Posedím
Spánek své sítě rozhodil
do ulic měst a venkovů.
Jen u nás ještě svítilo
se na cestě k domovu.
Trnama zkrvavenejch šípků
hraješ na zbytky klavíru.
A stále ptáš se pošetile
proč plihnou kraje kanýrů
okolo nohou.
Že prý už ve dveřích
jsem se posmutnělá zdála.
Naúkor toho, jak krásně hraješ,
nemám teď, s kým bych tancovala.
Posedím.
Naškrábu "pár stránek dopisu"
)tak se ta "kniha" bude jmenovat)
a budu předstírak úsměv,
kterej se bude lidí ptát:
"Proč mi nevěříte?"