Tak po třech letech jedem poprvé na tuhle akcičku. Dle původního plánu jsme měli já a Láďa na Kunratické nabrat Mášu a v Desné na pumpě Ady. Ale protože se ozvala Lucka z Boleslavi, byl sraz na pumpě u Čermáka na kraji Liberce. Trošku mi kazila náladu noční směna před jízdou, ale počasí po ránu docela šlo. Na pumpu těsně přede mnou přijel Láďa a tak jsme využili čas na čajíček. Pak smutná zpráva od Máši – nejedu, zdravotní problém. Smůla, ale Lucka s kámošem dorazila přesně a těsně po nich i Jířa. Tak hurá do Desné. Tady jsme čekali na pumpě na Ady a zároveň seznamovali s partičkou z Tanvaldu, se kterou jsme zatím komunikovali pouze přes internet (asi byli zklamaní, že nás je málo – zato jich bylo dost a tudíž, kdo si je má všecky zapamatovat). 

Letos naší partě není asi dáno jezdit pohromadě. Z pumpy odjíždíme bez Ady, ale cestou do kopce jsme je potkali, takže se k nám za chvilku připojili. A tedy zas jen na chvilku – jeli poněkud vlastní styl, chvíli za námi, chvíli před námi – asi proto, že neřídila Ady. Budeme jim ty křidýlka lásky muset poněkud zkrátit, protože v této fázi jsou pro vyjížďky nepoužitelní.

Nám se s Tanvalďáky jelo bezvadně. Ve Vrchlabí nás pořadatelé kolem podia navedli na místečko k zaparkování. Lidí a motorek všude mraky. Našly jsme se s Ady a po kafi v hospůdce zamířili ke kostelu, u kterého hlídkoval dokonce i Krakonoš. Uvnitř kostela bylo již poněkud přelidněno, tak jsme to jen omrkli a čekali s kámoši venku. Do toho klídku mi volá Máša – je mi líp, tak jsem tady, no věřili byste tomu? Ráno je na umření a za tři hoďky je za námi. Mezitím jsme se dohodli s Giovanym, že se vyjížďky nezúčastníme a že nás vezmou na Sejfy, ať trefíme pak v srpnu na Motobabky. Máša souhlasila (Ady s kámošem odjeli hledat jiný útulný kout). Ještě jsme se pozdravily s Harleyáky a pak šli nastartovat stroje. Máša si nás vychytala při výjezdu z náměstí, takže jsme byli komplet. Pak jsme poněkud nabourali  na křižovatce hromadnou vyjížďku. Při odbočování vlevo jsme urvali  s sebou kus hada (cca asi 50 motorek) z té vyjížďky. Velitel to zjistil a zastavil na pumpě, odkud je poslal zpátky, nadšeni zrovna nebyli, ale nezabili ho. Tak jsme po chvíli pokračovali již sami. Celkem nečekaně jsme dorazili k hospůdce. Vypadalo to, že nefunguje, ale napojili a nakrmili nás. Nenápadné místečko, ale příjemné – už se těšíme na léto. Po jídle jsme se rozloučili s Tanvalďáky a vyrazili k domovu. Teda trošku oklikou, zastavili jsme v loukovském muzeu na kafe, poklábosili na sluníčku s majitelem a chlapi zatím opravili jeden stávkující blinkr.  Při cestě k Turnovu jsme se trošku neplánovitě vyskytli na Kozákově, Láďa se tam již několikrát chtěl trefit, dnes nechtěl a šup byli jsme tam. Takže krátký oddych a pokračujeme do Turnova, kde jsme se rozloučili s Luckou a jejím průvodcem a vydali se opravdu už k domovu.

Závěr: vyjížďka nádherná, ujeli jsme cca 200 km, noví kámoši bezvadní, snad se s námi moc nenudili – dík všem zúčastněným!!!