zůstávají prakticky
nezměněny. Další kombinace oděvů jsou poměrně rozšířené a
těžko evidovatelné. Každá důchodkyně má svůj takzvaný styl
a proto se oděvy kombinovanými důchodkyně liší nejen od
ulice k ulici, ale často i od baráku k baráku, či dokonce
od patra k patru. Proto od popisování těchto fází oděvu
upouštíme, vzhledem k obtížnosti podchycení všech variant.
VYHODNOCENÍ:
K této kapitole je nutno
dodat, že podobně jako indiánské nebo africké kmeny, taky
důchodce je možno rozpoznávat a rozlišovat podle oblečení
a chování. Často jen podle ozdobné řezby na berli, způsobu
zapnutí bačkor nebo gesta při otevírání popelnice
identifikujete příslušníka Karlínského či Vršovického
klanu. Je tedy možno si při studiu života důchodců časem
osvojit jistou rutinu.
III. CHARAKTERISTIKA DŮCHODCE
Jako se důchodci dělí na
dvě základní skupiny, totiž důchodce a důchodkyně, tak i
podle povahy a chování se dělí na několik skupin. Těchto
skupin je více, představíme vám pouze ty nejtypičtější, s
kterými se můžete setkat prakticky kdekoliv a tak tento
charakteristický popis berte jako radu, jak se zachovat v
přítomnosti důchodce a ubránit si místo Hlavním cílem
důchodců je zabránit ostatním účastníkům MHD zaujmout
jakékoliv místo k sezení. Za tímto cílem se táhnou od rána
do večera a obráceně. Je to vlastně jediná věc, která je
ještě drží při životě, je tedy neobyčejně zajímavé
sledovat, jak vynalézaví, rafinovaní a vypočítaví jsou
všechny druhy důchodců, pokud jde o jejich (nepochybně
zaslouženou) nadvládu v pražské MHD. Někdy až běhá mráz po
zádech, když nezúčastněný divák pozorně sleduje metody
některého důchodce, jak chladnokrevně si počíná při
vystrnaďování pasažéra ze sedadla. Někteří jedinci při
této činnosti používají své vlastní triky, ale obecně jde
o vysoce kvalifikovanou a promyšlenou činnost. Je až
zarážející, jak přísná a ukázněná vládne v této
společnosti disciplína, jaká organizovanost usměrňuje
všechny kroky. Nahlédněme tedy stručně do psychologie
důchodce.
DŮCHODCI A MHD:
Všichni důchodci se
vyznačují tím, že ačkoliv mají celý den obrovskou spoustu
času, vstávají neobyčejně brzy, aby mohli stát včas u
zastávky. Podle rozpisu služeb, který vychází každých 14
dní v časopise "Zdraví" na čtvrté stránce pod hlavičkou
"Levně a rychle", si důchodci rozdělují ranní vstávání
podle pracovní doby spoluobčanů. První skupina důchodců
vstává v 5.00, aby zabrala místo lidem pracujícím od 6.00.
Druhá skupina se dělí na dvě podskupiny A a B. Áčko vstává
mezi 6.00 a 7.00, aby zabrala místo lidem pracujícím od
7.30, Béčko vstává v 7.30 a pospíchá na spoj, který veze
do práce lidi pracující od 8.00. Potom je zhruba 6 hodin
času. V této době důchodci vtrhnou do ulic, parků, bufetů
a restaurací, kde se všemožně snaží překážet, bránit v
pohybu a zabrat veškerá místa k sezení. Někteří z těch co
mají volno, se načas spojí s důchodci pracujícími v jiném
oboru, například neustálým pojížděním po eskalátorech v
obchodních domech a prodejnách se snaží zamezit plynulému
prodeji a pohybu lidí. Jiní se zase upsali profesionálnímu
stání ve všech typech front a zástupů, kde všemožně
předbíhají, zdržují a vyvolávají hádky, aby si pak těsně
před přepážkou šli stoupnout opět na konec. Pracovní doba
"dopravních" důchodců začíná opět ve 14.00, kdy končí
první podniky a lidé se vrací ze zaměstnání. V tuto dobu
začíná také dopravní špička, která důchodcům hraje do
karet. Po celé Praze je spousta lidí a to, vzhledem k
počtu důchodců znamená, že neexistuje teoretická ani
praktická šance, že by si kdokoliv mladý a zdravý mohl
kdekoliv sednout. Tato špička trvá zhruba hodinu až dvě
hodiny a někdy se důchodci mají věru co ohánět, aby stihli
obsadit všechna místa. Důchodci, navzdory svému vzhledu,
jsou však velice odolní, bojovní a tvrdí, takže jen velice
zřídka je možné spatřit kuriozitu - stojícího důchodce.
Pracovní doba důchodců končí s ukončením denního provozu
MHD. Zřídka se vyhlašují takzvané noční směny, kdy
důchodci v organizovaných skupinách zaútočí na noční
provoz. Ve způsobu získávání místa k sezení a v technice
překážení se důchodci velice liší. Proto je dělíme do
několika skupin, jak jsme uvedli na začátku. Představíme
tedy nejtypičtější skupiny, jejichž nebezpečí hrozí
nejčastěji.
POVAHOVÉ DĚLENÍ DŮCHODCŮ:
1. D.
INTELEKTUÁL:
Důchodce intelektuál (dále jen DI), se pozná podle
významného poznávacího znamení - brejliček. Tato skupina
je velice hojně rozšířená prakticky po celé Praze. DI se
většinou přemísťuje spoji po trasách, kudy cestují
studenti a velice jemně vyvinutým sluchem čerpá informace,
které pak za 2 - 3 vajgly prodává důchodcům informátorům.
DI při práci většinou nepoužívá pomůcek, jako například
nákupního vozíku nebo kárky se sběrem. Výhradně se spoléhá
na vlastní rozum a umění získat místo bez pomoci
kohokoliv, nebo čehokoliv. Působí poněkud inteligentně,
často se pokouší holit a nezřídka čte různý tisk. DI je
neškodný, pokud cestujeme po trasách, vedoucích mimo
jakékoliv vzdělávací centrum. Pokud se s ním setkáme,
zaručeně působí udělat ze sebe hlupáka - DI se zklamaně
odebere za jinou obětí. Jeden z mála důchodců, který nikdy
nevyhrožuje.
2. D. INFORMÁTOR:
D. informátor se vyznačuje přívětivým zjevem, ovšem při
pozorné prohlídce je možno si povšimnout neustále
těkajících očí, kterým neunikne sebemenší maličkost.
Důchodce informátor vyhledává intimní zákoutí tramvají,
kde velice diskrétně svým kolegům sděluje veškeré novinky
a příhody, které se staly během posledních hodin či minut.
Jeho oblíbeným tématem jsou zlevněné uzeniny támhle na
rohu, nová síťovka pana Dohnala, nebo že Málková krmí
Ťapinu odřezkama. Důchodce informátor je velice cenným
zdrojem všech druhů informací pro ostatní důchodce, kteří
nemají možnost je obstarat jinde. Důchodce informátor není
příliš nebezpečný, rád zaujímá místa na koncích vozů -
úspěšně se mu vyhneme tím, že zabereme místo uprostřed.
Důchodce informátor se vyskytuje převážně v podobě
důchodkyně.
3. D.
KLIĎAS:
Důchodce kliďase je možno zahlédnout převážně na vysoce
frekventovaných trasách tramvají i metra. Jeho vzhled
nepůsobí nijak odpudivě a většinou je slušně oblečen. Jeho
důležitým poznávacím znamením je neobvyklé množství
rozličných zavazadel a holí. Je třeba si zapamatovat, že
přes neškodný vzhled patří k nebezpečnější skupině. Kliďas
nastupuje rozvážně, počká až se všichni spokojeně usadí a
teprve potom začne nekompromisně vymáhat místo. Jeho
základním argumentem je konstatování, že to je mládež, já
mám tolika tašek a nikdo mě nepustí. Jakmile získá místo,
začne rychle manipulovat všemi zavazadly, čímž ztropí
zmatek. Jakmile Kliďas hodlá vystoupit, pohodlně čeká až
tramvaj či vůz zastaví a teprve těsně před zavřením dveří
se začne zuřivě dobývat ven, přičemž svým nákladem vyvolá
zmatek, pobouření a remcání. Důchodce kliďas zásadně jezdí
jednu, maximálně dvě stanice, aby účinek jeho konání byl
co největší. S oblibou vyhledává zcela zaplněné prostředky
dopravy. Je lépe se mu vyhnout a počkat na další spoj.
4. D. KTERÝ
NEMÁ ČASU NAZBYT:
Tento druh, který je celkem hojně rozšířen, je víceméně
opakem kliďase. Důchodce, který nemá času nazbyt (dále jen
DKNČN) se pohybuje prakticky po všech trasách v centru
města. I tento druh je zastoupen zejména důchodkyněmi.
Tyto jsou vybaveny pracovními pomůckami v podobě kabelek,
nákupních tašek a vozíků. DKNČN je v zásadě nepříjemný
druh, který dokáže nezkušenému cestovateli řádně
znepříjemnit život. Studiem chování tohoto druhu byly
zjištěny tyto typické znaky: Při brždění vozu v zastávce
se DKNČN nedočkavě dere vpřed frontou čekajících pasažérů
směrem k nástupním dveřím, rozpoutávaje tímto bouři nevole
a nepochopení. Ve voze dychtivě běhá po celém prostoru a
sotva zaujme místo, blaženě se zatváří. V zápětí znejistí
a začne krátkozrakýma očima studovat trasu cesty. Po
chvíli zjistí, že toto není k ničemu a zaposlouchá se do
hlášení o zastávkách. Již dvě až tři stanice před
zastávkou, kde DKNČN hodlá vystoupit, se vrávoravě postaví
a za pomoci vozíku a spolupasažérů se hrne ke dveřím. Na
tomto místě setrvá ony dvě stanice a pak vypadne nebo
vystoupí. Tomuto druhu se ubráníme celkem snadno - stačí
si vytypovat tramvaj, kde řidič nehlásí zastávky, nebo
rafinovaně využít předností metra.
5. D.
OSTÝCHAVEC:
Důchodce ostýchavec se vyskytuje převážně v podobě
důchodkyně. Důchodce ostýchavec (DO) bývá většinou vybaven
lehčí taškou či holí a působí dobrým dojmem - již od
pohledu je však jasné, že z tohoto mráčku pršet nebude,
neboli že od DO nám nebezpečí absolutně nehrozí. DO je
nebezpečný pouze pro malé děti nebo galantní starší pány.
Pracovní postup DO spočívá v tom, že se přiblíží k sedící
oběti a významně se postaví před ni, současně nastaví
tašku, aby byla vidět. Při tom se spoléhá na to, že oběť
DO zpozoruje a vyskočí ze sedadla. Hodnou chvíli takto
významně stojí u oběti, poté rezignuje, odebere se a
zaujme stanoviště jinde. Pokud DO uvolníme místo, je touto
neobvyklou situací tak zaskočen, že zakoktá a vystoupí. Je
nepochopitelné, že po létech neúspěchů se DO křečovitě
drží této neperspektivní metody.
6. D. RÁZNÝ:
DR je velice nepříjemný druh důchodce. Za svým cílem -
posadit se, jde velice přímo, nepoužívá lsti a nezřídka
neváhá vyvolat hádku či spor. DR se vyskytuje na
poklidnějších trasách, převážně v tramvaji, většinou v
podobě důchodce. Bývá vybaven denním tiskem, popřípadě
deštníkem. Do vozu nastupuje důrazně a nikoho nenechává na
pochybách, kdo je tady pánem. Při setkání s tímto druhem
důchodce radíme raději kapitulovat a nepokoušet se o
odpor. Jak jsme již podotkli, DR neváhá použít všech metod
a většinou argumentuje tak, že na svou stranu získá
většinu spolucestujících. Je jedním z mála, před kterým
není ochrany. Převážně pracuje individuálně a je možné se
mu vyhnout.
7. D.
SDÍLNÝ:
Důchodce sdílný (DS) je roztomilý druh důchodce,
vyskytující se hlavně v ženské podobě. Tento druh je
rozšířen prakticky všude, kde je dostatek zeleně a lidí.
Bývá slušivě ustrojen, vybaven minimálním množstvím
pomůcek. Využívá stejnou měrou tramvaj i metro. Do vozu
vstupuje klidně a slušně požádá o místo. Ihned po zaujmutí
místa se zhluboka nadechne a na překvapeného pasažéra
vychrlí neuvěřitelnou záplavu drbů a historek. Většinou se
oběť zatváří nechápavě, čímž prohraje na celé čáře. DS se
povzbudivě usměje a začne oběť zahlcovat řadou vzpomínek a
příhod. V této činnosti pokračuje po celou dobu cestování,
než oběť vystoupí, neboť DS zásadně využívá celou délku
trasy. Velice pozorně sleduje okolí z okna a o všem ihned
informuje. Pasažér se přitom doví, kde dostali levné
máslo, kdo si koupil prošlou mouku a že u Novotných každou
noc Honzík chrápe. Vyskytují se však i různé poddruhy s
různým zaměřením. Nejnebezpečnější jsou důchodci sdílní se
zaměřením na činnost politickou a vnitrostátní. V tomto
případě doporučujeme vystoupit a vyčkat další spoj. Proti
DS existuje prakticky jeden způsob spolehlivé prevence a
obrany - stoupnout si jinam, nebo vystoupit. DS pracuje
individuálně, případně spolupracuje s důchodcem
informátorem.
8. D.
VDĚČNÝ:
Jeden z nejnepříjemnějších okamžiků nastane, narazí - li
nezkušený jedinec na tohoto důchodce (DV). Tento je
zastoupen oběma typy důchodců - ženami i muži. Vyskytuje
se v okrajových částech náměstí a prostranství, bývá
vybaven kabelou, holí a pytlíkem s pečivem. Důležité
poznávací znamení - DV krmí holuby a jinou havěť. Ve voze
si počíná velice mrštně a čile, než se nadějeme, už sedí.
Současně upře vlhký zrak na vyvolenou oběť a začne velice
hlasitě děkovat za místo, chválit jeho rodiče, školu a
přátele a přitom oběť vynáší do nebes. Toto je velice
trapné, zvláště když se v přítomnosti a blízkosti oběti
nachází člověk stejného věku a opačného pohlaví. DV však
pracuje převážně za těchto podmínek a proto se setkání s
ním snažíme vyhnout. Jak jsme již upozornili, DV poznáme
podle pečiva a hejna ptactva. Při zpozorování DV volíme
raději jiný druh dopravy.
9. D.
NAMYŠLENÝ:
V tomto výjimečném případě hrozí nebezpečí zejména v
tramvajích s dvojsedadly, nebo i v autobusech. DN se totiž
specializuje na vymáhání míst u okna, což dost dobře
nemůže v metru, nebo v normální tramvaji, neboť ta má u
okna místa všechny. DN je zastoupen ve větší části
důchodci mužského pohlaví, poznáme ho podle dobře
padnoucího huberťáku, nablýskaných bačkor a zánovní tašky.
Nastupuje rázně, ihned útočí na pasažéry sedící u oken a
po zaujmutí pozice se pyšně rozhlédne po voze. Z jeho
výrazu lze vyčíst tolik: "Jo, jo, vokno je vokno!". DN se
pohybuje rychle z místa na místo, využívá hojně autobusů a
je nepředvídatelný. Vyskytuje se jako blesk z čistého nebe
a ve své podstatě je nepříjemný. Existuje proti němu
velice jednoduchá prevence - cestovat pouze metrem či
tramvají. Při eventuelním setkání jednoznačně pomůže
posadit se od okna a DV je v koncích.
10. D.
DVOJJEDINÝ:
Tento roztomilý důchodce je prakticky neškodný. Pohybuje
se všude, kudy vede jakákoliv hromadná doprava, neboť na
druhy dopravních prostředků je naprosto nenáročný. Má rád
šeré zimní večery, nebo letní noci, kdy se v okně odráží
jeho obraz. DD je jednodušší až primitivní povahy, vysoce
přizpůsobivý okolí. Oblečen bývá sešle až odpudivě, rád
používá hůl a kabelu. Jako výrazný doplněk na první pohled
zaujme pokrývka hlavy - v zimě i v létě debilka. Je možno
téměř s jistotou tvrdit, že DD je v podstatě zimní druh
důchodce. Vyznačuje se tím, že po získání místa si povídá
sám se sebou, hádá se a diskutuje. K tomu mu právě výborně
slouží jeho vlastní odraz v okně, kdy může i gestikulovat.
Někdy dojde tak daleko, že dává najevo zájem o bitku. DD
je neškodný, pokud jezdíme za dne. Pokud na něj přece
jenom narazíme, s lehkým srdcem mu můžeme místo odmítnout.
DD si postěžuje a vystoupí.
11. D.
ZAMILOVANÝ:
Jediný případ v naší charakteristice, kdy se důchodce
vyskytuje ve dvojici. Jedná se zpravidla o suchou a
roztřesenou důchodkyni a mužného důchodce na vrcholu
stáří. Ten, hrdinně obtěžkán taškami a nákupy, ještě
pomáhá družce nastoupit do vozu, kde jí osobně vybojuje
místo
12. D.
GALANTNÍ:
Velice znervózňující druh důchodce je právě důchodce
galantní - DG. DG jsou zásadně mužského pohlaví, velmi
nevkusně oblečeni - jako důležité poznávací znamení je
hřebínek a vázanka. DG se specializuje především na vysoce
frekventovaná místa, do ulic vyráží odploledne, v době kdy
končí školní výuka. Pohybuje se výhradně tramvají, kde
může lépe vyniknout. Jeho metoda spočívá v psychickém
zdeptání oběti (specializuje se na oběti ženského
pohlaví). DG nastoupí do vozu, přistoupí k oběti = děvčeti
a počká si, až dívka vyskočí, uvolní místo a vyzve DG, aby
se posadil. DG reaguje až po chvíli a s úžasem se
podivuje, komu že to místo bylo uvolněno. Když se ujistí,
že jemu, odvětí, že on starý není: "Jen se děvče
posaďte!". Děvče se posadí a DG spustí monolog o
nevychované mládeži, že je to skandál a pod. Na opětovanou
výzvu k posazení reaguje opět odmítavě a po uklidnění
oběti si začne znovu polohlasně stěžovat. Takto pokračuje
až do nervového zhroucení oběti, která rezignovaně
vystoupí. DG se z vítězoslavným pohledem posadí a na
příští stanici vystoupí a čeká na další spoj. Nezřídka se
v dalším spoji setká se svou starou obětí, na co reaguje
velice kladně. DG je velmi nebezpečný pro mladá děvčata a
mladší paní. Chová se neotesaně až hrubě, jeho metoda je
chladnokrevná a on sám patří k nebezpečnému druhu.
13. D.
SMRTIHUB:
Pozor! jde o velice nebezpečný druh důchodce! Tento je
hojně rozšířen po celém katastrálním území Prahy, jeho
činnost se vztahuje zejména na tramvaje, ovšem nepohrdne
ani metrem, nejraději má však přeplněné vozy. Hlavními
představiteli jsou důchodci. DS je nenápadného až
ošumělého zjevu, často bývá vybaven třaslavýma rukama a
holí. Jako výrazný doplněk rád používá svačinu, ze které
mezi řečí ukusuje. Chová se přátelsky, sedadlem nepohrdne.
Jeho metoda spočívá v obtěžování oběti hovorem. Jeho
charakteristickým znamením je specifický, mnohdy až
paludální zápach z dutiny ústní. Proto mu vyhovují plně
obsazené vozy, kde může nechat své umění plně rozehrát.
Přemisťuje se převážně v době dopravní špičky. Při setkání
se Smrtihubem volíme raději opuštění vozu. Pokud nás
okolnosti nutí setrvat, riskujeme žaludeční nevolnost,
známou jako nauzea. (Ještě bychom chtěli upozornit na méně
nebezpečný, jakýsi poddruh Smrtihuba - důchodce Smrtinoh;
vyskytuje se převážně v létě a identifikujeme ho podle
holínek, či zimních bot)
14. D.
NEPOSEDA:
Vyskytuje se zejména v oblasti s nižším počtem obyvatel,
nebo svou pracovní dobu volí podle frekventovanosti MHD.
DN bývá zastoupen z větší části důchodkyněmi, opatřenými
nákupním vozíkem či taškou s deštníkem. Ten zastává
důležitou roli v ohrožování pasažérů. DN je přívětivého
vzhledu a dobrosrdečné povahy. Z jeho strany nám nebezpečí
prakticky nehrozí. DN se vyznačuje tím, že neustále během
jízdy mění místa k sezení, čímž působí někdy komicky.
Zpravidla začíná u předním dveří a postupně se přesouvá do
zadní části vozu, proto mu vyhovují méně obsazené vozy.
Setkání s ním vítáme, neboť nám během cesty poskytne
dobrou zábavu a cesta nám rychleji uběhne.
15. D.
PROGNOSTIK:
Velice hojně se vyskytující druh důchodce. Bývá zastoupen
stejnou měrou důchodkyněmi i důchodci. Pohybuje se po
trasách vedoucích centrem města a po trasách vedoucích v
těsné blízkosti vlakových a autobusových nádraží - přímo
na nádraží se neodváží. Jeho nenápadný, až maskovaný
vzhled nám zabraňuje ho včas identifikovat; poznáme ho až
podle primárního prohlášení, že je to hrozný. DP je
zeširoka informován o všech oblastech kultury, politiky a
ekonomiky. Po zaujetí místa ihned začne hodnotit současnou
situaci a často překvapí svými výrazně převratnými názory.
Jeho cílem je do debaty zatáhnout co největší množství
cestujících a veřejně je kompromitovat. Po vyvolání hádky
na příští stanici opouští vůz. Při srážce s DP předstíráme
četbu, nebo pozorné studování okolní krajiny.
VYHODNOCENÍ:
Tolik tedy k základním a
nejběžnějším typům důchodců. Jen na okraj je třeba
upozornit, že velice nebezpeční jsou takzvaní kříženci, to
znamená spojení více druhů důchodce do jedné osoby. Tyto
případy se vyskytují ve dvoj a vícedruhových kombinacích.
Jen pro příklad: mezi nejnebezpečnější patří kříženec
důchodce sdílného a smrtihuba a dále kříženec důchodce
rázného a neposedy. Tyto případy jsou však ojedinělé a
důkladnou přípravou se jim dá úspěšně čelit.
IV. ZVLÁŠTNÍ SKUPINA DŮCHODCŮ - INVALIDNÍ
Jak jsme již na začátku
uvedli, řady důchodců rozšiřují důchodci invalidní, dělící
se na dvě skupiny. A - invalidní záměrně a B - invalidní
nezáměrně. Ke skupině B řadíme poklidné, usazené typy
důchodců, pouze někteří jedinci jsou agresivní. V případě
MHD jsou mnohem nebezpečnější příslušníci skupiny A, kteří
se rádi ohánějí svým "služebním" průkazem, neboli "mrzačenkou".
Většinou jsou tito invalidé zdravější než řípa, ovšem rádi
přesvědčují o opaku. Najdou se i tací, kteří zajdou tak
daleko, že na veřejnosti ukazují svá zranění a defekty
(kratší nohy atd.), které si mohli za úplatu kdekoliv
pořídit a s jejichž pomocí se vehementně domáhají nejen
místa k sezení, ale i ostatních ústupků, či ohleduplností.
Obě skupiny rozdělujeme shodně, ale příslušníka Áčka
poznáme okamžitě podle řečí a vychloubání, že oni jsou už
deset let chromí.
Invalidy dělíme podle způsobu přemísťování na tři nejtypičtější skupiny:
1. invalida pěší se pohybuje pomocí vlastních nohou, rukou či trupu. Často se během chůze či pohybu podivně kroutí a hemží, což u náhodných chodců vyvolává úsměv. Invalida pěší je zatrpklé, nesnášenlivé a popudlivé povahy, není nasnadě se s ním pouštět do obsáhlejších diskusí. Doporučujeme pustit a mít klid.
2. invalida polopěší používá při přesunu různých holí, berlí, šlapátek a hejblátek. Ve výběru či výrobě těchto pomůcek jsou invalidé velice zkušení a vynalézaví. Často sebou do ulic táhnou učiněný arsenál. Polopěšáci jsou smířeni s osudem a jestliže je nepustíme sednout, berou to jako samozřejmost.
3. invalidé pojízdní, takzvaní "Sporťáci", jsou bez výjimek upoutáni na svůj invalidní vozík, neboli "kriplkáru". Tyto bývají často různě vyšperkovány a nazdobeny. Ozdoby, pneumatiky a naleštěné stroje bývají chloubou celého příbuzenstva a vypovídají o společenském postavení Sporťáků. Nebezpečí nám od Sporťáků hrozí jedině v metru, neboť tramvaj i autobus jsou pro ně zcela nepřístupné. I v metru však nemusíme mít strach, protože svoje místo k sezení už mají dávno předplacené.
VYHODNOCENÍ:
Závěrem tolik, že při
setkání s invalidou záleží na názoru a přesvědčení
jedince, který sám posoudí, zda pustit, či nikoliv.
V. ORGANIZOVANOST
Jak jsme již uváděli,
náplní zbytku života důchodce je cestování MHD a
obsazování všech míst k sezení, popřípadě překážení nebo
jiné škodění ostatním cestujícím, a to převážně v
dopravních špičkách. Z hlediska cestujícího a tudíž
poškozeného je velice důležité znát a ovládat organizaci
důchodců. Toto je velice široká síť, navzájem propojená
důležitými spoji. Její bezvýhradné dodržování a
respektování je bezpodmínečně nutné, neboť jediný výpadek
v jinak bezchybně fungujícím soukolí by mohl způsobit
nedozírné následky. Organizace je důležitá na šíření a
kontrolu informací. Pravda, jsou někteří důchodci -
samotáři, kteří škodí na vlastní pěst, ale drtivá většina
jich pracuje úkolově. Proto je nezbytná soudržnost a
zároveň možnost kontroly a pořádání velkých akcí. Z tohoto
důvodu vám poskytujeme možnost nahlédnout do jinak pečlivě
střežené strategie a plánování pohybu důchodců. Organizace
řízení důchodců je uspořádána jako síť funkcí,
přidělovaných dle osobních zásluh. Nejvyšší hlava, tady
něco jako náčelník důchodců je Pražmen. Tento se volí
jednou za dva roky na konečné zastávce tramvaje č. 25,
podle osobních zásluh a výsledků. Jeho přímí podřízení
jsou obvodoví Podpražmeni, volení měsíčně z řad Linkařů,
kteří mají na starosti jednotlivé tramvajové a autobusové
linky. A konečně každý Linkař má k ruce osm pomocných
Jezdičů, kteří dohlížejí na celkový provoz MHD. SCHÉMA: 1
PRAŽMEN, 2 PODPRAŽMENI, 4 LINKAŘI, 8 JEZDIČŮ
Organizace jako taková se rozděluje na hlavní tři stupně
pohybu, zátahů a škodění důchodců:
A. - katastrální přebor
B. - obvodní liga
C. - Celopražské akce (nesoutěžní)
A. Základní, tzv. členské organizace jsou zakládány na obvodech po jednotlivých katastrálních územích, jsou všechny pojmenovány a všechny se účastní obvodní soutěže "Zaber co můžeš". Výsledkové tabulky těchto soutěží jsou uveřejňovány na důležitých dopravních uzlech, většinou na dveřích nejbližší samoobsluhy. Jen pro zajímavost některá jména: Karlínští Pajdové, Strašnická Tykadla, Dejvičtí Špindírové atd. Z nejšikovnějších čtvrťových důchodců jsou následně vybíráni jedinci do obvodních výběrů a tvoří tak základ reprezentace obvodu.
B. Další, již významnější stupeň organizace je obvodový. Zde mezi sebou soutěží jednotlivé obvody, jejichž vedení pořádá pravidelné schůze každé třetí pondělí na hlavní poště obvodu, kde se pod rouškou placení nájmu upřesňují informace a úkoly, které přicházejí z hlavního vedení. Obvodových akcí se účastní pouze zdatnější a spolehlivější důchodci, kteří jsou již delší dobu v užším kádru nominace. Je běžné, že za obvod hostují důchodci z mateřských oblastí, kteří mimo důležitější akce hájí barvy svých území. Výsledky jednotlivých týdnů a celkové měsíční tabulky najdeme v každém místním obvodním plátku (např. P - 10, Staré město P - 1...) pod hlavičkou "Kultura našeho obvodu". Do těchto tabulek se zaznamenávají body získané jednotlivými důchodci - toto bodování je shodné s bodováním kanadsko-americké NHL; zabrání místa nebo vyhození cestujícího = 1 bod, asistence = také 1 bod. Na základě těchto osobních výkonů se sestavuje celkový žebříček obvodu.
C. Třetí, nejrozsáhlejší stupeň organizace, je používán poměrně zřídka. Tyto akce se svolávají pouze u příležitosti hromadného přesunu obyvatelstva, např. koncert na Strahově, zápas kvalifikace MS v kopané nebo konec termínu registrace kupónových knížek. Pohotovost a sraz před celopražským zátahem vyhlašuje Pražmen nejméně týden předem. Důchodci z jednotlivých obvodů potom zaujmou místa ve vozech s přiděleným číslem (např. důchodci ze trojky jedou sedmičkou, dvojkaři jedenáctkou atd.) a toto číslo si hlídají celý den. Vyhnout se tomuto zátahu můžeme poměrně lehce, stačí sledovat plakáty a reklamy umístěné v ulicích. Tento stupeň důchodcovské pohotovosti si mohou ohlídat i mimopražští jedinci.
VYHODNOCENÍ:
Tato kapitola je úzce
spjata s kapitolou č. III. - "Charakteristika důchodce",
ve které jsou zaznamenány jiné důležité údaje. Při
pozorném prostudování obou těchto kapitol proniknete
hluboko do podstaty chování důchodce v MHD a naučíte se
znát jednotlivé situace, které mohou nastat při náhlé
invazi důchodců do centra města.
VI. PREVENCE, OCHRANA A NÁVRHY ŘEŠENÍ PROBLÉMU
Po přečtení předchozí
části publikace si jistě pomyslíte, že vlastně existuje
pouze teoretická možnost, jak důchodcům zabránit v jejich
řádění a zaujmout místo k sezení. Situace není tak vážná,
jak se na první pohled zdá. Základem cestování MHD je
prevence a ochrana.
PREVENCE:
Prevence je předběžné
opatření vůči nežádoucím vlivům a nebezpečí. V našem
případě stačí pozorně a svědomitě nastudovat psychologii
důchodce, popsanou výše. Při důkladném studiu zjistíme, že
existují dvě varianty řešení. Varianta X spočívá v
dlouhodobém sledování a zkoumání pohybu důchodců po trase,
kterou užíváme při cestě do a ze zaměstnání či školy.
Časem je možno zjistit, které druhy důchodců se na této
trase vyskytují a z těchto údajů vypracovat časový
harmonogram výskytu druhů. Tyto poznatky se dají využít
při vypracování jakéhosi "rozvrhu hodin", kde pozorně
zaznamenáme přesný čas okupace dopravního prostředku
důchodcem. Dále zaznamenáme druh důchodce, jeho zvyky a
zvláštnosti. Tímto rozvrhem zmapujeme podrobně celou trasu
cesty, včetně zastávek a intervalů. Z tohoto plánu je
potom možno vyčíst, kdy je trasa čistá a kdy naopak zcela
nepoužitelná. Tato varianta je však velice zdlouhavá a má
řadu nevýhod. Hlavní nevýhoda je, že po měsících zkoumání
a hotovení rozvrhu zjistíme, že při současném hojném až
kritickém stavu výskytu důchodců, je potřebná trasa
použitelná většinou mezi druhou a třetí hodinou ranní,
nebo v jedenáct hodin večer. Takže nám zbývá stát, nebo
cestovat v noci. Varianta Y je daleko jednodušší a
rychlejší. Umožňuje nám problém řešit jinak a to způsobem
zcela odlišným - jezdit autem. Tato varianta je však
nepoužitelná pro jedince, kteří nevlastní oprávnění k
řízení motorových vozidel, nebo automobil. Timto
nešťastníkum nezbývá nic jiného, než použít variantu X.
OCHRANA:
Ochrana je přímý boj
proti nebezpečí. Existuje mnoho variant ochrany - každý si
však volí tu, která mu nejlépe vyhovuje, proto je velmi
obtížné zmapovat tuto problematiku. Jen velmi zhruba, mezi
osvědčené prostředky ochrany můžeme naprosto jednoznačně
zařadit walkman + noviny. Tyto patří mezi spolehlivé
prostředky v případě, že se použijí najednou. Jako vhodný
doplněk je možno použít čepici s kšiltem, která nám
zakrývá oči. Jako další prostředek přímé ochrany se
doporučuje použít náhodného spolucestujícího, který
vlastním tělem brání ostatním v přístupu k sedadlu, na
kterém sedíte. Podmínkou je, aby tento náhodný
spolucestující nebyl důchodce. Dále se uvádí, že mezi
osvědčené prostředky patří ignorace, tuto metodu však může
použít pouze odolný a nervově stabilní jedinec. Tato
metoda je velice náročná psychicky, zvláště když narazíme
na důchodce galantního, nebo namyšleného. Zaručeně
spolehlivá varianta ochrany je sádra. Jestliže vlastníme
na noze sádru, můžeme bez obav proplouvat nebezpečnými
zálivy MHD. Jako další možnost uvádíme použití
rancouzských holí. Z vlastní zkušenosti však varujeme před
lstivými důchodci, kteří mohou tuto léčku odhalit a
ztropit povyk, nehledě k tomu, že tato varianta je
použitelná pouze pro jedince obdařené jistou dávkou
drzosti. Velice nezpečná je metoda "Bystrozraký", kdy
používáme bílou hůl a černé brýle. Tyto nám umožní klidné
a bezpečné cestování - pozor však na kapsáře. Tolik tedy k
nejběžnějším druhům ochrany; rozmanitost variant je přímo
úměrná fantazii účastníka městské dopravy.
NÁVRHY NA ŘEŠENÍ PROBLÉMU DŮCHODCŮ:
Než přistoupíme k
samotným závěrům je nutno upozornit, že ještě nebyl
vypracován zákon na ochranu účastníků MHD a eliminaci
důchodců a že veškerá naše řešení, dostanou - li se do
nepovolaných rukou, mohou být zažalovatelná. Mezi
jednorázová řešení patřil návrh udělování vycházek osobám
starším šedesáti let, přesněji řečeno důchodcům. Konkrétně
bylo navrženo, aby důchodcům byly udělovány vycházky od 10
do 12 hodin dopoledne a od 17 do 20.30 hodin odpoledne.
Toto řešení sebou přináší řadu problémů, je však
nejrozumnější. Vycházky by byly udělovány podle chování a
výsledků důchodců, k tomu je však třeba získat důchodce
informátora, který by pronikl do centra mafie a donášel by
spolehlivé informace. Bohužel, důchodce informátor je však
rozumově zaměřen poněkud stranou a nesplňuje přísná
kritéria donašeče. Vycházky by se tedy rozdělovaly podle
obvodů a čtvrtí s pravidelným střídáním. Důchodci by
vlastnili vycházkovou knížku, kterou by museli prokázat
svou totožnost. Byly by zřízeny hlídky takzvané "Důchodové
policie", které by dbali na dodržování doby vycházek.
Těmto hlídkám by byly pořízeny speciální huberťáky s
odznaky DP. Jakýkoliv přestupek by byl trestán podle
nekompromisních měřítek, věku důchodce a podle jeho
kádrového posudku:
A.odebráním
vycházkové knížky na dobu dvou hodin.
B.udělením zápisu a uvalením zákazu vycházek na dobu
jednoho týdne.
C.odebráním hole, natáček a kárky se sběrem, nebo uvalením
zákazu vycházek po dobu jednoho měsíce.
D. Pokutou ve výši 10 leh - sedu.
E. instalováním takzvané botičky.
F. uvalením vazby v kontejneru.
G. degradováním na dědka či bábu.
H. odebráním duchodové licence.
Tento návrh je zatím jediným rozumným, nepočítáme - li krutostí zavánějící návrhy na organizovaný odchyt důchodců, jejich ochočení a export do zámoří. Tento návrh by bylo třeba odsouhlasit, stejně jako návrh na využití důchodců v hutním průmyslu při těžebních pracech, nebo jako pokusných tvorů při výzkumu vesmíru. O mnoho lépe zní nápad, všechny důchodce shromáždit na jednom místě a pořádat pro ně různé soutěže, večírky, zábavy a masopusty. Dali by se například pořádat "Důchodcovské hry", kde by byla zastoupena atletika, fotbal atd. Soutěže by se poněkud upravily, například šourání na 10 metrů, hod berlí, či přehlídka nákupních vozíků, takzvaný "Kárkosalón", kde by důchodci mohli vystavit své nablýskané miláčky. O tom všem je třeba pouvažovat, zhodnotit možnosti a zveřejnit výsledek. S radostí přijmeme všechny vaše návrhy a připomínky.
VII. EPILOG
Na závěr je nutno
upozornit, že tato publikace nebyla napsána s úmyslem
vystrnadit důchodce z Prahy, nebo se veřejně pokusit o
jejich zhanobení či pošpinění. Naším cílem zůstává pouze
touha narušit nebo rozleptat jejich dopravní mafii. Snad
touto údernou cestou dopomůžeme k celkovému vyřešení této
problematiky.