Carles Puyol je bezesporu ikonou Barcelony. V prvním týmu katalánského velkoklubu debutoval v roce 1999, nicméně rudo - modrý dres obléká od juniorských mužstev, kde také začal poprvé nastupovat jako obránce (před tím působil v útoku, také jako brankář). V týmu si hned při své premiérové sezóně vydobil pozici v základní sestavě.
30 letý rodák z Pobla de Segur se vyznačuje především nesmírným nasazením, přehledem, tvrdými, avšak čistými zákrokroky i jistotou v hlavičkových soubojích. Nebojí se podpořit útok, ačkoliv hromady gólů pochopitelně nestřílí.
+ VIDEO
Portál www.fcbarcelona.cz vám přináší velký rozhovor s Carlesem Puyolem, který pro německý magazín Sport Bild hovořil o svých vlasech, o Barceloně, Pepu Guardiolovi, EURU 2008 a mnohém dalším...
JE ZAJÍMAVÉ, ŽE SVÉMU VZHLEDU ZŮSTÁVÁTE VĚRNÝ PO CELOU DOBU, CO JSTE ZNÁMÝ...A vy by jste se chtěli zeptat, jestli bych své vlasy za nějaký ten titul neostříhal, že? Třeba za titul mistra světa?
VY UMÍTE ČÍST MYŠLENKY?Ani ne, ale tuto otázku jsem už dostal opravdu hodněkrát.
TAK TO VÁM ASI LEZE NA NERVY...To ne. Ale poznám už dopředu, když se mě na to chce někdo zeptat. Každopádně odpověď zní: NE! Za žádné peníze, za žádný titul na světě si své vlasy ostříhat nenechám. Můj účes je mojí značkou, sedí mi. A mimo to se také líbí mé přítelkyni Agnes.
FANOUŠCI SOUPEŘŮ BY VÁM VLASY URČITĚ RÁDI OSTŘÍHALI UŽ JEN ZE ZÁVISTI. JSTE ÚSPĚŠNÝ, A TO SE SPOUSTĚ LIDEM NELÍBÍ.Jen ať si to zkusí! Ale vážně. Každý chce vyhrát, to je jasné, jenže ve fotbale může být jen jeden vítěz. To by si měli všichni fanoušci uvědomit. Měli by uznat schopnosti vítěze a svůj vlastní tým hodnotit podle toho, jakou práci odvedl. Když někdo prohraje a vydá ze sebe všechno, proč by ho měli lidé kritizovat? Možná, že se mi teď dobře mluví. Jsem mistr Evropy za rok 2008, na EURU jsme předváděli nejhezčí fotbal. Nemám ale pocit, že bych tím někoho provokoval a vyvolával tak nepřátelské myšlenky...
CO PRO VÁS TITUL MISTRA EVROPY ZNAMENÁ?Pro Španělsko je velmi důležitý, protože jsme konečně dokázali překonat naše 44 let trvající prokletí a domů jsme se vrátili jako vítězové. Nicméně pro mě má ta trofej docela jiný význam.
JAKÝ? Když už máš titul v hrsti, přehrají se ti v hlavě obrázky z celého tvého života. Vidíš pak, komu musíš být za takto velký úspěch vděčný. V mém případě je takovou osobou otec, vděčím mu za všechno, za to, čeho jsem dosáhl, za to, čím jsem. Proto jsem v tom okamžiku myslel na něj.
VÁŠ OTEC - BAGRISTA - PŘIŠEL PŘED DVĚMA LETY PŘI NEŠTĚSTÍ O ŽIVOT...Ano, a proto jsem mu titul evropského šampióna věnoval. Jsem si jistý, že by byl na mě velmi hrdý.
DO BARCELONY JSTE PŘIŠEL NA ZAČÁTKU 90. LET A ZŮSTAL JSTE TAM DOPOSUD. JSTE TEDY "DON BARCA?"Ne ne, ten titul patří spíš našemu trenérovi, Pepu Guardiolovi. Ten v klubu začal již roce 1984 jako hráč, poté trénoval mládež a teď kočíruje nás. Já jsem pořád jen hráč. Ale to mi stačí.
MNOZÍ LIDÉ V LÉTĚ TVRDILI, ŽE JE VELKÉ RIZIKO UDĚLAT Z GUARDIOLY HLAVNÍHO KOUČE. CO JSTE SI MYSLEL VY, KDYŽ MUŽSTVO, OD KTERÉHO SE VŽDY ČEKAJÍ TROFEJE, PŘEVZAL VÁŠ BÝVALÝ SPOLUHRÁČ BEZ TRENÉRSKÝCH ZKUŠENOSTÍ?Těm, kdo neznali poměry, to opravdu mohlo připadat jako velký experiment, ale mně ne. Josep je s Barcelonou vázán pupeční šňurou. Zná klub od A do Z, dokonale ví, jaké tu jsou očekávání a cíle. A ví, jak těch cílů dosáhnout. Vždyť to už dokázal jako hráč! Dnes již tedy můžu říct, že klub a on udělali to, co bylo správné. Hrajeme pěkný fotbal, jsme úspěšní. Nicméně to všechno asi nebude mít moc velký význam, pokud také nezískáme nějakou trofej.
FRANZ BECKENBAUER, NĚMECKÁ LEGENDA, NEDÁVNO ŘEKL, ŽE JE DNES BAYERN MNICHOV STEJNĚ DOBRÝ JAKO BARCELONA. CO VY NA TO?On tak přece musí mluvit, vždyť je prezident Bayernu! Ale já sám to mohu jen těžko posoudit, v této sezóně jsem Bayern viděl jen párkrát, ačkoliv jeho výsledky sleduji. Mnichov patří mezi špičkové evropské kluby. Velmi jsem si chtěl proti Bayernu zahrát, když ještě chytal Oliver Kahn. Velká škoda, že minulý rok v létě ukončil kariéru... Byla to velká fotbalová osobnost, jeden z nejlepších brankářů na světě. Doufám, že dosáhnu podobných úspěchů jako on.
JAK TO MYSLÍTE?Všechno, čeho během své kariéry dosáhnu, musí mít význam, musí to být důstojné. U Kahna je to přesně tak. Až teď, když ukončil kariéru, jsem si uvědomil, co všechno dokázal. Proto i chápu našeho brankáře, Victora Valdése...
V ČEM HO CHÁPETE?
Jednou jsem proti Oliveru Kahnovi hrál, bylo to v přátelském utkání s Německem v březnu 2003, vyhráli jsme 3:1. A Victor mě už dopředu prosil téměř na kolenou, abych mu bezpodmínečně donesl Kahnův dres. On ho ctí, je to jeho velký vzor. To všechno jsem také Ollimu řekl. Myslím si, že když to slyšel, tak ho už ani ty tři góly za jeho zády nemrzely...