Requiem pro básníka
,, Nedělej to, prosím. Moc tě prosím. Copak pro tebe má láska nic neznamená? ''
,, Musím, má vílo. Musím to udělat. Nevím proč. Snad toužím shlédnout její tvář, snad toužím pocítit chladný stisk jejích dlaní a možná ochutnat polibek z mrazivých rtů paní Smrti... ''
,, Takže já už ti nestačím? Mé polibky jsou pro tebe nic? Má tvář už není krásná? Mé dlaně tě nehřejí? ''
,, To ne, lásko. Ty pro mě vždy budeš hvězdou na nebi. Mé srdce ti bude patřit věčnost. Ale má touha je nezkrotná a má duše temná jako noc. Musím za ní, za mou paní. ''
,, Pokud je to tak, pokud opravdu tak moc toužíš po jejím chladu... pak už se nevracej. Jdi a nevracej se. Nepotřebuji tě k životu. Dýchám i bez tebe. Žiji i bez tebe. A i bez lásky se dá žít. Běž za svou královnou, za svou nesmrtelností. Ale ode mě nic nečekej. Mé srdce ti už nepatří, prokletý básníku! ''
,, Lásko, co to říkáš? Jsi pro mě vším. Jsi mým životem, mou živou vodou, vzduchem, jídlem a pitím, mým srdcem a duší, nebem a zemí... Znamenáš pro mě vše! Nikdy bych na tebe nezapomněl. Nikdo mi tě nemůže vymazat z duše, tebe ne.. Ne, neopouštěj mě! Poníženě prosím, neopouštěj mě. Ne!!! ''
,, Tvé slzy jsou stejně odporné jako touha vzdát se života pro hloupou nesmrtelnost! Jednou se vzbudíš a nebude tu pro tebe nic. Žádné místo, kde bys mohl přečkat noc, žádní přátelé, kteří by tě rozveselili svými malichernostmi, žádná žena, jež by tě uspokojila. Nic tu pro tebe nezbyde. Budeš prokletý... to chceš? Po tom toužíš? Pošetilý blázne!!!''
,, Jsem pošetilý, vím, ale má duše je temná. A duši nezměníš, nemůžeš!''
,, Po lásce zbyla jen lítost. Lituji tě, básníku, pro vše, co nemůžeš mít. Snad se už nikdy nesetkáme. Sbohem.''
,, Lásko, ne! Neopouštěj mě! Prosím! Prosím, prosím.... ''
….
,, Má paní? Jste to vy, má krásko? Odpovězte, má paní, moc vás prosím.''
,, Pššt, jsem tu, můj milovaný. Už ti nikdo neublíží, jsi v bezpečí. Už budeme navždy spolu, jen my dva. ''
,, Konečně jsem se vás dočkal, má touho. Ani netušíte, jak hrozná muka jsem zakoušel v té parodii života. Polibte mě, anděli smrti. ''
,, Víš, co tě čeká? Opravdu toužíš po nesmrtelném životě? ''
,, Chci ti ukázat život, má paní. Všechny slasti i strasti. Chci, abys poznala lásku, touhu, nenávist. Podej mi ruku, povedu tě vším co život obnáší. ''
,, Děkuji ti, lásko, děkuji.''
Temná postava zmizela ve tmě. Tělo zůstalo ležet. Jen šedé oči ubohého básníka pohltila černočerná tma.
...
,, Básníku? Jsi to ty? Lásko, co je ti?''
,, Kdo jste, vážená paní? A proč mě nazýváte svou láskou?''
,, Anděli? Ty... ty mě nepoznáváš? Ale... proč?''
,, Neznám vás, milá slečno, snad si mě s někým pletete. Je mi líto. Přeji krásnou noc, překrásná dívko.''
,, Básníku... ''
Právě odbila půlnoc. Všichni spokojeně oddychovali a Smrt opět poznala další stránku života...
...lidskou beznaděj...