Jdi na obsah Jdi na menu
 


23. 11. 2008

Den šestý-17.listopadu 2008

 
 
Již dlouho byla plánována akce na další víkendový den,při němž mělo dojít k dalšímu čištění zabetonované 46ky za hřbitovem,nakonec jsme se sešli až 17.11.2008 o státní svátek.
 
Začátek akce byl kvůli krátícím se dnům stanoven na osmou hodinu ranní.Sešli jsme se, dá se říci, již ve standardní sestavě: Martin, Jarda, Aleš, Marcel a o 10 hodině se k nám připojil i Martin Nič.
 
 Od minulé akce bylo vše vyrubané vynošeno a tak se dala betonová krusta i nadále pohodlně odbourávat i ze spodní strany.  Oproti minulým akcím se Jardovi podařilo sehnat velice výkonný ventilátor, který vydatně pomáhal odsávat zvířený prach v objektu. Rekonstrukce se zatím ukázala jako nejnáročnější, neb jak sám Aleš, který se již podílí na čtvrtém čištění  zabetonovaného bunkru, konstatoval: “46 je ještě hůře znehodnocena než známé déčko v Karlštejně“. Nezbývá než souhlasit. Kolem poledne se podařilo oddělit pravou týlovou stěnu od betonové krusty v plném profilu a nadále se mohlo sbíjet směrem ke střílně.Tak se Martinovi Ničovi podařilo odhalit po 70 letech část vnitřní střílny a byla z toho ohromná radost v celém týmu dříčů. Tímto se vlila všem nová krev do žil a pokračovalo se dále v čištění střílny. Do 15 minut už byla celá střílna vyčištěna a bylo zjištěno, že není ani moc orezlá. O půl jedné se přišla podívat Martinova dívka Kačenka s pejskem Nellinkou, která svojí psychickou podporou povzbuzovala kluky až do konce akce.
Průběžně se vynášelo ven kamení a sut´, která se neustále vršila pod nohama sbíječů.
Postupně se oddělila krusta zálivky i z levé strany, čímž veškeré zabetonování  již drželo jen zapřeno o periskop a roh střelecké místnosti. Tak se pobyt pod krustou a jakékoli vynášení suti  stalo životu nebezpečné.
Bylo rozhodnuto oddělit periskop od zálivky a pak srazit zbytek na zem. Lehce se to řekne, ale horší je to udělat. Nikomu se k několik tun vážícímu monolitu, který hrozil zřícením moc nechtělo. Nakonec se přihlásil Martin R., že vše dokončí.  Byla sepsána závěť, odkazující majetek členům klubu a Kačence. Pak Martin zmizel v útrobách a bylo slyšet jen sbíjení. Podařilo se oddělit periskop, ale ten přerostlej šutrák zel stále na svém místě a jen se smál naší námaze. Nakonec Martin znechucen opustil bunkr a nastoupil Jarda s palicí, že vše ukončí jak na zabíjačce. Z útrob se ozývalo zlověstné dunění, nakonec se vypotácel i vysílený Jarda se slovy“nejde to a já už nemam sílu“. Žezlo převzal Aleš , který několika mocnými údery palicí trápení ukončil. Pak se již monolit rozdrtil na menší kusy a začalo se uklízet. Hodinky zlověstně ukazovali 16 hodinu a začalo se rychle stmívat.
 
 Na závěr musím jen konstatovat, že  to byla zatím nejnáročnější akce, nejen kvůli počasí ale i pro naprosté vyčerpání pracujících. Tímto patří všem jen dík za dobře vykonanou práci.
 

Náhledy fotografií ze složky 46 listopad 2008