Následující dny šlo všechno takříkajíc podle plánu. Lidé dodržovali Narutovi příkazy. Věřili, že je to pro ně to nejlepší. Sasuke pořád chránil Naruta, čím byl spouštěn od ostatních povinností. Jeho tým byl už dávno svěřen někomu jinému. Sasuke je stejně neměl rád. Podle něj to byla banda usmrkaných nafoukanců.

Týden před Vánoci si konal v Konoze vánoční večírek. Naruto dlouho přemýšlel jestli ho má povolit nebo ne.

„Ať už řekneš ano nebo ne, jsem si jistý, že budou respektovat tvoje rozhodnutí,“ ujistil ho Sasuke.

„Opravdu? Ochrana je sice tvoje parketa, ale co rozbouřený dav?“

„Představíš si, že jsou to mravenci a rozšlápneš je.“

„Dám si pozor, jaké mise ti budu vybírat,“ poznamenal Naruto a znovu se zadíval na žádost před sebou.

„Nemůžu to udělat,“ řekl nakonec a podepsal se do kolonky podpis. „Nemůžu jim vzít to poslední potěšení.“

„Pro člověka jakožto lidskou bytost je potěšení spoustu věcí a vánoční oslavou to jen začíná.“

„I tak,“ odložil žádost na bok. „Věřím, že Orochimaru chápe slova mír a klid a aspoň na jeden večer nám ho dopřeje.“

„Věříš?“

„Jinými slovy nemá na vybranou. Dobrovolníci budou hlídat na každým metru okolo vesnice.“

„Počítáš tam i nás dva?“

„Sebe rozhodně, ty můžeš jít na oslavu.“

„Dobrej pokus, ale už jen z slova oslava se mi dělá zle. Tak co si mám vybrat? Místnost plnou lidí s kloboučky na hlavě nebo možnost boje s slizkým hadem? Hrozně těžká volba.“

„Chtěl jsem tím jen říct, že nemusíš být pořád jen se mnou. Copak tě to ani trochu neláká, oslava, večírek, pití, jídlo!“

„Pití a jídlo mám doma v ledničce a ne vůbec mě to neláká.“

„Tak fajn, o jednoho dobrovolníka navíc.“

„Tvůj otec na oslavu chodí?“

„Co si pamatuju tak každý rok. Pokaždý se opije a vrátí se domů až ráno, radši s neptám u koho tráví noc. Možná proto je Kakashi tak opatrný.“

„Tvůj otec to s ním, ale myslí vážně, ne?“

„363 dní v roce. Na Vánoční a novoroční oslavě už nemyslí vůbec.“

„Ty tam jít nechceš?“

„Ani ne. Nikdy jsem na žádné nebyl. Vždycky se jen dívám na ohňostroj.“

„Tak já ten papír odnesu,“ nabídl se Sasuke.

„Fajn.“

O dva dny později se konal večírek. Pár „vyvolenců“, kteří stavěli k večírkům stejný postoj, jako Sasuke, hlídalo vesnici. Naruto a Sasuke všechno pozorovali z sídla Hokage.

„Baví se,“ řekl Naruto.

„Vadí ti, že jsi tady a ne tam?“

„Ne, víc mi vadí, že tam někde dole je otec a láme Kakashimu srdce.“

„Třeba ne, třeba jsou tentokrát spolu.“

„Kéž by.“

„Naruto, jak…?“ chtěl se zeptat Sasuke, když ho Naruto přerušil.

„Slyšíš to?“ zeptal se.

„Co?“

„Ten šum.“

„Naruto, podle mě jsi už trochu paranoidní.“

„Tam,“ ukázal někam do dáli.

„Co mám vidět?“ zeptal se Sasuke, ale to už byl Naruto pryč.

„Sakra, je jak malý dítě,“ zaklel a rozběhl se ho hledat. Ať už Naruto zpozoroval cokoliv, zaujalo ho to. Nikde ho neviděl, i když mě náskok sotva deset vteřin. Všude na ulici byli lidi a slavili. V krvi měl už několik promil Kholu a Sasuke pochyboval, že mu něco řeknou.

Najednou se ozvala rána. Přesně na místě, kam Naruto ukazoval. Sasuke se tím směrem rozběhl a sním i několik dalších ninjů. Hluk ho dovedl do parku, kde to teď vypadalo, jak na bitevním poli. Velký had, který to všechno způsobil, ležel mezi stromy mrtvý a ten kdo ho zabil se krčil před mrtvolou. Byl to Naruto, ale v takovémhle stavu ho nikdy neviděl. Nebyl zraněný. Byl v pořádku. Jen byl obalený zvláštní oranžovou hmotou ve tvaru lišky. Tohle byl Kyubi? Sasuke zatím napočítal pět ocasů. Nevěděl, jak zlé nebo dobré to je.

„Vidíš ho takhle poprvé, že?“ ozvalo se vedle něj. Sasuke kývl.

„Tahle situace nastane pokaždé, když je Naruto emotivně v nevýhodě. Tak se soustředil na záchranu vesnice, že pustil lišku ven. Jak se objevují ocasy, Naruto je blíž k úplné proměně a raději nechci vědět, co se stane až se objeví všechny ocasy,“ vysvětlil Kakashi.

„Tohle už se někdy stalo? Copak nevíte, co dělat?“

„Já ne. Už jsem poslal pro kapitána Yamata a Minata, ale může to chvíli trvat.“

„To ho v tom necháme?“

„Dokud nemá všech devět ocasů, nic mu nehrozí, spíš nám. Kůže se nahradí a zranění zahojí.“ Sasuke se podíval na Naruta. Oči mu rudě žhnuly a vzadu se mu objevoval šestý ocas. I když kolem nebylo nic, co by zabil, byl přikrčený a připraven zaútočit. Sasuke viděl, jak mu kůže na obličeji mizí. Nemohl ho tak nechat. Byla jeho povinnost ho chránit.

Rozběhl se k němu a ignoroval Kakashiho varování.

„Naruto?“ zkusil, ale odpovědí mu byla jen rána ocasem, která ho odhodila několik metrů. Zasáhl pravé rameno, které teď silně krvácelo. Namáhavě se zvedl a zamířil za Narutem.

„Nemá to cenu, zabije tě,“ chytil ho Kakashi dokud byl v dostatečně velké vzdálenosti.

„Nemůžem ho, tak přece nechat.“

„Už to není Naruto. Nerozumí ti.“ Sasukemu to bylo jedno. Rozběhl se zpátky k Narutovi. Tentokrát se k němu postavil šelem a zadíval se mu do očí.

„Naruto? To jsem já.“ Naruto se na něj podíval. Víc se podobal lišce než člověku. Sasuke nevěděl, čím ho má přesvědčit. Co mu má říct. Upřímně, pohled v Narutových očích mu naháněl trochu strach. Byl to zvířecí pohled a on byl kořist.

„Můžeš se vrátit,“ řekl mu. Naruto se na něj podívala. Pohled v očích se změnil. Díval se na jeho ránu na rameni. Skoro jako by toho litoval. Udělal k němu krok a natáhl hlavu k ráně. Sasuke ucítil žár na ráně, ale nic neříkal. Tušil, že Naruto nemůže mluvit a zvuky, které vydával mu připadalo jako kňučení. On se mu omlouval? Ty oči a to chování… litoval toho. Ať už to byl Kyubi nebo Naruto.

„Všechno je v pořádku. Můžeš se vrátit,“ poprosil ho a natáhl k němu zdravou ruku. Prošla skrz plášť a dotkl se Narutovi tváře. Kůže mu hořela a dotek pálil.

„Vesnice tě potřebuje.“ Pak ucítil, jak kůže pod jeho rukou chladne. Plášť mizel a před ním se znovu objevoval Naruto. Kyubi zmizel a na zemi před ním ležel Naruto. Sasuke klesl vedle něj na kolena. Přesně jak Kakashi řekl, všechny rány i kůže se hojili.

Po chvíli se vedle něj objevil Kakashi s Minatem.

„Jak jsi to udělal?“ nechápal to Kakashi. Na tohle bylo potřeba jutsu a on to zvládl sám.

„Prostě jsem mu to řekl, on nevypadal… skoro jakoby se mu za ten útok omlouval.“

„Bude v pořádku?“ zeptal se po chvíli.

„Bude, potřebuje si jen odpočinout. A co ty?“ podíval se na jeho ránu.

„Nic to není,“ odpověděl, i když ho bolela, jak čert.

„Probouzí se,“ oznámil Minato. V tuhle chvíli zapomněl na všechny spory s Sasukem. Sám tomu nemohl uvěřit, že zrovna on mu zachránil syna.

Naruto otevřel oči a nechápavě se na všechny podíval.

„Co…?“ chtěl se zeptat a pak mu to došlo. Nikdy si nic nepamatoval, ale ten pocit mu nic nevymaže. Podíval se na Sasuke a uviděl zranění.

„To já?“

„Nic to není a navíc ses mi už omluvil,“ pokusil se Sasuke o úsměv. Skrz bolest to šlo těžko.

„Naruto, musíme tě vyšetři,“ začal Minato.

„Jsem v pohodě,“ namítl Naruto a vstal. „Sasuke potřebuje ošetřit.“

„Nepotřebuju ošetřit,“ namítl Sasuke.

„Na ruce máš ránu a velikosti kráteru.“

„Stačí mi náplast.“

„A nový mozek.“

„Zkus hrát unaveného a mlčet.“

„Oba jsou ranění, ale štěkají na sebe jak…“ Kakashi se odmlčel. Chtěl říct manželé, ale radši mlčel.

„Nechám tě být, ať ti ta ruka upadne. Chci už ale jít domů, chce se mi spát,“ přiznal Naruto a zívl.

„Fajn,“ vstal Sasuke. Ani jeden z nich si nevšímal Minata nebo Kakashiho a zamířili domů.

„Jak to Sasuke dokázal?“ zeptal se Minato.

„Kyubi je liščí démon. Poznal v Sasukem svého druha, nechtěl mu ublížit a tak se mu omluvil.“ Minato se zamračil. Nelíbilo se mu to. „No tak Minato, nezavírej před tím oči.“

Doma donutil Naruto Sasukeho sednout si na pohovku, aby mu mohl ošetřit ránu.

„Je mi to líto.“

„Nemusíš se omlouvat. Nebyla to tvoje vina.“

„Máš pravdu, jako člověk nemám ocas.“

„Je to jen škrábnutí.“

„Tady není místo pro skromnost. Nebo spíš pitomost,“ hudroval Naruto zatímco mu čistil ránu. Chtěl mu ji zahojit, ale Sasuke ho zastavil.

„Neměl bys používat čakru.“ Naruto stáhl ruku a ránu mu jen obvázal.

„Tentokrát půjdu do postele, z toho gauče mě bolelo celé tělo,“ oznámil Sasuke a zamířil do pokoje. Naruto zamířil za ním. Chystal se mu dát prášek, ale Sasuke zavrtěl hlavou.

„Ta rána skoro nebolí a ty se potřebuješ vyspat víc. Někdo musí být při smyslech, kdyby se něco dělo.“ Naruto se nechtěl hádat. Byl už hodně unavený a tak si bez protestů vzal prášek sám.
Sasuke si lehl vedle Naruto a chvíli počkal než usne. Pak se k němu přisunul a objal ho. Tam venku o něj měl strach. Chránil by ho i kdyby to neměl napsané v papírech. Chtěl ho chránit protože… mu na něm záleželo. Nikdy by si nepomyslel, že bude chtít někoho chránit. Bylo to něco jiného než, když byli v týmu a jejich život závisel na tom druhém. Když byl u Orochimara a plnil úkol s jeho poskoky, nikdy nepocítil touhu chránit jejich životy. Nic pro něj neznamenali. Tohle bylo jiné. Tohle byl Naruto. Jeho život pro něj měl cenu.