Můj Fantasy příběh (1)
Kapitola 1.
Bylo něco kolem půlnoci, uprostřed jara. Nad divokou krajinou zářil v něžném oparu mlhy, jasně bílí měsíc. Cesta protínající louku vedla z malé vesničky na východě, jménem Urgon, do nedalekého městečka Spryt. Netrvalo dlouho a z lesa vyšla postava. Zamířila na cestu. Měla oděný dlouhý plášť s kápí, pod ním lehce vycpávané brnění, za pasem meč a v ruce hůl jenž byla vyšší jak sama postava. jmenoval se Febur. Došel na cestu a zamířil směrem k městečku Spryt. Cesta ubíhala rychle, když tu před ním z křoví vyskočil vlk. Febur se zastavil, vytáhla pravou rukou meč a v levé pevně sevřel hůl připraven k boji. Vlk vrčíce dvakrát přešlápl vpravo a pak odhalil špičaté tesáky. Febur na nic nečekal. Vyrazil v před, švihl mečem a pořádně se ohnal holí. Svůj cíl zasáhl přesně. Ostří meče zasáhlo vlka do boku a holý ho praštil do hlavy. Temnou nocí se neslo dlouhé a táhlé zavytí umírajícího vlka. Na což se kaluž na okraji cesty zabarvila do ruka vlčí krví, která stále ještě vytékala z mrtvého těla opodál. Febur otřel svůj meč a zasunul jej do pochvy. Pak se sehnul a vytrhl vlkovy z tlamy jeden, ale ten největší zub. Zastrčil si ho někam do kapsy svého pláště a pokračoval v cestě. Dlouho netrvalo a došel po cestě k městu. Zastavil se před branou. Zadíval se nahoru na cimbuří brány a zpozoroval nějaký pohyb. Opatrným krokem přistoupil blíž k bráně, a tam se zastavil a čekal. Nikde nikdo. Tak jen pokrčil rameny a vešel do městečka. Na ulicích nikoho nezahlédnul a tak zamířil k nejbližšímu hostinci. Měsíční záře, která v té noci byla jediným zdrojem světla, začala pomalu ochabovat. Febur dorazil k budově nad jejímiž dveřmi se houpala deska s nápisem: Hostinec U Děravé lžíce. Nevěnoval nápisu příliš velkou pozornost a raději rázně zabušil na dveře. Za několik minut byly slyšet kroky a v příští chvíli už hostinský odemykal. ,,Kdo jste milí pane.“ zeptal se hostinský. ,,Na jméně nezáleží, chci zde jen přespat.“ odpověděl Febur a podává hostinskému 10 zl. Hostinský se uklonil a zavedl ho po schodech do menší místnosti která ale byla velice pěkně zařízená. Tam ho zanechal a zamířil do své vlastní ložnice. Febur přešel přes místnost k oknu a vyhlédl z něj. Na ulici zahlédl nějakého ožralu, jinak nic co by vypadalo nebezpečně. Uklidnil se, sundal si svůj plášť a ulehl na postel. Netrvalo dlouho a usnul.
Na obloze už začalo svítat když se Febur probudil. Vstal protáhl se, oblékl si plášť a vyšel z pokoje. Lokál už byl plný lidí. Febur přešel k pultu a zažádal hostinského o jídlo. ,,Ano, ano pane. Hned to bude!“ ujistil ho hostinský a odběhl dozadu nejspíše do kuchyně. Febur se zatím usadil u volného stolu a čekal. Ani ne za dvě minuty se přiřítil hostinský, na ruce nesouce tác se snídaní. Febur poděkoval a pustil se do jídla. Za malou chvilku spořádal svojí porci a velebil si že se tak dobře už dlouho nenajedl. Hostinský se hned přitočil: ,,Bude si pán ještě něco přát?“ ptá se. ,,Ne, děkuji.“ odpověděl Febur a zaplatil. Už, už vstává a že půjde když tu slyší své jméno. Otočil se kdo že ho to volá. ,,Tady to já jsem tě volal.“ houkl na něj malý mužík sedící za stolem, v koutě se džbánem piva. Febur došel až k němu a posadil se. ,,Co potřebuješ, Ale mluv rychle nemám moc času.“ řekl mu vyzývavě. ,,Dobře. Hmm, no, ty seš dobrodruh že jo?“ Febur přikývl. ,,Dobře má otázka je prostá. Mohl bych se s tebou vydat za dobrodružstvím?“ zeptal se ten mužík. ,,To nebude jen tak, já ani nevím jak se jmenuješ, ani jak jsi mě našel a poznal. Tak proč bych měl brát sebou zrovna tebe?“ Odpověděl Febur. ,,No já se jmenuji Ratrz, jak jsem tě poznal? Hodně jsem o tobě slyšel a taky si myslím že bych ti mohl bejt užitečnej.“ neváhal s odpovědí Ratrz. ,,No dobrá tak já tě teda vezmu na zkoušku sebou, ale uděláš jednu koninu a zabiju tě! Jasný?“ Ratrz jen zakýval hlavou. ,,Tak a teď pojď nemáme moc času.“ pobídl ho Febur. Oba vstali od stolu a zamířili ke dveřím. Vyšly na ulici mezi lidi. V ulici kde stál hostinec se to jen hemžilo lidmi kteří někam spěchali. Febur s Ratrzem se vydali směrem k náměstí kam kromě nich mířila spousta dalších lidí. Febur pochodoval rázným krokem v před a za ním spěchal Ratrz. Teď přidal do kroku aby Febura dohnal a otázal se ho: ,,Co jsi vlastně ty zač?“ ,,Já jsem kouzelník nebo spíše mág, záleží na tom jak se to vezme. Někdo říká že kouzelníci jsou jen pošuci co se snaží napodobit mágy, ale když na to přijde tak kouzelník a mág je úplně to samý jen to zní jinak. Já osobně teda dávám přednost mágovy.“ odpověděl unisono Febur. ,,No paráda! Já myslel že seš jen obyčejná mlátička nebo někdo kdo si hraje na důležitýho.“ zajásal Ratrz. To už došly na náměstí a začaly se rozhlížet kam teď. Uprostřed náměstí byl hlouček lidí skandující:,,BOJ! BOJ! BOJ!“ Na nic nečekaly a hned se tlačily dopředu. To už mezi rameny lidí kteří křičely a povzbuzovaly uviděly dva hobity jak se válí na zemi a perou se. Ten větší, nebo spíše zavalitější, právě klečel na tom druhém a mlátil ho hlava nehlava. Ten se už jen chabě bránil rukama. ,,Dost, nech ho být!“ vykřikl Febur a vrhl se k nim. Chytil toho nahoře za vlasy a sundal ho z toho druhého. Pak ho pustil a ten se hned ztratil mezi davy přihlížejících lidí. Ratrz mezitím už stačil přispěchat k druhému hobitovy a zvedl ho na nohy. ,,všechno v pořádku?“ zeptal se ho. ,,jo, dobrý.“ odpověděl hobit a utřel si krev na rtu. ,,Díky moc.“ poděkoval. ,,Nemáš zač. Co to vůbec mělo znamenat, prát se takhle ne náměstí?“ zeptal se ho Ratrz a oklepal si ruce. ,,Ten parchant mě chtěl okrást tak jsem se do něj pustil. Nebejt toho že mě vřela kopla kobyla do slabin tak jsem mu rozbil držku.“ odpověděl nevrle hobit. ,,Dobrý, myslel jsem si to a mimochodem já se jmenuji Ratrz a tohle je Febur.“ představil sebe a svého kámoše. ,,Těší mně já jsem Žendl, hobit Žendl.“ ,,Taky mně těší.“ pozdravil ho Febur a podal mu ruku. Žendl jí stisk a taky mu poděkoval. No tak začali klábosit až Febura napadlo že by se k nim mohl taky přidat.
Komentáře
Přehled komentářů
Myslím, že pro začátek to není špatný, ale trochu duchovna či tajemna ve fantasy nikdy neuškodí. Vlastně abych byl upřímný na mě je to příliš strohý a nelíbí se mi to, možná by ses mohl inspirovat: spisovatel Terry Brooks. Nevím jestli ti kniha od něj pomůže, ale rozhodně neuškodí...
.........
(Anonym, 29. 1. 2010 19:45)
Ahoj,zdravím!Máš hezkou povídku,jen bych ti k tomu ráda něco řekla,teda jestli dovolíš :)
-příběh má dobrej děj a nechybí tomu šťáva,dávej si ale pozor na gramatiku a úpravu.Vynecháváš čárky a tam,kde být nemají,je zase dáváš xD,no nic,taky tam máš pár spojení,které by chtěli vylepšit jako: "Měla oděný dlouhý plášť" promiň,ale měla oděný,to fakt nejde dát dohromady,jsem někdo,kdo taky píše(teda se aspoň o to snaží :)),no jestli si chceš pokecat o fantasy,napiš mi,jinak to tady máš hezký
čaw
PS:dandabyst@centrum.cz
Spisovatelům ZDAR
(Vincent Vega, 11. 1. 2009 20:54)zdar majiteli nebo (majitelé) toho to blogu pročet jsem si všechny články na tomhle blogu a musím to pochválit.Akorát sci-fy by chtělo trochu opepřit.Budu se těšit na Válečné příběhy až tam budou.Jinak spisovatelům ZDAR!!!
Pozvánka
(matsik, 7. 11. 2008 21:24)
hoj,
u mně na blogu je ,,spisovatelská" soutěž.Přihlaš se-budu jenom ráda!M.
Pro začátek dobrý no...
(To není důležité, 26. 8. 2010 15:58)