Evropská literatura období renesance,humanismu a baroka
Evropská literatura období renesance,humanismu a baroka
Evropská literatura v období středověku, humanismu a renesance až po baroko
Středověk
Charakter:
-
vliv křesťanství – 1.tisíciletí – rozkol církve (dva lit.směry – byzantský a západní)
-
vliv misionářů – šíření křest., kláštery (centra vzdělanosti a kultury)
-
LIBRI PROHIBITI – zakázané knihy
-
problémy lit.- zjistit stáří textů a autorství, ve zlomcích (někdy těžké určit lit.formu)
-
nové formy – kroniky, román, fabliaux, balady, cestopisy…
-
rozděluje se: a) duchovní – písně, modlitby, kázání, legendy, hry
b) světská – kroniky, hrdin.a rytířská epika, dvorská a milostná lyrika, měst.a žák.lit., traktáty, satiry, bajky, lid.slovesnost
- nejdříve psána latinsky ® národních jazycích
Byzantská vzdělanost:
-
řecky, umění a vzdělanost vysoce ceněná
- Jan Zlatoústý – Knihy o napravení padlého (filozofický spis)
Duchovní literatura:
-
ideál člověka, který je oddán církvi – vzor ideálního vztahu ke křesťanství
-
zdroj – Bible – info o Novém zákoně (viz.ot. č.1)
-
lyrika vychází z biblic.textů
-
epika – homilie (kázání), legendy, apokryfy
-
odbor.lit. (praktický charakter) – zákoníky, traktáty, kroniky
-
latina jazykem
-
Lyrika
-
-
nejvýznamnější, motlitby, hymny, písně (anonymní)
-
Tomáš Akvinský – filozof, Chvalte ústa přeslavného
-
Epika
-
homilie – výklady motliteb a biblických textů
-
legenda – epické vyprávění s velkou úlohou zázrakům, vychází z Bible
- Legenda aurea (sborník) – sepsáno Jakubem de Voraginem, Svatováclavské legendy
-
apokryfy – utajené texty z Bible (neuznány církví), volnější; později díla, která zasazují staré příběhy do moderní doby (K.Čapek – příběh Romea a Julie)
- Nikodémovo evangelium – poslední minuty Ježíš.života
-
Počátky církevního dramatu
-
vznik z církevních bohoslužeb, četba evangelií (rozděleno do osob)
-
námětem Kristův život, hraje se v kostelech
-
officia – vycházejí z apokryfů, někdy vulgární ® vykázání z kostela (14.stol.-Mastičkář)
-
mysteria – z pašiových her – Krist.život
-
mirákly – o zázracích a životě světců, Hra o sv.Dorotě
Kroniky
-
autorem 1 člověk – zkreslené informace + vlastní postoj
-
klášterní kroniky, poté měšťanské
-
Beda Ctihodný – Dějiny Anglů – 1.encyklopedie
-
Kosmas – Kosmova kronika
-
obsahovaly legendy, písně, pověsti, atd.
Světská literatura:
-
Rytířská a hrdinská epika
-
postava – rytíř, šlechtic – role v šíření křesť., dokonalý světec, poslušný vrchnosti, idealizace
-
rytířská (hrdina spíše nositel vlastností, důraz na rytířství) x hrdinská (důraz na křesťanství, poslušnost vrchnosti)
-
vznikla z legend o rytířích, kt. byli sesláni na Zem, aby bojovali proti obludě (pohanství)
-
vzniká v námětových okruzích
-
FRANCIE: 1.franc.cyklus
-
9.-11.stol.
-
chansons de geste – písně o činech
-
téma – královské a šlechtické příběhy – boj s islámem
-
Píseň o Rollandovi – anonymní, tažení proti Arabům
2.bretonský cyklus
-
sever Fr.ve 12.stol.
-
vyprávění Keltů o králi Artušovi (lais) ® rytířský román
-
NĚMECKO – Píseň o Nibelunzích – skřítci chránící poklad, oslava udatnosti, vychází ze skandináv.mytologie - Edda
-
ŠPANĚLSKO – období reconqusity – boj proti Maurům
- slině katolické, romance (psány románským jazykem, kratší veršované epické skladby)
- Píseň o Cidovi – epos, symbol věrnosti panovníkovi
-
ANGLIE – anonymní díla, tématem vláda anglosaských králů
- Píseň o Bewulfovi – nejstarší střed.epos
-
SKANDINÁVIE - Edda – islandský básnický soubor, rané pověsti
- finský epos Kalevala – písně o nejstarších dějinách fin.národa
-
SLOVANÉ – Slovo o pluku Igorově – ruský hrdinský epos (boj s Mongoly)
- byliny – veršované vyprávění o prostých lidových hrdinech
-
Rytířský román:
-
vznik na S Francie v 12.stol.
-
román dříve skladba v román.jazyce
-
chrabrý hrdina, neskutečná dobrodružství
-
antický – alexandreidy a Román o Troji – alexandrín – 12ti slabičný verš
-
byzantský – Aucassin a Nicoletta
-
bretonský – vychází z příběhů o králi Artušovi
- Chrétien de Troyes – Tristan a Isolda – tragický konec
-
Dvorská lyrika
-
v 12.stol. na J Francie, vzniká na dvorech
-
hl.postavy – žena (urozená, dospělá, neoblomná, anonymní), muž (nesmělý, odmítaný)
-
zakladatelem Vilém Akvitánský – soubor Písně
-
Měšťanská literatura
-
vznik ve 12.stol., rozvoj vedle církevní
-
v národním jazyce, zábavnost
-
žánry – poezie, veršovaná povídka (fabliaux – Satiry o řemeslnících a konšelích, anekdotická), bajky (výchovný prvek), balady (tragický konec, sociál.prvek – O Robinu Hoodovi), cestopisy (Marko Polo – Milión), komické divadlo, satirický veršovaný román (zesměš.feudál.společ.), alegorický ver.román (náb.nebo dvor.téma), exempla (anekdotické vyprávění, kritika neřesti)
-
komické divadlo – vychází z námětů fabliaux, předváděno potulnými umělci
- druhy: morality (náb.témat), interludia (mezihry, krátká), sotie (karnevalové hry)
- Fraška o kádi, Mistr Petr Pleticha, Mastičkář
- zakladatel – Adam de La Halle
-
Žákovská literatura
-
studenti – vaganti
-
kritika církve, vulgární latina
-
Carmina burana – sbírka fran.a něm.; opěvování lásky, pití, her; kritika neřestí, papeže, šlechty
-
makaronské básně – střídán lat.a národ.jaz.
Renesance a humanismus
-
počátek 14.stol. v Itálii - až 17.stol.
-
la renaissance – znovuzrození – užívání života, oslava člověka
-
humanus – lidský – zkoumali a vykládali antické texty
-
nové formy: novela, esej, sonet, balada, kolektivní drama,
-
nové poznatky – knihtisk (1444), zámoř.objevy, astronomie
-
znaky – návrat k antice, touha po osamostatnění národů
-
rozvoj národních literatur
Itálie
-
Dante Alighieri – Božská komedie – 3 části – Peklo, Očistec, Ráj; námět ze středověku, průvodci jsou Dante Vergilius (P a O) a Beatrice (R)
- napsáno tercínem (tříveršová strofa)
- hl.postavou je Dante
- psal už ve středověku
-
Francesko Petrarca – navazuje na Bož.komedii
- Má Itálie (touha po sjednocení It.), Zpěvník lyrické milostné básně, opěvují Lauru jako ideál.ženu, psáno sonetem = 14 veršů (2 čtyř a 2tříverše)
-
Giovanni Boccacio – zakladatel novodobé prózy
- Dekameron – 100 novel (kratší prozaick.útvar s překvapivým obratem v závěru, méně postav a menší čas.úsek), útěk 10 lidí před morem z Florencie, téma (nevěra, láska, víra, intriky…)
Francie
-
15.-16.stol.
-
Francoise Villon – přechod mezi střed.a renesancí, psal lyrickou poezii (argot, kontrast)
- tulák, bohém, odsouzen k smrti (jenom vyhoštěn), oslava života
- Odkaz, Závěť
- francouzská balada – tři delší sloky a dozpěv
-
Francoise Rabelaise – souhrn učenosti + lid.smích
- Gargatua a Pantagruel – pětidílná epopej, výsměch scholastice, o životě bohů, satira
- tvorba odsouzena Sorbonnou, nová slova
-
básnická skupina Plejáda – Pierre de Ronsard
-
Michel de Montaigne – Eseje – o sobě (hledá smysl života v sobě), esej (úvaha o filoz.,uměl, věd.otázkách), osobní názory
Španělsko
-
vliv rekatolizace
-
nová lit.forma – komedia – jakákoli hra, veršovaná, 3 dějství + mezihra
- pikareskní román – hl.postavou šejdíř, obnova rytířského románu
-
Lope de Vega – tvůrce komedie – Fuente ovejuna (Ovčí pramen) – kolektivní drama
-
Tirso de Molina – Svůdce sevillský – postava Dona Quijota
-
Pedro Calderón de la Barca – Dáma a skřítek – komedie pláště a díky (šlechta, vraždy, intriky)
-
Miguel de Cervantes y Saavedra – zakladatel novodobého románu; i poezie, novely, dramata
- Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha – chudý zeman se pomate z rytíř.románu, touha po obnově ryt.stavu, neskutečné příhody, dáma srdce (Dulcinea), sluha Sanco Panza, V.Dyk – Zmoudření dona Quijota
Anglie
-
Geoffrey Chaucer – Canterburské povídky – poezie, drobnokresba charakterů a situací
-
anglické drama – staré lidové tradice s novými myšlenkami a formálními výboji
- Christopher Marlowe
-
William Shakespeare – hry čerpá z národních brit.kronik a z antiky, z ital.novel a básní
- hrdinové – renesanční lidé (vítězí i podléhají)
- píše blankversem
- hist.hry – Richard III., Jindřich IV., Caesar
- tragédie – Romeo a Julie, Hamlet, Macbeth, Othello, Král Lear
- komedie – Zkrocení zlé ženy, Sen noci svatojánské, Kupec benátský, Mnoho povyku pro nic, Jak se vám líbí, Večer tříkrálový
Nizozemský humanismus
- Erasmus Rotterdamský – studoval a působil It., Fr., Ang., Něm.
- Chvála bláznovství – satira (překlad – Zikmund Řehoř)
Baroko
-
od pol.16.stol. ve Španělsku
-
návrat k víře v Boha, mravní zákony (rozpory, konflikty), lyr.poezie (nedokonalost a nesvoboda člověka, vztah člověka k Bohu), kontrasty
-
z franc.baroque = podivný, zvláštní
-
epika – epos, román
-
více ve výtvarném umění a architektuře
-
jazyk – symboly, kontrasty, náznaky, neobvyklá spojení, nutí k přemýšlení, hyperpolizace
-
Tereza z Avily – milostná lyrika (láska k Bohu)
-
Pedro Calderón – Život je sen (filoz.drama), Zalamejský rychtář (kolektivní drama)
-
Angl. – John Milton – Ztracený ráj – apokryf, dochov.epos
- John Donne - sonety
-
Něm. – Hans Jakob von Grimmelshause – Dobrodružný Simplicius Simplicissimus – hrůzy 30tileté války
Zdroj: http://vosa.hh.cz/trida/otazky/
Evropská a česká literatura v období humanismu a renesance
Renesance v evropě
Italská renesance
Dante Alighieri (1265- 1321)
-
florenťan, ale musel žít dlouho ve vyhnanství
Božská komedie
-
duchovní epos, rozsáhlá básnická skladba
-
Alegorie pouti duše člověka i celého lidstva ke spáse a k Bohu
-
využívá trichotomie- 3 oddíly, v každé 33 zpěvů, 3 šelmy, 3 průvodci- příznačné pro středověkou literaturu
-
dualismus duše a těla, obdiv k antické vzdělanosti
Další dílo
O monarchii
Francesco Petrarca (1304-1374)
-
italský básník, prozaik a myslitel
-
byl také z florencie ale také byl vyhnán, pak žil ve francii
Zpěvník (Sonety pro Lauru)
-
stěžejní básnické dílo rané renesance
-
milostná tématika, hluboký cit, nálady, dojmy, touha po plnohotnotném a ničím nesvazovaném život, střetávání dvou světů
Další dílo:
Afrika- epos
O samotářském životě- filosofický spis
životopisy slavných římanů
Giovanni Boccaccio (1313-1375)
-
novelista a epik
-
tvrdé dětství, vystudoval práva, ale nesnášel je, psal zábavné příběhy s milostnou tématikou
-
hodně cestoval, byl humanista a opovrhoval středověkem
-
energetická touha po životě, rozkoších a radovánkách
Dekameron
-
cyklus sta novel
-
laškovné, rozmarné příběhy, prosycené erotikou, hlavní účel je poskytnutí radosti a zábavy
-
v době morové nákazy
-
Boccaccio se ho pak zřekl, církví byl zakázán na tridentském koncilu
Další díla
Život Dantův
Niccolo Machiavelli (1469-1527)
-
učenec, spisovatel a politik
Vladař
-
politická literatura, traktát o absolutistické monarchii
-
jednotlivé aspekty vlády, jaké vlastnosti by měl mít správný vladař,jediný únik od úpadku společnosti je v diktatuře, nezávislost politiky na etice a náboženství
-
machiavelismus= účel světí prostředky
Mandragora
-
komedie, nejznámější dílo renesanční italské dramatiky
-
společenská satira, preferuje víru v nový život a jeho krásu a přirozenost
-
comedie erudita- vzdělaná komedie- propracovanější než comedia dell arte
Ludvico Ariosto (1474-1533)
-
básník
Zuřivý Roland
-
rytířský epos, pověst o rytířích z doby Karla Velikého
-
stejné postavy jako ve středověku, ale chovají se renesančně
Torquato Tasso (1544-1595)
Osvobozený Jeruzalém
-
náboženský epos o osudech účastníků první křižácké výpravy
-
plný kouzel, pekelných mocností a nadpřirozených jevů
Francouzská renesance
Francois Villon (1431-1463)
-
první prokletý básník, jedna z nejslavnějšíh literárních osobností světa
-
žil bohémskýcm životem, kradl, pil, vraždil, byl několikrát odsouzen k smrti
Malý testament- Odkaz
-
sbírka básní ironického a satirického obsahu
Velký testament- Závěť
-
nejvýznamnější dílo
-
velice rozmanité dílo, náboženské písně, dvorská poezie, bláznivé písně, z pařížského podsvětí, hospod i paláců
-
zamýšlí se nad svým pohnutým osudem, vysmívá se společnosti i sobě samému
-
vše je psásno formou francouzské balady
Francois Rabelaise (1494- 1553)
-
spisovatel a lékař
Gargantua a Pantagruel
-
pětidílný renesanční román, inspirován lidovou četbou o dvou obrech
-
živ a vtipně vyprávěné příhody jsou protkány filosofickými úvahami
-
román vzbudil velkou odezvu ale byl zakázán církví
Michel de Montaigne (1533- 1592)
-
humanistický spisovatel a filosof, svým dílem ovlivnil mnoho osvícenských myslitelů
-
díky němu se ujal pojem Esej
Eseje
-
třídílný soubor úvah o životě, výchově, lásce, přátelách, zvycích atd- v centru je sám autor
-
hledání odpovědí na své otázky ohledně života
-
smysl života není hledán v Bohu ale v člověku- humanismus, důraz je kladen na rozum
Nizozemská renesance
Erasmus Rotterdamský (1466- 1536)
-
nizozemský filosof a teolog, největší humanista své doby, dostávalo se mu již za života velkého uznání
Chvála bláznovství
-
prozaická satira na lidskou společnost
-
monolog bohyně Bláznivosti, která chvlálí sama sebe a tvrdí že je nejdůležitější
Španělská renesance
-
zlatý věk španělské literatury
-
dva nové typy románu
-
rytířský román- prozaické zpracování středověké rytířské epiky, preferuje se dějová složka, zvýšení napínavosti textu. Hrdina je smělý rytíř, fantastický svět obydlený nestvůrami.
-
Pikareskní román- raná forma dobrodružného románu, ústřední postavou je šibal, který představuje ideál lidské podnikavosti, chytrosti a vynalézavosti. Vypomáhá siúskoky, podvůdky a krádežemi.
-
Miguel de Cervantes Saavedra (1547-1616)
-
prozaik, dramatik, básník, vrcholný zjev zlatého věku španělského písemnictví, měl pohnutý životní osud
Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha
-
dvoudílný renesanční román, původně satira na rytířské romány, poté se ukazuje jako dílo s hlubším významem
-
kontrast mezi duševním , čistým světem pošetilého snílka a mezi reálnou skutečností. K smíchu nakonec není Don Quijote nýbrž společnost.
-
Román měl obrovský úspěch
Lope de Vega (1563-1635)
-
divadelní teoretik a dramatik, vystudoval filosofii a teologii
-
zcela zavrhl klasické rozlišování románu na komedie a tragédie a odmítl dodržování pravidla tří jednot
-
vznikl dramatický útvar- španělská komedie- mísí se v něm tragika s komikou, veršované, rozdělené do tří aktů
-
byl idolem španělského národa, napsal 1800 her, 500 se jich dochovalo
-
hry náboženské, mytologické, historické, rytířské, mravoučné i milostné
-
komedie pláště a dýky- dynamický děj, dominují v něm intriky, řeší se v něm citové a morální konflikty, zejména rodinná čest, láska a žárlivost
Fuente Ovejuna-Ovčí pramen
-
vrcholné drama, námět čerpán z národních dějin
Tirso de Molina (1584- 1648)
- dramatik, pokračovatel Lope de Vegy, napsal Dona Juana
Anglická renesance
Geoffrey Chaucer (1340- 1400)
-
přinesl do anglie renesanci, znal se s Petrarcou a Boccacciem
-
realistický pohledn na svět, humor, láska k lidem a k přírodě
Canterburské povídky- cyklus povídek
Alžbětínské drama
-
vrcholné období anglického divadla od konce 16 stol.
William Shakespeare _(1564- 1616)
-
největší anglický dramatik
-
37 her,ovlivnil dramatickou tvorbu, hry stále přitahují diváky již po staletí,
Dílo:
I.Období
-
veselohry, historické hry, romantická tragédie
komedie: Zkrocení zlé ženy, Sen noci svatojánské, Kupec benátský, Mnoho povyku pro nic, Veselé paničky Windsorské, Jak se vám líbí, Večer Tříkrálový
historické hry: Jindřich IV, Jindřich V., Jindřich VI. , Richard II. , Richard III., Titus Andronicus, Julius Ceasar
romantická tragédie: Romeo a Julie
II.Období
-
po roce 1600 dochází k výraznému převratu, pomalu vyprchává optimismus a do her proniká zklamání a pesimismus
tragédie: Hamlet, Othello, Mackbeth, Král Lear, Antonius a Kleopatra
Sonety
Christopher Marlowe (1564- 1593)
-
vynikající dramatik, bezbožník a homosexuál, pijan a rváč
Doktor Faustus- vrcholné drama, poprvé byl na scénu uveden Faus
Žid z Malty- drama, konfrontace židovského, křesťanského a muslimského světa, kritika společnosti a náboženství
Další představitelé
Tomas Kyd- autor Španělské tragédie
Ben Jonson- Lišák Volpone, Alchymista
Thomas More- anglický politik, filosof a spisovatel, napsal spis Utopia- kritika anglických mravů
Tommaso Campanella- italský filosof- Sluneční stát
Michel de Notre Dame (Nostradamus)- francouzský lékař a astronom- Centuries
Renesance a humanismus u nás
-
dělil se na český a latinský
-
úbytek veršované tvorby, rozvoj naučné prózy
Latinský humanismus
-
nedosáhl velkého ohlasu, čteno jen nejvzdělanější vrstvou
Jan z Rabštejna
-
jeden z prvních českých humanistů, studoval v itálii
Dialogus- latinská rozprava, polemika 3 katolických šlechticů s Janem z Rabštejna o politice a postavení Jiřího z Poděbrad. Vychvaluje čechy, odmítá válku.
Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic
-
přední představitel latinského humanismu u nás, horlivý katolík, studoval v Itálii
Žaloba ke sv. Václavu na mravy Čechů- latinská moralizující báseň, nelibost nad mravním úpadkem v rodné zemi, oviňování šlechty za požitkářský život
O ubohosti Čech
Jan Skála z Doubravky- Dubravius
-
církevní hodnostář, olomoucký biskup, autor evropského významu
Rada zvířat- 49 zvířat poskytuje rady Ludvíku Jagelonskému, jak by měl vládnout
Dějiny českého království- 33 kapitol o české historii
Zikmund Hrubý z Jelené- Gelenius
Jan Campanus Vodňanský- rektor vysokého učení pražského
Český humanismus
Řehoř Hrubý z Jesení
-
věnoval se překladatelství, přeložil Chválu bláznivosti
Viktorin Kornel ze Všehrd
-
významný právník, spisovatel a překladatel, zformuloval program českého humanismu- český vzdělanec má psát texty česky- stal se víceméně zakladatelem českého humanismu
Předmluva-předmluva ke spisu Jana Zlatoústého Knihy o napravení padlého. Je zde vytyčen program českého humanismu.
O právech, súdiech i dskách země české knihy devatery- Knihy devatery – rozsáhlý právnický spis, ohrazení proti výhodám šlechty na úkor měst
Jan Blahoslav
historik, učitel, biskup jednoty bratrské
Akta jednoty bratrské- vše co se týká dějin jednoty bratrské, doubor důležitých listin, dopisů, pamětí a zápisů z jednání
Muzika- teoretický spisek, stručná příručka hudební teorie pro neškolené zpěváky
Šamotulský kancionál- soubor 754 evangelických duchovních písní
Filipika proti misomusům- vychází z démosténových Filipik proti Filipu II. Makedonskému - stejně plamenné a emotivní řeči proti nevzdělaným lidem v JB => požaduje vzdělanost člověka, která zabraňuje náboženskému fanatismu
překlad Nového zákona- použita ta nejlepší čeština, stal se tím jedním ze zakladatelů spisovné češtiny
Daniel Adam z Veleslavína
-
zlatý věk české literatury,
-
univerzitní profesor, tiskař a nakladatel
Kalendář historický- jediné vlastní dílo autora, u každého dne uvádělkalendář důležitou událost či datum
Dále překládal a nakládal
Václav Hájek z Libočan-významný historiografik
Kronika česká- od Praotce čecha a ž po korunovaci Ferdinanda I
Mikuláš Dalčický z Heslova
Paměti- události přelomu 16.- 17. stol.
Mikuláš Konáč z Hodiškova- překladatel a vydavatel humanistických autorů
Šimon Lomnický z Budče- autor zábavných příběhů
Cestopisná literatura
Jan Hasištejnský z Lobkvic
Martin Kabátník
Oldřich Prefát z Vlkanova
Kryštov Harant Z Polžic a Bezdružic
Václav Vratislav z Mitrovic
Lituratura vědecká
Tadeáš Hájek z Hájku
Jan Jessenius
Baroko
Znaky:
· Vzniká v Itálii jako nový umělecký styl v pol. 16. stol. a rozvíjí se v průběhu 17. stol.
· doba silně ovlivněna třicetiletou válkou (1618 – 1648), plná rozporů, zklamání
· lidé se přiklánějí k Bohu, nesnaží se o racionální vysvětlení jevů (ne rozum, ale víra)
· lidské utrpení na světě Þ vysvobození u Boha
· výrazné tajemno, duchovno, mysticismus
· místo přírody kolem sebe se lidé zabývají vlastním nitrem
· využívá se symboliky, nadsázky, vnitřního napětí
· zásada kontrastu a dramatičnosti: krutý ďábel proti dobrému Bohu
· pocit bezmocnosti a utrpení
· monumentalita, snaha ohromit člověka, důraz na citovost
Španělsko
- centrum protireformace
- žánry: básně, barokní drama
- ve 2. pol. 16. st. a v 17. st. je centrem barokní literatury
Ignác z Loyoly (1491-1556)
- šlechtic, voják, zakladatel Tovaryšstva Ježíšova = jezuitského řádu
- věnoval se také literatuře (poesii)
Tereza z Ávily = Terezie Ježíšova (1515-1582) Jan z Kříže (1549-1591)
- básníci ® mystická poesie
- názor těchto ortodoxních básníků: rozumově a citově jsme svázáni s Bohem
- protireformátoři
Luis de Góngora (1561-1627)
- silně ovlivnil tvorbu mnoha autorů Þ směr gongorismus (-hodně metafor a kryptogramů=tajenka, tajemno, poselství; dokonalé zdobné básně)
- básně
Pedro Calderón de la Barca (1600-1681)
- jeho tvorba má renesanční i barokní prvky
- je na straně protireformace – převažuje víra v Boha
- psal dramata (komedie, tragédie, náboženská dramata) – motiv cti
Lékař své cti – muž požádá svého lékaře, aby usmrtil jeho ženu za nevěru
Soudce zalomejský
Itálie
Torquato Tasso
- dvorský básník
Osvobození Jeruzaléma – rozsáhlá lyricko-epická skladba se středověkými i antickými prvky
- děj se odehrává ve 12. století (křížové výpravy)
Německo
- rozvoj poesie, ale i prózy
Hans Jakob Christoffel von Grimmelshausen (1622-1661)
- silně poznamenán třicetiletou válkou
- prozaik
Dobrodružný Simplicius Simplicissimus = Prosťáček nejprostší
- román nebo cyklus z 10 dílů
- hl. hr.: slušný, rovný a čestný člověk žijící ve 30tileté válce, nemající mnoho rozumu, přátelící se s Bohem
Friedrich von Spee
- básník, člen jezuitského řádu, vysoce vzdělaný
- jeho verše mají pravidelnou stavbu, básně jsou „sladké“
Vzdoroslavíček – sbírka přírodní lyriky (příroda je krásná)
Andreas Gryphius
- píše lyriku, přemýšlí o životě
Anglie
John Milton
- velmi ovlivněn angl. buržoazní revolucí
- pokoušel se prosadit moderní výchovu, svobodu tisku, manželský rozvod a další pokroky
- významné postavení v Cromwellově vládě
- právnická, teoretická literatura
O držitelském právu králů a panovníků
- oslepl Þ začal psát krásnou literaturu:
Ztracený ráj – rozsáhlý epos = náboženská epopej (12 dílů)
- spor dobra a zla (- Satan)
- Satan vyhoštěn z ráje, protože se chtěl vyrovnat Bohu
- myšlenka: jsme za sebe zodpovědní
Čechy
Charakteristika
· 30tiletá válka Þ hospodářský úpadek, hlad, nemoci
· bitva na Bílé hoře Þ nástup Habsburků na český trůn Þ silná protireformace, nástup Jezuitského řádu, šíření němčiny a úpadek češtiny, odchod většiny vzdělaných lidí ze země (Þ klesá vzdělanost)
· česká barokní literatura se dělí na 3 části:
1) Oficiální česká literatura
- 100%ně pod vlivem jezuitského řádu Þ cenzura Þ málo čtenářů
Þ větš. náboženské zaměření – svatí hrdinové (Jan Nepomucký, …)
- častým motivem je posmrtný život, kontrast
- žánry: agitační spisy (-vysvětlují názory jezuitů), životy svatých, životopisy, kázání, postily, lyrická poesie (náboženská X kvalitní), pastýřská poesie, …
Bedřich Bridel (1619-1680)
- příslušník JŘ Þ stal se farářem
- věřil katolicismu ® chtěl ho šířit
- nejvýzn. představitel naší tehdejší poesie v Čechách
Co Bůh? Člověk? – skladba o vztahu Boha (=všechno) a člověka (=nic)
- kontrast, bohatá obraznost
Adam Michna z Otradovic
- písňové texty
- lehká, idylická poesie
- nejoblíbenějším světcem: Panna Maria
Česká mariánská muzika – sbírka
Loutna česká – sbírka
Václav Jan Rosa
- právník, měl blízko k uměleckým kruhům, měl zájem o umělecké kruhy
- ovlivněn Friedrichem von Spee
- pastýřské idyly
Bohuslav Balbín
- jezuita X vlastenec (rozpor)
- psal latinsky, ale díla byla vlastenecká, pročeská
- nauková lit.
Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště českého
- kritika Habsburků za vytlačování ČJ
Výtah z českých dějin – příliš vlastenecké Þ JŘ ho vyhostil z Prahy do Klatov
Učené Čechy – o českých kulturních dějinách a vzdělanosti
- dnes vydáváno jako součást Rozmanitosti z dějin království českého
Tomáš Pešina z Čechorodu
- jezuita, vlastenec
- žák a následník Balbína – psal nejen latinsky, ale i česky
- zajímal se o českou historii (hl. moravskou)
Jan František Beckovský
- jezuita, vlastenec
- psal nejen latinsky, ale i česky
Poselkyně starých příběhů českých – jeho převyprávění Hájkovy Kroniky české
2) Lidová a pololidová tvorba
- psány česky
- vznikaly především na českém venkově
- tematicky spjaty s venkovem
- význam: PŘEŽITÍ ČJ ! ! !
- žánry: písně (milostné, o přírodě, o práci, sociální, vojenské, pijácké, …), přísloví, hádanky, říkadla, balady, pohádky (fantazie, nadpřirozené bytosti, dobro vítězí nad zlem, …), vtipy, lidové hry, loutkové divadlo, …
- lidová – neznáme autora
- pololidová – autory známe (ne vždy přesně), ale často se nejedná o spisovatele, ale jen „písmáky“ = vzdělaní učitelé, kronikáři
3) Literatura exilová (exulantská)
- psaná nekatolickými spisovateli, kteří odcházeli po r. 1620 a 1627 (- vydání Obnoveného zřízení zemského) ze země především tam, kam je táhla víra ( JB ® Polsko-Lešno; Lutheráni ® Sasko, Slovensko; . . .)
- přetrvává náboženský charakter děl
- historická témata, polemická díla, nauková literatura
Pavel Skála ze Zhoře
- luterán Þ odešel do Saska
- většina jeho děl zůstala v rukopisech, ale některá přece vyšla:
Historie církevní – naukové historické dílo v latině
- zahrnuje křesťanské dějiny od počátku křesťanství až do jeho současnosti
Pavel Stránský
- novokališník Þ odešel do Saska
- psal latinsky
O státě českém – zeměpisný, ale i historický popis českého území
- něco mezi encyklopedií a krásnou lit.
- vyzdvihováno právo Čechů volit si krále
- psáno na objednávku
Jan Ámos Komenský ( 1592 Nivnice – 1670 Naarden)
- pedagog, farář JB, poslední biskup JB, jazykovědec, kněz, učitel ve Fulneku
- brzy mu zemřeli rodiče
- klášterní škola JB Þ university (Heidelberg, Heilbronn) Þ vyučoval na bratrských školách
- 1621: uprchl s rodinou do Fulneku – ztratil velkou část svých spisů
- po rodinné tragédii a několika krutých nařízeních proti nekatolíkům odešel do polského Lešna ( v době švédsko-polské války přišel při požáru v Lešně o většinu svých prací)
- během života navštívil Anglii, Belgii, Holandsko, pozván byl i do Švédska
- největší přínos Komenského je v oblasti pedagogiky a jazykovědy
Listové do nebe – alegorie (protifeudální dílo)
= 5 dopisů mezi Kristem, bohatými a chudými
Labyrint světa a ráj srdce – alegorie v próze, ostrá kritika společnosti
- otázka sporu rozumu člověka s vírou
Kšaft umírající matky Jednoty bratrské – alegorická skladba (psáno formou závěti)
Poklad jazyka českého = latinsko-český a česko-latinský slovník
Všeobecná porada o nápravě věcí lidských – pansofické dílo („pansofie“ = vševědění, všemoudrost)
- myšlenka: na základě vševědy dojdeme k všenápravě
Didactica magna (= Velká didaktika) – psáno latinsky
- souhrn nejzákladnějších názorů Komenského na to, jak učit
- 4 stupně vzdělání: výchova matkou, zákl. škola, střední škola, universita
Orbis pictus (= Svět v obrazech) – příručka pro (dm)
- pomocí obrázků má přiblížit život v jiných zemích (později vzor pro mnoho jazykových učebnic)
Informatorium školy mateřské – výchova v rodině
Nejnovější metoda jazyků – teoretický spis o tom, jak učit latinu
Brána jazyků otevřená – encyklopedie, učebnice k (nmj)
Schola ludus (= Škola hrou)