V každé přirozené potravině jsou její složky ve vzájemně harmonickém poměru důležitém pro trávení. Jednotlivé složky se vzájemně doplňují. Například ke strávení pšeničného zrna jsou nepostradatelné otruby, protože obsahují mj. vitamin B a vápník, potřebné při trávení škrobu a cukru, které najdeme uvnitř zrna. Když vitamin B a vápník schází, musí je dodávat tělo z kostí a zubů, a tím je oslabuje. Nastává porucha rovnováhy. Zákon přírody žádá, aby potrava zůstala ve své přirozené podobě neloupaná, nerafinovaná, nekonzervovaná, ušetřená vysokých teplot. Tento zákon je vytrvale porušován při průmyslové výrobě potravin. V cukrovarech, při výrobě řepného bílého cukru v něm zůstávají už jen uhlohydráty. Dvacet až třicet prvků, součástí cukrové řepy, případně třtiny, jsou při výrobě odstraněny. Po jídle se cukr dostává velmi rychle ze střev do krve a odstraňuje únavu. To je výborné, jen kdyby uvedený stav trval delší dobu. Jenže v krátkém čase dochází k větší únavě až ochabnutí. Při náhlém zvýšení hladiny krevního cukru (glukózy) nad normál, nastává zvýšený přísun inzulínu do krve, což způsobí nepřiměřeně velký pokles glukózy a v důsledku toho opět zvýšení únavy. Po požití cukru má člověk pocit rychlého nasycení. Rafinovaný cukr však neobsahuje vůbec žádné enzymy, vitaminy, ani minerální soli, proto sice povzbuzuje, ale také  škodí. Co dělat proti takové opakované únavě? Troška čokolády anebo sladkého nápoje sice rychle pomůže, ale dostáváme se do začarovaného kruhu. Játra rychle pošlou glukózu z pamlsku do krve a tím způsobí příjemný osvěžující pocit. Jedy se chovají podobně. Jednou cigaretou nebo šálkem kávy dosáhneme obdobného účinku. Lidské orgány takové znásilňování vydrží dost dlouho, ale nakonec se vyčerpají a už nejsou schopny reagovat normálně. Následují civilizační nemoci. Známý americký lékař Dr. Quinley píše o nezbytnosti zákazu výroby a dovozu bílého cukru, stejně jako heroinu. Další lékař Dr. Walker ve své knize „Jak zůstaneme mladí“, potvrzuje následek stálého požívání bílého cukru obdobně jako u omamných jedů. Někdo může namítat, že bílého cukru konzumuje pouze malé množství. Bílý rafinovaný cukr je však obsažen v mnoha potravinách, téměř v každé potravinové konzervě. Průměrná denní spotřeba cukru je přibližně čtvrt kilogramu na osobu. Není správné darovat, zvláště starším lidem, dort nebo bonboniéru jako projev lásky a pozornosti. Tím jim totiž jenom pomůžeme k rychlejšímu podlomení zdraví.

Ožebračování organizmu o vápník cukrem je zvláště škodlivé u dětí, u nichž se nedostatek vápníku projevuje zubním kazem. Přesto k celospolečenské škodě  pod vlivem masivní reklamy děti rády konzumují limonády, sladkosti, cukrovinky - potraviny s obrovským množstvím energie. To vede k hyperaktivitě dětí a mladistvých a druhotně k dalším psychickým problémům. Pro mnohé je to návyková vstupní brána do světa alkoholu, tabáku a drog. Místo sladkostí by děti měly dostávat hodně ovoce, především jablka, ořechy, oříšky, slunečnicová a dýňová semínka, máčená obilná zrnka, syrové ovocné šťávy, syrové mléko, mrkev, celozrnný chléb. Dobrým příkladem nám může být finský národní xylitolový program slazení cukrem z březové šťávy. Chemická sladidla zdraví nechrání, na rozdíl například od cukru z rostliny Stévie, která je až 300krát sladší než bílý rafinovaný cukr.

Nedostatek vápníku a minerálních solí, mj. v důsledku nadměrného požívání bílého cukru zvyšuje náchylnost k mnoha typům onemocnění. Objevují se bolesti hlavy, únava, přecitlivělost, sklon k depresi, zapomnětlivost, zácpa, ochabnutí potence, zubní kaz, onemocnění kloubů a páteře, neurózy, duševní choroby a z nich plynoucí sebevraždy. Můžeme se tedy domnívat, že bílý rafinovaný cukr škodí podobně jako alkohol, drogy, tabák.

             Užitečnost této jinak hygienicky nezávadné potraviny hodnotí SPCN známkou 5. Nedostatečná znamená nedostatečnou hodnotu pro ochranu zdraví.

Doplnění článku v září 2018 o podrobnější vysvětlující informace, ze kterých je vidět badatelský pokrok.

CUKR JE SKUTEČNÝ POTRAVINOVÝ DÉMON

Pro zdraví srdce je mnohem nebezpečnější než tuky a cholesterol. Ministerstvo zdravotnictví USA uvádí, že do roku 2000 obyvatelstvo vykazovalo spotřebu cukru 34 kg za rok. Začátkem 21 století to už bylo 41 kg za rok a ke konci roku 2011 to bylo 71 kg za rok. To odpovídá 14 pětikilovým sáčkům na každého občana včetně dětí.

V Anglii spotřebuje statisticky průměrný občan 238 lžiček cukru každý týden. I když se snažíme konzumovat méně obyčejného cukru, moštů nebo medu, obezita je stále častější. Polovina Angličanů má nadváhu a 26% je obézních. Na jejich léčbu se ročně vynakládá 5,1 mld. EUR. Způsobuje to vzrůstající spotřeba cukru, zejména toho, který je skrytý v potravinách. Obsahují jej prakticky všechny průmyslově zpracované potraviny včetně chleba, a to i když je vyráběný z celozrnné mouky, též jogurty, omáčky, atd.

      Zvýšená spotřeba cukru může způsobovat prudké výkyvy hladiny cukru v krvi. Nejdříve pocítíme příliv energie a posléze o to větší únavu a malátnost.

Existuje závislost na cukru? Položme si několik otázek.

1.     Je vám zatěžko projít v supermarketu kolem pultů s cukrovinkami a nic si nekoupit?

2.     Přepadne vás někdy neodolatelná touha dát si dávku něčeho sladkého?

3.     Máte nějaký každodenní rituál spojený s cukrem? Třeba dát si v určenou denní dobu kousek něčeho sladkého?

4.     Pokud jste absolvovali 24 hodin bez cukru, objeví se u vás symptomy „zlomu“ jako bolest hlavy, náhlé změny nálady nebo malátnost?

Jestli jste odpověděli kladně na víc než jednu otázku, máte závislost na cukru. Jak tato závislost vzniká?

Potravinový koš průměrného konzumenta

Návyk na cukr lze získat poměrně snadno. Ze snímků mozku pořízených magnetickou rezonancí v době jídla je vidět, že cukr stimuluje náš mozek stejným způsobem jako kokain. Jakmile se sladká látka dostane do kontaktu s jazykem, zvýší se přítok krve do mozku a tvoří se dopamin. Totéž se děje při konzumaci alkoholu nebo drogy. Podívejme se, kolik cukru může sníst statisticky průměrný konzument za den. Čísla v závorkách odpovídají množství lžiček cukru obsažených v potravinách.

Snídaně

Kaše, jejímž základem je pšenice (2) s mlékem (1,5) pomerančový džus (5)

Oběd

Sendvič s kuřecím masem (3) sklenice koly (10,5) čokoládový zákusek (5,5)

Přesnídávka

Jablko (3)

Večeře

Pohár vína (1), polotovary (3)

Celkové množství cukru je v tomto případě 34,5 čajových lžiček. Podle dietologů je doporučená dávka 6 čajových lžiček pro ženy a 9 pro muže. To jsou šokující čísla. Důležité je vědět, že cukr se přidává do mléka, dokonce i do chleba a téměř do všech polotovarů.

            Výzkum dále potvrdil, že konzumace zmrzliny, cukrovinek, čokolády nebo sladkých limonád vede k toleranci na cukr a touze po neustálém zvyšování jejich dávek. Cukr zvyšuje tělesnou hmotnost a nebezpečí srdečních příhod. Další problém je doprovodné zvyšování hladiny inzulínu, který má negativní vliv na tkáně organizmu.

Co je ještě horší, že cukr navíc vyživuje rakovinové buňky. Využívají jej dřív než ostatní tkáně a svaly. Rakovinové buňky tak kradou cukr zdravým orgánům. Některé typy zhoubných nádorů mají inzulínové receptory, které používají ke svému růstu.

Cukr a únava

Konzumace cukru působí příliv energie po dobu několika hodin. Pak přichází únava, protože cukr naruší orexinový systém v mozku. Orexin je molekula podobná proteinové molekule, která ovládá široké spektrum našich stavů od spánku po hlad. Lidé s nízkou hladinou orexinu trpí často narkolepsií (často zaspí) a otylostí. Zvýšenou únavu se snažíme zahnat něčím sladkým. Výsledkem je nadváha a kruh se opět uzavírá.

Inzulín odpovídá za hromadění, glykogen naopak za spotřebu.

Cílem jejich spolupráce je udržet hladinu cukru v krvi v hranicích vymezených přírodou tak, aby látková výměna v organizmu probíhala hladce a bez komplikací. Nevyužitý inzulín se nachází v epicentru mnoha civilizačních nemocí. Hlídáním hladiny inzulínu snižujeme riziko vzniku nejen srdečních onemocnění, ale vysokého krevního tlaku, diabetu, problémů s vaječníky, zánětlivých onemocnění a dokonce rakoviny.

            Pro lepší pochopení funkce inzulínu uvedeme příměr se školákem. Dítě přichází domů a sní jablko. Hladinu cukru v jeho krvi to nepatrně zvýší. Slinivka na to reaguje tvorbou malé dávky inzulínu. Inzulín obalí nadbytečný cukr a dopraví jej ke svalům. Dítě jde ven, jezdí na kole, běhá nebo provozuje jinou fyzickou činnost, v důsledku které jej svalové buňky spálí, dokonce víc, takže hladina cukru je pod normálem. To je vynikající. Dítě jde domů a nají se. Hladina cukru se dorovná. Tak to má správně být u ideální látkové výměny.

U dospělých to probíhá většinou tak, že si po ránu dají Caffe Latte a sladkou kalorickou cereální tyčinku. Hladina cukru v krvi se prudce zvýší. Slinivka vyrobí odpovídající velké množství inzulínu ve snaze co nejrychleji odčerpat cukr z krve a dopravuje jej co nejdříve ke svalům. To by nevadilo, jenže svalové buňky jej na rozdíl od našich celodenně fyzicky pracujících předků odmítají přijmout, protože dnešní člověk většinou celý den sedí a jeho fyzická námaha spočívá v klikání počítačovou myší. Když přijede domů autem, usedá na gauč a kliká TV ovladačem. Svalové buňky kladou inzulínu odpor a tomu nezbývá než svůj náklad odvézt jinam. Jako první k tukovým buňkám, které jej s radostí přijímají. Po nějaké době se pod tlakem vzrůstajícího množství cukru dostavuje inzulínová rezistence. Nyní je hladina cukru zvýšená, protože se nemá kam přemístit a zvýšená je rovněž hladina inzulínu. Tak se náš konzument ocitá na cestě k cukrovce. Vysoká hladina inzulínu, nikoli cholesterolu může zužovat cévy. To zase vede ke zvýšení krevního tlaku, protože srdce nyní musí vynaložit větší námahu, aby protlačilo krev skrze zúžené cévy. Inzulínovou rezistenci má 70% lidí s vysokým krevním tlakem. Inzulínová rezistence způsobuje rozvoj vysokého krevního tlaku, diabetu a otylosti, tedy nejdůležitějších faktorů vzniku srdečních onemocnění. Skupina nemocí, na které má inzulin významný vliv se nazývá CHAOS (anglická zkratka z počátečních písmen těchto nemocí).

            Otázka. Jak poznám, jestli jsem rezistentní vůči inzulínu? Když přistoupíme ke stěně a dotkneme se břichem stěny jako první částí těla, máme s největší pravděpodobností inzulínovou rezistenci. Většinou se to stává mužům s obvodem beder přes 100cm a ženám přes 90cm. Za posledních 10 let se inzulínová rezistence zvýšila o 61%. Něco se s ní však dělat dá, protože je vratná.

            Cukr má odpovědnost za ještě další proces v organizmu a tím je glykace (glikirovanie).

Glykace

Glykace je to, co se děje, když se molekuly cukru lepí na různé vazby a hromadí se v nevhodných místech na jednom místě za druhým. Jak víme, cukr je lepivý. Vzpomeňme na cukrovou vatu. Bílkovina je naopak hladká a kluzká. Tato kluzkost jí umožňuje hladký pohyb uvnitř buněk a tak jim pomáhá pracovat efektivně. Jestliže máme v organizmu nadbytek cukru, začíná se potkávat s molekulami bílkovin a na konec se s nimi spojí. Tyto bílkoviny jsou nyní glykované. Jejich molekuly jsou příliš velké a příliš lepivé, aby mohly procházet zúženými cévami a kapilárami včetně mikrocévek ledvin, očí, chodidel. Zejména z tohoto důvodu jsou diabetici vystaveni velkému nebezpečí rozvoje onemocnění ledvin, problémů s viděním, amputací prstů, chodidel a dokonce celých dolních končetin.

            Bílkoviny obalené cukrem jsou toxické a snižují efektivitu práce celého buněčného mechanizmu. Škodí celému organizmu a oslabují imunitní systém. Vědci označili tyto lepivé bílkoviny zkratkou AGEs (z anglického advanced glication products, produkty pokročilé glykace). Závěr je takový, že jejich zvýšená koncentrace v krvi vyvolává zánětlivé stavy vnitřních vrstev výstelky cévní stěny a znehodnocování cholesterolu. Teprve ten je potom škodlivý.

Je špatné sníst mnoho cukru?

Obyčejný stolní cukr sacharóza se skládá ze dvou prostých cukrů z glukózy a fruktózy ve stejném poměru, které se však z hlediska využitelnosti organizmem zásadně liší. Glukózu může využívat libovolná buňka organizmu. Fruktóza je naproti tomu metabolický jed. Proto bychom se při konzumaci sladkostí měli mít na pozoru před fruktózou.

            Organizmus využívá glukózu a fruktózu zcela odlišným způsobem. Glukóza se přes krevní řečiště dostává rovnou do buněk, zatímco fruktóza putuje přímo do jater. Je to právě fruktóza, která ovlivňuje konečné produkty glykace (AGEs) 7 x více než jiné látky. Fruktóza se téměř okamžitě mění na tuky (triglyceridy). Fruktózu zpracováváme a využíváme nikoli jako uhlovodany, ale jako tuky. Fruktóza je hlavním zdrojem nahromaděných tuků v játrech nazývaného steatóza, lidově ztučnělá játra. Zde vychází najevo úzká souvislost mezi ztučnělými játry a inzulínovou rezistencí. Jakmile se v játrech začnou hromadit tuky, nacházíme ve stádiu inzulínové rezistence.

Chcete-li sledovat jak se skupina pokusných zvířat stává rezistentní vůči inzulínu, stačí je krmit fruktózou. Uvidíte, jak se jejich játra stanou ztučnělými. Když je budete krmit zvýšenými dávkami, bude to už za týden. U běžných dávek srovnatelných s běžnou dnešní lidskou spotřebou to bude za několik měsíců.

          Jednomu pokusnému dobrovolníku dávali ve Švédsku fruktózu odpovídající 8-10 sklenicím sycené limonády. Inzulínová rezistence se u něho rozvinula již za několik dní a zvýšily se rovněž triglyceridy.

Něco úplně jiného je fruktóza v ovoci. Například ono zmíněné jablko obsahuje fruktózy jen málo. Navíc obsahuje mnoho vlákniny, která zpomaluje vstřebávání uhlohydrátů a snižuje inzulínovou reakci.

          Ovšem fruktóza z ovoce zkoncentrovaná do sirupů a poté doplňovaná prakticky do všech potravin chlebem počínaje, přes pečivo a hamburgery až po sušené snídaně a přesnídávky, to je něco zcela jiného.

Co je tedy nutné vědět

1.     Největší podíl na rozvoji civilizačních nemocí má cukr, který je mnohem nebezpečnější než tuky.

2.     Cukr se podílí značnou měrou na zánětlivých procesech výstelky cév a tak dochází k jejich ucpávání.

3.     Cukr je hlavním spojovacím článkem mezi cukrovkou druhého typu, otylostí, zvyšováním krevního tlaku a cholesterolu, jako výsledek metabolického syndromu.

4.     Cukr a zpracované uhlohydráty vyvolávají růst triglyceridů, jako důležitého faktoru rizika vzniku srdečních onemocnění.

5.     Pokud se cukr spojí s bílkovinou v krvi, vzniknou toxické molekuly nazývané AGEs, konečné produkty zvýšené glykace.

6.     Tento proces poškozuje i cholesterol, který potom způsobuje zánětlivé procesy a nakonec řadu chronických onemocnění.