Neco o Popu
6. 6. 2008
Co je pop music? Někdo si pod tímto pojmem přestaví buchtu kroutící se v klipu na MTV s útrpným výrazem, že by jí člověk dal trochu pšeničných klíčků. Jiný si pod popem představí Káju Gotta, jak ruku v ruce zaklesnuti pějí spolu s Helenkou Vondráčků jeden ze svých tisíc let starých hitů. Pod popem také samozřejmě můžeme (a měli bychom) vidět partu vyvoněných kloučků, vystileovaných a s xichtíkama plyšových medvídků, kvůli kterým se občas podřeže pár čtrnáctek (kvůli těm kloučkům, ne medvídkům). Pop je prostě všechno, co letí a vydělává chechtáky a tak to také bylo i v minulosti.
//<![CDATA[ //]]> //<![CDATA[ IM_pozice(6904); //]]>
Podle mě slovo populární začalo v muzice nabírat svůj rozměr, až když se mezi lidmi rozšířily zázraky moderní techniky - rádio a gramofon. Lidé přestali chodit poslouchat přiožralého chlápka, který hrál v hospodě na harmoniku, a místo toho se sešli u nejbohatší rodiny ve vesnici a pustili si obecní rádio s kvalitním jazzem, swingem nebo blues. To byl pop začátku dvacátého století.
Asi první opravdová obrovská popová hvězda byl americký idol všech žen Elvis Presley. Davy jeho šílených fanynek skupinově omdlívaly, když jej viděly na obrázku, a jejich podprsenky se jim samy rozepínaly, jen když se na ně podíval. Elvis si toho byl samozřejmě vědom a také s tím uměl grandiózně pracovat a jeho image, kterou si vytvořil, je jednoznačně nenapodobitelná. Vedle něj pak v té době byli popovými uctívanými pány také například Frank Sinatra, Johny Cash, Tommy Steele, Peggy Lee a mnoho jiných.
V šedesátých letech se mainstream, který tvoří popovou muziku, trochu ohnul a začaly se poslouchat lehce rockové kapely, ze kterých opět charisma stříkala na pár metrů okolo. Jako první mezi nimi byli angličtí the Beatles, kteří to měli s fanynkama a jejich podprsenkami podobně jako Elvis. Ve Spojených státech v té době působili další buldozeři dívčích srdcí the Beach Boys. Jako další popové magnáty bychom měl zmínit kromě Cliffa Richarda nebo Sandy Shaw, také Raye Charlese, Stewieho Wondera, Boba Dylana a v neposlední řadě ostré chlapce z Rolling Stones.
V průběhu sedmdesátých let, ale vznikl styl, který by se dal nazvat jako "popový" ze všech nejvíc. Bary a jiné podniky, u nás se tomu říkalo "zábavy" (asi tam byla sranda), zaplavil trhák všech tanečních parketů - Disko.
Ze začátku bylo disko hodně nesmělé a neosahané. Lidé jen přiblble postávali na krajích parketů a pokud do sebe nenalili svou určitou dávku alkoholového bourače bariér, nevěděli, co vlastně mají dělat. Disko prorazilo až v roce 1975, kdy na parket vypustili své hity Van McCoy (The Hustle) nebo Dona Summer (I Wanna Love You). Jejich pecky už dokázaly rozhýbat každé ztuhlé i neopilé tělo a disko začalo žít svým spontánním životem. Když se dnes podíváte na styl, kterým dřív naše mámy a tátové drhli parket, vysmějete se jim do největší lam a looserů, ale ono to prostě tehdy opravdu bylo in.
Další velcí hitmakeři diska byla manželská kapela ABBA. Tato švédská továrna na chytlavé songy zaplavila popový trh svými nářezy jako Dancing Queen nebo Money Money Money. Vedle Abby pusobila černošská formace Boney M a jejich hit Dany Cool nebo američtí slaďoušci s vykleštěnými hlasy BeeGees. Další popové hvězdy 70. let, které se nespecializovaly přímo na disko, byly například Billy Joel nebo Elton John (který byl pro své fanynky velkým zklamáním).
Pak ale do disko scény přišel Král. V Osmdesátých letech nastoupil na svou cestu ke slávě Michael Jackson a od té doby nemá jeho snažení konce. Bohužel. Mladý černoušek, si vzal příklad z předchozího krále Elvise, vytvořil si vlastní charakteristickou choreografii, kterou spolu s talentem pro muziku, jenž bezesporu Jackson měl, ovládl celou popovou scénu. Na místě krále zůstal ještě po mnoho let a postupem času míň a míň chodil na sluníčko, až nám chudák úplně vybledl. Z černouška se stal běloušek s ženskými rysy, akutním strachem z bacilů a malou úchylkou na chlapečky. Když mu pak začaly odpadávat kousky obličeje, došlo mu, že už by asi mohl zalézt do ústraní. A tak je teď náš malý bílý černoušek zavřený ve svém hrádku, který postavil pro ty své milé chlapečky, a může být rád, že nesedí na kavalci ve vězení, kde si s ním hrají trošku jiní chlapečkové.
Pokud byl Jackson král popu, královna zcela jistě byla jeho texaská kolegyně Madonna. Ta nezaložila svůj image tolik na choreografii tance, jako na vzhledu a vystupování pouliční benátské coury. To jí také vyšlo a na dlouhou dobu, která by se možná dala datovat až do dneška, se stala uznávaným sexuálním symbolem. Na rozdíl od Jacksona, i když skandálů okolo ní byly také kopice, si udržela své postavení na popové scéně do dneška a ve svých necelých padesáti letech se stále může chlubit slušnou úspěšností.)
V devadesátých letech disko ustoupilo a roztřepilo se do mnoha jiných tanečních stylů. Na popové výsluní se dostaly "boy bands" a "girl groups". Slaďoučcí chlapečkové jako Backstreet Boys, Hanson, NSYNC a holky ze Spice Girls byli producenty chytře vytvořené postavičky, které našly své obrovské uplatnění v showbussinesu plném hlouposti.
O skupině Kelly Family odmítám psát, protože by to byly další nevřelé litanie na několik stran.
Od devadesátých let se také vedle boy bandů začaly vypracovávat samostatné zpěvačky a zpěváci. Asi nejvýraznější z nich byly Britney Spears, Christina Aguilera, Justin Timberlake nebo Robie Williams. K nim pak patří desítky a možná stovky dalších hvězdiček.
Definice moderního popu je tedy následující: Pop music je hudba s výrazně zpívanou melodií doprovázenou moderním způsobem. Bývá jednoduchá a v základu neobsahuje přílišné disonance. Do pop music se dnes zkrátka zařazuje všechno co je schopné zalíbit se masám. Zkráceně - pop jsou cajdáky, které zaplavují rádia a televize a slouží k pobavení těch, které muzika většinou příliš nezajímá a naštvání těch, kteří muzikou žijí.
Asi první opravdová obrovská popová hvězda byl americký idol všech žen Elvis Presley. Davy jeho šílených fanynek skupinově omdlívaly, když jej viděly na obrázku, a jejich podprsenky se jim samy rozepínaly, jen když se na ně podíval. Elvis si toho byl samozřejmě vědom a také s tím uměl grandiózně pracovat a jeho image, kterou si vytvořil, je jednoznačně nenapodobitelná. Vedle něj pak v té době byli popovými uctívanými pány také například Frank Sinatra, Johny Cash, Tommy Steele, Peggy Lee a mnoho jiných.
V šedesátých letech se mainstream, který tvoří popovou muziku, trochu ohnul a začaly se poslouchat lehce rockové kapely, ze kterých opět charisma stříkala na pár metrů okolo. Jako první mezi nimi byli angličtí the Beatles, kteří to měli s fanynkama a jejich podprsenkami podobně jako Elvis. Ve Spojených státech v té době působili další buldozeři dívčích srdcí the Beach Boys. Jako další popové magnáty bychom měl zmínit kromě Cliffa Richarda nebo Sandy Shaw, také Raye Charlese, Stewieho Wondera, Boba Dylana a v neposlední řadě ostré chlapce z Rolling Stones.
V průběhu sedmdesátých let, ale vznikl styl, který by se dal nazvat jako "popový" ze všech nejvíc. Bary a jiné podniky, u nás se tomu říkalo "zábavy" (asi tam byla sranda), zaplavil trhák všech tanečních parketů - Disko.
Ze začátku bylo disko hodně nesmělé a neosahané. Lidé jen přiblble postávali na krajích parketů a pokud do sebe nenalili svou určitou dávku alkoholového bourače bariér, nevěděli, co vlastně mají dělat. Disko prorazilo až v roce 1975, kdy na parket vypustili své hity Van McCoy (The Hustle) nebo Dona Summer (I Wanna Love You). Jejich pecky už dokázaly rozhýbat každé ztuhlé i neopilé tělo a disko začalo žít svým spontánním životem. Když se dnes podíváte na styl, kterým dřív naše mámy a tátové drhli parket, vysmějete se jim do největší lam a looserů, ale ono to prostě tehdy opravdu bylo in.
Další velcí hitmakeři diska byla manželská kapela ABBA. Tato švédská továrna na chytlavé songy zaplavila popový trh svými nářezy jako Dancing Queen nebo Money Money Money. Vedle Abby pusobila černošská formace Boney M a jejich hit Dany Cool nebo američtí slaďoušci s vykleštěnými hlasy BeeGees. Další popové hvězdy 70. let, které se nespecializovaly přímo na disko, byly například Billy Joel nebo Elton John (který byl pro své fanynky velkým zklamáním).
Pak ale do disko scény přišel Král. V Osmdesátých letech nastoupil na svou cestu ke slávě Michael Jackson a od té doby nemá jeho snažení konce. Bohužel. Mladý černoušek, si vzal příklad z předchozího krále Elvise, vytvořil si vlastní charakteristickou choreografii, kterou spolu s talentem pro muziku, jenž bezesporu Jackson měl, ovládl celou popovou scénu. Na místě krále zůstal ještě po mnoho let a postupem času míň a míň chodil na sluníčko, až nám chudák úplně vybledl. Z černouška se stal běloušek s ženskými rysy, akutním strachem z bacilů a malou úchylkou na chlapečky. Když mu pak začaly odpadávat kousky obličeje, došlo mu, že už by asi mohl zalézt do ústraní. A tak je teď náš malý bílý černoušek zavřený ve svém hrádku, který postavil pro ty své milé chlapečky, a může být rád, že nesedí na kavalci ve vězení, kde si s ním hrají trošku jiní chlapečkové.
Pokud byl Jackson král popu, královna zcela jistě byla jeho texaská kolegyně Madonna. Ta nezaložila svůj image tolik na choreografii tance, jako na vzhledu a vystupování pouliční benátské coury. To jí také vyšlo a na dlouhou dobu, která by se možná dala datovat až do dneška, se stala uznávaným sexuálním symbolem. Na rozdíl od Jacksona, i když skandálů okolo ní byly také kopice, si udržela své postavení na popové scéně do dneška a ve svých necelých padesáti letech se stále může chlubit slušnou úspěšností.)
V devadesátých letech disko ustoupilo a roztřepilo se do mnoha jiných tanečních stylů. Na popové výsluní se dostaly "boy bands" a "girl groups". Slaďoučcí chlapečkové jako Backstreet Boys, Hanson, NSYNC a holky ze Spice Girls byli producenty chytře vytvořené postavičky, které našly své obrovské uplatnění v showbussinesu plném hlouposti.
O skupině Kelly Family odmítám psát, protože by to byly další nevřelé litanie na několik stran.
Od devadesátých let se také vedle boy bandů začaly vypracovávat samostatné zpěvačky a zpěváci. Asi nejvýraznější z nich byly Britney Spears, Christina Aguilera, Justin Timberlake nebo Robie Williams. K nim pak patří desítky a možná stovky dalších hvězdiček.
Definice moderního popu je tedy následující: Pop music je hudba s výrazně zpívanou melodií doprovázenou moderním způsobem. Bývá jednoduchá a v základu neobsahuje přílišné disonance. Do pop music se dnes zkrátka zařazuje všechno co je schopné zalíbit se masám. Zkráceně - pop jsou cajdáky, které zaplavují rádia a televize a slouží k pobavení těch, které muzika většinou příliš nezajímá a naštvání těch, kteří muzikou žijí.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář