Afričanka na sněhu a neb první sníh
22. 11. 2008
To Vám zas bylo probuzení, krásně podřimuji s paničkou v ložnici a najednou „ mámí, mámí sněží“. V tu samou chvilku vtrhne do ložnice praštěný dvounožec, skočí paničce na nohy, jen těsně mine moji hlavu. Zívnu a nevrle, donucená opouštím teploučký a do této chvíle můj pelíšek, jen velmi pomaloučku sesunu své tělo směrem k podlaze.
V tuto chvíli dvounožec třese paničkou, otvírá okno a pohazuje sníh do mého pelíšku, ehm tedy bývalého pelíšku. Něco si vykládají zatím co já jsem se přesunula do obývacího pokoje, na gaučík, můj gaučík .
To bylo fakt otřesné ráno, ale co následovalo pak. Panička mi šla otevřít, a jako každé ráno mě vypustila na zahrádku. Nejdříve se mi vůbec nechtělo , bylo to nějaké divné. Všechno zářilo a tak nějak divně vonělo. Vyběhla jsem i když brrr, pěkně to studí do tlapek.
Venku si pohrávám s kámoškou Bellou, když se najednou zatáhne a ze shora začne poletovat to studený. Najednou jak když se roztrhne pytel, já se tak lekla že jsem to vzala úprkem ke dveřím. Jaké bylo otřesné zjištění, že jsou dveře zavřené a panička nikde. Naštěstí přišel nejstarší dvounožec a otevřel mi. Tatínek mě osušil osuškou, panička nasypala granule. Doma a v teploučku je fajn, i když malej dvounožec řve jak lev .
Pak panička zavelela „ jde se venčít“, to jak se mi líbilo na prochajdě se jukněte zde: