Vrátit se zpět do školy bylo, jako když se vězeň vrací z vycházky zpět do cely. Čemu se Naruto divil bylo, že neměl vůbec strach. Ano, byl nervózní z toho, že bude zase čelit Itachimu, ale spíš by se měl kleapt strach, že to Sasuke vyslepičí. Ale ne, zřejmě mu opravdu věřil. Aniž by o tom věděl.

Jakmile Naruto prekročil prá třídy, odchytil ho Sasuke a táhl někam pryč.
,,Co tě zase bere?" nechápal Naruto.
,,Jen pojď hezky se mnou."
,,Kam?"
,,To si nechám raději pro sebe." Když si byl jistý, že ho bude Naruto následovat, pustil ho. Vedl ho choudbou až na její konec. Tam kde to všechno začalo. Do kabinetu. Jeho kabinetu. 
,,Sasuke?!" zašeptal Naruto vyděšeně, když se zastavili. Copak mu to řekl? Proč? Jasně, jak by si tohle mohl nechat Sasuke ujít?! Co ho to napadlo mu věřit.
,,Má na to prostě asi čuch či co. Ale klid," mávl ledabyle rukou.
,,Klid? Ty mi říkáš, že mám být klidný? Jak asi, když sis pustil hubu na špacír," vyjel Naruto hystericky. 
,,Ježiš, klidni hormon. Jednou už jsi to podstoupil. Tu budeš za obět a já za toho zlého." Tak teď byl Naruto vedle, jak ta jedle.
,,Já asi něco zaspal."
,,Když jsem byl přes noc na Silvestra pryč a on zjistil, že jsem byl u tebe, domyslel si k čemu se to zvrhlo."
,,No sakra, to musíš být tak průhlednej?" Sasuke nechápavě zavrtěl hlavou.
,,Co sis předtím myslel?" Naruto se teď cítil provinile, že Sasukeho tak rychle odsoudil. ,,Je mi to jasný. Tamto." Tak tomu teď budou říkat? ,,Sám se divím, proč to v sobě držím, ale nejsem vůl, Naruto. Dozví se to," řekl, ,,ale ne teď." Naruto nevěděl, jak to chápat. Poví mu to Sasuke nebo je on sám je nápadný jak sníh v létě. Občas měl pocit, že to má napsané na čele.
,,Co asi řekne?"
,,To co minule," pokrčil rameny Sasuke. Podíval se na Naruta, který vypadal jako hromádka neštěstí. Chápal, že pro něj takovéto sezění nebylo nepříjemné. Ne, vlastně to nechápal. Nezažil to. Zamilovaný nebyl a už vůbec nebyl v pozici, jaké je teď Naruto. Mohl jen hádat. ,,Tak jdem," řekl Sasuke, zaklepal na dveře a po pár vteřinách je otevřel.
Narutovi se udělalo zle, jen co překročil práh kabinetu. Byl rád, že byli oba téměř okamžitě vybídnuti k tomu, aby se posadili.
,,Vy dva se mi snad zdáte," začal Itachi. ,,Když jsem nastupoval, varovali mě před vámi. Vlastně mi vaši třídu ani nechtěli dát, protože jsem s Sasukem v příbuzenském vztahu. Vy dva se prý nesnášíte a reagujete na sebe jako výbušné granáty. Zatím mám ale pocit, že mám před sebou dva vlastně už dospělé muže, kteří spíš působí jako... pár." Sasuke okamžitě, což se dalo čekat, propukl v smích.
,,Tak teď jsi mě pobavil, bratře. Naruto budiž, ten má svazování v krkvi, ale já? Čekal bych, že mě znáš dost dobře a víš, že já nevstupuju do téže řeky dvakrát."
,,Tak pak Naruto je nějaký zvláštní druh vody, protože jsi tam vstoupil už podruhé," zamračil se na něj. Naruto zrudl a nejradši by se propadl do země.
,,Jak jsi řekl, je to dospělý muž. Vadí ti to snad? Nijak jsem se nepřeorientoval, jestli ti jde o tohle."
,,Nejsme ve středověku, nenechám tě za to popravit. Samozřejmě, že mi to nevadí. Jen tě nechápu."
,,Ani se nesnaž."
,,Takže vy dva nejste spolu," řekl Itachi. Naruto zavrtěl hlavou.
,,Ne, tomu se, bratře, říká nezávazný sex. Seznamte se."
,,Naruto, můžeš jít," kývl k Narutovi, ale Sasukemu naznačil, aby zůstal. Naruto vstal a poslušně zamířil ke dveřím.
,,Naruto, zůstaň," přikázal Sasuke. Naruto se zadíval na Itachiho, ale Sasukeho poslechů. ,,Já vím, co mi chceš říct. Naruto se účastnil zcela dobrovolně a tentokrát bez většího vlivu alkoholu. On není žádná oběť. Není tu co řešit. Možná jsi smutný z toho, že se tvoje ovce zatoulala z tvojí ohrada. Naruto ale není dítě, napotřebuje tvoji save-organizaci."
,,Sasuke," zarazil ho Naruto.
,,Kušuj, je to pravda. Když naši zemřeli, šli jsme do děcáku a když mohl, vzal si mě do péče. A myslel si, jak mě tím nezachránil. Teď vidí stejnou šanci v tobě." Itachi celou dobu stál v pozadí a nic neříkal. Proč taky? V podstatě to byla pravda. Snažil se Narutovi pomoci, i když to zřejmě nepotřeboval. Vlastně, aniž by to tušil, jen tím Narutovi ubližoval. ,,Můžeme jít?" Itachi kývl.
Naruto otevřel dveře a spolu s Sasukem vyšel ven.
,,Bylo to nutné?"
,,Čekal bych spíš vděk. Teď už si tě k sobě volat nebude. Budeš jako každý jiný tady na škole." To Narutovi nedošlo. Sasuke tím zabil dvě mouchy jednou ranou. Sám se vybouřil a přitom zajistil Narutovi svobodu. 
,,Cože jsi najednou tak laskavý?"
,,Momentálná výkyv. Výjimečný a neopakovatelný stav. Navíc, koukat se na tebe, jako na zmučenou oběť takové krutosti, jako je láska, zrovna nemusím." Věděl, že ho z toho neosvobodil, ale ulevil mu. A tak i sobě. Potlačil tak nutkání říct Itachimu pravdu. Na nějaký čas.

P.S. Tak Naruto dnes nic moc, zato Sasuke zářil. No a protože jsem unavená a ráno vstávám do práce., bude dnešní P.S. krátké.
Moc děkuju Mia-san, za to, co mi napsala do komentáře. Zvláštní, jak málo stačí, aby se člověku ulevilo. Protože mě se při čtení tvého komentáře opravdu ulevilo. Skoro, jakoby jsi to vyřešila za mě. Pokud mě to znovu přepadně, přečtu si tvůj komentář. Proto, i když až na konci, je tato část věnována tobě :)