Drum and bass je některými kritiky nazýván hudbou pro intelektuály. Složité rytmické struktury a pohrdání zavedenými formulemi je skutečně pro dnb typické a činí z něho hudbu, která není masově přijímána, třeba jako techno nebo trip hop. Mluvili jsme už o určitých problémech ohledně definování dnb jako taneční hudby. Experimentální jungle se sice v klubech hraje, ale většinou jen v chill out roomech a k tanci je house. Určitou odpovědí na to, jestli dnb může nebo nemůže být taneční hudbou je takzvaný jump-up (jednoduše znamená právě to, co chcete při této hudbě dělat - skákat), styl který se vynořil z podzemí v roce 97 se jmény jako Urban Takeover, Aphrodite, Ganja Kru, Shy FX, Dj Hype a nebo Andy C. Jump up je zjednodušená odrůda jungle, která má obyčejně postavenou rytmiku na opakování jednoho breakbeatů a je hodně inspirována hip hopem a ragga (velmi často je doprovázena vokály). Králem jump-upu je Gavin King, který vydává své tracky od roku 95 jako Aphrodite, Alladin nebo Amazon II. Jako Aphrodite je rozhodně nejznámější a má za sebou úspěšné vinyly Bad Ass, Woman That Rolls nebo King Of Beats, vydané většinou na jeho vlastních labelech. Jeho kolaborace s Mike Finnem, londýnským producentem, dala vzniknout projektu Urban Takeover, který je vyhledávan i různými umělci z mainstreamu kvůli remixům. King a Urban Takeover mají na svědomí vynikající remixy Jungle Brothers od Jungle Brothers, Raw Power of Apollo440 a také třeba Honey pro Mobyho. Klidně můžeme říci, že dvojice King a Finn jsou nejvyhledávanějšími remixéry současné dnb scény. Jejich společné sety jsou ukázkou velmi kvalitní - a teď to už můžeme říci na plno - taneční odrůdy drum and bassu. Dalšími významnými jump upovými umělci jsou Ganja Kru, kteří točí velice taneční a velice dobré věci, shrnuté na albu New Froniters. Umělci, kteří jsou řazeni ke stylu jump up bývají často obviňováni ze zaprodání drum and bassu zábavě a komerci. Je to i není pravda, na to ať si každý udělá názor sám.
Velmi obscéní? Breakbeat Era. Zpívaný breakbeat.
V roce 1995 se v podstatě náhodou seznámili dva chlapící z profláklé bristolské junglové scény s mísní folkovou písničkářkou. Slovo dalo slovo a dohodli si zkušební jamovací session. Když zmíněná folkařka přišla do studia, uslyšela basovou linku, která se linula z přístrojů za nimiž seděli oba junglisté. Začala do ní zpívat první slova, která jí přišla na mysl. Udivení producenti to zaznamenali a track nazvaný Breakbeat Era byl na světě. Zpěvačka se jmenovala Leonie Laws a těmi ve studiu byli Roni Size a DJ Die. Skladba, která byla výsledkem této spolupráce vyšla na sampleru bristolské crew pod hlavičkou projektu Scorpio, ale později dala jméno projektu Breakbeat Era. Na podzim roku 1999 vyšlo album, které se jmenuje Ultra Obscene. Čekalo se s čím novým přijde po New Forms oslavovaný Roni Size. Jeho nový projekt je tak trochu poloviční odpovědí. Size a Die totiž hrají na tomto albu podřadnou roli. Vše podstatné se točí kolem zpěvačky Leonie. Její hlas se objevuje v drtivé většině 15 skladeb (jen 2 instrumentálky) a zvukové koláže, které Ronie a Die produkují, jen přikrašlují její unikátní projev. Na zpěvu všechno stojí a padá. Pokud se Leonie zrovna nedaří, třeba skladba Control Freak, pak jde pryč všechno. Těžko můžeme Size obvinit z polovičatosti, ale je dobře známou věcí, že jak se do hudby vloží vokál, jde vše ostatní do pozadí. Ultra Obscene chvílemi nezní vůbec jako dnb album, připomíná rock nebo dokonce punk (v rychlejších skladbách). Hlas je prostě tak dominantní, že už nejde o breakbeaty nebo o zvuky. To ale vůbec neznamená, že to je špatné album. Ba naopak. Pokud přijmete zmíněné předpoklady, pak se rozhodně nebudete nudit. Úvodní smršť hitovek - Ultra Obscene, Rancid, geniální Breakbeat Era s dřevěnou basou nebo Bullitproof je silným vkladem. Je jasné, že se nepodaří tohle tempo udržet. Tak po hodině přijde několik slabších skladeb, ke konci to ale znovu napálí s výbornými Sex Change a Life Is My Friend. Délka alba je patrně tím největším problémem. Z pro mne nepochopitelných důvodů se naši tři hrdinové rozhodlil naplnit cédéčko až k prasknutí na maximálních 74 minut. Možná, že měli za dva roky zkoušení (a odkladů vydání desky) tolik materiálu, že se jim nechtělo nic vyhazovat. Ultra Obscene je značně kvalitní album, můžete si být jisti, že se s ním nebudete nudit. Vpasovat do drum and bassu výrazné ženské vokály (a ne jen nějaké oloopované samply typu : Olalala I feeel gooood) je samozřejmě velmi ošemetná záležitost. Roni Size se o to pokusil už na New Forms a právě díky hitům Heroes a Share The Fall se mu podařilo prorazit i do komerčních medií. O něco později se o rok později pokusili EZ Rollers albem Weekend World. S celou řadou klasických nástrojů v sestavě (dominující basa) a výraznou zpěvačkou produkují na tomto albu velmi funky drum and bass. O E-Z Rollers jsme mluvili už v předchozích kapitolách, nebude tedy na škodu připomenout, že je to trojice z Norwiche, která vydává od roku 94 na Moving Shadow a jejich albovým debutem bylo Dimensions of Sound. Teprve hit Tough At the Top je dostal do středu pozornosti posluchačů v době, kdy se lehký funky dnb dostává do popředí