Ukázka z referátu Francouzští impresionisté
...
V polovině osmdesátých let skončilo umělecké hnutí, které vyvolala společná snaha malířů dovést do důsledků výzkum přírody, započatý barbizonci v plenéru. Impresionismus byl záležitostí skupiny malířů, kteří se spojili, vzájemně na sebe působili a nezištně se podporovali, aby společně vytyčili nový způsob malířského vyjádření, umožňujícího navíc každému z nich osobitý výraz. Když se jim to podařilo, rozešli se a ubírali se dál vlastní cestou.
Na impresionismus a jeho důsledky je možno pohlížet různým způsobem. Chceme-li v něm spatřovat pouze určitou obnovu malířské techniky, jistý způsob interpretace světla a jeho jiskření, podávání atmosféry pomocí drobných tahů kladených vedle sebe a vyvolávajících optickou vibraci, pak se impresionismus omezuje na několik jmen a na relativně krátkou dobu. Umělci, kteří následovali po osobnostech iniciátorů a řídili se jejich výtvarnými principy, sehráli už jen úlohu epigonů a nepokročili téměř za citové a fyzické rozechvění tváří v tvář přírodě. Jestliže však v impresionismu vidíme víc než pouhou epizodu ve vývoji malířských technik, totiž spíše etapu základního významu v dějinách vztahů mezi uměleckou tvorbou a viditelným světem, to je proklamaci umělcova práva vynalézat nové výtvarné prostředky k tlumočení a nikoliv zobrazování toho, co sám vidí nebo co cítí, pak impresionismus získává daleko širší dosah a zahrne také do sebe celou další budoucnost malířství.
Celý referát Francouzští impresionisté