Jazz, hlavní součást salsy, skrývá své kořeny v jižanské Americe se slovy a frázemi pocházejícími z kuchyně, jako např. smokin udíme, jammin pěchujem, mačkáme, (zavařujem) a now we are cookin Vaříme!; to vykřikovali členové kapely, když cítili, že je to opravdu nářez. Salsa na tom bude pravděpodobně úplně stejně. Ale k tomuto pohledu na věc bych doplnil, že výrazy v žánru, který se stal známým jako salsa, se užívaly cíleněji. Hudba má některé všeobecné charakteristiky jako je úvod, melodickou část, dále rytmičtější / razantnější část, která se nazývá montuno, opakování melodické části a ukončení. Vykřikovalo se hlavně proto, aby se podnítila změna části, zejména na montuno, což je část s nejvyšší rytmickou energií. Běžně se vykřikovala slova jako candela [oheň], salsa [šťáva], sabroso [lahodný], a azucar [cukr]; poslední zmiňované proslavené užíváním Celií Cruz.
Proto když Izzy Sanabria zvolil salsu - jakožto sjednocující obal na rytmy a (následně) s nimi spojované tance - toto slovo samo již existovalo coby hudební metafora. Salsa byla a zůstává vyjádřením velké energie, stimulace a vzrušení. Ale definice salsy se stále mění, dynamikou, jež její vlastní studenti nejsou schopni zvládnout. Rozšířila se i na nekubánskou hudbu a tance jako jsou cumbia a merenge. Stala se symbolem národnosti, politické víry a kulturní identity. Co je však ještě více fascinující je rychlost, s jakou se tato definice mění.
Vzdálené kouty světa se přibližují blíž k sobě. Stále více lidí z více různých zemí a kultur přijímá salsu a adoptuje ji za vlastní; přitom si ji zároveň přizpůsobují svým potřebám. Tento fenomén se nazývá internacionalizace. Stále vznikají nové pojmy a definice, slučují se s jinými a jsou průběžně znovu vstřebávány. Salsa je nyní v zásadě samo-se-předefinovávající pojem. To má zvláštní vliv na princip vlastnictví .