Ukázka z referátu Zahraniční politika Velké Británie za George Canninga
...
Canningova úloha byla obtížná v tom, že Británie byla jedinou
liberální konstituční monarchií v Evropě, a tak bylo těžké
sehnat opravdového spojence. I dohoda s Ruskem rozhodně nezakládala nějaké
nehynoucí přátelství nebo něco takového. Zde je pěkně vidět provázanost
vnitřní a zahraniční politiky. Navíc se Metternichovi úspěšně dařilo
v Evropě vytvářet atmosféru protirevoluční hysterie, které mnozí
po zkušenostech s jakobínskou Francií podlehli. I přesto, tváří v tvář
podstatě celé Evropě, byla zahraniční politika Británie 1822-1827 velmi
úspěšná.
Canning měl totiž oproti svým protihráčům také několik výhod. Kromě
toho, že byl pronikavě inteligentní, disponoval velkým loďstvem. Měl tak
krytá záda, kdyby se situace začala nepříjemně vyhrocovat. Dále si mohl
být víceméně jist, že obyvatelstvo, zejména obchodníci, podporují jeho
politiku, zvlášť když se dostavily první úspěchy. Na domácí frontě
tak zůstával opravdu nebezpečný pouze král Jiří IV., který si ale
nemohl dovolit proti Canningovi otevřeně vystoupit. Co ale hrálo Canningovi
do noty nejvíce, a čemu vděčil za úspěch své politiky, to byl tzv.
?duch doby?.
Canning si dobře uvědomoval, že v dlouhodobé perspektivě liberální
duch musí zvítězit a že se Metternichův systém nutně musí dříve či
později rozpadnout. Liberalismus a hnutí za nezávislost se od Francouzské
revoluce šířily nezadržitelným tempem, i když ve dvacátých letech pro
ně ještě evropské společnosti nebyly úplně zralé. Svatá Aliance byla
z tohoto pohledu pouze snahou tyto nevyhnutelné pochody alespoň na chvíli
zbrzdit. To se jí podařilo, a absolutismus zůstal v Evropě zachován
ještě dlouho po Canningově smrti. Nic to ale nemění na Canningových zásluhách
o rozvoj liberalismu, který navíc uvedl jako určující faktor i do zahraniční
politiky. Nebýt jeho předčasné smrti, možná by se Evropa dočkala
?jara národů? o pár let dříve.
Celý referát Zahraniční politika Velké Británie za George Canninga