P. K. modeling and history web

(narozen 13. II 1766 v Rookery – zemřel 23. XII. 1834 v Bathu)

Předpoklady vzniku teorií.

Dá s říci, že se jistě nejvíce proslavil teorií o růstu populace, jež se po něm nazývá malthusianismus. Studoval v Cambridge a roku 1797 se stal duchovním. Malthuse známe ve dvojí roli - jako demografa a autora spisu "Esej o principu populace" (An essay on the principle of population) a jako autora knihy "Zásady politické ekonomie" (z roku 1820). Někteří ekonomové soudí, že Zásady svou hodnotou Esej předčí, ale byl to právě spisek o populačním vývoji, který učinil z neznámého pastora muže staletí. Osobně to byl podle všech svědectví sympatický vysoký muž s citlivou duší. V roce 1807 opustil svůj duchovní úřad a stal se profesorem na East India College v Haileyburry. Věren svým zásadám, oženil se až v devětatřiceti letech a měl tři syny a dceru.

Pokud chceme posuzovat Malthusovy teorie, musíme si uvědomit několik skutečností. V první řadě fakt, že reagoval na podmínky své doby. Kdyby se narodil o padesát let dříve, nikdy by asi Esej nenapsal, protože tehdy rostla populace Anglie a Walesu jen o 0,1 % ročně. Za jeho časů bylo to už o 1 % a právě prudký populační růst ho přiměl k zabývání se problémem lidského rozmnožování. Označení malthusianismus je do jisté míry synonymem termínu neomalthusianismus, který se však odchyluje od původního učení zejména propagací antikoncepčních prostředků, potratů a v určitých případech i sterilisace k omezení populačního růstu. Malthusianismus je směr dalo by se říci demografický a zároveň ekonomický a sociologický. Malthusova teorie byla předmětem vášnivých útoků i obdivného souhlasu. Od té doby bylo formulováno několik teorií populačního růstu (Spencerova, Marxova, Dumontova, cyklická teorie Giniho atd.), ale žádná z nich nebyla přijata obecně.

Jeho největším a celoživotním přítelem byl David Ricardo. Když Malthus vydal své Zásady politické ekonomie, poslal mu jeho neméně slavný přítel 220 stránek připomínek. Když Ricardo náhle zemřel, komentoval to Malthus slovy: "Nikoho ze své rodiny jsem tak nemiloval."

Malthusianismus v praxi.

Jeho největší význam pro demografii leží v autorství knihy vyšlé v roce 1798 pod sáhodlouhým názvem "Esej o principu populace a o tom, jak ovlivňuje budoucí zlepšení společnosti". Knihu vydal jistý J. Johnson v Londýně. Svůj výklad podává zpočátku jako kritiku anglického filozofa Williama Godwina (1756 –1836) a matematika Marquis de Condorceta (1743-1794). Godwin v roce 1793 vydal spis Pojednání o politické spravedlnosti. Ten spojoval bídu určitých vrstev s danými společenskými zákony a institucemi, důsledkem čehož je vznik velké sociální nerovnosti. Pomocí lepšího zákonodárství by bylo možno poměry změnit, neboť stávající společenské bohatství by umožnilo zabezpečit uspokojivé živobytí celé společnosti. Condorceta se zabýval utopickými vizemi společnosti. V roce 1803 vydal Malthus již pod svým jménem rozsáhlejší druhé vydání, které podávalo vysvětlení jeho populační teorie. Malthus za tímto účelem podnikl v letech 1799 - 1802 rozsáhlé cesty, aby posbíral pro svou teorii statistický materiál. Šesté vydání eseje (1826) dokonce inspirovalo i Charlese Darwina a mělo velký vliv na jeho práci. Dodejme, že roku 1830 vyšlo souhrné vydání, kde reagoval i na kritiky, které vyvstaly v uplynulé době po prvním vydání eseje.

Klíčová část knihy je věnována tomu, co je dnes známo pod názvem "Malthusův železný řád populace". Pojem je založený na jiném s názvem "železný řád platů", který značí minimální prostředky, nutné k přežití dělníka. Tyto teorie v podstatě podnítily státem řízené sčítání obyvatelstva, konané od roku 1801 a opakované po 10 letech. Malthus sám naopak za své vzory považuje Roberta Wallace, Adama Smitha, Richarda Price a Davida Huma.

Věnujme se chvíli prvnímu vydání, dělené celkem na 19 kapitol.

• kap. 1 + 2 – zde se věnuje nerovnému poměru dodávek potravin a populačního růstu, tedy tomu čemu dnes říkáme "malthusův růstový model"

• kap. 3 se zabývá obsazením Římské říše barbary z hlediska populačního tlaku. Zde je prověřována válka jako činitel brždění růstu obyvatelstva.

• kap. 4 se zabývá současným stavem civilizovaných populací, hlavně v Evropě.

• kap. 5 kritizuje tzv. "poor laws" Williama Pitta (1759-1806)

• kap. 6 se zabývá rychlým růstem kolonií na příkladu 13 kolonií v USA

• kap. 7 popisuje mor, hlad a epidemie jako faktory, omezující růst populace

• kap. 8 zkoumá teorie Roberta Wallace

• kap. 9 zkoumá názory Condorceta

• kap. 10 - 14 se zabývá kritikou Godwinových teorií

• kap. 15 popisuje příliš dokonalé modely populací

• kap. 16 a 17 zkoumá příčiny bohatství států, zároveň zde kritizuje Smitha a Price. Porovnává bohatství Anglie s chudou Čínou.

• kapitoly 18 a 19 jsou pojaty filozofičtěji, polemizuje např. s teorií Leibnitzovy teodičeje, dále se zabývá populačním tlakem na člověka a potřebnými opatřeními.

•  

Další vydání eseje – 2. až 6. (1806, 1807, 1817, 1826) - v podstatě navazují na původní myšlenky, jen s tím rozdílem, že nyní Malthus dokazuje své myšlenky na konkrétních demografických datech jednotlivých regionů. Esej byl postupně rozdělen do 4 knih:

I o populacích v méně civilizovaných oblastech světa v jeho době i v minulosti

II o populacích v civilizovaných státech moderní Evropy

III o různých dalších uplatňovaných populačních opatřeních

IV o vyhlídkách na odstranění negativních faktorů ovlivňujících podle něj populaci

Základní Malthusovy teze lze shrnout do několika postulátů:

1/ Došel k závěru, že hlavní příčinou bídy jsou lidské pudy (potravní a rozmnožovací, tedy sama biologická potřeba jíst a pohlavní vášně). Doslova píše: „Pro život člověka je nezbytná potrava. A potom: Milostný vztah mezi dvěma pohlavími je nutný, což zůstane, přibližně na stejné úrovni, zachováno i v budoucnu". Tyto faktory jsou podle něj silnější než schopnost lidí opatřovat si potravu. Dochází k závěru, že lidstvo nemá neomezené možnosti, ale naopak je spoutáno populačním zákonem. Omezené možnosti obživy umožňují zabezpečení výživy a důstojné podmínky pouze omezenému počtu obyvatel. Tendence k populačnímu růstu je přirozená a způsobuje vznik disproporce mezi počtem lidí a možnostmi obživy. Upozorňuje, že tato přírodní zákonitost je obvyklá u všech tvorů, přičemž člověk není výjimkou.

2/ Tímto si Malthus připravil podklad pro následující tvrzení: „Populace, je-li nekontrolovaná, narůstá geometrickou řadou. Potraviny rostou jen matematickou řadou. Zákon přírody, jenž produkuje jídlo nutné k obživě člověka, ale rovněž určuje, že účinky těchto dvou nestejných sil – růst populace i růst potravinových zdrojů – musí být udržovány v rovnováze.“ Jako problém chápe zaostávání výroby potravin za přirozeným populačním přírustkem. Podmínky obživy podle něj rostou lineárně (aritmeticky), zatímco populace roste geometricky. Při konstrukci dvou svých známých řad – aritmetické a geometrické - se řídil pozorováním soudobé skutečnosti. Geometrickou sestrojil na základě úvahy, že rodina má v průměru 6 dětí, z nichž dvě zemřou nebo nezaloží rodinu, kdežto zbylé čtyři mají opět po 6 dětech - tehdy realita. Podkladem pro aritmetickou řadu, podle které rostou prostředky výživy bylo pozorování obilních výnosů z hektaru obdělávané půdy. Jako generační předěl zvolil dvacet pět let a doložil to čísly na americké populaci. Zdejší populace se prudce rozvíjela díky velmi početné imigraci z Evropy a také díky posunutí věkové hranice vstupu do manželství na mnohem nižší úroveň ve srovnání s Evropou. Tvořily tak dosti extrémní případ dočasně prudce expandující populace žijící ve velmi příznivých podmínkách. Malthuse vyděsilo, když si spočítal, že populace USA se může zdvojnásobit za pouhých 25 let. Na první pohled je mezi těmito řadami vidět nesoulad a právě v tomto tkví základ Malthusovy populační teorie:

Geometrická řada (populace): 1-2-4-8-16-32-64-128

Aritmetická řada (prostředky obživy): 1-2-3-4-5-6-7-8

3/ Působení tohoto jevu podle Malthuse znemožňuje zdokonalení společnosti. Hojně citovaným výrokem Malthus navrhuje vypořádání se: "(Opatření) v sobě zahrnuje účinnou a trvalou kontrolu množství populace v souladu s obtížemi, které nastávají při získávání potravy“. Teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem boje proti absolutnímu přelidnění by podle Malthuse byla morální sebekontrola. U Malthuse vedl tento postoj až k odmítání sociálního zákonodárství (které vlastně pomáhá k navyšování počtu obyvatel). K hromadné smrti hladem (a tedy zlepšení disproporce) nedochází jen díky faktorům zvyšujícím úmrtnost nebo snižujícím porodnost. Na druhé straně je lidstvo samo schopno vznik disproporce ovlivňovat omezováním populačního růstu. Neboť vedle násilné destrukce části obyvatelstva (války, živelné pohromy, nemoci, epidemie - ty Malthus považuje v zásadě za pozitivní) mohou působit i morální a společenské faktory jako uvážlivé uzavírání sňatků, omezování porodnosti a růst vzdělanosti obyvatelstva atd. Pro tyto neveselé ekonomické vize byl proto nazýván "ekonomem ponuré budoucnosti". Není divu, že když filozof Carlyle přečetl Malthusův spis o populaci, nazval ekonomii "pochmurnou vědou". Řada spisovatelů a myslitelů s ním souhlasila.

V této souvislosti je vhodné vysvětlit termín populační tlak, čímž se označuje vztah počtu obyvatelstva k jeho zdrojům obživy. Velikost populačního tlaku se posuzuje podle toho, jak je počet obyvatelstva blízko nebo daleko od maximální populace. Podle Malthusovy teorie obyvatelstvo vykonává neustále tlak na úživné prostředky tím, že neustále směřuje ke svému maximu vzhledem k životním prostředkům, kterými disponuje. Každá změna objemu prostředků obživy vyvolává populační růst, který trvá, dokud není dosaženo rovnováhy, kdy životní úroveň dosáhne fysiologiekého existenčního minima (= stupně, který ještě stačí k zachování života). Udržení rovnováhy se podle těchto teorií uskutečňuje zábranami růstu obyvatelstva. Malthus rozděluje tyto zábrany do dvou skupin: v jedné skupině jsou represivní působící ničivě (a zvyšující úmrtnost - počítá se sem hladomor, epidemie a války). Ve druhé skupině jsou preventivní zábrany brzdící přirozený přírůstek snižováním porodnosti (jedinou preventivní zábranou, kterou Malthus připouštěl, byla morální zdrženlivost, které se jednotlivci podrobují celibátu a pohlavní abstinenci).

Významnou roli v odvozování populační teorie sehrál u Malthuse zákon klesajících výnosů v zemědělství. Množství půdy je omezené a obdělávání dalších půd znamená obdělávat půdy horší s nižší výnosností. Dodatečné vklady kapitálu a práce do půdy budou sice zvyšovat úrodu, ale přinášet stále menší přírůstky produkce. Na rostoucí vliv kapitálu reaguje tím, že hodnota nemůže být závislá pouze na velikosti práce, neboť současně je vynakládán i kapitál (chápaný jako mrtvá práce, práce, která byla vynaložena v minulosti) a ten rovněž požaduje odměnu (zisk). Práce a kapitál jsou neoddělitelné podmínky výroby, a proto mzda i zisk vstupují do nákladů. Tím rozšiřuje chápání nákladů výroby, do kterých vstupují vedle nákladů na surovinu, opotřebení strojů a zařízení, rovněž důchody výrobních faktorů práce a kapitálu.

Po vyslovení zlověstné předpovědi o hrozícím nedostatku potravy pro lidské pokolení byl Malthus nucen hledat možná východiska z budoucí krize. První - pokračování v dnešní míře reprodukce - vedla k přelidnění a katastrofě. Další se katastrofě vyhýbaly omezením počtu dětí v rodině. Byly však rozdílné. Druhou (kterou schvaloval), byla morální zdrženlivost a třetí (kterou odsuzoval), byla "nečistá umění" tedy jakýkoliv druh antikoncepce. V jádru si nebyl jistý, zda morální zdrženlivost bude dost efektivní a obával se, že celibát by vedl spíš k prostopášnosti než k ctnosti. Jako duchovní prožíval velké dilema a někdy se mu dokonce zdálo, že "nečistá umění" jsou menší zlo než hladomor. Ve druhém vydání Eseje napsal: "Řekl jsem, a považuji to za zcela správné, že bychom měli odložit sňatek do doby, kdy budeme moci uživit své děti; a že je také naší povinností nehledat neřestné náhrady. Ale nikdy jsem neřekl, že očekávám dokonalé splnění jedné či obou podmínek. V tomto a jiných případech se může stát, že porušení jedné z těchto povinností umožní člověku splnit snadněji druhou. Ani v nejmenším neváhám říci, že rozvážná kontrola sňatků je lepší než předčasná smrt." Z pozdějších textů se vytrácí "morální zdrženlivost", která je nahrazována "rozvážnou kontrolou".

Když to shrneme, tak problémem světové civilizace podle Malthuse je, že stále rychlejší absolutní růst populace nekoresponduje s pomalou mírou růstu potravinových a jiných zdrojů lidstva. Britský ekonom tvrdil, že musí nastat okamžik, který nazvěme bodem krize, kdy lidstvu přestanou stačit potraviny. O ty pak vypuknou války, které dramaticky sníží počet obyvatel a umožní další fungování systému do doby, než znovu dojde k dosažení bodu krize.

Ekonomizující teorie.

Protože Malthusova populační teorie je velmi těsně spojena s ekonomickými faktory, zmíníme se i o jeho ekonomických názorech. Ty samotné odrážejí složitost vývoje Anglie na přelomu 18. a 19. století. Společenské poměry byly ovlivněny pozitivními ekonomickými efekty průmyslové revoluce (technický pokrok, růst produktivity práce, hospodářský růst), ale také negativními dopady. Zejména růst dělnictva doprovázený dekvalifikací práce umožňující prudký nárůst nabídky práce se všemi doprovodnými důsledky na trhu práce. S přechodem na tovární výrobu vstoupila na trh práce nezaměstnanost, která kolísala v závislosti na dynamice poptávky. Celkový hospodářský vzestup se projevil i tím, že umožnil populační růst v průmyslových oblastech (městech), ve kterých narůstala vrstva chudiny, žijící v sociálně velmi složitých poměrech.

Malthus bývá často uváděn jako představitel klasické politické ekonomie, který na rozdíl od ostatních vystupoval na veřejnosti jako mluvčí pozemkových vlastníků, ke kterým byl Smith a jeho pokračovatelé spíše kritičtí. Příčinou je jednak jeho aktivita ve sporu o obilní zákony, jednak jeho teorie realizace. V teorii hodnoty reaguje na růst vlivu kapitálu a tvrdí, že hodnota nemůže být závislá pouze na velikosti práce, neboť současně je vynakládán i kapitál. Mzda i zisk vstupují do nákladů. Součástí teorie byly i klesající výnosy v zemědělství. Množství zemědělské půdy je omezené a proto dodatečné vklady kapitálu a práce do půdy podléhají působení klesajících výnosů.

Obilní zákony sloužily v Anglii k udržení stabilní ceny obilí na anglickém trhu, což se realizovalo pomocí celních opatření. V době vysoké úrody byla stanovena vysoká dovozní cla chránící domácí producenty před levným zahraničním obilím, při nízké úrodě byla cla pozastavena. Spor o obilní zákony byl způsoben snahou průmyslníků o jejich odstranění, neboť nízké ceny obilí zakládaly možnost nízkých mezd. Malthus však zdůrazňoval zájem pozemkových vlastníků, neboť nízké ceny obilí vedly ke snižování renty. Naopak rostoucí zisk chápal jako zdroj expanze průmyslu na úkor zemědělství. Tyto úvahy dováděl až do závěru o nutnosti vzniku deprese (viz teorie realizace).

Teorie realizace je zařazována do skupiny tzv. teorií třetích osob nebo teorie podspotřeby. Jejich základem je myšlenka, že v podmínkách hospodářského růstu dochází k zaostávání poptávky a tím je znemožněna realizace vytvořeného produktu, tedy, že vytvořený produkt nelze realizovat za důchody vytvořené při jeho výrobě. Malthus tvrdí, že dodatečnou kupní sílu, která není důchodem vzniklým při tvorbě produktu, představuje pozemková renta, jako důchod z titulu vlastnictví půdy. Pozemkoví vlastnící tak zaujímají specifické místo garantující utváření rovnováhy v ekonomice. Omezování výše renty a naopak zvyšování zisku povede k vyostření vztahu mezi schopností produkovat a tedy nabízet a možnostmi nakupovat. Nerealizovatelnost produkce pak vyústí do deprese hospodářství.

Malthus věnuje pochopitelně pozornost pozemkové rentě a jejímu původu. Odvozoval rentu ze dvou příčin.

• Především se domníval, že půda má schopnost produkovat větší produkt než ten, který by stačil k obživě zemědělců

• Druhou příčinou je rozdílná kvalita půd. Populační růst si vynucuje postupné obdělávání horších půd, horší podmínky vyvolávají tlak na růst ceny zemědělské produkce a tím na všech lepších půdách vzniká renta.

   

Malthus nesdílel Ricardův názor, že pramenem renty je různá úrodnost půdy a napsal: "Renta je odměnou za přítomnou odvahu a moudrost stejně jako za minulou sílu a bystrost. Půda se kupuje s plody píle a talentu." Jinak řečeno, Malthus viděl v rentě odměnu za pracovní úsilí vlastníka a ne za dary půdy. V tomto bodě nebyl však Malthus nikterak původní a s jeho názorem lze snadno polemizovat. Mimořádný postřeh a předvídavost však projevil v jím objevené a často zdůrazňované možnosti, že nastane situace, kdy vyrobené zboží nenalezne kupce. Označil tento stav jako "general gluts" čili obecný přebytek. Na tehdejší dobu, v jejímž slovníku termín hospodářské deprese neexistoval, to byla nesmyslná a šílená myšlenka. Ricardo se jí zhrozil a suverénně ji odmítl. Na pomoc mu přispěchal i mladý francouzský ekonom J. B. Say, který rozbil Malthusovu obavu dvěma argumenty. Za prvé, napsal, jsou lidské potřeby nekonečné a neomezené. Potřeba potravy je omezena kapacitou žaludku, ale touha po oděvu, příbytku, klenotech a podobné nemá hranic. Za druhé existuje schopnost si tyto věci koupit. Výroba každé věci něco stojí a toto něco je současně něčí příjem. Ať je tento náklad mzda, renta nebo zisk, jeho prodejní cena zvýšila něčí důchod. Jak by mohlo dojít k tomu, co Malthus nazýval "glut", kdy jsou k dispozici zboží, poptávka po něm i peníze? Přesto vrtěl Malthus odmítavě hlavou a tvrdil, že taková situace by nastat mohla. Jeho jasnozřivost však postrádala logické důvody, které by předložil svým oponentům, a tak Ricardo, jak už to bylo u jejich sporů obvyklé, zase vyhrál. Teprve o mnoho let později se ukázalo, kdo měl pravdu, a že to něco, co Malthus hledal a neuměl pojmenovat, byla hospodářská deprese.

Hodnocení versus přínos.

Brzo po jeho smrti vzniklo neomalthusiánské hnutí, které zcela a bez výhrad propagovalo antikoncepci jako jedinou zbraň proti přelidnění. Celé osmnácté století trvalo, než byl zrušen zákaz schvalování a šíření antikoncepce a zní zcela paradoxně, že velký švédský ekonom a zakladatel Skandinávské školy Knut Wicksell byl krátkou dobu ve vězení za to, že obhajoval malthusiánské teze. Zdá se téměř jisté, že kdyby byl Malthus dnes naživu, odmítl by stát se členem Malthusiánské ligy. Nic neznázorňuje lépe převratnou změnu nazírání na tuto otázku než srovnání s dnešní skutečností, kdy Charta rodičovského plánování se stala oficiálním dokumentem OSN a kdy žákům ve školách jsou rozdávány antikoncepční prostředky. Dnes víme, že pesimisté vedeni Malthusem, byli v následujících dvou stoletích poraženi a že lidstvo, které od té doby vzrostlo na pětinásobek, se uživit dokázalo. Důvodem byly jednak obrovské možnosti Evropanů emigrovat do zámoří, jednak netušený pokrok zemědělské techniky. Během devatenáctého století vzrostla britská populace čtyřikrát, zatímco se její hrubý národní produkt zvětšil čtrnáctkrát. Toto vítězství není bohužel definitivní. V současné době prožívá svět populační explozi takových rozměrů, že proti ní byla Malthusova doba idylou. Dnes nemá lidstvo před sebou tři cesty, jak to viděl on, ale jenom dvě: buď se v rozvojových zemích prosadí rodičovské plánování, anebo ve světě nastane ekologická a ekonomická katastrofa. Tím více je nutno docenit, že Malthus byl prvním ekonomem, který rozpoznal nesmírné nebezpečí neomezené lidské reprodukce a měl dost statečnosti a odvahy, aby před ním varoval. V marxistických učebnicích vystupuje Malthus v nejodpornějších převlecích od zarytého nepřítele dělnické třídy až k hlasateli lidožroutských a satanských názorů, že chudý člověk nemá vůbec právo na existenci.

Jak se nakonec ukázalo, Malthus se mýlil. Už někteří jeho současníci tvrdili, že populační tlak může být v některých místech problémem, ale bude překonán pokrokem, což se skutečně stalo v průběhu 19.století v Evropě a děje se tak dodnes po celém světě. Myšlenka převzatá i dalšími demografy, totiž že „omezený svět může podporovat jen omezenou populaci; tudíž populační přírůstek se nakonec musí rovnat nule“ se sama vyvrátila již během několika desetiletí následujících po sepsání eseje. Autor Eseje si rovněž nezískal kladné body prohlášením, že chudí lidé jsou prakticky zbyteční.

Přes jistá negativa jeho myšlenek byl přínos anglického myslitele pro demografii značný. Odhalil západoevropský systém plodnosti založený na odložení vstupu do manželství. Také jeho prognóza o tom, že větší bohatství nepovede k dramatickému růstu populace, ale k navýšení komfortu, se ukázala jako správná. Rovněž myšlenka kontroly porodnosti našla uplatnění, avšak až za sto let po sepsání Eseje, v době fungování třetí fáze demografického přechodu. Malthus rovněž správně pozoroval vztah mezi venkovem a městem v oblasti dodávky pracovních sil. Přes všechny tyto správné postřehy ho však nejvíce proslavil výrok o geometrickém růstu populací a aritmetickém růstu zdrojů, který se ukázal jako nepravdivý.