„Crrr, crrrr!“ Ze sladkého spánku mě probudilo drnčení telefonu. Neustále na příjmu. Motto mé práce. Rozespale jsem ten nepřející přístroj zvedla a ještě rozespalejším hlasem promluvila: „Prosím?“
Na druhém konci se okamžitě ozval smích: „Budím tě co? Promiň, pospíš si večer.“
John. John Feeler. Můj nejlepší kamarád. Homosexuál a jeden z nejbohatších mužů planety.
„Johne jsem moc ráda, že tě slyším hned po ránu, ale nechceš zavolat za dvě hodiny?“
„Ne! Nemůžu. Nejsi sama, kdo musí trávit chvíle s partnerem…“
To mě probudilo téměř okamžitě: „Co? Kdy? Kde? Jak? Povídej!“
„Nikde nikdo, jen jsem tě potřeboval vzbudit…“
„Nesnáším tě!“
„Taky tě miluji.“
Se smíchem jsem se zeptala, proč teda vlastně volá.
„Nezajdeme dnes na oběd?“
„V kolik a kam?“
„Ve 12, jako vždycky?“
„Dobře, dobrou.“
„Dobrou…“
Jako vždycky. Takže do First Restaraunt City. Patří Johnovi stejně jako většina ostatních Washingtonských restaurací. Ale tuhle má nejradši. Najal moc hezkého číšníka a hrozně ho baví chtít po něm, aby utíral stoly před námi. Taky bodyguardy si zásadně vybírá podle zadku a ne na základě schopností…
Ale co. Zpátky k restauraci. I já jsem kdysi pracovala ve First Restaurant City…Neměla jsem práci, John mi chtěl pomoct. Nechtěla jsem peníze jen tak, a proto mi dal místo tam. Byla to skvělá zkušenost ale já nikdy moc dobře nesnášela autority. Na tom místě jich bylo hned několik. Na servírku si dovolí každý a to já moc dlouho nevydržela…
Pamatuji si jak dnes svou první službu. John a pár našich společných kamarádů si nemohli pomoci a přišli se na mě podívat. Nejen, že jsem zapomněla co si kdo objednal, ještě jsem stihla poslat svého šéfa do háje. John musel nějak jako majitel zakročit, nechtěl přijít o vrchního číšníka. Na hodinu mě vyhodil. Ale jenom z pozice servírky, seděla jsem tam s nimi pak ještě dlouho. A právě tehdy jsem poznala Petera, ale to je zase jiný příběh.
„Kdo volal?“ Vykoukl Peter z koupelny.
„John…,“ usmála jsem se, „dneska s ním půjdu na oběd. Nevadí ti to?“
„Ne, proč by mělo?“
„Miluji tě.“
„Já tebe.“
„Petere?“
„Ano zlato?“
<1> <2> <3> <4> <5> <6> <7> <8> <9> <10> <11> <12> <13> <14> <15> <16> <17> <18> <19> <20>