Přání
Dnes bych chtěla věnovat krátké zamyšlení plnění přání.
Už jste taky někde slyšeli "bacha na to, co si přeješ, mohlo by se ti to splnit"?
Já jsem si například několikrát v poslední době přála potkat před jedním panelákem kočku, která je hrozně krotká a které vůbec nevadí, když okolo ní projdete na půl metru, klidně si dál hoví na sluníčku apod. Zatím tam byla snad vždycky, když jsem si na ni vzpomněla.
Dnes jsem míjela hrozně pěkné záhonky a říkala jsem si, jak dát těm, co se o ně starají, vědět, že se mi strašně líbí. Říkala jsem si v duchu za chůze, že papír se vzkazem někam nalepit je blbost, že možná napsat pochvalu křídou na chodník. No a než jsem celou řadu domů minula, došla jsem na místo, kde jeden pán a jedna paní společně tu nádheru zalévali. Bylo mi hloupé se zastavit a začít jim to chválit, ale po pár krocích jsem toho litovala a došlo mi, že se mi vlastně splnilo to, co jsem chtěla. Měla jsem příležitost jim záhonky pochválit. Pak jsem přemýšlela, že bych se mohla vrátit, ale nechtělo se mi si zacházet. Ve schránce jsem potom našla výzvu k vyzvednutí zásilky, což by znamenalo cestu na poštu, a to přesně tou samou trasou, kterou jsem právě došla domů, takže okolo těch dvou. No řekněte, je tohle ještě náhoda?
Nevím, jestli věřím v Boha, bohy apod. Věřím, že všechno má svůj důvod, že co se má stát, se stane, že co tě nezabije, to tě posílí, že chybami se člověk učí atd. Možná za to všechno může Bůh, anebo jiná síla (Síla?) tam nahoře (anebo klidně dole či uprostřed - na tom asi nesejde)... Kdoví.
Taky se vám stává, že si něco přejete a pak vás zaskočí, že se to opravdu stalo?
Přikládáte takové věci vůli osudu, konání Boha apod.?
A z trochu jiného soudku - v zahraničí je prý úplně normální někomu cizímu něco pochválit (např. oblečení, účes). Myslíte si, že by se Češi měli více chválit?
Chválíte takhle občas někoho?
Pochválil vás takto někdy někdo a za co?