Práce do 1. soutěže - PODZIM
Takže konečně tu máte práce do soutěže na téma Podzim. Dvě básničky a dvě povídky. Doufám, že bydete náležitě hlasovat, kdo se vám líbí nejvíce a do příští soutěže se zapojíte s námi. Tak hezké počteníčko
1.Marina
Jednoho dne na podzim jsem si vyšla ven se svým pejskem, kolii Jessem. Byl nádherný podzimní den. Kolem poletovalo barevné listí, slunce svítilo a poslední ptáčci zpívali. Jessiho jsem pustila aby se trochu proběhl a mířila jsem si sednou na nedalekou lavičku. Když jsem za sebou uslyšela kroky ani jsem tomu nevěnovala pozornost, v parku chodí hodně lidí. Zvláštní, že jsem dneska ještě nikoho nepotkala, ale to je jedno. Došla jsem k lavičce a sedla jsem si. Měla jsem možnost tak pohlednout na onu osobu, co šla za mnou. Byl to nějaký starší muž, asi se šel jenom projít. Když došel k lavičce, na které jsem seděla, pohlédl na mě a sedl si vedle. Bylo mi to trochu nepříjemné, proč si jen nesedl někam jinam?
,, Nevíš kolik je hodin?“ Leknutím jsem sebou trhla, to ten muž na mě promluvil. Začali se mi třást ruce, ale vytáhla jsem mobil a řekla mu že jsou čtyři. Jesse ke mně přiběhl s klacíkem v puse, tak jsem mu ho vytrhla a hodila někam mezi stromy. ,, To je tvůj pes? Je moc hezký.“ Zase na mě mluví!! Už mě to začíná štvát, to si nemůže hledět sebe? ,, Ano je můj.“ Odpověděla jsem se sarkastickým podtónem, doufám že pochopil, že mi má dát pokoj. ,, A jak se jmenuje?“ No to snad není možné! Ten chlap je nějaký divný radši už půjdu. ,, Jmenuje se Jesse.“ S těmito slovy jsem se zvedla a začala jsem Jesseho volat, ale Jesse nikde. Otáčela jsem se pořád dokola a volala ho, jenže on nikde. Kde se zase poděl. A zrovna teď. ,, Ten tvůj pejsek je ale neposlušný, asi se ti někam zaběhl, nechceš ho pomoct hledat?“ Ten chlap se zvedl z lavičky a stál přímo za mnou. ,, Ne, děkuji, já to zvládnu.“ Dala jsem se do rychlého kroku co nejdál od něho. Ale pořád jsem slyšela kroky za sebou, šel za mnou. Rozběhla jsem se a volala, doslovně řvala Jesseho. Kroky pořád za mnou, Když jsem se otočila vidím, že ten chlap míří dlouhými kroky pořád za mnou, listí se kolem něj jen vířilo. Okraj parku se blížil a Jesse pořád nikde. Navíc už se začalo smrákat, teď se stmívá strašně brzo. V běhu jsem začala vytahovat mobil, abych se podívala kolik je hodin, případně zavolala domů. Ale mobil mi vyklouzl z ruky a spadl na zem.,, Neeeee!“ Rychle jsem ze zohnula a začala sbírat dílky na které se mobil rozpadl. Ohlédla jsem se za sebe a zamrazilo mě, ten chlap byl asi jenom 5 metrů ode mě a usmíval se. Klem mě nebyl nikdo, koho bych požádala o pomoc, jen já a on….
V zádech ucítím palčivou bolest. Když otočím hlavu vidím znovu ten usmívající se obličej. Mé tělo dopadne na hromadu barevného listí, které se pomalu barví mou krví. V dálce uslyším psí štěkot. ,,Jesse….“ Vykřiknu z posledních sil. Po chvíli ke mě doběhne velká chlupatá koule. Nejdřív pořádně zaštěkal na toho chlapa a ten se dal na úprk. Jesse na nade mnou sklonil a začal mi olízávat tvář. Jeho smutné psí oči byly to poslední co jsem ve svém životě viděla.
2. Radka
Je listopad,
máš tento měsíc rád?
Padá listí,
žluté i hnědé.
3. Sharon
Sice se ze svým otčímem neusmířila,ale ví že bratr jí má rád a dělá si o ní starosti. Dívka byla nad svým činem tak zamyšlená,že neuslyšela nikoho jen podzimní vichřici.
4. Martina
Babí létaje tu zas,
Tohle je už dávno pas.
Cesty jsou pořád teplé,
Přišlo září a pak říjen,
sladký nektar pořád pijem.
V listopadu listí spadne,
Teplé oblečení zase vytáhnem,
ruce do svetru protáhnem.
Na zimu se netěšíme,