Sambucus nigra - bez černý
Popis:
Vytrvalý, obvykle 1,5 až 5 m vysoký keř, občas ale i až 10 m vysoký strom. Listy vstřícné, řapíkaté, lichozpeřené, s 3 až 7 lístky, jež jsou kopinaté až vejčitě kopinaté, krátce řapíčkaté, na okraji pilovité, na vrcholu zašpičatělé, zejména na rubu chlupaté, po rozemnutí mírně páchnoucí. Květy uspořádány v hustých, vrcholových, plochých chocholících o průměru 10 až 25 cm, 5četné, bílé až nažloutlé, vonné. Plodenství nící, plodem je 5 až 8 mm velká černá bobule, tzv. bezinka. Kvete v VI až VII.
Stanoviště:
Okraje lesů, paseky, světlé listnaté a lužní lesy, křoviny, podél cest, lidská sídla, skládky, zahrady, rumiště, podél vodních toků, na půdách vlhčích, dusíkatých, humózních.
Léčitelství:
Sbírá se květ (Flos sambuci) nebo plody (Fructus sambuci), někdy se sbírávaly i listy, kůra nebo kořeny. Květy se sbírají za suchého počasí nejlépe před jejich úplným rozvitím. Suší se co možná nejrychleji ve stínu nebo za umělého sušení při teplotách do 40 °C, před úplným usušením se obvykle sdrhují, aby se zbavily silných stopek. Usušenou drogu je třeba chránit před vlhkostí, aby nezhnědla. Plody se sbírají za plné zralosti a suší se stejně jako květ.
Květ obsahuje glykosidy (např. rutin a sambunigrin), cholin, aminy, organické kyseliny, sacharidy, třísloviny, sliz, saponiny, trochu silice a jiné látky. V plodech jsou přítomny antokyanová barviva, organické kyseliny (např. kyselina jablečná, citronová, kozlíková, octová, vinná, propionová), cukr, třísloviny, silice, hořčiny, pentosan, tyrosin, vosk, guma, pryskyřice, vitaminy (hlavně A a B), silice aj. Kůra a listy jsou jedovaté! Listy obsahují toxický glykosid sambucinigrin a alkaloid sambucin, v kůře jsou přítomny třísloviny, alkaloid a pryskyřice, jejíž působení je značně drastické. Otravy se projevují silným zvracením, průjmem, nechutenstvím a celkovou slabostí. Stejné příznaky se ale mohou objevit i při extrémním předávkování bezovými plody.
Květy působí potopudně, močopudně, snižují horečku a příznivě působí na cévní stěny. Podávají se proto zejména při nachlazení a při chorobách cév. Plody bezu působí analgeticky, osvědčily se zejména při migrénách, neuralgiích, při bolestech trojklaného nervu, páteře či kloubů (zde působí i protizánětlivě), příznivě působí i při křečích trávicího ústrojí a při nadýmání. Listy lze použít zevně ve formě zábalu např. při revmatismu, podle některých autorů působí i protinádorově na zevně přístupné nádory, kašovitý obklad z listů údajně dokáže "vytáhnout vodu z kolena", vnitřně ve formě nálevu čistí krev a užívají se i jako součást čajů proti akné. Při předávkování však může vnitřně podaný bezový list (a stejně tak kůra) vyvolávat zvracení a těžké průjmy!
Květ se podává v nálevu, z plodů je nejlépe použít čerstvou vymačkanou šťávu (šťáva se převaří, smíchá se v poměru 6:1 se 40% lihovinou (např. vodka), přidá se trochu kyseliny citrónové a 15 minut se sterilizuje - podává se pak 8 až 10 polévkových lžic denně po dobu 2 až 3 týdnů), případně se z usušených plodů připravuje odvar.
Další užití:
Z plodů bezu se připravuje bezinkové víno, zavařeniny, povidla, šťáva či likéry, někdy se užívají i k dobarvování vína a jiných potravinářských výrobků, v minulosti se užívaly i k barvení látek. Květy se užívají k přípravě nápojů, lze je i pojídat smažené (tzv. kosmatice), chutnají však nevalně (alespoň mně).
Pěstování:
Kromě přírodní formy se bez pěstuje i v několika okrasných odrůdách (např. zakrslé odrůdy, s převislými větvemi, s různě zbarvenými lístky či lístky různých tvarů, plnokvěté odrůdy, odrůdy s různě zbarvenými plody). Bez vyžaduje dusíkatou, humózní a vlhčí půdu, stanoviště může být slunné i stinné.