Ať děláme, co děláme zase jsme na to zůstali sami - tož LáďaGPS, Jířa s Janičkou a já.

1. den   Vyrážíme v 7.30  a už je teplo, takže ženem, ať jsme co nejdál, než bude nesnesitelně. Dobrý, jen před Mohelnicí jsme narazili na frontu aut, která neměla začátek. Představa slunečného grilování  nás donutila k prokličkovat 2km dlouhou frontou až na vrchol. Závist řidičů aut byla asi velká, ale naštestí nám nebránili, takže děkujeme. Pak se povedla kratičká zajížďka po silničních vlnovcích před Rýmařovem. Tady se  můj  tichý Vorvan začal měnit na drnčící plechovku - asi se cosi vyklepalo u výfuku, ale to počká. Po uvítání u Raduš, jsme se jeli osvěžit k vodě. Někteří z nás to měli i s rozcvičkou. Tam si totiž jen tak lehla Láďova mašinka - prý proč stát, když my taky u vody ležíme (nic se jí naštěstí nestalo).

2. den   Jeli jsme se koupat do Frýdku Místku. Jířa prohlásil, že na  koupák trefí, když ho dovedem do Frýdku. Takže Láďa opět velitel a my za ním - pohoda. Kousek před tím Frýdkem byla směrovka na přehradu o které se Jířa nezmínil. Jirka sice blikal dlouho - rád, ale jako informaci pro Láďu naprosto zbytečně. Tož on přímo a my vpravo, a pak hned vlevo a z mostu jsme koukali, kdy se vrátí. Páč dlouho nic, Jířa vyrazil za ním, vyšlo to přesně - minuli se krásně. Také naše usilovné mávání na mostě evidentně nechal  Láďa bez povšimnutí. Dalších 10 min. jsme s Janičkou čekali na návrat červené motky abychom ji zaměřili zpět na Ostravu.  Po dalších 15 min. se v dálce konečně objevily dvě námi očekávané motky. HURÁ... - no co to je 45 min. proti 6ti hoďkám koupání.

3.den   Mračí se počasí, vyrážíme na obhlídku rozpadlého dřevěného mlýna a k arboretu Nový Dvůr na oběd, ten se pak snažíme rozchodit po pěšinách arboreta. Pak honem ke grilu a  taky trošku po moravsku popíjíme. Veselou zábavu obstarává Jířa a Raduš s jejich nekonečnou zásobou fórů a veselých příhod. Dokázali nás bavit více než 6 hodin, ale pak jdem radši na kutě, abychom načerpali síly na zítřejší cestu domů.

PS: ... a to ještě neušíme, jak moc jí bude potřeba

4. den  Cesta domů = začíná bez deště, pak okolo Štenberka první sprcha. Do Mohelnice jsme zas skoro uschli, takže mohlo být dobře. Ovšem nad Mohelnicí nás vítá obloha v podobě černé deky a není kam uhnout a začíná  to na nás z mraků valit . Opět jsme si zahráli kličkovanou a v tom mokru o hodně těžší. V tom slejváku není vidět na 20 m, brzdit se nedá a díry mezi auty se hledají blbě. Přežili jsme to všichni a sešli se na pumpě v Litomyšli. Déšť kousek před Hradcem opravdu skončil, tak jsme vyměnili mokré svršky za suché rezervy a vyrazili na poslední úsek. Byl nejhezčí - nejsušší a nejteplejší. A teď už jsme doma v horké, ale opravdu hodně horké vaně. No to teda byla cesta.

PS: ... až na ten závěr fakt 1200 suprových kilásků - opět jsme byli jak v ráji s pečovatelkou Raduš a je jen škoda, že s námi nemohla pojezdit víc.

A Raduš ...  kdy už konečně taky k... přindeš k nam, víš bez Tebe to je na p....???