A v srdci mém je citadela
V mém srdci citadela
Jen ranou pěsti skolíš Draka,!
nesmě však zabít císaře,
ač vyšší je moc krysaře,
jenž na flétnu káže k ránu.
Otevři, generále, bránu -
voda Ti ke krku stoupá,
na Provazech vlasů se houpá -
napustíme vanu.
Utopíš-li v ní moje touhy,
budeš propuštěn z jejich služeb -
bahnem nicot a močílem tužeb
půjdeš, jen dlaně ohněm spoutané.
Tvou cestou duch Tvůj povane,
v zástěře lehkých lesních vánků,
rozmýchá plamen u Tvých spánků,
doufej, že slza ukane.
a Jestli máš Sílu, ...Vyčítej
...
!
(Pozn.aut.: /Od toho tu jsem, ne.../ ???)
Taky tak
(Kapitán, 26. 2. 2009 21:08)