Město Ostrov leží na úpatí Krušných hor, mezi
lázeňskými městy Karlovými Vary a Jáchymovem. Historické centrum je staré 700
let, což dokládá nejstarší památka, kostel sv. Jakuba z roku 1224. Kolem něj
byla začátkem 13. století postavena malá osada, jejíž založení připisují
historici Slávkovi z rodu Hrabišiců. Původní název Ostrova, Zlaukowerde, se
později změnil na Schlackenwerth, tedy Slávkův Ostrov. Tehdy to bylo pevné
místo uprostřed bažinaté oblasti, obtékané říčkami Bystřicí a Veseřicí. Městem
tuto osadu poprvé nazval Jan Lucemburský ve svém privilegiu z roku 1331. Vedla
tudy také stará obchodní stezka.
Dnešní podobu starého Ostrova určily především stavební úpravy po rozsáhlých požárech, poslední byl v roce 1866. Přemysl Otakar II. začlenil město mezi královská komorní města, a od 15. století je vlastnili hrabata Šlikové. Roku 1625 získal Ostrov vojevůdce císařských vojsk Julius Heinrich, vévoda Sasko-Lauenburský. Přestavba Šlikovského zámku, rozlehlý zámecký park, pohřební kaple rodu a piaristický klášter jsou svědectvím jeho velkorysé stavební koncepce. Syn Julius František pak dokončil velkolepou kompozici zámeckého parku, nazývaného Osmým divemsvěta,stavbou Letohrádku v jeho centru.
V 19. století patřil Ostrov císařskému rodu Habsburků, velkovévodům z Toskány, a to až do roku 1918. Dvacáté století znamenalo počátky průmyslového rozvoje města - byla zde huť, továrna na lepenku a porcelánka s výrobou luxusního porcelánu značky Puls. Byla zavedena elektřina, postavena silnice a železnice. Po nuceném odchodu českýchobyvatel se v roce 1939 změnil ostrovský zámek v koncentrační tábor.
Po válce 1945 nastal příliv nových českých obyvatel, a těžba uranové rudy v blízkém Jáchymově vyvolala rozsáhlou výstavbu bytů, jeslí, školek a škol. Začátkem padesátých let vznikl kulturní dům, jedna z typických staveb takzvané Sorely, unikátního stavebního stylu. Ostrov byl po mnoho let věkovým složením obyvatel druhým nejmladším městem v republice. Dům kultury se každoročně na podzim stává dějištěm dětského filmového festivalu Oty Hofmana, konají se zde přehlídky folkové a rockové hudby, festivaly netradičních divadel, kulturní soutěže a další akce. Je zde umístěno také Informační centrum, které má pobočku ve Staré radnici, s mnoha službami pro obyvatele i turisty.
Dnešní podobu starého Ostrova určily především stavební úpravy po rozsáhlých požárech, poslední byl v roce 1866. Přemysl Otakar II. začlenil město mezi královská komorní města, a od 15. století je vlastnili hrabata Šlikové. Roku 1625 získal Ostrov vojevůdce císařských vojsk Julius Heinrich, vévoda Sasko-Lauenburský. Přestavba Šlikovského zámku, rozlehlý zámecký park, pohřební kaple rodu a piaristický klášter jsou svědectvím jeho velkorysé stavební koncepce. Syn Julius František pak dokončil velkolepou kompozici zámeckého parku, nazývaného Osmým divemsvěta,stavbou Letohrádku v jeho centru.
V 19. století patřil Ostrov císařskému rodu Habsburků, velkovévodům z Toskány, a to až do roku 1918. Dvacáté století znamenalo počátky průmyslového rozvoje města - byla zde huť, továrna na lepenku a porcelánka s výrobou luxusního porcelánu značky Puls. Byla zavedena elektřina, postavena silnice a železnice. Po nuceném odchodu českýchobyvatel se v roce 1939 změnil ostrovský zámek v koncentrační tábor.
Po válce 1945 nastal příliv nových českých obyvatel, a těžba uranové rudy v blízkém Jáchymově vyvolala rozsáhlou výstavbu bytů, jeslí, školek a škol. Začátkem padesátých let vznikl kulturní dům, jedna z typických staveb takzvané Sorely, unikátního stavebního stylu. Ostrov byl po mnoho let věkovým složením obyvatel druhým nejmladším městem v republice. Dům kultury se každoročně na podzim stává dějištěm dětského filmového festivalu Oty Hofmana, konají se zde přehlídky folkové a rockové hudby, festivaly netradičních divadel, kulturní soutěže a další akce. Je zde umístěno také Informační centrum, které má pobočku ve Staré radnici, s mnoha službami pro obyvatele i turisty.