Zámek Kravaře ve Slezsku
Memoriál Jiřího Vaňka
Setkání historických vozidel 1. 8. 2009
Jaromír Polášek
Sobota ráno, je krátce po páté hodině, chtělo by se ještě spát – ani Maluchovi se nechce startovat, chytá až na třetí pokus. Rychle umýt, navoskovat a naleštit, přetáhnout gumy a plasty, nasednout a vyrazit.
Motor vesele duní svou obvyklou tóninou, nespěchám, jedu něco mezi 70 – 80 km/h. Projíždím po staré cestě přes Žabeň, před Paskovem odbočuji na Starou Bělou, projíždím přes Hrabůvku a Zábřeh směrem na Porubu, sjíždím serpentinami k Dolnímu Benešovu a těsně před devátou hodinou přijíždím k zámeckému areálu v Kravařích.
Svého Fiata zaparkuji kousek před zámeckou branou – nenacházím dost odvahy a drzosti, abych zajel až do areálu.
Příjezdová cesta je částečně rozkopaná, nedávno pokládali kanalizaci. Jezdí se po štěrku, přijíždějící veteránisté nadávají na díry, plno prachu a komentují pomalý postup pořadatelů. A je na co se koukat – jako první Fiat se objevuje krásně opravený Fiat 850 Sport Coupé.
Další auta na sebe dlouho nenechají čekat. Pestrá směsice veteránů, klasiků i old timerů, některé sporťáky mají stěží dvacet let. Prohlížím si krásnou Pragu Excelsior, několik kabrioletů zn. MG, parádní kabrio Ford Mustang, přijely automobily zn. Jaguár, Bentley, Porsche, Volskswagen, Mercedes, Renault, Aero, Trabant, Lada, Škoda (prvorepublikový Rapid, několik Felicií, Octavia, 1100 MBX, kabrio Š 743, okruhová MTX, Škoda buggy), Tatra a dalších značek.
Zajímám se samozřejmě zejména o italská auta, těch se také dostavil slušný počet.
Kousek od zámku stojí úžasný Fiat 520 z roku 1928, vzorně zrestaurovaný do posledního detailu, včetně obnoveného čalounění – sedadla spíše připomínají klubovky v obývacím pokoji.
Dalším parádním kouskem je Fiat 124 Sport s nálepkou Ecce Homo Historic Šternberk 2006 v rohu čelního skla. Prohlížím si ho a fotím ze všech stran.
Přijíždí Fiat 850 Sport Spider – jeden se veze a tři tlačí… Krásný kousek, jenom má podstatnou chybu – nejede, chcípá, nedrží volnoběh.
Pak už je to jako ve filmu Slavnosti sněženek – „Říkají o mně, že jsem odborník“. Nořím se pod kapotu a hledám chybu. Vyčištění trysky, seřízení délky lanovodu a přidání bohatosti směsi kupodivu pomáhá na první pokus.
Honem dál, opodál stojí málo viděná Lancia β 2000 – polokabriolet. Už něco pamatuje, při bližším ohledání na bocích místy praská lak, majitel je ze Vsetína.
Potupně je na laně dotaženo nádherné Ferrari 308 GTS. Důvodem je velké horko a prasklé dvakrát zahnuté koleno odvodu chladicí kapaliny od motoru.
Zanedlouho se daří sehnat potřebnou součástku – přístup je žalostný, málo místa na ruku, natož na nářadí. Opouštím unavenou posádku, která tiše bojuje se závadou…
Horko je čím dál tím větší, naštěstí pořadatelé mají dostatek stánků s občerstvením, v provozu je i zámecká restaurace. Přijíždějí naši známí z bartošovického srazu – členové „Prajzska Maluch Horde“ z Hlučína.
Objevují se další Fiaty – „pětistovky“, k vidění je i jedna X 1/9 Bertone z Moravskoslezského kraje.
Znovu mě odchytávají další posádky Fiatů – zlobí jedna „osmsetpadesátka“ a přidává se „pětikilo“. Sotva si očistím ruce, začne se ozývat hromový rachot.
Před zámkem stojí nastartovaný monopost Tatra 607-1 z padesátých let, dosavadní držitel československého rychlostního rekordu na otevřené silnici Valašské Meziříčí – Hranice na Moravě. Na kamenné dlažbě řidič Adolf Veřmiřovský 16. října 1953 dosáhl rychlosti 207,972 km/h. Palivo – metylalkohol 70,5%, letecký benzín 15%, benzol 12%, aceton 2% a ricin 0,5%.
Přijíždí prapodivné monstrum – pardon – přilétá nebo přijíždí?
Autem se to dá nazvat stěží – americký Franklin s britským motorem JAP, odvozeným ze stíhačky z doby 1. světové války. Důvodem stavby zvláštního vozidla, které vzniklo v několika tisícové sérii, byl nadbytek leteckých součástek – zejména motorů – po ukončení války. Do Evropy bylo údajně přivezeno několik exemplářů. Dochovány jsou dva v žalostném stavu, v Kravařích byla předvedena zdařilá replika.
A jak se takové vozidlo řídí? Volantem se přes lankový převod natáčí celá zadní tuhá náprava – brzdovým pedálem se brzdí pravé zadní kolo, ruční brzdou zase levé zadní kolo. Zpátečku to nemá, dopředu to „letí“ maximální rychlostí cca 100 km/h.
Před obličejem zuřivě cvakají ventily a před strašlivým hukotem větru od vrtule chrání dva malé plexisklové štítky. Honem k dalším vozidlům…
Interiér Tatraplánu z roku 1952 – těch budíků, kontrolek a páček, přístrojovka v poctivém smaltu, sedačky v kožence.
Ford T Roadster Jiřího Richtera z Hranic na Moravě při zdvihovém objemu 2 892 cm
3 dosahuje maximální rychlosti 72 km/h (20 k, 1600 o. min
-1). Převodovka je dvoustupňová, planetová.
Takto vypadá upravený motor Tatra ve sportovním monopostu Tatra 607-1.
Čas utěšeně plynul, karta ve fotoaparátu byla zaplněna a unavené oči už jenom klouzaly od auta k autu a od motorky k motorce. Počkal jsem si ještě, jak dopadne vyhodnocení akce a prohlédl jsem si ještě jednou některá obzvláště pěkná auta.
Nasedl jsem do Malucha, zatáhl za páčku spouštěče a vyrazil k domovu, čekalo mě pouhých padesát kilometrů poklidné jízdy.
Co dodat závěrem? Memoriál Jiřího Vaňka – Setkání historických vozidel v Kravařích 2009 byla výborná akce, na které bylo odhadem necelých 100 vozidel a přibližně stejně motocyklů. Bylo se na co dívat a určitě v příštím roce zase přijedu – tentokráte už ne jenom jako divák…
Blood Coerce : Blood urgency plot
AKeepidsiror,26. 7. 2018 13:39