Čtenářský deník - Bylo nás pět
Čtenářský deník - Bylo nás pět
Vydáno:1986, Albatros Praha
Ilustrace: Helena Zmatlíková
Stručně o ději: Petr Bajza se svými kamarády zažívá mnohá dobro
družství ve svém městě.
Charakteristika hl. postav: Petr Bajza: Je to "kluk uličnická". Má rád každé dobrodružství.Je malý, ale chytrý, tedy snaží se být. Nerad ovšem své rodiče poslouchá, nechodí na housle atd. Ale stejně to není tak hrozné,maminku i tatínka má přeci rádJ,je to prostě kluk, který se většinou se do každé lumpárny ohromně vrhne.
Jeho otec: Pán, který si nenechá nic líbit a podnik pevně drží v rukou. Je milý na maminku, avšak přísný na syna. Chce aby z něj "něco" vyrostlo. Pochopila jsem ho jako pravého otce rodu se vším všudy.
Jeho maminka: Milá a starostlivá. Napomíná tatínka za hrubost, avšak mnohdy je i ona "záludná". Stará se o Mančinku (miminko) a chod celé domácnosti. Je milá, ale nemá to se synkem lehkéJ
Mančinka: Malé miminko, kterého mají všichni rádi. Malá roztomilá holčička zabalená v peřinkách.
Láďa Bajza: Starší bratr Petra. Odjel pryč a nestuduje. Což nutí tatínek Petra, říká mu, že z něj musí něco vyrůst, když se jim Láďa "nepoved". Láďa se pusinkuje s "doučaty" a vůbec se má fajn.
Rumpepurda: Dívka, která pomáhá v domácnosti. Je ještě mladá a škádlí se s Petrem. Má chlapce na vdávání, je to romantická duše. Projevuje se u ní syndrom "ječení" je háklivá na myši a podobnou "havěť".Dobře pro rodinu pracuje a vlastně do ní tak trochu patří, vždyť je tolikrát zmíněna, ať už v jakémkoliv směru.
Antonín Bejval: Nejlepší přítel hlavního hrdiny. Je to proslulý vynálezce, za mnoha lumpárnami je on. Občas se pohádají a už spolu "nechodí". Vše se však dá do pořádku, vždyť jsou to přátelé.
Čeněk Jirsák: Kamarád/nekamarád, ale určitě Krakonoš. Rád "dolejzá" za chlapci, když se pohádají. Stejně se potom skamrádí a je jim dobře v provádění lumpáren. Rodiče mají prodejnu papučí atd.
Éda Kemlik: Je to kamarád, nijak význačný v textu, jde samozřejmě do každé lumpárny. Má dvě sestřičky a psa Pajdu.
"Pepek" Zilvar: Je to hoch protřelý životem. Jelikož bydlí se svým (jednonohým)otcem v chudobinci. Školu však navštěvuje pravidelně a rád se učí. Zachraňuje lidem životy, "lumpačí", žebrá atd.
pan Fajst: "Zaporák"=Záporný hrdina této knihy, je to pomlouvačný starý mládenec. Na všechny hledí zvysoka a od každého chce pozdravení. Kluci ho mají pro své lumpárny nejraději(nejraději si z něj dělají legraci).
Eva Svobodová: Petr jí má moc rád, je to milá dívka. Aby se účastnila klučicích "akcí" tak je "uplácí" bonbónky, mandličkami, lízátky od svého tatínka,cukráře. Myslím, že se mají rádi.-)
Charakteristika místa: Děj se odehrává v Rychnově nad kněžnou. Kluci si hrají kde mohou, je nám popsána řeka, ve které se koupou, pole,na kterém si hrají a pálí kopky sena, škola ve které se musí učit. Při jeho nemoci se popisuje celý krásný kraj v Indii, sloni, zahrady… Dozvídáme se i o místě "boje" proti tlupám kluků z částí města-proti Habrovákům, Jeseňákům….
Styl psaní:Děj je laděn humorně, jemným ,milým humorem, který si myslím je Karlu Poláčku vlastní. Snad i proto, že je popsáno jeho vlastní mládí,(vycházel ze svého života), je všechno tak jasně představitelné. Kniha je označována jako četba našich maminek,tatínků,dědečků psáno z pohledu Petra (alias mladého autora). V knize se mnohdy vyskytují slova v nářečí (prauda, levolvér, doučata atd.)díky kterým je text trošku "nepochopitelný" . Také si můžeme všímat narážek na název knihy ("přidal se Čeněk a bylo nás pět"..)Někdy se i věty opakují. Myslím že kniha je dobře napsaná,ale jde spíše o oddychovější literaturu.
Petr Bajza začíná knihu popisem koňské hlavy, vyprávěním o cestě do školy. Dále kniha přechází do spleti mnoha dobrodružství. Jak šli kluci ke Klobouku (části řeky) ("pověst" praví že jednomu studentovi uplaval klobouk právě v těch místech ,proto tento "prazvláštní" název) a šel s nimi i nějaký malý klouček, ten se vrhnul do vody, zatím co se ostatní osmělovali (kromě Čendy, který tam skočil). Bohužel ten kluk neuměl plavat a zamotal se od kořenů, jen díky rychlému zákroků jejich přítele Pepy Zilvara byl chlapec spasen. Budiž mu poděkováno. Pak ho vzkřísili a odvedli ho domů (po cestě ho Pepa učil plavat). Dalším příběhem je pro nás vypalování vosího hnízda. Vymyslel to Antonín ,protože s ním kluci nemluvili. Zapálili "východ" z včelího hnízda a chtěli tím vosy zamordovat. Jenže vosy to zjistily dříve a vylétly druhou dírou. Jak vyletěly tak se do kluků pustily a nešetřily je, ba né. Doma Petr chytl vynadáno a musil zůstat doma. Ještě jedno dobrodružství je zajímavé- jak chodili do kina. Jelikož se jim nechtělo platit po koruně a raději si za ní dali pendrek nebo tak, vymysleli zajímavý "podvod". Vždy si jeden do bijáku koupil lístek a zbylé kamarády protáhl oknem. Jednou byl s nimi ale jeden chlapec pohádaný a tak je šel udat. I vyhodili je z kina, ale oni se tam dostali zas. Po rozsvícení světel to byla mela. Kluci mají rádi Indiány a kouří dýmky při ohýnku. Dalším "bodem" knihy je návštěva cirkusu, které předcházelo dlouhé přemlouvání rodičů, mravné chování a tak dále. Nakonec je cirkus se slonem Jumbem báječný a Petr se nemůže nabažit. Když je Péťa nemocný, zdá se mu o dlouhé cestě do Indie, promítají se mu tam všechny touhy a sny jeho opravdové reality. Dokonce cestuje se slonem Jumbem.