P. K. modeling and history web

Během výcviku, který jsem prodělali v kasarárnách ve Vídni, jsem byl přidělen k pěšímu družstvu jako střelec z pušky. Každý samozřejmě musel ovládat všechno. Jelikož jsem byli v podstatě od českých hranic co by kamenem dohodil, jsme se velmi zajímali o to, co se za říšskými hranicemi děje. Prý tam jsou naši soukmenovci Čechy velmi utlačováni. S nadšením večer při volnu posloucháme Hitlerovy projevy, že "Čechy musejí zmizet z mapy". Koluje hodně mýtů o jejich armádě a skvělých opevněních. Nu, uvidíme... Útok je na spadnutí. Dnes máme 28. září. Hitler 22. září jednal v Godesbergu a od té doby je situace nejasná. Stále jsme v pohotovosti. Již druhým dnem jsme připraveni vyrazit z pozic nedaleko českých hranic. Dalo se čekat, že zaútočíme za tmy kvůli momentu překvapení...

Večer to přišlo, naložili jsme vše potřebné do Blitzů a vyrazili. Hranici přejíždíme v klidu, Češi již zřejmě něco tušili a stáhli se. Vidíme opuštěné střelecké okopy. Ženisté musí odstřelit zátarasy, což nás značně zdrží. Projíždíme městečkem Nové Hrady (Gratzen), místní Němci nás vítají jako osvoboditele. Obrátil jsem do sebe několik panáků... Míříme na "Budweis". Cestou náš konvoj ohrožují české dvojplošníky-zapalují nám jeden náklaďák, kamarádi musí vyskákat a přesedají. Náš flak ale s trojicí nepřátelských letadel udělá krátký proces. Utáboříme se nedaleko Schweinitz, to už je půlnoc. Všechno jde zatím v klidu, Češi zřejmě čekají na vhodnou příležitost. Kolem čtvrté ráno velitel našeho pluku posílá do útoku předsunuté hlídky. Má jít o průzkum bojem... Vyrážejí i s několika tanky a obrněnými vozy SdKfz. 222. Podporu mají v letectvu. Zpoza kopce se asi dvě hodiny ozývá zvuk lítého boje-Češi zřejmě nechtějí nechat svou kůži zadarmo... Všem nám ztuhl úsměv na rtech... Přibližně v 8 hodin se vrací pochroumaný zbytek průzkumné jednotky, velitel konstatuje: "Brání se jako čerti, ale není jich tam moc. Ženisté ať se připraví na dobývání opevněných objektů. První vlna má stoprocentní ztráty". Náš unteroffizier si nás nechá nastoupit a vysvětluje nám náš obtížný ukol. Máme prý prorazit opevněnou linii  a poškádlit ustupující české jednotky. Najednou vzduchem zní: "Einsteigen !". Skáčeme do blitzů  a ve společnosti haklů se naše sestava v šedi rozvíjí do strany v širokém klínu. Krásný pohled jako z Wochenschau...

Vepředu jede asi 20 tanků. Zastavujeme za horizontem a sesedáme. Ženou se bombardéry, vpravo letí letka Stuk.  V rojnici postupujeme k horizontu. Snažíme se krýt. Nezávidím Čechům v jejich pozicích... Je vidět ohromné výbuchy, není možné aby tohle někdo přežil. Velitel dává povel k útoku, ženeme se kupředu. Ani nevím jak a již brodíme říčku... Voda nám sahá po pás. Vyskakujeme z vody celí mokří-některé z nás silný proud strhl. Tanky a transportéry nemohou dál  a alespoň nás podporují palbou, zároveň hledají průchod. Most je však vyhozen do povětří... Skáču ještě s Fritzem do kráteru po pumě, tady se cítíme relativně bezpečně. To už však ženisté likvidují překážky, ohromné rány- tiskneme se k zemi jako králíci. To už nás však velitel žene kupředu  a zároveň od boku střílí ze samopalu MP 38. Ženeme se do průchodu v drátěných překážkách jako do trychtýře. Jako na zavolanou zahajují české bunkry ničivou boční palbu. Z dálky byly dobře maskované, proto jsme je zatím ostřelovali jen z tanků a artillerie. Shromažďujeme se za překážkami v místě z dosahu kulometů (sousední bunkr toho, na který má naše úderná skupina útočit, byl při dělostřelecké přípravě vyřazen přímým zásahem Štuky)...

Rozdělujeme se na dvě poloviny-vždy několik s dýmovými granáty a zápalnými láhvemi, několik ženistů se speciálními náložemi na dlouhých tyčí a 2 kulometčíci. Mě vstrčili do rukou několik dýmových granátů. Naše pravá skupina vyráží souběžně s levou. Srdce mi buší. Češi pálí ostošest, ale víceméně díky špatné viditelnosti naslepo. Náš kulometčík se kryje v kráteru a zahajuje palbu na střílnu objektu. Zní to jako trhání plátna. Palba z pravé střílny na chvíli ustává, to je příležitost k postupu. Vyskakujeme jako pružiny a běžíme do příkrého svahu. Odjištuju granát a vrhám ho před střílnu-oblak dýmu...

Ženisté se zatím plíží s tyčovými náložemi. Snaží se být mimo palebný vějíř objektu. Kryju je společně s velitelem palbou z pušky. Teď  se ženistům podařilo umístit nálož přímo do střílny. Sloup hlíny a prachu... Zdá se ale, že moc škody neudělala, protože během asi minuty a půl český kulometčík vede opět palbu. Náš kulometčík s kulometem MG 34 dostává zásah do hlavy, ani ocelová přilba mu nepomohla. Zůstáváme bez palebné podpory. Velitel nás žene vpřed, se štěstím se dostávám do prázdného zákopu mezi objekty. To se již naši ženisté dostali na střechu bumkru a spouštějí nálož ke vchodu. Ohlušující výbuch-tlaková vlna proběhne celým objektem, který zřejmě neměl osazeny jedny ze dveří. Ženisté ještě pro jistotu rozbíjí o mříže objektu několik zápalných láhví. Je zřetelně vidět, jak objekt nasává kouř... Utichne palba i z okolních objektů, kamarádi zřejmě svou práci zvládli skvěle. Z objektu vycházejí dva Češi v khaki uniformách s rukama nad hlavou, jsou pocákaní od krve... Ihned na ně zamířim puškou a německy je vyzvu, aby se obrátili čelem ke stěně objektu. Vida, mí první váleční zajatci v této válce !!! Ženisté zatím kontrolují okolí objektu, zda není zaminováno. Vypadá to, že i přes velké vlastní ztrázy jsme nakonec linii dobyli. Otočím se a na silnici vidím několik náklaďáků v khaki barvě. Češi zřejmě stačili ustoupit a jednotky v první linii nechali nám na pospas".