Světelné echo supernov
Světelná ozvěna může u supernov způsobit zpoždění části světla až o stovky let. Mezinárodní tým astronomů hledal světelná echa u 7 supernov, včetně známé Tychonovy supernovy z roku 1572. Konečným cílem studie je správná identifikace jednotlivých typů explodujících hvězd a lepší porozumění podstaty supernov, které jsou hlavním zdrojem všech těžkých prvků ve vesmíru.
Dánský aristokrat a astronom Tycho Brahe, vracející se večer 11. listopadu 1572 domů, pohlédl „náhodou“ na oblohu. A ke svému překvapení uviděl v souhvězdí Kasiopeji (nedaleko hvězdy kappa Cas) velmi jasnou hvězdu, která tam předtím nebyla. Jasnost nové hvězdy rostla, byla srovnatelná s Venuší (v maximu dosahovala -4,1 mag) a asi dva týdny byla viditelná i za bílého dne. Pak pomalu slábla a „zmizela“ až po 16. měsících v březnu 1574 – přestala být pozorovatelná pouhým okem (dalekohled se začal používat až po roce 1610).
Nová hvězda - supernova, o níž dnes víme, že je výsledkem hvězdné exploze, je v současnosti slabá hvězdička 19. magnitudy, která intenzivně září v rentgenové a radiové oblasti spektra.
Supernova SN 1572 (Tychonova supernova) rozpoutala v době svého objevu akademickou polemiku týkající se neměnnosti vesmíru, ale vysvětlit tento jev – hvězdnou explozi – se vědcům podařilo až v druhé polovině minulého století. Kniha „De Nova Stella“ (Tycho Brahe) dala podobným objektům název „nova“ a Tychonova celoživotní práce znamenala „vědeckou revolucí“ (Scientific Revolution) a stala se o desítky let později základním kamenem vědeckého výzkumu závěrečného stádia vývoje hvězd.
Astrofyziky zajímá odpověď na otázku, jaký typ hvězdy exploduje. Dříve měli jedinou možnost – „přehrabávat se v popelu“, který je po výbuchu ve vesmíru roztroušen ve formě zbytků supernovy. Teprve nyní astronomové spatřili „opakující“ se světlo („světelné echo“) z původní exploze Tychonovy supernovy (SN 1572). Stejně i u druhé supernovy nazvané Cassiopea A (Cas A). Cas A vybuchla v druhé polovině 17. stol. (pravděpodobně kolem roku 1680) a na Zemi ji neviděli. Nyní v radiovém a rentgenovém oboru patří mezi nejjasnější zbytky supernov.
Ozvěnu na Zemi většina lidí zná a ví, že nastává při odrazu zvuku od pevné, rozlehlé překážky nazpět k posluchači, který poté odražený zvuk vnímá zpožděně. Při „světelné ozvěně“ (light echo) se jasné světla supernovy rozpíná do vnějšího prostoru a jeho část se odráží od mezihvězdného prachu do směru zorného paprsku pozorovatele.
Nezvyklé putování světelných „pulsů“ začíná při explozi supernovy, pak dosáhne oblaku mezihvězdného prachu, odrazí se od něho a teprve pak cestujte k nám. Mimořádně dlouhá cesta způsobí, že světelné echo přijde se zpožděním stovek let (světlo viděné Tychonem) na rozdíl od toho, které k nám cestovalo přímo.
Světelná echa nabízejí astronomům jedinečnou příležitost
ke studiu samotné exploze i vývoje supernovy.
Restův tým věří, že v budoucnu zachytí spektra světelných ozvěn a na jejich základě bude správně klasifikovat supernovy a identifikovat jednotlivé typy explodujících hvězd. Jasnost světelných ozvěn závisí na tloušťce „odrazného“ mezihvězdného prachu. Čím je echo jasnější, tím je vhodnější pro pozorování. Tým bude monitorovat již známá echa, ale současně bude v naší Galaxii pokračovat v pátrání po dalších supernovách s ozvěnou.
Supernovy před miliardami let významně ovlivnily složení sluneční soustavy a umožnila i chemii života na Zemi. Proto konečným cílem Restova týmu je zlepšit pochopení supernov obecně, protože minulé generace supernov jsou hlavním zdrojem všech těžkých prvků na Zemi počínaje vápníkem v našich kostech až po železo v naší krvi.
Zdroj: www.osel.cz