Tatík totiž na dva měsíce odjíždí na stáž do Ameriky a bere s sebou i mámu, která bude po jeho boku dělat cukrbliky na tátovy šéfy, aby viděli, jak má super manželku. A mě nechají doma, tss! Prvních čtrnáct dní strávím tady na táboře s úplně cizíma lidma a pak budu u táty v Praze. Totiž, aby bylo jasno , já mám taťky vlastně dva. Pepa, ten co jede za velkou louži, je můj nevlastní taťka. Máma si ho ale vzala, když mi bylo asi pět let, takže ho beru skoro za vlastního. A pak mám ještě vlastního tátu, kterej si vzal Táňu, mojí nevlastní mámu, a maj spolu moje dva nevlastní bratry. Zkrátka to máme v rodině zmatený, no.
"Udělejte si trojice, jak budete bydlet," zavelí obtloustlý, asi čtyřicetiletý týpek navlečený do khaki košile a kalhot s kšandama. Představil se nám jako hlavní vedoucí Lojza.
Po jeho slovech nastane urputný boj o to, kdo bude s kým obývat chatku. "A můžu bydlet s Dominikem?" zaculí se docela sympatická pihovatá blondýnka, ale už jenom z výrazu Lojzíka poznáme, že tahle varianta asi nebude tou správnou. Já se do celého mumraje nijak neangažuju. Je mi fuk, ke komu mě přiřadí. Přijde mi, že jsem tu jediná, kdo je na táboře poprvé. A já jen stojím jako kůl v plotě. Nakonec zjistím, že na mě zbyla černovlasá holka s dokonale namalovanýma očima a krátkým topíkem, odhalující ploché opálené bříško. Jako druhou spolubydlící vyfasuju blonďatou holku, které hlavňák nedovolil obývat chatku s Dominikem, tmavovlasým klukem, co vypadá fááákt dost dobře. Sakra, přesně můj typ a já mám bydlet zrovna s holkou, se kterou má pletky! Smůla, no.
"Ahoj, já jsem Lucka," usměje se na mě přátelsky bloncka.
"Já Andrea," odpovím a snažím se pozvednout koutky.
"A jak se jmenuješ ty?" zeptá se naší krásné spolubydlící.
"Vanda," ušklíbne se a my se na sebe jen s Luckou podíváme. Milá Vanda bude asi pěkná pipka!
"Tak si jdem dát věci do chatky, ne," navrhne iniciativně Lucka a vyrazí směrem k dřevěnému obydlí s číslem 23, které jsme vyfasovaly. Nic jiného mi nezbývá, než ji následovat
Teda ten je krásnej," slintám při pohledu na asi devatenáctiletýho kluka, kterému se po bílým tričkem rýsujou parádní svaly. "Znáš ho?" zeptám se Lucky, která na tenhle tábor jezdí už pět let. Letos ale nepřijela její kámoška, se kterou vždycky sdílí chatku, a tak jí bylo vlastně šumafuk, s kým bude bydlet.
"To je Přemek," pošeptá mi do ucha. "Dřív sem jezdil normálně na tábor a asi poslední tři roky dělá vedoucího. Ješte loni vypadal jako děsný ucho, ale docela se vyšvihl." Bohužel nedělá vedoucího nám, ale klukům. My jsme dostali asi dvacetiletou vedoucí Anežku, které všichni říkají Agnes a která se tváří, jako kdyby sežrala všechnu moudrost světa. Ačkoliv se pořád ještě snažím dělat, že mě to tu děsně prudí, musím uznat, že to tu není zas tak hrozný. Lucka je docela fajn, s ostatníma holkama z oddílu je taky sranda a navíc je tu spousta super kluků. Aještě k tomu Dominik, kterej se mi líbil už od příjezdu, je prý Lucky bratranec a nic spolu nemají. A navíc mě s ním prej večer při táboráku seznámí.
***
Koukám do plápolajícího ohýnku, baštím špekáčka a poslouchám hlavňáka Lojzu, jak hraje na kytaru a přitom zpívá Bednu od whisky. Sedly jsme si s Luckou vedle kluků a moje spolubydlící mě hned se všemi seznámila. A Dominik je vážně boží! V přestávkách, kdy nechává Lojza svoje sladké dřevo odpočívat, nás Lucky bratránek zásobuje různejma historkama a my přitom řveme smíchy. Bůhví, co z toho je vymyšlenýho a co ne, ale příběh o tom, jak tu na minulým táboře číhali na medvěda a do pasti chytili kuchařku Jožku, mě vážně dostal. Jediný, kdo mi pije krev, je Vanda! Je ve svým živlu, když se může předvádět, a tak se chichotá jak pomatená a při tom se tulí k Dominikovi, jako by si ho přivlastnila, nebo co! Kdyby aspoň pořád neházela těma vlasama a kdyby ... nebyla tak hezká!
Ráno je budíček už v sedm hodin. Agnes nás vzbudí brutálním stylem a to tak, že mlátí lžící do ešusu a vykřikuje snad to nejhnusnější slovo na světě: "Vstááávááát!!!"
Ranní rozcvička, kdy jsme nuceni vylézt ze stanů, oběhnout tábor a dalších dvacet minut poskakovat po louce, je pro mě vradou! Kam mě to naši poslali, tohle není letní tábor, ale lágr, ne?! Na rozdíl ode mě Vanda v elastických kraťáskách a upnutém tričku hopsá jako víla. Zatímco já se po skončení rozcvičky zdrceně zhroutím na zem, ona ještě vyfikne pár hvězd a přemetů, čímž si vyslouží potlesk klučičího družstva.
"Wow," vykřikne Vítek, Dominikův spolubydlící a kluci se k jeko povykování přidají. Vanda je zase ve své kůži, a tak rozhazuje úsměvy na všechny strany. Nakonec rozešle klukům vzdušné polibky a už si to fičí zpátky do chaty.
"Ty sportuješ závodně?" zeptá se jí konverzačně Lucka, zatímco se převlékáme, abychom vyrazily na snídani.
"Hmm, dělám sportovní gymnastiku," odpoví, kupodivu docela přátelsky. "Ale asi toho po prázdninách nechám. Modeling mi zabere asi hodně času, takže na to už nebudu mít čas."
"Ty děláš modelku?" vyvalím oči.
"Ještě teda ne, ale až přijedu z týhle díry, tak mám domluvený první focení."
"Fakt jo? Tak to asi nebudeš mí o kluky nouzi," usměju se, ale nádech hořkosti se mi zakrýt nepodaří.
"Zatím jsem sbalila každýho, koho jsem chtěla," prohodí sebevědomě.
"No, a na koho si brousíš zuby teď?" zeptám se napjatě.
"Ani nevím. Doma mám sice kluka, ale tady se mi docela líbí Přemek, asi do něj půjdu."
"Přemek?" potlačím ťukání na čelo. Vanda je sice hezká, ale na devatenáctiletýho, navíc nádhernýho kluka, prostě nemá. Vždyť je jí čtrnáct, jako nám!
"Dominik taky docela ujde, na tom se rozcvičím," zahihňá se. "Chci ho dostat, protože až mě uvidí Přemek s někým jiným, bude žárlit a bude mít o mě větší zájem. Taktika, dámy, taktika!" zvedne poučně ukazovák.
***
Protože sluníčko žahá jako divý, dopolední plán je jasný pro všechny oddíly - koupání u nedalekého rybníku Česílko. Hodíme na sebe plavky, přehodíme ručník a už štrádujeme po úzké lesní cestičce vstříc vodičce.
Odpoledne sluníčko trošku zajde za mraky, takže místo cachtání vyhlásí Lojza sportovní hry. No, to je něco pro mě, sportovního antitalenta! Ve vybíjené jsem první, kdo koupí šleho do stehna a jde si sednout na lavičku, odkud mohu nelibě pozorovat Vandu, jak striktně drží svého plánu a otírá se o dominika při každé příležitosti. A co hůř, on jí ty dotyky oplácí!
"Večer máme schůzku u totemu," šeptne mi do ucha v pauze, kdy kluci přidělávají síť, abychom ohli začít hrát přehazku. Mám co dělat, abych nezačala úzkostlivě výt jako vlk na měsíc.
Musíme jim to nějak překazit," vyhrknu na Lucku při večeři. Lucka je naštěstí bystrá hlavička, takže hned ví, nač narážím. Nenápadně se otočí na Dominika a Vandu, kteří spolu sedí u stolečku a flirtují o sto šest.
"Už to mám," bleskne jí hlavou po chvíli přemýšlení. "Musíme zajistit, aby tam nebyli sami."
"Přeci je nebudeme šmírovat," namítnu.
"My ne, ale Vítka s Pavlem bude určitě taková lovestory zajímat," uchichtne se Lucka a kývne hlavou směrem k Dominikovým spolubydlícím. "Prostě řeknem klukům, ať dělaj nějakou srandu, třeba ať se schovaj do křoví a dělaj hejkaly nebo vodníka anebo ať na ně v nejlepším vybafnou nebo tak."
Ačkoliv mi to nejdřív přišlo ujetý, po chvíli už se společně s Luckou svíjím smíchy při představě Vandinýho nevydařenýho randíčka s Dominikem.
***
Sice jsem věděla, že Vítek s Pájou jsou pro každou špatnost, ale netušila jsem, že jsou to až takový veselý kopy. S naším plánem nejen souhlasili, ale dovedli ho k dokonalosti. Jakmile v deset hodin, kdy je večerka, zapadnou za Agnes dvířka naší chatky, začne se Vanda zkrášlovat. V půl jedenácté vyrazí směrem totem, aniž by nás zapomněla obdarovat sebejistým úsměvem. Je fakt, že po jejím odchodu nastanou mojí dušičce těžký muka. Co když to nevyjde a Vanda začne s Dominikem fakt chodit? Teprve teď si uvědomím, že mi na tomhle super klukovi záleží víc, než si sama dokážu představit. Nechci si to přiznat, ale možná jsem se fakt poprvé zamilovala...
"Keep smiling," dloubne do mě Lucka povzbudivě, nicméně stejně se jí nepodaří zabránit tomu, abych byla jako na trní. Moje trápení naštěstí netrvá moc dlouho. V jedenáct hodin se prudce rozrazí dveře a vletí do nich naprosto rozvztekaná Agnes a naštvaná Vanda. Jenom se na sebe s Luckou podíváme a máme co dělat, abychom nevyprskly smíchy.
***
"...tak se ti dva vydli směrem z tábora a sedli si na mýtince. Vona furt hustila nějaký nesmysly, jak se těšila na tuhle chvíli a takový ty kecy. Nás už to přestalo bavit, a tak začal Vítek s tím svým _brekeke_. Nejdřív vůbec nevěděli vo co go, Vanda prej takový: _Tady někdo je._No a Dom jí začal přesvědčovat, že se jí asi něco zdálo. Tak jsem začal dělat hejkala a vona už začala mít takový bobky, že chtěla jít někam jinak. No a aby toho nebylo málo, tak tenhle pitomec sebral žábu, kterou uviděl na šutru a hodil jí ji přímo za krk.." řehní se Pavel, když nám druhý den vypráví průběh včerejšího večera a my se s Luckou dusíme smíchy. "...no a Vanda začala tak strašně řvát, že jsme si mysleli, jako jestli se jí něco nestalo. A najednou se tam z ničeho nic vynořila Agnes, která začala ječet jako Viktorka obecná, co to tam ti dva dělaj a jaktože se někde couraj po večerce, když maj bejt už dávno v posteli a že si to teda vyříděj. Vůbec nevim, kde se tam vzala. To víš, že jsme se hned sebrali a co nejrychleji zaběhli do chatky. Stihli jsme to jen tak tak," pokračuje v povídání Viktor a já si jen mnu ruce.
***
Večer držíme s Luckou hlídku. Protože tábor je stavěný do kruhu, musíme každou půlhodinku obejít s baterkou jeho obvod a zkontrolovat, jestli se k nám nechce vplížit nějaký vetřelec. Ve dvojici je to docela legrace, a tak si s Luckou ještě přisadíme a vyprávíme si strašidelné příběhy. "...a prej ten duch teďka chodí každou noc po lese a hledá někoho, kdo najde jeho tělo a pohřbí ho. A dokud to tělo nebude pohřbený, ten duch nebude mít na onom světě klid..." dovypráví tiše Lucka, až mi běhá mráz po zádech. "Pšt. Neslyšela jsi něco?" zeptám se s bázní v hlase, když v tom už obě uslyšíme zřetelné zašustění kousek od nás. Máme zrovna vypnuté baterky, takže nevidíme ani na krok. A ačkoliv nepatřím mezi strašpytle, krve by se mě nedořezal, když zaslechnu jakési mlaskání. Instinktivně rozsvítím baterku a kuželem světla namířím na inkriminované místo, abychom vzápětí spatřily... Přemka a polonahou Agnes, jak se po sobě válejí! Oba jen zamžourají proti světlu a dřív než se na něco zmohou, zhasnem světla a s potutleným smíchem upalujem směrem k jídelně. Tak to je nářez! Už víme, co včera v noci Agnes dělala mimo tábor, zrovna když Vanda randila s Dominikem!
Další den tráví náš oddíl v kuchyni, kde loupeme brambory a umýváme stoly. Přesně ve dvanáct se pak do jídelna vřítí všichni táborníci a jako velká voda se hrnou k výdejnímu okénku. Na mě padla řada právě na výdej obědů. Samozřejmě, že mezi prvními se pro žrádýlko přivalí klučičí oddíl.Když se ke mně přitočí Dominik, abych mu nandala vařené brambory s vepřovým masem, neujde mi, že se na mě nějak potutleně usmívá. Také nesměle vypotím úsměv, ale dlouhý pohled z očí do očí nevydržím a sklopím zrak k hrnci. V tom se nečekaně nahne a zašeptá: "Dneska ti to sluší." Momoděk se podívám do protějšího okýnka, kde se odráží můj obraz. Proboha, co se mu stalo, vždyť zrovna dneska vypadám příšerně, zvlášť s naběračkou v ruce a zástěrou!
***
záhadě přijdu na kloub hned večer, kdy si po večerce Lucka vleze jako obvykle ke mně do postele na přátelskou návštěvu. Vanda předstírá, že spí, ale obě víme, že je pořádně naštvaná. Nejenže jí nevyšlo randíčko s Dominikem a ještě se dostala do pořádnýho průšvihu s Agnes, ale navíc, když jsme ji s Luckou povyprávěli o našem objevu při noční hlídce, rozhodla se přitvrdit a dneska o polední pauze se propašovala k Přemkovi do chatky. A jak to dopadlo? Přemek ji poslal k šípku. Prej jí řekl, že se stává, že se malý holky zamilují do staršího kluka, ale... To, že ji nazval "malou holkou" se jí dotklo snad nejvíc. Od té doby nemá pro idola tábora jediné hezké slovo."Řekla jsem Dominikovi, že se ti líbí," prozradí mi Lucka pod peřinou a mě tohle sdělení pěkně naštve. Slíbila, že to nikomu neřekne a já jí věřila! Teď ze mě maj kluci určitě děsnou džundu a zbytek tábora budu poslouchat samý hloupý kecy! "Tak to ti pěkně děkuju," odpovím napruženě. A já myslela, že jsme kámošky!
***
Ačkoliv jsem se zařekla, ře s Luckou nepromluvím, svoje předsevzetí dlouho nevydržím. Nikdy se na nikoho nedovedu dlouho zlobit a tak už během oběda jsme zase jedna ruka. A navíc se Dominik ke mně začal chovat úplně jinak, než dřív! Celý den, který trávíme u vody, je pořád v mé blízkosti a dívá se na mě tak zvláštně, až mi z toho naskakuje husina, i přestože sluníčko pálí jak na Sahaře. A když k němu přihupsne Vanda, která právě vylezla z vody a zezadu ho obejme, s nezájmem ji setřese a věnuje se dál mně!!!
Dneska nemáme večerku jako obvykle , ale kolem desáté se vydáme směrem ke kraji lesíka, kde nám začíná bojovka! Nesmíme chodit ve skupinkách, ani ve dvojici, ale každý sám. Agnes nás pouští po dvouminutových intervalech a naším úkolem je projít stezkou až k Bobří skále a cestou si zapamatovat deset tváří vrahounů, jejichž portréty jsou vyvěšeny podél trasy. V cíli nám pak ukážou jedenáct chlapů a my musíme říct, kdo není vrahem. Ten kdo má nejlepší paměť a na konci trasy nebude mít načůráno v kalhotech, dostane sladkou odměnu. Po cestě nás samozřejmě čekají různá strašidla, oběšenci a podobně, za které se převlíkli vedoucí všech družstev.
Jak už jsem říkala, nepatřím mezi strašpytle, ale když se zastavím u jednoho ze stromů, abych si prohlídla obrázek na jeho kmeni, a někdo mě chytne za kotník, neubráním se hysterickému výkřiku. Otočím se, který z vtipných vedoucích mi málem způsobil srdeční zástavu, ale o to víc jsem překvapená, když baterkou namířím do obličeje mžourajícímu Dominikovi!
"Co tu děláš, málem jsem z tebe měla smrt," ulevím si.
"Čekám tu na tebe," usměje se tak nevinně, že mu hned všechno odpustím. "Pojď, něco ti ukážu," řekne mi a mlčky mě chytne za ruku. Nejprve vůbec netuším, kam mě táhne, ale když se po chvilce husté stromoví rozestoupí, spatřím vyhlídku na celou krajinu okolo, kterou stříbrným svitem zelévá měsíc v úpňku.
"To je krása," vydechnu a otočím se na Dominika. Ten mi jen přiloží prst na pusu na znamení, abych nic neříkala a chytne mou tvář do dlaní.
A pak? Pak mě krásně a romanticky políbí!
K Bobří skále sice dojdem pozdě a ani jeden z nás není schopen správně určit nevinného chlapíka mezi vrahouny, ale to mi vůůůbec nevadí. Dostala jsem totiž něco sladšího než je pytlík bonbonů!
***
Další dny utíkají jak splašený. Trávím je hlavně s Dominikem a mám pocit, že láskou zešílím. Dovádíme ve vodě, absolvujeme spolu ve dvojici soutěže a já se cítím totál happy... A lucka? Na tu jsem nezapomněla a nezanedbávám ji. Jenže i ona má jiné starosti. Dala se totiž dohromady s Vítkem a je z nich teď stejně zamilovaná dvojice jako já a Dominik. Vanda sice nikoho nesbalila, jak se ze začátku frajeřila, ale taky září štěstím, protože vyhrála Miss tábora.
Ani se nenadějem a je tu konec tábora. I když se mi tu vůbec nechtělo, bylo to nejkrásnějších čtrnáct dní v mém životě. Neubráním se slzičkám, když se loučíme. S Luckou si slíbíme, že si hned po příjezdu napíšem dopis a že se určitě musíme ještě ke konci prázdnin sejít.
A Dominik? Tak kvůli němu moc brečet nemusím. Uvidíme se totiž už za dva dny! Dominik bydlí v Praze, takže už se nemůžu dočkat, až zbytek prázdnin strávím u taťky a jeho rodinky!