Protože nedělní vyjížďka nevyšla z důvodu špatného počasí, byla navržena Ady náhradní v pondělí. Láďa a Bóďa se nemohli zúčastnit a tak jsme se s Ady rozhodly vyrazit samy. Ady prý sebou vezme „balíka“  z Hejnic. Ve 13.30 hodin Máša dorazila, jak slíbila do Raspenavy,  Ady ještě pobíhala v domácím oblečení po ulici s pejskem, kterého potřebovala někam umístit. Po jejím převlečení jsme s Ady objevily v kůlně motorčičku, jak si tam pěkně spinká (viz foto). Ady ji zkusila nastartovat, ale ona nic. Spinkala dál. Tak přispěchal na pomoc Felda a milou motorčičku napojil na dobíječku. Po hodině a půl ji Ady zkusila nastartovat, ale motorčička zase neé. Tak jsme čekaly další hodinu. „Balík“ z Hejnic se zatím uložil ke spánku. A my jsme v mezičase probíraly naše choroby a novinky. Vše špatné je vždy pro něco dobré. No a světe div se, v půl čtvrté si odpočatá motorčička dala říci a zavrčela. Pak jsme ji společnými silami vystrkaly na vzduch a hurá do Hejnic, kde nasedl „balík“. Pokračovalo se směr Rokytnice. Na Smědavě jsem upozornila Ady na černé mračno, do kterého se řítíme, ale Ady prohlásila: „Felda říkal, že nebude pršet a ten se nemýlí!“. A tak jsme pokračovaly do temnoty. U restaurace, která byla jako vždy zavřená, již počalo trochu pršeti. No a bylo dilema. Rychle se vzdálit, nebo někde přečkat. Tak jsme zajely do centra na náměstí, kde Máša obalila svoji motorku egelitem – páč nemá ráda mokrou sedínku! V místní hospůdce se dozvídáme, že pro bezlepkáře nemají nic k jídlu (ať zhebnem hlady), ba ani nevědí co to je bezlepková dieta. Asi je to i uráželo. Tak si Máša dala Turka ve smrdutém hrnečku (zřejmě mejou nádobí v místním potoce) a k  tomu vlastní sušenku, Ady si dala rozpustko v obdobném hrnečku. A „balík“ limonádku. Mezitím mraky odpluly směr Liberec.  Na zpáteční cestě se naše cesty rozdělily. Máša chtěla jet jinou cestou zpět a Ady potřebovala odložit „balík“ v Hejnicích. A tak Máša jela domů přes Jilemnici, stočila to na Turnov, přes Hrubý Rohozec (tam už měly zavřeno) do Jenišovic a dále do Hodkovic s osvěžovací minizastávkou na Záskalí a přes dlouhý Most do rodných Rochlic. Natočila tak nějakých 150 km.  Byla to moc pěkná vyjížďka navzdory počátečním svízelům. Hlavně vyšlo počasí.  Přikládám pár foteček s detailem růžových pout na řidítkách motorky Ady.

                                                           Případné čtenáře zdraví Máša