Chovatelská stanice čivav HANDA BEAR

Agility tábor na našem cvičáku, pod vedením Martina Nehyby a jeho přítelkyně Veroniky, to byl pěkný záhul. Zejména pro mou maličkost, která brzké ranní vstávání vysloveně ... nemá ráda. Ranní tréninky se totiž začínaly v sedm ráno. Tedy měly se začínat v sedm, ale jelikož kolem sedmé přijížděla pekárna se snídaní, bez které jsem nebyla chopna ani základní orientace v prostoru, stejně se smysluplně začínalo až před osmou . Jak vypadalo pojetí agility ze strany Kamilky snad není nutné ani rozebírat, když se běžně kulí z pelíšku až kolem jedenácté  .

Vtipné však bylo, když pekárna přijela v pátek až kolem osmé. To jsme již vysloveně kvičeli hlady a naše pohledy se co chvilku obracely k obzoru. O kdovíjakém soustředění se na parkúr nemohla být řeč. Když konečně pekárna dorazila, následoval kolektivní úprk, který kdosi velmi trefně přirovnal ke scénám z filmů "slunce, seno, ..." 

Ranní tréninky se naštěstí odbyly velmi rychle, jelikož jsme byli rozděleni na S+M a zvlášť L. Kamilka jako obvykle nezapřela svou "formu". Ráno, jak už bylo naznačeno, běhala vysloveně nenadšeně - byla totiž rosa a to vstávání... - a odpoledne jen s mírným zájmem. Od čtvrtka už byla totálně grogy. Nutno ale podotknout, že běhala s falešnou březostí a vemínky, jelikož po imaginárním porodu předstírala, že kojí minimálně tucet štěňátek. Zajímalo ji tedy především mazlení. Tento její stav podporovala i skutečnost, že si mohla hrát se dvěma cca tříměsíčními štěňátky (kříženkou čivavy a toy pudla Puci a voříškem z útulku, které jsem říkala Lupina).

Každopádně jsem potěšena, že můj jedinečný styl běhu, kdy ji prakticky po celou dobu nevidím, protože běžím před ní a jen jí dozadu ukazuju kam má běžet, byl vyhodnocen jako dobrá (a zřejmě jediná možná) strategie. Přesto se s Kamilíškem vrátíme o několik kroků dozadu, a to ke krátkým rovinkovým sekvencím, aby jí to začalo zase bavit. Jen co jí přejde ta faleška . Mája si také trošku zacvičila a v rámci štěněcí školky potrénovala pár překážek a sekvencí.

Odpolední tréninky začínaly kolem 16 hodiny. Po obědě jsem buď totálně zkápla, nebo jela na kole domů, abych se umyla, nebo prostě nakoupit a obstarat něco potřebného. A večer co večer byl nějaký program, který mne dorazil. V pondělí noční ZOO, v úterý táborák, ve středu výprava za ochutnávkou místního piva Tambor, ve čtvrtek bouling. Je logické, že se chodilo spát po půlnoci.

A k tomu všemu babinec... Co si budeme povídat, byly jen sporadické chvilky, kdy jsme zavřely pusu. Naše S+M parta totiž zahrnovala i "Šumákovce" - Lucku a Romču. A tak zatímco konkurenční tréninkové skupinky v poklidu a soutředěně sledovaly dění na place, u nás to hučelo jak v úle. Ukázky tance se psem či jógy, kolektivní kontrola zoubků apod. přiváděly (zcela oprávněně) naše trenéry k šílenství. O rozruch se nám ostatně staraly až do poslední chvíle, kdy si Lucka přivodila úraz (zřejmě natažený sval) při trénování s Puci. Zapomenout se ale nedá ani na Danielku, která se vsadila při boulingové souboji, a potom musela běžet agility  omotaná toaletním papírem .

Po celý tábor byla supr nálada a bezvadně jsem si to užila. Moje čivavky i já sice teď delší dobu nechceme agility ani vidět, ale to se určitě brzy vstřebá . Musíme se totiž zmátožit do ČIVAVA CUPu. Odpočinek jsem si ale nemohla dopřát hned. Už v pátek večer se totiž zcela nečekaně nakládaly lodě a v sobotu hurá na Orlici. Na tento jednodenní výlet jsem ale svou smečku nebrala a myslím, že holky byly rády, že se mohly vychrupat. V neděli se pro změnu jelo k vodě na písák (mě se to letos zdařilo poprvé), kde se ty moje šelmičky trošku vykoupaly a kde jsem pro změnu dospávala já.

Teď už snad přichází na řadu klidnější část dovolené, pokud tedy pominu finišování s přípravami na ČIVAVA CUP.

Haf - domluvila jsem...

Pardón - fotodokumentace z tábora je pochopitelně k dispozici ZDE (PS: Chvilek a sil na focení bylo po skrovnu).