(Směšný) Senát PČR schválil smlouvy o americké základně!
aneb horlivci, kteří naletěli
49 senátorů z ODS, KDU-ČSL a Klubu otevřené demokracie řeklo ano vybudování amerického radaru v Brdech
(k souhlasu s pobytem ozbrojených sil jiného státu na území ČR třeba absolutní většiny, tj. 41 hlasů)
Více o hlasování na konci stránky.
(k souhlasu s pobytem ozbrojených sil jiného státu na území ČR třeba absolutní většiny, tj. 41 hlasů)
Více o hlasování na konci stránky.
Senát PČR vyslovil 27.11.2008 souhlas s ratifikací dvou mezinárodních smluv s USA - O zřízení radarové stanice protiraketové obrany Spojených států v České republice (v Praze 8. července 2008) a O právním postavení ozbrojených sil Spojených států přítomných na území České republiky (v Londýně 19. září 2008).
"Účelem předkládané dohody o zřízení radarové stanice protiraketové obrany Spojených států v České republice je zřízení a provoz americké radarové stanice na vymezeném území České republiky. Radarová stanice má zajistit data, která umožní jiné části amerického protiraketového systému sestřelit nepřátelské balistické rakety v letu. Dohoda deklaruje využití protiraketového systému nejen k obraně Spojených států, ale i spojenců a jmenovitě České republiky a deklaruje budoucí součinnost až integraci s obdobným systémem obrany NATO. (...) Česká republika poskytuje Spojeným státům bezplatné výlučné užívání a kontrolu radarové stanice a umožní pobyt maximálně 250 příslušníků ozbrojených sil Spojených států na této stanici. Průběžně však zde bude vykonávat službu asi sto uniformovaných vojáků. (...) Dohoda je sjednána na dobu neurčitou s jednoroční výpovědí." (T. Töpfer z ODS, zpravodaj sen. výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost)
Schůze Senátu PČR se účastnilo všech 81 senátorů, včetně navhrovatele K. Schwarzenberga. V rozpravě vystoupilo 20 senátorů, k projednávanému bodu, tj. souhlasu s ratifikací řečených dohod se vyjádřili navrhovatel Schwarzenberg (KOD), zpravodaj Töpfer (ODS), Sobotka, Liška, Nedoma, Sefzig, Pospíšil, Vondra (vš. ODS), Dienstbier, Rippelová, Řihák, Nenutil, Dryml, Štěch (vš. ČSSD), Paukrtová, Štětina, Juřenčáková (vš. KOD), Balín, Homolka, Bayerová (vš. KSČM), Pithart, Slavotínek (oba KDU-ČSL). Vladní návrhy přišli konečně obhajovat i další dva členové vlády - Topolánek (ODS) a Parkanová (KDU-ČSL).
Co na schůzi Senátu PČR zaznělo
(kompletní stenozáznam ZDE.)
největší perly jsem si sám pro sebe tučně označil (pozn. auth.)
"Pokládám za dejme tomu státnické myslet dál než jen na zvolení v příštích volbách, či spíše na žebříček popularity, který vyjde příští měsíc. Pokládám za státnické myslet již tady a teď na obranu země a jejích občanů. Ačkoliv dnešní potenciální hrozba se může stát hrozbou akutní až možná za dvě volební období, kdy já budu nejspíše v politickém důchodu. Musím říci, že neznám z hlediska bezpečnosti hloupější větu než tuto: Nikdo nás dnes neohrožuje, tak budovat radar. Může jí konkurovat hloupostí snad jedině nějaké tvrzení, že protiraketová obrana bude sloužit pouze Spojeným státům. Jednak to není pravda, protože radar pokrývá velkou část Evropy, ale i kdyby to pravda byla, má to znamenat, že svému spojenci odmítneme pomoc. Spojenectví přece neznamená jen brát, ale také dávat. Nejen konzumovat bezpečnostní záruky, ale i podílet se na společné obraně."(M.Topolánek z ODS, premiér)
"Odmítnutím nezískáme nic, než chvilkovou přízeň Moskvy. Naopak schválením neriskujeme, protože dvě třetiny občanů si dlouhodobě uvědomují význam protiraketové obrany a pokud bude americký radar součástí sil aliance, tak jsou také ochotny jej přijmout. Politické body, které lze populismem v otázce radaru získat, mají jen omezený a dočasný význam. Ani pro ty, kteří jej odmítají, nepatří tato otázka mezi priority. A strana, která není extremistická a počítá s tím, že bude někdy u vlády, dobře ví, že kdyby podobnou otázku řešila v budoucnu, musela by říci ano, i kdyby se jí do toho dvakrát nechtělo. Opačná politika by znamenala zpochybnění našeho polistopadového vývoje, zpochybnění naší pozice v rámci Severoatlantické aliance se všemi negativními důsledky pro občany, zbytečnými, riskantními, možná fatálními důsledky." (rovněž on)
"Jako řada z vás si vzpomínám na to, jaké to bylo 21. srpna 1968, na ten pocit bezmoci, kdy se u nás proháněly sovětské tanky. A vzpomínám na ten obrovský pocit zadostiučinění, když od nás 30. června 1991 odešel poslední ruský voják, což je mimo jiné důsledek toho, že náš dnešní spojenec, Spojené státy americké, zvítězily ve studené válce. Od té doby jsme s Moskvou měli férové, rovnoprávné, perspektivní, obchodní i vyvážené politické vztahy - až do poslední doby. Do doby, kdy na východě začal opět nabývat na síle starý ruský imperialismus. Do doby, kdy se v Moskvě rozhodli, že nám opět zkusí mluvit do našich věcí, kdy ucítili, že nejsme jednotní, že ztrácíme vůli k obraně, že mnoho lidí má stále v povědomí strach z ruských vojáků a že tento strach se dá paradoxně využít pro ruské neoimperiální ambice. V Moskvě si také všimli evropského antiamerikanismu a rozhodli se vrazit klín do euroatlantického spojenectví. Je to pro mě naprosto nepřijatelné, abych se stal předsedou vlády, která sklapne poslušně podpatky a otevře ruskému imperialismu znovu dveře. Nechci opakovat chybu s odmítnutím Marshallova plánu, které potvrdilo právo Ruska rozhodovat za nás. Naopak chci, aby v Brdech byli místo sovětských jaderných raket přítomni vojáci země, která nás tohoto otroctví zbavila. To je ta nejlepší záruka, že se naše smutné dějiny nebudou opakovat." (rovněž)
"Neseme tím v tuto chvíli poměrně vysokou míru odpovědnosti. Nejen za bezpečnost naší země, ale i za bezpečnost našich spojenců. Věřím, že v této, řekl bych historické chvíli, nezklameme, že dostojíme svým závazkům a osvědčíme státnickou moudrost. Že úspěšně ratifikujeme smlouvy s USA a dokážeme tak, že jsme schopni nést odpovědnost za společnou obranu. S naší historickou zkušeností by bylo nanejvýš nerozumné jednat jinak. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)" (rovněž)
"Během dlouhých jednání s americkou stranou - věřte mi, byla to namáhavá jednání, o jejich průběhu jste byli pravidelně informováni, se České republice podařilo prosadit všechny priority, které si stanovila. Je zde na místě, abych poděkoval mým spolupracovníkům, protože to byla hlavně jejich zásluha, nikoliv moje, že se toto podařilo. Od začátku, jak víte, jsme jasně vyjádřili svůj názor, že systém musí být zařazen do architektury NATO. Přes počáteční poněkud skeptický přístup Spojených států máme dnes jasný příslib, že se toto stane. Tento systém už je dnes ve všech úvahách základním předpokladem všech úvah a je plně začleněn. Dále samozřejmě bylo pro nás nutné, abychom vyjednali zvýšení bezpečnostních záruk pro Českou republiku. I to se podařilo. Máme svůj podíl na velení a řízení. A jsme aktivně zapojeni do vývoje a přehodnocování prováděcích plánů protiraketové obrany pro Severoatlantické spojenectví NATO. Máme přímou kontrolu nad režimem návštěv na základně. Vyjednali jsme nejpřísnější dodržování velmi striktních předpisů při ochraně životního prostředí. Něco takového dosavad se nikomu ještě při takové smlouvě nepodařilo." (K.Schwarzenberg, ministr zahraničí za SZ a senátor za US)
"O plánech aliance na poli protiraketové obrany jsem již hovořil několikrát. Začlenění evropského pilíře do budoucí alianční architektury jsme prosazovali nejen jako naši zásadní podmínku od počátku vyjednávání se Spojenými státy, ale naše diplomacie se nemalou měrou zasloužila i o to, aby si aliance do Bukurešti určila radarovou stanici v České republice jako základ plánu protiraketové obrany NATO. Bukureští to ale nezačalo a Bukureští to samozřejmě také nekončí. Aliance denně pracuje na všech expertních úrovních, intenzivně zvažuje technické, politické, vojenské a finanční implikace celé architektury. Všechny práce směřují k dalšímu posunu na dubnovém summitu NATO v Štrasburku a v Kehlu, kde by mělo padnout rozhodnutí o konkrétní podobě aliančního systému. Dovolte mi znovu zdůraznit, že americký radar ve střední Evropě je koncipován jako základ všech úvah o podobě tohoto systému. Bez toho, aby byl ratifikován bilaterální dohodou mezi Spojenými státy a Českou republikou, aliance žádné závažné rozhodnutí nepřijme. Pokud odmítneme radar v České republice, bude muset Aliance zcela změnit plán. Dámy a pánové, uvědomme si, že dneska opravdu děláme nikoliv rozhodnutí pouze o politice České republiky, nýbrž o politice obrany celé Evropy a spojenectví NATO. Valná většina euroatlantické bezpečnosti komunity již delší dobu upozorňuje na výhody, které přináší umístění radarového zařízení v Evropě a systém protiraketové obrany obecně. Zároveň upozorňuje na velmi prostý fakt - Evropa není chráněna proti jedné z největších hrozeb 21. století. Neratifikovat radarovou smlouvu znamená připravit spojence, a tedy i celou Evropu, o kapacitu, která ji má ochránit." (rovněž)
"Pokud ovšem vyšleme do Washingtonu signál, že žádné nebezpečí neočekáváme, že toho času ještě Írán není hrozba, nýbrž teprve za pár let, protože ještě jeho vývoj střel s dlouhým doletem není ukončen, a proto dáme přednost krátkodobému vnitropolitickému zisku na úkor dlouhodobé spojenecké schopnosti, bude to znamenat, že nejsme schopni udělat základní kroky při ochraně kontinentu, jak evropského, tak i Severní Ameriky, našeho nejdůležitějšího spojence. Nedivme se proto, že se pak Obamova Amerika s řadou svých vnitřních problémů k Evropě obrátí zády." (rovněž)
"Není jednoduché být zpravodajem tisku, o kterém se za několik posledních let a měsíců napsalo snad všechno, co se napsat dalo. Problém umístění amerického radaru je citlivý problém, diskutovaný ze všech možných i nemožných úhlů. (...) Poprvé v historii budeme moci svobodně a demokraticky rozhodnout o umístění ozbrojených sil jiného státu na našem území. Pokud jsem se ve škole dobře učil, tak si opravdu nevzpomínám, že bychom tuto možnost kdy měli, a to ani v nedávné, ani ve vzdálenější minulosti. A já doufám, že tuto historickou šanci nepromarníme. Přeji ctihodnému Senátu, aby se rozhodl moudře. Děkuji." (T. Töpfer z ODS, zpravodaj sen. výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost)
"V současné době disponují protiraketovou obranou svého území pouze Spojené státy, zatímco některé evropské země již mají či právě získávají určité schopnosti obrany proti střelám krátkého doletu a jiné státy, včetně České republiky, jsou proti případnému raketovému úderu zcela nechráněné. Svým souhlasem s ratifikací výše uvedených smluv byste učinili první, a tedy nejvýznamnější krok k tomu, aby se tato nerovnovážná situace změnila. Radar v České republice a antirakety v Polsku, souhrnně označované jako evropský pilíř protiraketové obrany Spojených států, by totiž svým dosahem zajistily pokrytí na velkou část Evropy. Bylo to právě vědomí veliké odpovědnosti toho, že naše rozhodování neovlivní „pouze“ bezpečnost naší vlasti, ale že může přispět významně také k bezpečnosti našich blízkých spojenců. Toto vědomí vedlo českou vládu k přijetí americké nabídky na zahájení jednání o případném umístění radaru protiraketové obrany v Brdech." (V. Parkanová z KDU-ČSL, ministryně obrany)
"Dámy a pánové, mým cílem bylo zde v krátkém časovém prostoru demonstrovat hodnotu, ba nezbytnost předkládaných dohod a této mé dohody SOFA o právním postavení amerických sil na našem území, která logicky rozvíjí, doplňuje a zpřesňuje principy, které naše republika přijala již přistoupením k NATO SOFA. Jakkoli tedy každá diskuse o přítomnosti ozbrojených sil jiného státu na území naší republiky zcela přirozeně vyvolává značné emoce, při racionálním zvážení této skutečnosti je patrné, že faktické důvody znepokojení zde nejsou. Bilaterální SOFA v případě vašeho souhlasu rozhodně neotevírá cestu k jakémukoli narušení suverenity či právního řádu naší vlasti. Je tomu právě naopak. Tato dohoda umožní a usnadní přítomnost sil našeho strategického spojence a partnera v zájmu naší, celoevropské i transatlantické bezpečnosti." (rovněž)
"Víte, já si nedělám vůbec žádnou iluzi, že ten guláš, co se zatím kolem té smlouvy navařil, že ho tady nějakým způsobem vylepšíme nebo s ním něco uděláme. Nicméně cítím povinnost tady říct některé věci, které se celé této záležitosti týkají. Spory o radar v Česku se neustále míjejí, ať už z nepochopení nebo záměrně, se samou podstatou problému. Tady přece nejde jenom o to, jestli srnky budou běhat po Brdech nebo o tom, jestli to bude rušit nějaké rozhlasové stanice nebo cokoliv jiného. Tady padají nejrůznější argumenty. Kdybych se měl s nimi se všemi vypořádávat, tak to budu dělat dvě hodiny, tak jako to bylo v těch projevech lidí, kteří na tom léta pracovali a samozřejmě prezentují jenom pozitivní stránky věci. Tady se mluví o tom, kdo je protiamerický a proruský a takovéhle věci, které myslím si, nemají v podstatě vůbec nic společného. Dokonce se argumentuje tím, že bychom měli Američanům, když něco chtějí, z vděčnosti tedy odsouhlasit tento systém, ačkoliv Američané nám přece pomáhali ne pro to, že bychom byli nějací hodní Češi, ale proto, že to bylo v jejich zájmu a tento zájem se sešel se zájmem Evropy a se zájmem naším. Já myslím, že jde dnes o to, aby se tyto zájmy setkaly i dnes. O to jde především. Myslím si, že zvolení Baracka Obamy prezidentem je po letech vlády neokonzervativních představ o americké výlučnosti pro toto setkání zájmů novou nadějí." (J. Dienstbier z ČSSD, předseda sen. zahraničního výboru)
"Já si myslím, že je proto nejvyšší čas, a změna v Bílém domě to umožňuje, začít znovu jednat o novém bezpečnostním systému tak, jak s ním počítala Charta pro novou Evropu na konci roku 1990 a prezident Bush starší, když tehdy mluvil o novém světovém řádu. V tomto duchu lze chápat podle mého názoru návrh prezidenta Sarkozyho z Nice svolat v rámci OBSE v létě 2009 summit, z něhož by mohly vzejít základy pro novou panevropskou bezpečnostní smlouvu. Přitom upozornil oprávněně, že radar v Česku a rakety v Polsku stejně jako záměr instalovat ruské rakety v Kaliningradu jsou kroky proti duchu zamýšlené dohody. Sarkozy říká, do té doby prosím nemluvme o žádném umístění protiraketového štítu anebo rozmisťování raket, což vůbec nezvyšuje bezpečnost v Evropě a vše jen komplikuje. Sarkozy by stěží řekl, že o přípravě jednání o bezpečnostní smlouvě je dohodnut s Obamou, kdyby neměl jeho souhlas. Tím spíše když dodal, že dubnový summit NATO bude příležitostí, kde „společně s našimi americkými přáteli představíme návrhy nové bezpečnostní dohody pro kontinent“. Obama ani jeho tým tyto výroky nedementoval, zatímco na falešnou informaci o Obamově podpoře raketového systému v rozhovoru s polským prezidentem byla odmítavá reakce okamžitá. Myslím, že nejistota o postoji příštího prezidenta prýští také z vyjádření Saši Vondry a polského ministra Sikorskeho, když vycházejí z toho, že Obama v kampani řekl, že systém smysl má, ale i Vondra dodává, že vláda Spojených států má svaté právo ho zhodnotit. Také Sikorski říká, že „Chceme vědět, jakým směrem vítr vane“." (rovněž)
"Mluví se o tom, že styčnou plochou s Obamovou administrativou by mohl být důraz na připojení amerického štítu k NATO, což Česko údajně prosadilo v jednání se Spojenými státy. Potíž je v tom, že dosavadní summity NATO se tomu vyhnuly diplomatickými formulacemi typu řekněme Ani oblečená ani nahá. Také výroky generálního tajemníka NATO a jeho mluvčího nebo Sarkozyho po české kritice jeho vystoupení v Nice, že systém je dvoustrannou záležitostí České republiky, Polska a USA, jsou diplomatickou formou vlastně odmítnutí. Také polský ministr Sikorski říká, že bychom měli postupovat v této věci opatrně a trpělivě vyčkat na novou administrativu a na to, až se rozhodnou. Stejně rozumně se zatím chová naše Poslanecká sněmovna, která to zatím odkládá. Není tedy důvod, aby Senát v tak nejisté věci, o níž se navíc nepodařilo přesvědčit většinu českých občanů, předjímal svým rozhodnutím vývoj událostí. Autorita Senátu, od kterého se očekává nadhled a věcné posuzování předložených témat, bude v očích veřejnosti zbrklým jednáním a jeho autorita bude jen dále oslabena. Řekl bych, nechtějme být směšní. Tím spíše, a o tom už nechci ani mluvit, že nám Senát kolegiálně předložil tento program na první schůzi, kde čtvrtina členů Senátu se nemohla podílet na předběžných diskusích. Já proto se domnívám, že jediným účelem našeho schválení těchto smluv je podpořit americkou lobby, která prosazuje tento zcela zbytečný systém proti duchu americké politiky, která dnes hledá alternativu pro pád neokonzervativních iluzí. A já bych vás proto žádal, abychom si počkali se schvalováním tohoto radaru do přinejmenším dubnové schůze NATO, do letního bezpečnostního summitu, který by měl diskutovat o nových strategiích. A nespěchat, možná nejlépe to odložit do konce příštího roku až budeme znát důsledky a průběh těchto jednání a to je to, co bychom podle mého názoru měli udělat, abychom nebyli jedinou institucí, která takto jednoznačně podpoří tento projekt." (rovněž)
"Nebudu se vyjadřovat k detailům smluv. Nepochybuji o tom, že zejména pan ministr Schwarzenberg odvedl precizní práci při jejich formulaci. Problém totiž není v tom, co v těch smlouvách je, ale spíš v tom, co v nich není. Respektive v tom, co tyto smlouvy ve svých důsledcích budou znamenat. Můj předřečník pan kolega Dienstbier mluvil o širokých mezinárodních souvislostech. Já se jich chci dotknout také, ale chci se vyjádřit k tomu, co tyto smlouvy znamenají pro nás v České republice, a trošku i k tomu, zda máme či nemáme právo v této chvíli o nich rozhodovat. Podstatné je to, o čem vláda odmítla debatu, i když věnovala milióny na kampaň pro radar. To je to, a teď mi promiňte poněkud nečeskou vazbu, o čem radar skutečně je. My totiž nerozhodujeme o ničem menším z pohledu občanů České republiky, než za prvé o skutečném omezení svrchovanosti České republiky jak tím, že zde bude umístěno trvale vojenské zařízení a trvale přítomni vojáci cizí možnosti. A za druhé, že nebudeme mít žádný vliv na to, v rámci jakého vojenského konfliktu bude toto zařízení použito a do jakého vojenského konfliktu bude ČR moci být takto vtažena." (A. Gajdůšková z ČSSD, místopředsedkyně Senátu PČR)
"Není potřeba být ani bezpečnostním expertem ani slovutným respektovaným fyzikem, stačí jen pozorněji sledovat mezinárodně politický vývoj, aby bylo nad slunce jasnější, že výstavba amerických vojenských základen ve střední Evropě je návratem do období bipolárního světa, chcete-li studené války. O tom se v České republice žádná politická debata nevedla. Stejně jako se nevedla o tom, že trvalý pobyt cizích vojáků na našem území je tak významným zásahem do svrchovanosti České republiky, že s touto alternativou naše Ústava ani nepočítala. Rozhodnout o tom proto mohou jen ti, od kterých je odvozena veškerá moc v této zemi. To je podle článku 2 odst. 1 Ústavy České republiky lid, který je zdrojem veškeré státní moci a vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní. A tuto moc tedy lid může vykonat buď ve volbách, což se stalo v nynějších senátních volbách, anebo v referendu. A zde musím konstatovat, že jedinými, kdo má skutečně politický mandát daný vůlí voličů o radaru rozhodnout v Parlamentu ČR jsou senátoři zvolení v těchto senátních volbách. Pouze my, kteří jsme měli odmítání nebo přijetí radaru ve volebních programech, se kterými nás občané volili, máme politický mandát v této věci rozhodnout. A proto bylo neseriózní, že jsme se nemohli vyjádřit už k zařazení těchto smluv na pořad schůze. Výsledek těchto senátních voleb, vůle lidu je jasná. 24:3 proti americkému radaru v ČR na základě pouze bipolárních smluv. Tuto vůli by měl respektovat celý Parlament i tato vláda." (rovněž)
"Nový americký prezident, jak bylo řečeno, je zdrženlivý. Tiskový mluvčí na to říká, že je to záležitost Spojených států, České republiky a Polska. Rusko se cítí ohroženo a Evropská unie, její členské státy, různě silně se distancuje nebo vyjadřuje výhrady. Jak se zdá, bude na celé planetě pouze česká vláda, kdo radar na území České republiky skutečně chtějí. A česká vláda chce usnesení Senátu jen proto, aby měla argument pro americkou stranu, že si to čeští občané přejí. A už tady o tom bylo také hovořeno. Je to takový začarovaný kruh. Český Senát vyjádří svou vůli. V Americe to bude signál o tom, že český Parlament americký radar zde chce. My jsme v této chvíli tlačeni do toho, a pan premiér o tom hovořil, že přece jestliže spojenec po nás něco chce, my bychom měli jeho vůli vyhovět. A tak pořád dokola. Avšak vzhledem k jasnému vzkazu voličů v těchto senátních volbách vzhledem k absenci politického mandátu u těch, kteří americký radar jako téma voleb neměli, vzhledem k zahraničně politickému kontextu a vývoji situace bychom měli rozhodování o této věci rozhodnout nejméně za dubnový summit NATO, jak o tom hovořil pan senátor Dienstbier." (rovněž)
"Víte, při jiných souvislostech, když např. jde o to, dehonestovat nebo nějakým způsobem ve volební kampani - nedávno jedna skončila při krajských volbách - zpochybnit argumentaci politického protivníka, s nímž soutěžím o hlasy voličů, tak velmi často, skutečně často používaný závěr je: „Von se v tom občan dokáže rozebrat. Von nebude slyšet na nějakou ideologii, prostě na populismus, on má rozum, on je chytrý.“ Ta druhá strana se vemlouvá do jeho přízně s tím: Rozhoduj, vážený voliči, občane, rozumem. A ejhle, najednou, když tady máme posuzovat, a máme tady problém, jak říkám dva roky diskutovaný, radar, pobyt cizích vojsk na území České republiky, a bylo to taky tady řečeno, máme s tím velmi neblahé zkušenosti, najednou tento občan z našeho pohledu, nebo abych se někoho nedotkl, z pohledu některých z nás, už chytrý není, už - nechci použít nějaký příliš tvrdý výraz, že je snad příliš hloupý, proto takovou otázku přece nemůže posuzovat - nemůže dostat ani šanci, aby ji rozhodoval." (V. Balín z KSČM)
"Dovolte mi vstoupit do debaty o umístění radarové stanice v Brdech upozorněním na několik faktů, které v této kauze považuji za důležité. Začal bych záměrně zlovolným matením pojmů, kdy kolem sebe slyšíme neustálé „cizí vojska“ místo „alianční spojenci“ a „základna“ místo „radarové stanice“. Polopravdivé argumenty, emoce, demonstrace mladých radikálů, ohánění se výzkumy veřejného mínění, ani to nejsou v tomto konkrétním případě projevy odpovědného přístupu k demokracii a především k mezinárodní realitě, která se nás v dnešním globalizovaném světě úzce dotýká. Tento svět, demokratický svět je bohužel již dlouho ve válce s mezinárodním terorismem. Je to válka zákeřná a při své eskalaci může přivodit mnohem větší tragedie než války konvenční. Proto my jako příslušníci národa, který má letopočty 1938 a 1968 černě zapsány ve své historii, nemáme ve vlastním zájmu právo otáčet se k těmto problémům zády. Připomínám 11. září v New Yorku, krvavé údery teroristů v Madridu a Londýně a také včerejší masakr v indické Bombaji. Je jen otázkou času, kdy budou mít teroristé nebo nábožensky militantní státy v rukou balistické střely a my musíme být připraveni. Jsme součástí NATO a Evropské unie a máme stejnou spoluzodpovědnost za mezinárodní bezpečnost, jako ostatní státy těchto organizací." (P. Sobotka z ODS, předseda Senátu PČR)
"Já se hluboce skláním před hrdinstvím a obětavostí našich vojáků v zahraničních misích a nemohu souhlasit s tím, abychom se opět k našim hrdinům - jako mnohokrát především v minulosti - obraceli zády. Jejich služba a oběti dostanou smysl jen tehdy, když bude obrana euroatlantického prostoru řešena komplexně. V tomto případě potom není na místě ani módní antiamerikanismus u některých politiků v zemích, které by si měly zcela jasně uvědomit významný podíl Spojených států na jejich obraně ve dvou světových válkách i na zásadní podíl na vítězství ve studené válce." (rovněž)
"V tomto kontextu rozhodně odmítám i „deladiérovského ducha“ některých zahraničních politiků, kteří na summitu NATO v Bukurešti souhlasili s protiraketovým systémem na území Polska a České republiky a nyní své názory rychle mění kvůli úzce vymezeným zájmům. Rozhodně jsem nikdy nebyl přívržencem militarismu a válčení, ale začínám ke své malé radosti především na základě historických zkušeností věřit bonmotu: Hrozí nám válka, protože se urodilo podezřele málo pacifistů. Udělejme tomu navzdory vše pro to, abychom pomohli hrozící bezpečnostní rizika dlouhodobě tlumit a paralyzovat. Toto jsou v obecném pohledu argumenty, které mě jasně polarizují ve prospěch společné prevence, a tou je radar a malá obslužná základna Spojených států v České republice." (rovněž)
"Ale proč se na vás obracím se svou žádostí o to, abyste podpořili návrh na to, obrátit se na Ústavní soud? Naše ústava totiž v článku 43 počítá v zásadě s krátkodobým pobytem cizích ozbrojených sil na území České republiky. Ono to vyplývá již z ústavní lhůty, která je stanovena v odstavci čtyři zmíněného článku pro případy, kdy je souhlas udělován vládou, a to je maximálně na dobu 60 dnů. S tím, že na delší dobu může pobyt schválit jen Parlament. Ale ani ten nepochybně není oprávněn udělit tento souhlas na desítky let dopředu. Pro tento výklad svědčí i historická zkušenost našeho státu s pobytem sovětských vojsk, na jejímž základě ústavodárce formuloval ustanovení ústavy tak, že nepřipouští trvalý pobyt cizích vojsk, resp. umožňuje pouze časově limitovaný pobyt se souhlasem Parlamentu, popřípadě vlády. A proto se Česká republika nemůže zavázat ke strpění cizích vojsk na dobu neurčitou, resp. v řádu desetiletí. Z hlediska ústavního je tedy sporné, zda lze vůbec jednat o takovém mezinárodně právním závazku, na jehož základě by měl být vysloven souhlas obou komor Parlamentu s pobytem cizích ozbrojených sil na dobu neurčitou. Není také jasné, zda by v případě časově nelimitovaného pobytu neměl být souhlas v obou komorách Parlamentu periodicky obnovován po každých volbách do Poslanecké sněmovny, resp. do konce po každé dílčí obměně Senátu. Případně, zda může být tento souhlas nadpoloviční většinou všech poslanců nebo nadpoloviční většinou všech senátorů opět zrušen. Bylo by jistě pochybné, kdyby mohly komory Parlamentu vyslovit souhlas s pobytem vojsk třeba na 100 let, aniž by tento souhlas mohl později Parlament zrušit." (J. Rippelová z ČSSD)
"Je třeba rovněž posoudit, nakolik může zřízení cizího vojenského zařízení na území České republiky zhoršit bezpečnostní situaci České republiky z hlediska vnitřní i mezinárodní bezpečnosti. To je, nakolik může mít plnění těchto smluv dopad na základní povinnost státu podle článku jedna ústavního zákona, o bezpečnosti České republiky, kterou je zajistit svrchovanost České republiky a chránit životy, zdraví a majetkové hodnoty. A já bych řekla, že toto si nemyslím, a toho se neobávám jenom jako senátorka, ale také jako žena a jako matka dvou dětí. A spolu se mnou se o toto obává i více než 60 % občanů ČR." (rovněž)
"Dovolil bych si ale ještě krátce zareagovat, když pan premiér, i když ho tady teď nevidím, mluvil o tom, že pokud neodsouhlasíme tyto smlouvy, že dojde k narušení polistopadového vývoje v této zemi. Tady se domnívám, že nemohu souhlasit, k ničemu takovému prostě tady dojít nemůže." (J.Řihák z ČSSD)
"Jsem starostou města Příbrami, největšího města, které sousedí s vojenským výcvikovým prostorem, takže do diskusí, zdali něco chceme či nechceme a ty klady nebo zápory, jsem již vstoupil tuším v březnu nebo únoru loňského roku, kdy nás jako starosty pozval na setkání dnes již bývalý hejtman Plzeňského kraje pan Zimmermann a hejtman Středočeského kraje pan Bendl. A diskuse se od té doby moc nezměnila. Hejtman Zimmermann jako další důvod, proč máme být pro a nemáme jako starostové protestovat, řekl, že máme být vděčni, a že ten vděk máme vyjádřit tím, že budeme pro to, aby byla americká vojenská radarová základna v Brdech umístěna. (...) Hejtman Bendl tam největší argumenty tenkrát kladl na to, že přijde obrovská ekonomická spása pro tento chudý region, jak se všichni budeme mít dobře. Já jsem nabyl dojmu, jako kdyby se tam neměla stavět ta základna, ale že tam spíš bylo nějaké naleziště ropy objeveno." (rovněž)
"Pan zpravodaj zde řekl, že budeme mít možnost svobodně se rozhodnout o pobytu cizích vojsk na našem území. Měl tím určitě na mysli, že když v roce 1972 tady byla sovětská vojska, tak prostě zabrala část vojenského prostoru v Brdech, v oblasti Výšov, a nikdo se nás na nic neptal. Ale pan kolega zřejmě myslel, že my tady se můžeme svobodně rozhodnout, on neřekl, že se nemohou svobodně rozhodnout občané této země. To je ten problém, o kterém my neustále hovoříme. Proč by občané této země se nemohli rozhodnout o tom, co je trápí, proč by nemohli rozhodovat o bezpečnosti, proč by nemohli rozhodovat i o svém zdraví a o jiných věcech. A my nebo vy jste jim tu možnost nedali." (rovněž)
"Pokud jde o letošní volby, myslím si, že jste sami měli možnost vidět, jak tyto volby dopadli, to prostě bylo oranžové tsunami. Lidé vám jasně řekli, že jedno z těch témat, jako je americká radarová základna, tady nechtějí." (rovněž)
"Proč máte strach, aby to prostě rozhodli lidé? Vždyť čas nás žádný netlačí. A umožněte referendum, dejte možnost lidem, ať se k tomu vyjádří. A nebo tady nemluvte o tom, že se můžeme nebo že se lidé mohou svobodně vyjádřit." (rovněž)
"Když jsem se seznámil s vládním návrhem a po přehodnocení dostupných informací, i těch dnešních, jsem dospěl k závěru, že můj lidsky negativní postoj ke zřízení vojenské základny USA u nás nemohu změnit. Zvlášť, když se zamyslím, jaká vláda nám jej předkládá. Jsem přesvědčen, že kdyby před svým zvolením do funkcí hlásali prioritu zřídit na našem území vojenskou základnu s cizími vojáky, vůbec by se do těchto funkcí nedostali." (V. Homolka z KSČM)
"V dnešní době je nejen potřeba, ale i nutnost řešit otázky bezpečnosti kolektivně, spoluprací ekonomickou, kulturní i sportovní, v prostředí kontrolované důvěry, kdy se případné spory řeší jednáním, mírovými postupy a kdy demonstrace a popřípadě dokonce užití síly je až někde docela vzadu. Do této myšlenky mi zřízení americké vojenské základny radaru v Čechách nezapadá, naopak, nebezpečí zvyšuje. Už jenom to, jak se hledal nepřítel. Pokud to byl Írán, tak je to něco obdobného jako s Irákem. Tam přece, jak všichni víme, se žádné Američany deklarované zbraně nenašly. Kdyby je tamní režim měl k dispozici, tak by je využil při napadení vlastního státu. Nic takového se nestalo, takže zbývá jediné možné vysvětlení, že hrozba zbraní byla vymyšlená a válečný útok předem připravený americkým vedením v čele s prezidentem Bushem. Stejná administrativa se podílela na přípravě a zpracování nám předkládaných dohod. Neoblíbenost stávajícího prezidenta USA je známá, důvěru ztratil i ve vlastní zemi. Je tedy evidentní, že rozhodování o radaru by se přinejmenším mělo odložit do nástupu nově zvoleného prezidenta. A to v zájmu nejen našeho lidu, ale myslím si, že i v zájmu samotných Američanů. Ti musí dobře vědět, že Írán pro ně v oblasti raket není žádným nebezpečím. A pokud by znamenal nebezpečí pro Evropu, potažmo pro Česko, tak ať to řeší tyto státy prvotně v rámci NATO, jehož jsou Spojené státy členem. Jestliže se však naše veřejnost záměrně strašila a mátla Íránem či Severní Koreou a ve skutečnosti tu základna má být kvůli Rusku, nebo jak dneska tak trošku zaznívá přesněji, proti Rusku, bylo by to zvlášť nebezpečné, protože bychom mohli přiblížit svět blíž hrozbě války." (rovněž)
"Proto nenavrhuji, abych se nepostavil jakoby na stranu ani jedné z těch velmocí, ani návrh dát souhlas, ani souhlas nedat, ale navrhuji odročit, protože prostor pro jednání a další informace tu je a je tu i čas. Proto neurychlujme závody ve zbrojení, ani k němu nedávejme další příčinu. Náš malý státeček k tomu podle mne nemá důvod." (rovněž)
"V diskusi pro radar se často používají argumenty - nakonec to padlo i tady - že radar v České republice a protiraketové střely v Polsku zvýší naši přímou bezpečnost a bezpečnost našich blízkých spojenců. To je určitě pravda, ale myslím si, že je také nutné připomenout, že v tomto protiraketový systém má sloužit především k ochraně Spojených států, které se cítí ohroženy." (J. Liška z ODS)
"I já vím, že v politice se na vděk nehledí, ale chtěl bych připomenout, že Spojené státy jsou zemí, které stále mnoho dlužíme. Spojené státy měly rozhodující vznik při vzniku naší samostatnosti, bez Spojených států by nebyla pravděpodobně dnešní Česká republika. Spojené státy měly rozhodující podíl na vítězství ve druhé světové válce. Spojené státy napomohly pádu komunismu ve střední a východní Evropě, o tom už zde hovořil pan premiér. Spojené státy jsou našimi důležitými partnery i v Severoamerické alianci, to již říkal také pan premiér, já to jenom zopakuji, že mezi dobrými partnery je zvykem, že se nejen bere, ale také dává." (rovněž)
"V diskusi proti radaru se často používá argument, že radar zvyšuje ohrožení naší republiky, že bude jedním z cílů případného prvého útoku. Naposledy o tom hovořil kolega Homolka před chviličkou. Ti, kteří takto argumentují, tak vlastně připouštějí to vnější nebezpečí a zároveň tím říkají, nepleťme se do toho, ať si to vyřeší někdo jiný, nás se to netýká, my jsme malí, ono se to nějak kolem nás přežene." (rovněž)
"Byly to Spojené státy, které začaly už v roce 2002 vyjednávat s tehdejší českou vládou o případných možnostech spolupráce na projektu radaru, protiraketové obrany. Je to tedy především národní zájem Spojených států, ale jsem přesvědčen, že není vůbec v rozporu s národním zájmem České republiky. I když se podle mého názoru určitě lišíme v těch konkrétních cílech. Pro Američany je důležitý radar a protiraketové střely a pro naši republiku, podle mého názoru, je důležitější než vlastní radar, přítomnost amerických vojáků na našem území. To je to, v čem jsme tady asi ve velkém rozporu. Přesto že počet vojáků na základně nepřevýší 250, ovlivní a pomůže naší zahraniční a bezpečnostní politice. Základna sama o sobě již zvýší bezpečnost naší země a zároveň sníží náklady na její zajištění. Vyváží tendence německo-ruské dominance ve středoevropském prostoru a tím také posílí naši zahraniční politiku. Je to naše politické zabezpečení před nadvládou silnějších, kteří mají přirozenou tendenci rozhodovat o takzvaně slabších. Já myslím, že všichni cítíme, v jakém jsme občas tlaku a že jsou to tlaky i od našich partnerů, ze stejného společenství, ale ne od nich. A jsem také přesvědčen, že musíme umět jednoznačně říci, na čí straně v případných světových konfliktech budeme stát." (rovněž)
"V letošním roce jsme vzpomínali takzvaná osmičková výročí. Pokud se chceme vyvarovat chyb našich předchůdců, musíme se ptát, na čem byla založena jejich v důsledcích nešťastná rozhodnutí. Teď mám na mysli rozhodnutí v roce 1938, 1948, 1968. Bylo to určitě a především podcenění nebezpečí, které se tehdy na naši zemi valilo a také přecenění některých spojeneckých vazeb, které jsme v té době měli. Všechna tato selhání byla z velké míry způsobena neprozíravostí a nerozhodností politiků, kteří taktizovali, ustupovali nátlakovým skupinám, až se stali oběťmi vlastního jednání. A s nimi i národ, kterým se v té době silně oháněli. Neměli bychom opakovat tyto chyby. Potřebujeme politicky zabezpečit naši nezávislost." (rovněž)
"Já jsem zastáncem zastupitelské demokracie, a to z jednoduchého důvodu. Já vůbec nepodceňuji názory občanů, ale mám za to, že my jako politici jsme jaksi honorováni a jsme tady proto, abychom si zjistili všechny dostupné informace a potom s plnou odpovědností rozhodli. Já to nechci zlehčovat, ale pokud bychom v referendu položili občanům otázku, zda-li chtějí platit daně, tak si buďme jisti, že se dovíme ze sta procent, že nechtějí platit daně. Nechci to přirovnávat k radaru, ale ve věci netriviálních otázek je vždycky nesmírně těžké veřejnost přesvědčit o tom, že vláda usiluje o něco správného, a to rozhodnutí je mnohdy nepopulistické. (...) Takže abych se vrátila zpátky - já si myslím, že v otázce těchto věcí jsme my politici povinni zjistit všechny informace a na základě všech dostupných informací odpovědně rozhodnout. Já jsem vždycky odsuzovala politiku impeachmentu (sic!). V roce 1938 mi to připadalo jako neuvěřitelná věc. A teď mám za to, že podobný typ politiky se občas v Evropě prostě vyskytuje. Já jsem prostě hluboce přesvědčena o tom, že máme rozhodnout o ratifikaci těch smluv, že máme rozhodnout kvůli bezpečnosti České republiky, a že máme rozhodnout jako zastupitelská demokracie." (S. Paukrtová z Klubu otevřené demokracie)
"Pro mne osobně je zarážející zbrklost, se kterou se vláda České republiky pouští do natolik závažné otázky, jako je budování vojenského zařízení jiného státu na území České republiky. Je to nestandardní, aby Senát rozhodoval ve věci dříve, než zná stanovisko Poslanecké sněmovny. Máme-li na zřeteli složitost mezinárodní hospodářské situace, nejasné stanovisko Obamovy administrativy a dokonce nejasnosti technického charakteru, které kausu systému protiraketové provázejí, je i udivující spěch hraničící téměř s nezodpovědností české vlády, která se zarputile drží nějakých emotivních tezí, postrachu z neurčitých hrozeb a jakémsi morálním nebo amorálním dluhu vůči Spojeným státům. Bezpochyby Spojené státy vytvořily dobré podmínky a dobré zázemí pro vznik samostatné republiky. Měly velký podíl na osvobození Evropy od nacismu, ale mimochodem byly to tytéž Spojené státy, které věděly podstatně dříve o srpnové okupaci tehdejšího Československa. Celkem chápu, že nezasáhly, ale ani nevarovaly. Kolegyně a kolegové, naším posláním je skutečně zajišťovat bezpečnost naší republiky a hájit zájmy občanů ČR, ale ve chvíli, kdy Spojené státy samy nevědí, jak budou v projektu pokračovat ve chvíli, kdy Ruská federace vnímá tyto aktivity jako krok namířený proti ní a ve chvíli, kdy ani není jistota, že systém bude fungovat, je nezodpovědné nebo přímo hloupé a proti zájmům České republiky dětinsky deklarovat ochotu a nadšení pro americký radar na českém území. Dejme, prosím, prostor odborníkům na summitu Severoatlantické aliance, dejme prostor jednání OBSE a pak rozhodujme s novými poznatky. Připojím se tímto k návrhu kolegy Dienstbiera." (M. Nenutil z ČSSD)
"Mám tady poznámku k vystoupení paní místopředsedkyně Gajdůškové, která tvrdila, že se jedná o návrat do studené války. Já bych chtěl důrazně odmítnout tuto teorii návratu do studené války, kdy její podstatou byla metoda vzájemného zastrašování. Na namířené hlavice raket byly namířeny další protirakety a proti nim další protirakety. Byl to právě Ronald Reagan, který přišel kdysi s tím změnit tento systém. Změnit ho v obranný systém protiraketového štítu a dnešní politika Spojených států není ničím jiným než pokračováním této úspěšné myšlenky, která stála i u zrodu naší nové svobody." (J. Nedoma z ODS)
"Technická vyspělost Spojených států je i podle odborníků i za Českou republiku, které máme v příslušných komisích v evropských strukturách NATO, je vzdálena dvacet let. Dvacet let by trvalo s nesmírným finančním úsilím, abychom se dopracovali k tomu, co jsou nám dnes schopny poskytnout Spojené státy. Proto tedy říkám, že je dobře, že Spojené státy přišly s touto nabídkou a nenechaly nás doslova finančně vykrvácet v tom, abychom tento společný problém řešili sami." (rovněž)
"Já netvrdím, že všechno funguje již na sto procent, ale čekat na to, až hrozby budou naplněny tak, že teoretická možnost odpálení raket již tady bude a my začneme teprve vyvíjet ten systém, tak to myslím, že by se nám mohlo velmi, velmi nevyplatit." (rovněž)
"Možná, že vás bude zajímat, že většinu obyvatel mého obvodu - a nechci to paušalizovat na celou republiku - otázka radaru zdaleka tak netíží jako tíží nás, kteří jsme za to zodpovědní." (rovněž)
"Považuji za vážné některé nejasnosti kolem termínů a způsobu projednávání této dohody v Senátu. Víme, že termín projednávání byl v poslední době několikrát změněn. A to z důvodů mně ne zcela jasných. Nejasný je zřejmě spěch, se kterým se v Senátu činí, ačkoli pan premiér nám ve Sněmovně jako poslancům několikrát jasně zdůrazňoval, že času na projednávání této dohody je dostatek. Tento spěch se mi zdá ku škodě zejména proto, že dosud neznáme jasné stanovisko budoucí americké administrativy k těmto dohodám a nejasné jsou i podmínky jejich schválení v našem Parlamentu. Jistě jste zaregistrovali různá stanoviska právníků k otázce, jakou většinou mají být dohody schváleny a také to, že poslanci sociální demokracie hodlají předložit tuto otázku Ústavnímu soudu. Domnívám se proto, že není-li důvod ke spěchu a nemáme-li k dispozici některé relevantní informace, je to naopak důvod pro odročení tohoto bodu k projednávání. Připojuji se tedy k návrhu svého kolegy pana senátora Balína dle § 117 b) čl. 1 na posouzení mezinárodních smluv ústavním pořádkem." (M. Bayerová z KSČM)
"Hned v prvním odstavci předkládací zprávy, kterou máme k dispozici, vláda uvádí, že dohoda o radarové stanici je „výsledkem kontinuálního úsilí české zahraniční politiky o zapojení do systému protiraketové obrany Spojených států“. Není to tedy žádná kolektivní bezpečnost, ale dvoustranný vztah, kterým jsme začleňováni do systému obrany druhého státu. Obávám se, že na tom nic nemění ani v dohodě deklarovaný úmysl zapojit systém protiraketové obrany USA do struktur NATO. Jestli je to skutečně tak reálné, potom vyčkejme, až se tak stane. Nepřekvapí vás jistě, tudíž že preferuji zajištění bezpečnosti naší země spíše jejím začleňováním do nadnárodních bezpečnostních struktur. Cesta dvoustranných smluv ať s kýmkoli naši bezpečnost neposiluje. Měli bychom usilovat tedy o rozšiřování, nikoli o oslabování naší účasti v systémech kolektivní bezpečnosti." (rovněž)
"Jsme politici zvolení občany této země. 67 procent občanů této země si radar nepřeje. Prostě si ho nepřejí. A tzv. demokraté neslyší. Nechtějí slyšet. Tato vláda, která udělala všechno pro to, aby smlouva tady byla, pohrdá občany a ukazuje svoji aroganci moci při tak závažné věci jako je umístění vojsk na našem území, a teď zdůrazňuji - na dobu neurčitou. Co to je za vládu, která vznikla za velmi zvláštních okolností s pomocí dvou přeběhlíků a možná disponuje v současné době jen 90 procenty hlasů a dělá především tak závažná rozhodnutí pro budoucnost, a to zdůrazňuji, budoucnost České republiky." (V. Dryml z ČSSD)
"Nerozumím tvrzení, že radar bude normálně vypnutý. K čemu to pak je, když nebude neustále v provozu! To nebude štít neustále v provozu? To není potřeba? Nejde spíše o přítomnost vojáků Spojených států a civilních zaměstnanců v České republice? Na neurčito?" (rovněž)
"Vyjádřeme se tedy jasně, že radar je jednoznačně proti Rusku. Radar je jednoznačně strategickým prvkem a porušuje tu křehkou stabilitu v Evropě, která zde je. Roztáčí se - a já se toho velmi obávám - nová spirála zbrojení a nestability. Radar určitě ruší tu strategickou rovnováhu, která dneska je. Rusko se jednoznačně cítí ohroženo a bude samozřejmě provádět protiopatření." (rovněž)
"Politická neodpovědnost se ukáže možná už brzy při dalších volbách. Možná, že po vás ani po mně za chvíli ani pes neštěkne, ovšem občané tady budou mít 250 vojáků, ale - a to zdůrazňuji - nelimitovaný počet civilních osob. Hrstka nezodpovědných politiků se snaží vychýlit jazýček na vahách mezi Američany a Rusy." (rovněž)
"Moji voliči si radar nepřejí. Já jejich přání - na rozdíl od některých jiných politiků - respektuji. Každá zrada, vážení, na voličích se každému politikovi dříve nebo později vymstí. Já nechci, aby moje jméno bylo citováno za pár let stejně tak, jako jména podepsaná pod zvacím dopisem z roku 1968. Jasně říkám: referendum a systém kolektivní bezpečnosti v rámci NATO. A pokud k tomu tak nedojde, budu hlasovat proti." (rovněž)
"Já jsem si právě před chviličkou připadal jako pan Brouček, když se vrátil ze XIV. století a opravdu nevím, ve kterém roce žijeme. (...) My jsme nedávno byli s parlamentní senátní delegací vedenou panem Přemyslem Sobotkou v Pobaltských státech, v Litvě, Lotyšsku, Estonsku. Všichni tři ministerští předsedové, všichni tři ministři zahraničních věcí a všichni tři prezidenti těchto zemí nám říkali, že radar je bezpečnostní garancí pro náš stát a pro celou Evropu. Estonský pan prezident dokonce velmi upřímně řekl: Já vám to tak závidím, že vám to ti Američané nabídli." (J. Štětina z Klubu otevřené demokracie, zvolen za SZ)
"Zažil jsem scénu, kdy ruská letadla SU 25 a ruská bombardovací letadla rozbíjela systematicky panelové domy, v nichž žili ruští penzisté. A viděl jsem, jak ty ruské důchodkyně, které v těch panelácích žily, vybíhaly a křičely na ta letadla: Nět, rebjata, eto my svaji, my svaji, pačemu vy nas bambitě, pačemu. Toto jsem potom říkal Anně Politkovské a ona říkala: Je to hrozné, když vojáci zabíjejí u nás vlastní mámy, ale je to tím, že my jsme se nedokázali celou svojí historií až dodnes vymanit z oné spirály násilí. A tu spirálu násilí, kterou měla na mysli, vidíme neustále dnes a v dávné i minulé budoucnosti. Vzpomeňte si na tu dubnovou noc, kdy vojáci - sapéři generála Rodionova ubíjeli lopatkami v Gruzii na Rustaviho třídě demonstranty. Vzpomeňte si na náhodný karambol, kdy sovětská a ruská armáda vyvážela z Magnitogorského okresu uprchlíky a vyháněla je z jejich domovů. Vzpomeňte si na pokus o demokratickou revoluci v Tádžikistánu začátkem 90. let, kterou potlačily tanky 201. divize, která sídlí v Dušanbe, spolu s uzbeckými tanky, násilím. Vzpomeňte si na začátek okupace Abcházie, Osetie ze začátku 90. let, kdy anexe Abcházie byla anexí, která byla provedena ruskou armádou, nikoli abchazskými separatisty. A mohli bychom jít tak dál. Mohli bychom jít až k paktu Molotov - Ribbentrop, rozporcování Polska. Mohli bychom jít k rusko-finské válce, ve které se Finové tak statečně bránili a postavili se tomu strašnému násilí. Mohli bychom jít do Afghánistánu, kde to byla sovětská armáda, která zabila půldruhého miliónu Afghánců a 5 miliónu lidí vyhnala. Mohl bych pokračovat v těch případech neustále, poněvadž ruské dějiny jsou plné násilí. A násilí se snoubí v moderní ruské politice s imperiálností, o které se dneska tady několikrát hovořilo." (rovněž)
"A proto si myslím, že se potřebujeme postavit na této křižovatce na správnou stranu. My máme skutečně jenom dvě možnosti. Když to neratifikujeme, já už vidím ty titulky v ruských novinách, obrovské titulky, které budou psát: Češi pochopili své slovanské kořeny a vrátili se do našeho lůna. V tomto smyslu se ty titulky povedou. A proto si myslím, že se musíme obrátit tam, kde ty bezpečnostní garance jsou. Je to smlouva se Spojenými státy. Ta smlouva je pro nás garancí bezpečnosti a nezáleží na tom, jestli to je radar nebo ne. Pro mě je důležitá spojenecká smlouva s Amerikou a pro mne je důležitá přítomnost amerických vojáků." (rovněž)
"Já si vážím bývalého kolegy, předsedy zahraničního výboru Richarda Sequense, který vystoupil na posledním plénu, už po prohrané volbě, a uvedl, že zvažoval návrh na doplnění programu o radarovou základnu. V tu dobu zde byla ústavní většina senátorů, kteří by radarovou základnu bez problémů schválili. Protože byl ale příliš slušný a protože se jedná o tak důležitou věc, návrh na doplnění programu nepředložil a nechal rozhodování na novém složení Senátu." (J. Juřenčáková z Klubu otevřené demokracie)
"Nikdo není neomylný. Nikdo z nás nemá patent na rozum. Cesta k poznání je složitá. Možná jsme jenom hračkou v boji mezi velkými hráči, já nevím. Ale při ratifikaci této smlouvy budu hlasovat tak, aby naši synové a vnuci nemuseli opět rukovat na vojnu. Budu hlasovat tak, aby bylo vidět, že jsme schopni plnit své závazky vůči společnému obrannému systému." (rovněž)
"Já mám spousty pochyb, ale myslím si, že i mnoho z vás má spousty pochyb a nejspíš pochybuje i zvolený prezident Obama. Ale já přesto budu hlasovat pro předložené smlouvy a řeknu proč. Možná, že má Jiří Dientsbier pravdu a že nakonec ten radar tady nebude stát, protože se zjistí, že není dost efektivní nebo že na něj není dost prostředků. A já si myslím, že přesto bude mít svoji cenu, jestliže těmto smlouvám řekneme ANO. Myslím, že se tím postavíme na vlastní nohy a zbavíme se historického mindráku, který se s námi vleče, za to, že nejsme schopni se v kritické situaci rozhodnout s určitou mírou odvahy." (P. Pithart z KDU-ČSL, místopředseda Senátu PČR)
"Ten radar totiž souvisí s Ruskem. Já nevěřím, že je namířen proti Rusku. Kdybych tomu věřil, tak bych pro něj nehlasoval. Souvisí s Ruskem potud, že Rusko nás skutečně pokládá - oni pro to dokonce mají termín - za „blízké pohraničí“. Oni se prostě nesmířili s tím, že my se tady budeme v budoucnu rozhodovat samostatně. (...) A my musíme tentokrát té ruské imperiální ideji, která nesouvisí se Sovětským svazem, s komunismem, je to prostě prastará ruská imperiální idea, že tam, kam jednou vstoupil ruský voják, je to provždy jejich. A my jim tímto naším rozhodnutím řekneme, že my už tam nepatříme. A bude to mít svoji cenu, jak říkal kolega Liška velmi výstižně, symbolickou, dokonce i když tam ten radar nebude." (rovněž)
"Já si nemyslím, že budeme pokládáni za nějaké horlivce nebo za nějaké snaživce, kteří naletěli. Budeme prostě těmi, kteří na výzvu spojence reagovali pozitivně, vyšli mu vstříc, a ať už to dopadne jakkoli, nás to v našem chabém sebevědomí pro budoucnost posílí. Zdá se mi velmi dobře komplementární to, co se teď děje kolem Lisabonské smlouvy u nás, a předpokládaná ratifikace těchto dvou smluv, to jde velmi dobře dohromady. A já věřím, že z toho vyjdeme s posíleným sebevědomím. (Bouchání do stolů senátorů ODS.)" (rovněž)
"Když tady někdo hovořil, a byli to asi tři předřečníci, o tom, že mandát od lidí k této věci skutečně mají až senátoři nyní zvolení, tak samozřejmě legislativně právně ho mají všichni, ale morálně si myslím, že ho skutečně máme my, co jsme byli zvoleni až v těchto volbách. Já vím, že se mnou nemusí určitá část souhlasit, ale myslím si, že to je naprosto jasné, to každý musí cítit. V naší kampani se o této otázce diskutovalo, v kampani před všemi volbami předtím se o tom vůbec nediskutovalo, protože prostě takové téma na stole nebylo. A jestli to nějaké vlády, i možná sociálně demokratická, někde diskutovaly, tak to byly jejich chyby, a já odpovídám, bych v žádném případě nepodpořil umístění radaru, pokud předtím by to nebylo věcí veřejnou a nebylo by to předmětem kampaně, kterou by mohli lidé hlasováním ve volbách prostě rozhodnout." (M. Štěch z ČSSD, místopředseda Senátu PČR)
"Do srpna letošního roku bylo opakovaně tvrzeno, že radar není v žádném případě namířen jakýmkoliv způsobem proti Rusku. A ejhle, stala se krize a konflikt Rusko - Gruzie. K tomu se teď tady nechci vyjadřovat, o tom se tady už diskutovalo. A najednou mnoho lidí začalo říkat, včetně vládních představitelů: vidíte, Rusko - Gruzie, potřebujeme radar. A i tady jeden předřečník řekne, a věřím, že to myslí upřímně, že radar není proti Rusku, druhý předřečník tady hovoří v celém svém vystoupení o tom, jak to Rusko je špatné. A každý, i pomalu hluchnoucí musí pochopit, že to proti Rusku v jeho mysli je." (rovněž)
"Další věcí je ta, že mnoho lidí, takových těch rozumných, středonázorových lidí byla toho názoru, že bychom skutečně měli počkat na novou americkou administrativu, to znamená na administrativu Baracka Obamy. Tady se vede diskuse, co kdo řekl, úplně se čeká na sebemenší návrh, aby se to mohlo použít k argumentaci pro nebo proti. Nebylo by seriozní ušetřit veřejnost těchto domněnek, těchto dedukcí, ale skutečně počkat. A pokud americká administrativa tímto směrem bude chtít jít, tak potom by se mělo jednat o tom, aby to bylo v rámci celého NATO a zejména evropského křídla, a je jiná situace. Já osobně chápu, že Spojené státy mají do určité míry strach, a pokud to bude prokázané, že chtějí, abychom i jako spojenci pomohli jejich obraně, tak nebudu na straně těch, kteří za každou cenu budou stát a budou říkat ne, ne, ne, ne. Ale já mám obavu, že to tak není, že to zatím je jenom hra určitých skupin, a do určité míry i těch skupin, které přivedly svět na pokraj hospodářské krize v současné době, protože vojensko-průmyslový komplex je skutečně významným hráčem i v jeho finančních transakcích." (rovněž)
"Myslím si, že i prosazení radaru, pokud se podaří v Poslanecké sněmovně a bude na bázi politické negativní motivace - ten pojem jsem nezavedl do politiky, ale zavedli ho někteří jiní - tak se může stát, že před příštími volbami do Poslanecké sněmovny, a už někdo to tady naznačil ve svém vystoupení, že se to stane jedním z hlavních témat. A samozřejmě, kdo se k této věci vyjádří, že třebas udělá všechno pro to, aby radar byl zrušen, může získat takové procento hlasů, že to může i vybočit z dnešních poměrů, na které jsme tady zvyklí a že to může napomoci i nárůstu nové silné skupiny lidí, která nebude chtít fungovat úplně v mezích demokracie, jak ji tady máme zaběhlou, kdy se sice napadáme, ale respektujeme, že jsme v mezích demokracie. Doufám, že mi rozumíte, co tím myslím, protože toto může být ten impuls, že to bude bez lidí o lidech a že to bude uděláno pomocí negativní politické motivace, chcete-li politické korupce." (rovněž)
"Jestli se v Česku prosadí radar tímto způsobem, jak tady předvádíme, a jak se předvádí i v Poslanecké sněmovně, je mi to líto, ale antiamerikanismus i v Česku bude narůstat. Uděláme Americe medvědí službu a mně to skutečně vadí. Já si myslím, že bychom měli jednat důstojněji a že bychom měli najít jinou metodu. Prostě nelámat to přes koleno, počkat si na výsledky nové administrativy, v rámci EU, v rámci NATO a pak se s chladnou hlavou rozhodnout. Prosím vás, nelámejme to přes koleno." (rovněž)
"Mnohým se obtížně vysvětluje, že toto vojenské zařízení není vnucené, že dokonce je umístěné za našich podmínek a že je to zařízení, které má sloužit k obraně té nejsilnější složky naší společné civilizace, našich řekl bych přátel ve zbrani. Protože jestliže padne tato civilizace, tak věřte, že padnou všechny ostatní. Je naším pudem sebezáchovy, abychom na dotaz našich přátel - a Cicero řekl, že přátele jistého poznáš ve chvíli nejisté, abychom jim umožnili, to znamená, my je přece nenutíme - Obamu a Američany - aby sem šli, aby sem šli hned zítra. To je jejich záležitost, ale to, že umíme vyjednat podmínky, aby nebyla omezena suverenita české země, abychom ukázali, že jsme si vědomi toho, že nás nějaký stát dvakrát v naší historii - a ne tak dlouhé - osvobodil a pomohl k osvobození od totality, tak že jsme ochotni jim vyhovět a stanovit si podmínky, za kterých zde mohou rozmístit detekční zařízení." (L. Sefzig z ODS)
"Já jsem hledal jeden vážný, velice vážný argument k tomu, abychom mohli našim přátelům říci ne, nejezděte do Čech, nerozmisťujte tam radar. Nenašel jsem žádný argument. Vyzýval jsem mnoho občanů, aby našli tento argument. Ten argument by byl totiž jediný, a to je, že známe jiný, levnější a efektivnější prostředek k obraně naší civilizace. Před nebezpečím, které zatím není, ale které jednou může být - plánujete 2012, že by mohly některé teroristické skupiny nebo skupiny, které hrozí, že by vytvořily a mohly použít balistickou střelu s náloží a vystřelit ji na náš civilizovaný svět, který miluje život, stejně jako někteří milují smrt a vidí ve smrti vykoupení a život po smrti za ten teprve správný. To je to, čeho se musíme bát, protože není takový žádný prostředek, zatím na něj nikdo nepřišel, takový prostředek, který by uchránil naši civilizaci. Tak se připojuji ke slovům pana místopředsedy Pitharta, že právě z důvodu slušnosti, elementární slušnosti, nemůžeme ten stát, který nás několikrát zachránil, minimálně dvakrát, pominu-li studenou válku, tak je to se studenou válkou třikrát, a uchovává zde demokratické principy, kterých naši občané mohou využívat. Tak si myslím, že prostě nelze se k nim otočit zády a říci jim ne, vy jste nám dobrý jenom tehdy, když my potřebujeme, ale když vy potřebujete, ač si to chcete sami zaplatit, tak máme obavy z toho, aby náhodou riziko nebylo příliš velké. To si myslím, že by bylo velice špatným signálem." (rovněž)
"Poprvé, co je Senát Senátem, zde zaznělo, že někteří kolegové mají, měli k něčemu mandát, a jiní ne. A dokonce zaznělo, což mi připadá úplně stejné a možná ještě horší, že někteří mají mravnější mandát než jiní, co tedy mají mandát nemravný. A to je velmi vážná věc. Za dobu, co je Senát Senátem, zažil už mnohé. Hádky, sprostá slova, dokonce tu někdo kouřil za tím pultíkem, ale nikdo zatím nikdy neřekl, že senátor by neměl mandát rozhodovat o čemkoliv, co se v Senátu projednává. Je to velmi nebezpečná tendence. A já prosím, jednak jako člověk patřící ke služebně nejstarším, a jednak jako předseda mandátového výboru, prosím všechny kolegy nikdy nezpochybňujme mandát svých kolegů. Všichni máme stejný mandát. Pokoušet se určovat, že druzí kolegové mají mandát menší nebo že ho nemají vůbec, nebo že ho mají méně mravný, je strašně nebezpečná tendence. Nedělejme to." (J.Pospíšil z ODS)
"Dneska rozhodujeme velkou důležitou věc. Když jsme tu seděli naposled ve složení ještě před volbami, tak jsme vyhověli žádosti, aby hlasování o obou smlouvách, jak hlavní smlouvě o radaru, tak o smlouvě SOFA, která bude upravovat budoucí pobyt vojsk, aby se k ní mohl vyjádřit nově zvolený Senát. Myslím, že jsme udělali dobře, ale nevidím žádný důvod, proč dnešní rozhodování jakkoliv dále odkládat." (A. Vondra z ODS, senátor a vicepremiér pro evropské záležitosti)
"Děláme to proto, že nás kdysi naši spojenci oslovili a po dlouhou dobu jsme důkladně a důsledně vyjednávali o těchto smlouvách. Nyní je máme na stole, jsou to kvalitně připravené dokumenty a myslím si, že s klidným svědomím pro ně můžeme zvednout ruku. Kdybychom to neudělali, kdybychom projevili jakoukoliv nerozhodnost, váhavost, jenom tím škodíme sami sobě, protože k důvěryhodnosti spojenců patří, že když něco podepíšeme - a vláda tyto smlouvy podepsala - tak za tím Česká republika bude i stát. Že se nám prostě dá věřit." (rovněž)
"Kdosi tu řekl, že má cenu zjistit, jakým směrem dneska vítr vane. Já si myslím, že Češi by se neměli na světové scéně projevovat tím, že takhle přijdou, nasliní prst, a teď koukají, jakým směrem vítr vane. A podle toho se zařídí. Pokud máme mít jistotu ve vlastní síly, pokud máme mít spolehnutí na své vlastní spojence, tak musíme stát pevně na zemi a prostě vědět, jaký vítr a odkud vane. Kdyby Masaryk ve svých kontaktech s W. Willsonem čekal na to, jak povane vítr, tak by nikdy nedosáhl toho, že W. Willson dal nezávislost našeho státu v první jeho novodobé historii jako součást svého čtrnáctibodového plánu. Masaryk nečekal, kam vítr vane. A já jsem si jist, že i tato horní komora našeho Parlamentu bude stát pevně a nebude také čekat, jak vane vítr. A udělá dneska jediné správné rozhodnutí, které udělat má. Čili sám za sebe i jménem vlády doporučuji schválit obě smlouvy tak, jak byly vládou navrženy a odmítnout veškeré pokusy toto rozhodnutí odložit. Děkuji." (rovněž)
"Jedná se o kontinuitu zahraniční politiky. Chceme-li být důvěryhodným partnerem v rámci nejen NATO, ale i Evropské unie, nesmíme připustit, abychom v zahraniční politice podléhali momentálním iracionálním pocitům, které jsou prezentovány jako tzv. vůle lidí nebo většinový názor lidí. Argumenty, které zdůrazňují výsledky průzkumů veřejného mínění, jsou produktem populistického vedení politiky. Zodpovědnost za dlouhodobá rozhodnutí strategického významu, rozhodnutí, která se týkají naší dlouhodobé orientace, nelze z každého z nás sejmout odkazem na pocity veřejnosti, která z podstaty věci nemá a ani nemůže mít dobré informace. My jako zákonodárci jsme měli možnost, dokonce povinnost seznámit se do hloubky s racionálními argumenty. Většina z nich ostatně zde už zazněla. Možná někdo z nás četl knihu Johna Kennedyho Profily odvahy. Pojednává o příkladech politiků nejen z historie USA, kteří dokázali v určitý moment prosazovat svůj názor, i když nebyli přesvědčeni o tom, že má většinovou podporu v daný okamžik. Možná někteří z nás i dnes stojí před takovým rozhodnutím projevit tu odvahu. Já bych vás chtěl vyzvat, abychom ji projevili, ti z nás, kteří ji potřebují, a dali znovu najevo, že naše rozhodnutí o vstupu do Severoatlantické aliance platí a potvrdili ho svým dnešním hlasováním pro přijetí těchto smluv." (R. Slavotínek z KDU-ČSL)
"Tady se mluví o tom, že naši američtí přátelé na nás něco chtějí. Kdo jsou to američtí přátelé? Já jsem strávil pět let svého života v různých obdobích ve Spojených státech, takže já znám své americké přátele a znám jich hodně. Takže u mne se nedá vůbec pochybovat o tom, že bych měl vůči Americe jakékoli negativní postoje. Já jenom nechci, abychom se tady my opírali a stavěli svou politiku na minulosti, která už i v Americe právě propadla. A tento systém, který se nám tady nabízí, není ničím jiným než jakousi malinkou součástí toho, co bylo dneska i v Americe poraženo. To je jedna věc. Druhá věc, která tady zazněla třeba u Petra Pitharta, že schválením této smlouvy posílíme naše svědomí. Ne, naopak, bude to jenom další důkaz toho, že nejsme schopni se postavit na vlastní nohy a musíme pořád hledat nějaké dubisko, ať už je na kterékoli straně. A třetí poznámka, velice krátká. My se musíme rozhodnout buď pro minulost, anebo pro to, a proto jsem navrhoval, abychom odložili jednání do konce příštího roku, jestli nám jde o skutečnou bezpečnost, kterou můžeme zajistit jedině společně a nikoli dvoustrannými akcemi, které jednání o naší společné bezpečnosti jenom poškozují a oddalují bůhvíkam do budoucnosti. Čili volíme mezi minulostí a mezi budoucností naší evropské a světové bezpečnosti." (J. Dienstbier z ČSSD)
"Myslím, že musíme právě nadále trvat na tom, že oba pilíře budou silné. Jak ten evropský, tak transatlantický. Z toho důvodu a s plnou odpovědností, co cítím jako ministr zahraničí za bezpečnost České republiky vás velice žádá, abyste souhlasili s těmi smlouvami, které zde předkládáme, a přispěli pro budoucnost, zabezpečení, jistotu v České republice. To je účel, na tom jsme pracovali, o tom jsem hluboce přesvědčen, že je to správná cesta, kterou dneska vykročíme. Děkuji za vaši pozornost. (potlesk poslanců ODS)" (K. Schwarzenberg)
"Co zaznělo nejvíce v debatě, ve které vystoupilo šest senátorek a patnáct senátorů, z čehož opakovaně vystoupili pan senátor Dienstbier, pan senátor Štěch, pan senátor Řihák dvakrát, a rekordman, paní senátorka Gajdůšková, třikrát. Zazníval tam především spěch, s jakým tuto smlouvu budeme schvalovat. Já přesně nerozumím tomu spěchu, když se o tom debatuje od roku 2006, navíc to bylo předloženo Senátu od vlády a my bychom to měli správně na první schůzi projednat. To jsme dokonce neudělali a odložili jsme to. A co zaznívalo nejvíc především z této strany spektra, že bychom měli nechat rozhodnout v referendu, protože 67 procent lidí není pro radar. Ubezpečuji vás, že kdybychom nechali lidi hlasovat o Senátu, tak bychom neměli kde diskutovat, protože Senát má důvěru v tuto chvíli něco nad 20 % obyvatel této země a nás by v referendu okamžitě zrušili, přesto si nemyslím, že Senát není významný. Je to významná komora a dnes máme šanci to prokázat." (T. Töpfer z ODS)
Jak se hlasovalo
Při samotném hlasování odmítli senátoři (pro bylo vždy pouze 32 senátorů z ČSSD a KSČM) nejprve Balínův návrh na podání smluv k Ústavnímu soudu a Dientsbierův návrh na odložení projednávání do 30. 12. 2009.
Pravicoví senátoři následně řečené smlouvy schválili.
Předseda Senátu PČR Přemysl Sobotka: "Budeme hlasovat odděleně v tom pořadí, jak to zaznělo. Nejprve budeme hlasovat o tisku 333, což je ve zkratce radar. (...) Budeme hlasovat o návrhu schválit.
Zahajuji hlasování. Kdo je pro schválení, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku. Hlasování č. 33 ukončeno, registrováno 81, kvórum 41, pro 49, proti 32, návrh schválen.
(...) Bavíme se o tisku 334, tak zvaná SOFA. (...) A nyní hlasujeme o návrhu schválit.
Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku. Hlasování č. 36 ukončeno, registrováno 81, kvórum 41, pro 49, proti 32. Návrh byl schválen. (Potlesk v pravé straně sálu.) Tím končím projednávání těchto dvou bodů. Děkuji oběma ministrům, děkuji zpravodaji, děkuji vám všem. V daném okamžiku končím naši 1. schůzi v 7. období." (Jednání ukončeno v 15.36 hodin)
Pro bylo 49 senátorů:
všech 36 senátorů ze senátorského klubu ODS (Milan Bureš, Pavel Čáslava, Pavel Eybert, Daniela Filipiová, Tomáš Grulich, Jan Hálek, Zdeněk Janalík, Liana Janáčková, Tomáš Jirsa, Vítězslav Jonáš, Tomáš Julínek, Tomáš Kladívko, Jaroslav Kubera, Jiří Liška, Bedřich Moldan, Jan Nádvorník, Jiří Nedoma, Jiří Oberfalzer, Petr Pakosta, Alena Palečková, Jiří Pospíšil, Luděk Sefzig, Vlastimil Sehnal, Zdeněk Schwarz, Přemysl Sobotka, Jiří Stříteský, Pavel Sušický , Richard Svoboda, Karel Šebek, Miroslav Škaloud, Jiří Šneberger, Tomáš Töpfer, Alena Venhodová, Václav Vlček, Alexandr Vondra a Jiří Žák),
všech 7 senátorů ze senátorského klubu KDU-ČSL (Jiří Čunek, Václav Jehlička, Adolf Jílek, Václav Koukal, Ludmila Müllerová, Petr Pithart a Rostislav Slavotínek)
a všech 6 senátorů z Klubu otevřené demokracie (Jan Horník, Jana Juřenčáková, Soňa Paukrtová, Igor Petrov, Karel Schwarzenberg a Jaromír Štětina)
Proti bylo 32 senátorů:
všech 29 senátorů ze senátorského klubu ČSSD (Miroslav Antl, Ivo Bárek, Jiří Bis, Jiří Dienstbier, Hana Doupovcová, Vladimír Dryml, Alena Gajdůšková, Petr Guziana, Jan Hajda, Marcel Chládek, Miloš Janeček, Jaromír Jermář, Karel Kapoun, Karel Korytář, Miroslav Krejča, Jiří Lajtoch, Pavel Lebeda, Miroslav Nenutil, Eva Richtrová, Jiřina Rippelová, Josef Řihák, Božena Sekaninová, Radek Sušil, Jaroslav Sykáček, Milan Štěch, Pavel Trpák, Otakar Veřovský, Petr Vícha a Dagmar Zvěřinová)
a všichni 3 senátoři z KSČM (Vlastimil Balín, Marta Bayerová, Václav Homolka)
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář