P. K. modeling and history web

 A/ Úvod.

V první řadě je nutné poznamenat, že rok 1938 znamenal velké sepětí obyvatelstva s armádou. Armáda znamenala pro obyčejného občana záruku zachování státnosti a demokracie. Zvláště patrné to bylo v pohraničních oblastech, kam poprvé přišla naše armáda během jarní květnové ostrahy hranic. Pro "hraničáře" (dobový pojem pro pohraniční české obyvatelstvo) naši vojáci znamenali skutečné spojení s centrální politickou mocí v Praze. Spojení s armádou rozhodně podporovaly i četné přehlídky v jihočeských městech. Lidé se s vojáky mohli ostatně setkávat i při polních cvičeních, kdy pochodující sevřené šiky záložníků zajisté budily zaslouženou pozornost. Pro české Němce znamenaly armádní akce na druhou stranu demonstraci síly značně otupující seběvědomí příznivců SdP. Politická správa se od potyček se vzbouřenci, začínajícími nabývat na intenzitě zejména po protičeském projevu Adolfa Hitlera z 12. září 1938, oprávněně držela dál. Nasazení vojenských jednotek proti povstalcům bylo až tou poslední možností. Kompetenci zasahovat měla především SOS (= Stráž obrany státu), Finanční stráž a četnictvo. Tyto jednotky však často toto privilegium stálo mnoho krve. Dalo by se říci, že za hranicemi organizované bojůvky Sudetoněmeckého Freikorpsu svůj úkol demoralizovat a zchaotizovat naši brannou moc splnily dokonale.

B/ Východiska.

Už od počátku musí být jasné, že se v periodikách o opevňování a čs. armádě z důvodů utajení moc nepsalo. Zaměříme se proto mimo to na zmínky převážně o CPO, sbírce "Jižní Čechy armádě" a popis dobové atmosféry a názorů. Excerpována byla tato regionální periodika vydávaná v roce 1938: Budweiser Zeitung, Českobudějovické noviny, Jihočech, Jihočeské listy, Republikán, Stráž lidu, Technický jih a Jihočeské večerní slovo.¹ Tyto listy jsem sledoval téměř výhradně z vojensko-historického pohledu, nerad bych opakoval již napsané.² Na úvod zmíníme malou perličku. Pro prvorepubliková periodika jsou charakteristické mimo jiné i vkusné reklamy. Co je však pro náš pohled důležité a zajímavé, je objevení se i reklamy Českomoravské-Kolben-Daněk (= ČKD). Právě zde se odlévaly vchodové střílny do pevnostních objektů.³ Dále jsem objevil reklamu firmy Isteg, která dodávala armatury do pevnostního železobetonu.⁴ Tolik malé odbočení (a odlehčení) na úvod...

C/ Civilní protiletecká obrana.

Velmi důležitou organizací byla pro větší města CPO (= Civilní protiletecká obrana). Fungovala již od roku 1929 jako dobrovolná organizace pod názvem "Ústřední výbor obrany obyvatelstva". Později od roku 1935 byly zákonem č. 82 a vládním nařízením č. 199 její úkoly přeneseny na veřejnou správu. CPO měla za úkol připravit civilní obyvatelstvo na letecké nálety a bombardování. K úkolům patřilo zejména budování protileteckých krytů s potřebným materiálem⁵ (hasící potřeby, lopaty, masky, přilby, brýle) a prodej plynových masek městskému obyvatelstvu.⁶ Prodejní místo bylo od počátku června 1938 na Masarykově náměstí č. 261/26, distribuoval je Ing. Bohuslav Bernard. V periodikách se tak logicky objevují podrobné instrukce, jak plynovou masku používat.⁷ CPO samotnou provádělo ministerstvo vnitra ve spolupráci s MNO, dále pak okresní úřady, jednotlivé obce a podniky. Velitelem českobudějovické CPO byl v roce 1938 starosta Dr. Alois Neuman, zástupcem velitele vrchní technický rada městského úřadu Ing. Dr. Keller. Hlavní sídlo bylo na radnici v oddělení stavebního úřadu. České Budějovice byly rozděleny do 10 obvodů, každý měl své pomocné sbory (bezpečnostní, požární, asanační).⁸ Úkolem novinových článků bylo poučit občany o činnosti CPO a současně zverbovat ty, kteří již nebyli v armádě do služeb CPO. Kvůli prověření připravenosti systému se prováděly cvičné nálety (např. 23. 3. 1938).⁹ Zajímavé jsou zmínky o zatemnění světel vozidel modrým papírem. Tma byla prý tak dokonalá, že "nebylo vidět na několik kroků". Dokonale zatemněno bylo také nádraží a trať k Č. Krumlovu. Podobné cvičení se konalo i v Písku. Během toho dne bylo vyhlášeno 5 poplachů. Město bylo cvičně napadeno celkem 3x bombardovacím letounem. Někteří obyvatelé, nedbající pokynů CPO, nechávali otevřená okna (možnost vniknutí bojových plynů) a věřili nedostačující ochraně podloubí před střepinami tříštivých pum. Byli pořádkovými orgány zjištěni kontrolou a pokutováni. Bylo provedeno i cvičné zatemnění domů, někteří ovšem v domnění neodhalení nedbalosti nechali okna ve světlících nezatemněná. Nejnebezpečnější se pro město jevil bombardovací útok, pro plynové útoky byla třeba ideální povětrnost. Obrana proti bombardovacím svazům se skládala z tří kroků: 1. souboj s našimi letadly, 2. protiletadlová obrana a za 3. kryty.¹⁰ Po 23. září, kdy začínalo jít do tuhého, se objevují rady "jak se zachovati za leteckých útoků". V prvé řadě měl lid zachovat klid a poslouchat rozkazy příslušníků CPO. Pro případ nutnosti uchýlení se do krytu měli mít lidé připraven oděv, prádlo, přikrývky, potraviny i potřeby pro zatemnění. Při pohotovosti měl mít každý u sebe plynovou masku (civilního provedení značky Chema, Fatra, Eckhardt), dbát na zatemnění a připravit si nejnutnější věci. Okenní tabule měly být přelepením pruhy papíru jištěny proti tlakové vlně. Při leteckém poplachu se měly zavřít okna a přípojky (voda a plyn) a bylo záhodno, co nejrychleji se dostat do nejbližšího krytu či zákopu. Maska měla být vždy připravena k použití.¹¹

8. června bylo v Č. Budějovicích vydáno nařízení o stálém povinném nošení masek. Masku měli mít všichni členové rodiny. První maska měla být pořízena do 30. 6., další do 31. 8, další do 31. 10., až byla vybavena celá rodina. Osoby nemajetné si o masku měly zažádat do 20. června na místních policejních stanicích. Při neuposlechnutí vyhlášky mohl být udělen trest v podobě pokuty 100 000 Kč nebo uvěznění na 6 měsíců.¹² Koncem srpna si naopak Jihočeské večerní slovo stěžuje na nedostatečnou aktivitu CPO: "Zůstalo při několika poplachových cvičeních za usměrňování obecenstva". Kritizován byl i fakt, že od května se velitelství CPO nesešlo a neuspokojivé řešení palčivé otázky potřebných protileteckých krytů.¹³

D/ Sbírka "Jižní Čechy armádě".

Peněžní sbírka pro potřeby obrany státu s názvem " Jižní Čechy armádě " byla první svého druhu v Československu. Přispívali jednotlivci, obce, města i různé spolky a subjekty. Počátkem června budějovická městská rada přispěla částkou celých 300 000 Kč.¹⁴ Jednalo se zde však i o daleko menší dary i v řádech desítek korun. Odbor poštovních zaměstnanců daroval koncem června 23 400 Kč.¹⁵ Tehdy již byly sebrány peníze na nákup jednoho letadla pro zdejší četnickou leteckou hlídku. Perličku představuje "Vrabčákova sbírka", do níž vojáci zdejšího 1. pěšího pluku "Mistra Jana Husi" dali celkem 125 Kč. Ukázalo se, že "naši vojáci mají dobré srdce".¹⁶ Tato sbírka se udála při příležitosti uvedení operety Vrabčák. Vojáci dali prý o celých 30 Kč více než Sokolové následujícího dne. Ani ve Vodňanech se nenechali zahanbit zdejší sbírkou a řekli si, že "když nemohou koupit letadlo, vybírají tedy alespoň na pořádný kulomet". Celkem zde bylo vybráno 8700 Kč.¹⁷ I dělníci budějovického Budvaru se rozhodli oželit jeden denní plat, což dělalo celkem 5655 Kč.¹⁸ Od června bylo možné posílat dary formou složenky v ceně 5 hal., kterou si bylo možno vyzvednout na poštovních úřadech.¹⁹ Složenka se měla vyplnit číslem 44651, do středu se mělo připsat "Fond pro věcné potřeby MNO". Dále se mohly posílat Českobudějovické spořitelně pod číslem 34568, či Českobudějovické záložně pod číslem 25613, připsat se mělo "Jižní čechy armádě". Víkend ve dnech 18.-19. června byl zasvěcen výhradně této sbírce. Akce byla v 17 hodin zahájena starostou města. Dárci nad 50 Kč byli pak odměněni speciálními pamětními odznaky.²⁰ Výnosem z 16. června byla sbírka na obranu státu osvobozena od daní, peněžní ústavy měly zaslat berní správě seznam dárců i s částkami.²¹ I firma Baťa darovala značný finanční obnos 10 000 Kč.²² Členové zdejší SdP tvrdili, že dary na obranu státu jsou vynucené a "s největší pílí snaží se o zjištění případů, v nichž někdo byl k daru donucen".²³

E/ Četnická letecká hlídka (=ČLH) a přelety cizích letadel nad městem.

Letiště v Plané bylo pro obranu regionu dost důležité. Z výše zmíněné sbírky se nakupovaly nová letadla pro ČLH. Zdejší ČLH vznikla dne 16. 8. 1938. Jejím velitelem se stal později v období srpna a září Jan Klán.²⁴ Jednalo se o 4 letouny Avia B-534 č. 340, 341, 370, 374. Důvodem vzniku ČLH byly časté přelety údajně německých špionážních letadel nad krajem. 4. dubna 1938 přeletělo letadlo nad Budějovicemi, zakroužilo nad nádražím a letištěm a otočilo se k hranicím.²⁵ 16. dubna o 15. hodině na letiště v Plané přiletělo první četnické letadlo, pilotované por. četn. Josefem Kloboučníkem.²⁶ Ten byl ustaven prvním velitelem zdejší ČLH, současně bylo přiděleno 6 mechaniků. Perličkou je, že poručík z Prahy doletěl díky husté mlze až na třetí pokus. 12. 5. 1938 po 15. hodině se konalo vojenské letecké cvičení v počtu 10 letounů. Při cvičném náletu na letiště musel jeden stíhač nouzově přistát, zraněni byli desátník Slivka (pilot) a podporučík Tokar. Zranění byli převezeni do zdejší vojenské nemocnice, letadlo samo utrpělo jen malá poškození.²⁷ Připravenost ČLH byla prověřena 27. června kolem 14. hodiny, kdy se cizí letoun snažil uletět na jih, ale byl donucen k přistání. Bylo zjištěno, že letadlo pilotoval 29-letý příslušník říšského leteckého svazu. Nakonec se prý jednalo údajně o omyl letce.²⁸ Podle výslechu letec startoval z Frankfurtu nad Mohanem a místo do Holandska dorazil k nám. Pokračování sbírky dovolilo počátkem srpna starostovi Neumannovi objednat již 6. letadlo pro ČLH. Dne 28. října mělo město během plánované slavnosti odevzdat armádě ne jedno, ale celých 6 letadel.²⁹ 19. září převzal starosta Neumann v továrně Letov šest letadel, které nesla na levém boku znak města, v palubní desce byl zataven pamětní pětihaléř.³⁰ Nakonec byla letadla odevzdána 25. září u příležitosti leteckého dne na letišti v Plané. Letadla přiletěla již v dopoledních hodinách a v letu je doprovázel slavný akrobatický pilot nadporučík František Novák.³¹

F/ Reflexe politických událostí.

Periodika reflektují samozřejmě i přelomové události jako "anšlus" Rakouska,³² karlovarský sjezd SdP apod. Některé deníky se k česko-německé problematice vyjadřují na tehdejší dobu poměrně bulvárním způsobem. Píše se o "hakenkrajclerských provokacích", při jedné z nich například 29. dubna vylepovali mladí Němci protistátní plakáty.³³ Šlo o chlapce ve věku 14-16 let z místní německé reálky. Plakáty se objevily v Rybní ulici (dnešní Senovážné náměstí), Doudlebské a na nábřeží. Vůdcem potyčky se ukázal být 19-letý Josef Neff. Redaktoři píší o "českobudějovických urgermánech". Parodicky jsou zde interpretovány Hitlerovy bludy o čisté rase: "celý ten štáb s mančaftem scvrknul by se na houf bývalých zdejších šiců".³⁴ Českobudějovické noviny zveřejňují jakýsi krátký a ponižující seznam "stoupenců zdejší filiálky III. říše".³⁵ Pro oblast jižně od Budějovic je zajímavý "ultragermán" Dvořák z Rankova u Trhových Svinů, provozující podomní obchod s dámskými oděvy, které nabízel Čechům (nějak se živit musel), přitom mezi Němci agitoval do SdP.³⁶ Zajímavá situace nastala po anšlusu v Českých Velenicích. Za hranicí totiž již nebylo neutrální Rakousko, ale Říše. Ve svém projevu poslanec Dr. Neumann nabádal ke klidu. Byly zjištěny případy, že Němci, kteří nechtěli vstoupit do SdP byli "existenčně ničeni". Němci v Gmündu roznášeli výroky o "ukradeném Vitorazsku". Projev byl přerušován nadšeným potleskem Čechů a zakončen státní hymnou.³⁷ V té době se v Budějovicích odehrál incident mezi žáky české a německé školy. Mladík Walther Hamerschick strhl jednomu českému chlapci z klopy kabátu českou trikoloru.³⁸ Zajímavý incident popisuje Jihočeské večerní slovo, kdy 20. dubna zastavilo na budějovickém hlavním náměstí auto s vlaječkou s "hakenkrojcem" na blatníku. Seběhl se zvědavý dav lidí, živě se diskutovalo, zda-li může být vozidlo takto označeno. V tom přišel český vojín, vlaječku strhl a hodil na sedadlo auta. Kdosi jej však zadržel a chtěl jej nechat legitimovat. Dav se vojáka zastal, ten využil příležitosti k úniku, protože zřejmě nechtěl mít problémy u svých nadřízených.³⁹ V červenci se místní krumlovští henleinovci vypravili na sjezd SdP do Vratislavi. Obyčejní loajální Němci měli údajně už dost jejich "hakenkrajclerství a neustálého hajlování". Úsměvy vzbuzovaly jejich plné batohy, protože v Říši "jak známo," byl "takový blahobyt, že dostali němečtí účastníci z republiky pokyn jídlo sebou".⁴⁰ Jihočeské listy koncem srpna popisují cestu do rakouské Weitry, pozorující počínající antisemitismus a "ponacišťování".⁴¹

G/ Armáda a prezentace.

Novináři často vyjadřovali značnou důvěru v československou armádu a její kvality. Takovéto novinové články mohly lidem dodat odvahu a naději v tak složité době, jakou konec 30. let bezesporu byl. Alexander Orděncov ve Stráži lidu již v polovině března píše: "Máme statečnou a vytrvalou armádu ! Není však k tomu, abychom ji každé chvíle oblékali v strašáka".⁴² Květnovou mobilizaci komentuje Jihočeské večerní slovo: "... hlásili se záložníci téměř vzápětí a vysvětlovali tuto rychlost tím, že všeho nechali, oblékli se a šli".⁴³ Vzorné plnění povinností bylo velkým morálním úspěchem povznášejícím sebevědomí obyvatel. Jako symbol demokracie a jejího udržení byl samozřejmě brán státní prezident Edvard Beneš.⁴⁴ V sobotu 28. května proběhla oslava prezidentových narozenin. Na Masarykově náměstí proběhla velkolepá vojenská přehlídka. "Dojem z pohledu na vyzbrojené oddíly byl mohutný a přesvědčivý".⁴⁵ Ke květnové mobilizaci se vyjádřil s odlehčením jeden čtenář: "To jsme se zas jednou v klidu vyspali".⁴⁶ Jihočeské listy vzpomínají, jak při mobilizaci henleinovcům "zkameněl na jejich rtech úsměv", když 21. 5. z aut místo "očekávaných SA-Mannů vylezli naši hoši. On totiž vojáček, který 21. května křepce seskočil někde na krumlovském nebo chvalšinském náměstí z vojenského auta, není žádný cínový vojáček z Andersenovy pohádky, nýbrž kluk jako práskačka na němž každá žilka hraje a to co s sebou přivezl, není špuntovka, nýbrž strojní puška z dobré hmoty, která trochu toho respektu dovede si vynutit".⁴⁷ Dne 1. června uveřejňují Jihočeské listy jako připomenutí slavné vojenské minulosti článek o 20. výročí bojů 1. p. pl. jako součásti legií na Rusi.⁴⁸

Panoval názor, že "stát dobře vyzbrojený neuvádí dobyvačného souseda v pokušení" a že "budeme ve světě tolik platit, kolik budeme mít bajonetů". Stráž lidu v prohlášení věrnosti národních socialistů republice: "...věříme své dobře vybudované armádě a jsme přesvědčeni, že statečný duch našich slavných legií neopustil pluky našich bojovníků".⁴⁹ Dne 14. června se československé jednotky vrátily z ostrahy hranic a vykonaly v Č. Budějovicích před brigádním gen. Neumannem vojenskou přehlídku. Vojáci byli nadšeně vítáni. Bylo možné z davu slyšet poznámky: "Ti jsou opálení" nebo "Dobře jste se drželi".⁵⁰

Ve středu 15. 6. 1938 se v Budějovicích konal Den brannosti. Diváci byli svědky bojového a pořadového cvičení. Následovala exkurze do zdejších kasáren a oběd v zahradě Budvaru, při té příležitosti se prý podávala gulášová polévka. Děti dostaly příležitost osahat si kulomety a výstroj vojáků, bohužel "helmy byly jim ještě velké".⁵¹ 23. června děkuje Republikán armádě za její výborné služby, konstatuje, že "svůj vznešený úkol splnili" a proto "naší šťastné a pokojné budoucnosti voláme srdečně všechen zdar".⁵² Všeobecně se věřilo, že armáda svoje úkoly splní. Jihočeské večerní slovo chválí účast naší armády na národních slavnostech. Generál Neumann se na těchto akcích jako velitel 5. pěší divize zjevoval ostatně poměrně často. Vojáci byli všude rádi viděni a "požívají nejširší důvěry obyvatelstva v těžké době".⁵³ Zřejmě zde hrálo roli to, že region byl jazykově český (krom samotných Budějovic). Problém byl ale s odoláváním obyvatel nepřátelské propagandě. Perličku uvádí Stráž lidu, zmiňují se o špatném stavu vojenských knihoven, kvůli tomu že "knihovny vojenských útvarů jsou důležitou součástí výchovy vojáků".⁵⁴ Otázkou je, nakolik měli vojáci 1. pěšího pluku čas a chuť mezi výcvikem a večer po službě na nějakou četbu a uspokojování intelektálních potřeb.

Tento deník uvádí koncem srpna zajímavou úvahu, zda-li se ČSR může bránit. Vypočítává se zde počet pluků, útočné vozby, PL kanonů. Údaje jsou sice nadnesené, ale i tak se článek zmíní o opevnění: "Aby bylo čeleno náhlému nepřátelskému vpádu, vybudovalo Československo enormními finančními náklady silný pás pohraničních pevností, takzvanou Žižkovou linii". Údajně je armáda kromě obrany schopna i ofenzivních akcí, což je z dnešního pohledu trochu idealistické. Zmíněn je ale výborný výcvik armády a její připravenost. "Proto eventuální útok Německa proti tomuto státu nebude žádnou procházkou do Prahy".⁵⁵ Podobná úvaha byla uveřejněna v květnu, autorem byl ministr Rudolf Bechyně. Jeho hodnocení je střízlivější, zdůrazňuje, že v případě války by naše země byly zpustošeny.⁵⁶ V konfliktu by byla důležitá i úloha Čs. červeného kříže pod heslem "Není ohrožen - kdo je připraven !". Je apelováno na dobrovolné dárcovství krve, které by mohlo zachránit mnoho životů.⁵⁷

Po odstoupení pohraničí je periodiky dobře posuzována kázeň armády, tj. že se nenechala vyprovokovat k nějakým sebevražedným akcím. To by ostatně nepřítel velmi rád viděl a rád využil k potřebám své propagandy. Je ceněno, že náš voják se dokázal vyrovnat s faktickou porážkou.⁵⁸ Tvrdilo se, že armáda ustoupila jen proto, aby zachránila mír. Něco o naší armádě i z toho "humornějšího" soudku. Autor jednoho sloupku píše v reakci na výše zmiňované přehlídky. Prve porovnává armádu současnou s tou c.-k. rakouskou jako "útvar mladý a svěží". Naproti rakouským velitelským "prďolům, které museli vysazovat do sedla" staví velitele Neumanna, jehož jízda na koni při přehlídce "je svým způsobem estetickým zážitkem". Jeho kůň je "ušlechtilé zvíře, na kterém hraje každá žilka". Dále píše dojmy ze sevřených řad vojáků: "ty helmy jsou záhony uměle nasazených hříbečků šedohlávků a že ta bodla jsou stromky v nějaké lesní školce". Dále mluví o dělostřeleckém pluku 5 jako o elitě, na kterou je "radost pohledět".⁵⁹

H/ Zhoršování situace, zostření zajištění hranic. Nejistota. Zářijová krize.

Politická situace se od března 1938 stávala hustější, růžky vystrkovala především SdP. Zesiluje se obrana hranic s Rakouskem. Jihočeské večerní slovo popisuje situaci v Horním Dvořišti, kdy jsou kontrolovány auta i chodci, přes silnici je postavena "těžká závora, naše závora" (jedno ze zvláštních zařízení k zatarasování komunikací). Mělo být dáno na odiv, že cesta do Lince je "náležitě střežena" a "naše pohraniční služba je klidná, sebevědomá a v případě potřeby energická".⁶⁰ Sebevědomí posilovaly demonstrace soudržnosti, jak lokální, tak celostátní, jako pražské oslavy Svátku práce 1. máje (v Budějovicích slaven na náměstí s účastí až 15 000 lidí⁶¹) a X. všesokolského sletu v Praze.⁶² Přichází květnová mobilizace, Jihočeské listy ji komentují výmluvnými titulky: "Jsme připraveni víc než si myslíte" a "Připraveni na všechno".⁶³ Počátkem září začíná situace houstnout. Pro úspěšnou obranu je třeba dodržovat klid, kázeň, vydržet útrapy a důvěřovat vládě a úřadům.⁶⁴ Přes všechno napětí, kdy "nevíme dne, ani hodiny", se děly i nomální věci jako otevření nové školy v Kaplici dne 11. září 1938. Demonstrace s tím spojená měla ukázat zdejším Čechům, že zdejší hraničáři nejsou v tomto německém kraji sami.⁶⁵ Lví podíl na účasti měly především početné delegace Čechů z Budějovic. Zajímavostí je to, že ještě před otevřením Němci na škole vytloukli kameny okna. Ovšem i Němci pořádali demonstrace, nejvíce v Českém Krumlově. Při srážkách s nimi zde byli dva četníci zraněni.⁶⁶ Již bez ostychu zde v Krumlově členové SdP chodili na veřejnosti s rukávovými páskami na civilním oděvu a zpívali "Deutschland..." a "Horst Wessel Lied". Republikán v polovině září vyzývá ke sjednocení lidu. Situaci nelze zastavit, "kostky jsou vrženy".⁶⁷ Situace ústí v nekompromisní zavedení stanného práva v Českém Krumlově. Členové SdP utíkají do Rakouska (sídlo krumlovské SdP bylo opuštěno). Probíhají kontroly, pátrá se po ilegálních zbraních.⁶⁸ Před mobilizací se zvedá i vlna panslavismu, Českobudějovické noviny vzhlíží k SSSR: "jenom Rusko může být záchranou před utonutím v příboji germánského moře". Vkládají velkou důvěru i ve Francii.⁶⁹ Titulní strana téhož plátku z 27. 9. 1938 mohla mohla titulkem "Národ ve zbrani. Jsme připraveni na všechno a odhodláni ke všemu" povzbudit obyvatelstvo.

Po Godesberských dohodách se už tušilo, že Anglie se s Německem domlouvá za zády našimi i Francie. Nová naděje je vkládána do vlády gen. Syrového.⁷⁰ Po vypuknutí zářijové mobilizace se rozplynuly pochyby. Starosta Neumann vyzývá Budějičáky ke klidu, Jihočeské listy seznamují obyvatele s požadavky Anglie a Francie.⁷¹ Atmosféra začíná být napjatá, Budějovice vítají nové vojáky I. zálohy, kteří se do města dostali všeobecnou mobilizaci.⁷² Je znát velká netrpělivost, zda "schumelí se to již nebo ne ?".⁷³ Těsně před podepsáním dohody čtyř jsou nervy napjaté již k prasknutí. Lidé si uvědomují, že bude "buď mír anebo válka".⁷⁴ Republikán naší armádě věří natolik, že se ptá, zda je Německo na válku připraveno, což byla tehdy bezpředmětná otázka, která není dodnes odborníky uspokojivě vysvětlena.⁷⁵

I/ Mnichov a situace po něm.

Mnichovská dohoda z 30. září je periodiky brána jako velká zrada spojenců i naší vlády, která ve skutečnosti mnoho ovlivnit nemohla. Titulek Českobudějovických novin z 4. října je výmluvný: "O nás bez nás a proti nám". Starosta Neumann si uvědomuje, že je to "cesta míru", uvědomuje si, že obrana by znamenala "oběť celého dospělého pokolení" a že je třeba "zachovati život našeho národa". Jihočeské listy 5. října vypočítávají změny v území a především nabádají ke klidu obyvatelstva.⁷⁶ Krize se značně prohloubila po abdikaci prezidenta Beneše.⁷⁷ Po obsazení Sudet je v dříve nadšeně halasícich novinách znát smutek nad ztrátou celé třetiny státního území.⁷⁸ Následuje vlna stěhování se z pohraničí, vypočítávají se hospodářské ztráty. Českobudějovické noviny počítají ztráty průmyslu: papírny Spiro a Vltavský mlýn, pivovary (Vimperk, Krumlov), grafitové doly (Černá), sklárny (Lenora).⁷⁹ Tentýž list uveřejňuje poznatky jakéhosi britského novináře: "Ten večer, plukovník, jehož jsem znal, se zhroutil a plakal jako dítě. Zůstane to věčným svědectvím pro českou armádu, že v kritické době disciplína nikde neporušena a ač žádný zákaz alkoholických nápojů, přece ani jednou jsem neviděl jednoho opilce".⁸⁰

J/ Budweiser Zeitung v roce 1938.

Na závěr našeho pojednání si uveďme jednoho zajímavého zástupce německých periodik a to Budweisser Zeitung. Pro lepší názornost si můžeme představit "Völkischer Beobachter" a to v jihočeském podání. Anšlus Rakouska 13. 3. 1938 se zde bere jako "dějinný den" osvobození rakouských Němců.⁸¹ Je triumfálně popisován vítězný "Einmarsch der deutschen Truppen" do Rakouska, který v skutečnosti nebyl takový ani zdaleka v důsledku četných poruch vozidel. Nechybí fotografie Adolfa Hitlera oslavovaného davy a velkolepých vojenských přehlídek (rozuměj ve vojenském slova smyslu) v Salzburgu a Linzi. Nechybí pak ani mapka s titulkem "Wie gross ist jetzt das Deutsche Reich ?". Pro potěchu Vůdcova oka byla ve Vídni uspořádána obrovská vojenská přehlídka.⁸² 13. dubna se ve Vídni konaly "Tage des Grossdeutsches Reiches". 4. května se píše o 40. narozeninách Konráda Henleina.⁸³ Ani němečtí čtenáři nezůstali ušetřeni článků o budějovické CPO, píše se v nich v podstatě to samé, co v české verzi.⁸⁴ Zmiňují se též o snaze prezidenta Beneše⁸⁵ urovnat národnostní spory, což se ovšem díky karlovarským požadavkům nepovedlo. 29. června je zmíněna Henleinova návštěva Šumavy.⁸⁶ Vydávání tohoto plátku bylo zakázáno a obnoveno mohlo být až se vznikem Protektorátu Čechy a Morava.

-------------------------------------------------------------------------------------

Poznámky:

Periodika (1938): Budweiser Zeitung

Českobudějovické noviny (list Agrární strany)

Jihočech ( Československá sociálně demokratická strany dělnická)

Jihočeské listy

Republikán ( Národní sjednocení)

Stráž lidu ( Československá strana národně-socialistická)

Technický jih

Jihočeské večerní slovo