Letos se proti naší partě postavila příroda i nutnost shánět obživu, jedeme jen já a Láďa. A jelikož nám to chtělo zkazit i počasí, vyrazili jsme radši už v pátek odpoledne. Cesta ubíhala klidně, jen posledních 40 km byla už tma. Při tankování jsme poslechli radu domorodců a jeli přes vodní nádrž Slezská Harta (prý je lepší cesta). Ve vsi hned za křižovatkou na mě spolujezdec blikl dálkovým, tak jsem poslušně zastavila a ptám se, „jedu blbě“ odpověď „ne, ale nic nevidím“. Plexi jeho přilby bylo pokryto plynulou vrstvou zbytků hmyzu, který posbíral na hrázi a ještě úspěšně rozmázl, v domnění, že si to otře. Tož jsem i já pochopila, že to co mi před chvílí naráželo do štítu, nebyl liberecký déšť. Těsně před cílem nás ještě zastavila policejní hlídka, prý jsme první motorky, které jim kdy zastavily (…no a my jsme chtěli vědět, jestli jedeme dobře).
V cílové vesničce na naše SOS bleskově reagovala Raduš a za pár minut jsme již u nich pili večerní kávu. Ovšem byl to „******* hotel u R/R“ (Robin/ Raduš) s obsluhou – na co si vzpomeneš, to dodáme. Další dopoledne bylo „zdravící“ s postupně přicházejícími členy party, kteří s námi odpoledne vyrazili na Praděd. Bohužel počasí nepřálo tomuto nápadu. Na počátku slunce, pak zataženo a nakonec mlha, která přešla v déšť, tak jsme se občerstvili v lázeňském městečku Karlova Studánka a pak to otočili dom (ale i tak jsme se pěkně projeli).
V neděli jsme měli v plánu Slovensko. Počasí se ve 4 ráno umoudřilo, no až na ten studenější vítr, tak jsme v šest vyjeli dle připravené trasy. Zaparkovali jsme pod Děmenovskou ledovou jeskyní, vydrápali se pěšmo nahoru a prolezli ji - samozřejmě s průvodcem. Pak jsme okoukli vodní nádrž Liptovskou Maru, v Kolibě jsme se posilnili a vydali na zpáteční cestu. Po 530 km jsme v deset večer sklouzli ze sedel u „7*R/R“. Potmě zaparkovali motorky málem až do čerstvě narovnaného dřeva (sakra, ráno tu ještě nebylo). Zkousli připravenou večeři a zalehli do připravených postelí - moc díky za tu péči.
V pondělí jsme navštívili s menším blouděním okolo N. Jičína Pustevny a Rožnov, zpátky jsme se projeli již potřetí po nové silnici kolem vodní nádrže na Ostravici a večer nás domácí vzali na malou projížďku do jedné z okolních vesnic na zajímavý ohňostroj. A protože jsme po návratu dost dlouho klábosili při slivovičce, další den jsme radši vyrazili až po desáté (vše ok, jen stabilita byla jemně narušena). Prohlédli jsme si Opavu, objevili jsme tam i motobar. Z Heraltické křižovatky jsme po zbytečném hledání v mapě (cesta je totiž značená) vyrazili k Arboretu Nový Dvůr. Je tu „v kleci“ vystavena živá nejstarší dřevina světa (tento druh dokázal přežít miliony let až do dnešní doby). Cestou jsme ovšem narazili na dřevěný větrný mlýn. Vypadalo to jako část skanzenu, nikdo to nehlídal, nikdo nechtěl vstupné – nás i osazenstvo auta, které zde již stálo, to docela šokovalo.
Po vynikajícím obědě v hospůdce u Arboreta se s námi jeli projet Robin s Raduš. Nejdřív jsme se stavili u kámošů na odpolední kávě a pak pojezdili v blízkém okolí. Robin nás zavedl na utajenou zříceninu hradu, tak pro zlepšení kondičky jsem se tam vyškrábala hned dvakrát (teda spíš zapracovala skleróza – my nahoře a foťák dole). U nedalekého rybníka jsme zas chvilku rušili rybáře (ani se nezlobil a popovídal si s námi).
Dovolená je fuč a nastal den odjezdu, rozloučili jsme se s tímto krajem výletem na Slezskou Hartu – tentokrát za denního světla. Dokonce jsme zde narazili na člověka, který se účastnil stavby a tak si o tom s námi popovídal.
Po návratu jsme se rozloučili s tím úžasným sedmi hvězdičkovým ubytováním u Robina a Raduš. Na památku nám předali "řád střelců" a my jsme vyrazili směr Liberec. Hezké počasí nás provázelo až do Turnova, pak čím blíž Liberec, tím hnusněji a jen jsme doma vybalili věci z motorek, začal slejvák – no jo, jsme zas holt doma.
Tak najeto celkem cca 1760 km, vytvořen rekord 530 km za jeden den a můžeme plánovat příští dovolenou.
PS: Republika je fakt malá. Robina jsme „málem přejeli“ v nedalekém Českém Dubu ani ne po 30ti hodinách od rozloučení v Opavě. Vraceli jsme se tudy z rodinného výletu a on tam byl pracovně. Setkání bylo nenadálé, ale o to veselejší. Takže zdravíme kámoše z Opavska!!!