Muzikál ve Státní Opeře
Když nevíte Kudy a Kam…..
S mojí polovičkou Aničkou chodíme často na kulturní akce – divadlo, opera, sem tam koncert nebo festival a teď jsme zašli na muzikál.
Vstupenky jsme kupovali už na jaře a chtěli jsme z toho udělat rodinnou akci – my dva, Aničky mamka se sestrou a moje mamka. Vstupenky byly hned vykoupené, takže jsme stihli zabukovat lístky jen taktak. Věřili jsme, že tento muzikál bude slibná akce – dílo od takové dvojice jako je Hapka, Horáček a ještě ve Státní Opeře- to zkrátka nemůže být špatné.
Dočkali jsme se a hudební dílo se přiblížilo. Název Kudykam se omílal v novinách i v televizi, ale nějaké kritiky jsme nebrali vážně, protože každému se všechno líbit nemůže. Mamka Aničky si kritiku přečetla a rozmyslela si svou účast a sestra Lída zase nemohla kvůli něčemu jinému, takže jsme zůstali jen s Aničkou a mamkou. Nakonec mamka vzala svého přítele Jirku a jeden lístek se prodal u Aničky v práci.
Dali jsme si sraz hodinu a půl před představením v pizzerii na Václaváku. Já kvůli tomu jel z práce brzy, abych stihl i večeři a ještě jsem se převlíkal do obleku, protože jsem očekával, že Kudykam bude srovnatelný s operou a navíc oblek se pro prostory ve Státní Opeře jednoduše hodí.
Možná bych měl napsat obsah díla, abych přiblížil, o čem píšu. Ale nemůžu. Ne že bych nechtěl, ale prostě já nevím, o čem muzikál byl. Málokteré dílo nebo představení už na začátku dokáže tak vyděsit chaosem na podiu, řečí a zpěvem, kterému není rozumět, i když je všechno v češtině, a tak málo zaujmout, jako se to povedlo Horáčkovi s muzikálem Kudykam. Už od samého začátku jsem z představení vnímal pouze vedro a tvrdou sedačku, ale ze samotného zpěvu jsem si neodnesl nic zvláštního. Nebyl to jen můj pocit, ale i ostatní vnímali zpěv a pobíhání po podiu spíš jako nácvik základní školy na poplach. Zpěváci, kteří hlas měli, nebyly slyšet kvůli hlučnější hudbě a bouchání nohou do prkenné podlahy, a naopak ti, kteří neměli být možná slyšet vůbec, měli chvilky, že byli slyšet právě jen oni, ale to mohli pozvat mě. Takový hlas mám taky.
Představení trvalo tři hodiny s jednou pauzou uprostřed. Nevím, zda byla horší první nebo druhá část. V podstatě byly stejné. Jestli jsem měl chuť v první části odejít nebo usnout, v druhé části jsem chtěl pouze už jen odejít. První třetina druhé části po přestávce byla podle mého výsměchem divákům, ostatním muzikálům a neadekvátní k prostředí, ve kterém si Horáček usmyslel svoje dílo realizovat. Herci v převlecích dupali a pobíhali po podiu, jak když si lokli šaratice, jejich zpěv se ztrácel v hluku z orchestřiště a nebýt toho, že občas řekli, kdo je kdo, myslím, že by nikdo v celé Státní Opeře nepoznal, že to jsou jakoby ptáci nebo kočky. Spíš převleky působily dojmem, že tam běhají skinheadi a bezdomovci. Takové dílo si myslím, by se hodilo spíše někam na alternativní divadlo nebo na rychlestouknuté podium ale ne do Státní opery.
Přečkali jsme celé představení, aniž bychom měli pocit kulturního vyžití nebo že bychom si odnesli nějaký zážitek alespoň z kousku muzikálu. Ale takové kousky tam prostě nebyly. Bylo to nudné, fádní, bez vtipu nebo tragiky. Některé kousky možná měly působit vtipně, ale vyzněly spíš trapně a nevhodně. Navíc se autoři nevyhnuli ani vulgaritám, které také působily jak výstřel v pustině a jediné, co v člověku probudily, byla ještě větší chuť odejít.
Myslím, že jsem horší kulturní akci ještě nezažil a souhlasím s těmi kritikami, které vypluly ještě před tím, než jsme se tam vydali. Opravdu to nestálo ani za to, aby se člověk na takové místo připravoval s večerním oblekem nebo tam vůbec šel. Závěrečné tleskání obecenstva bylo spíš jen vynucené. Nevěřím, že v tom sále byl někdo, komu se to líbilo. Když jsem viděl obličeje starších lidí po představení nebo v přestávce, dost se divím, že se Opera nevylidnila během hraní.
Jestli měl Kudykam obsadit nějakou příčku v muzikálech a jim podobným dílům, pak věřím, že obsadil až to poslední možné místo a ostatní autoři mohou směle tvořit další muzikály a nemusí se bát možného fiaska, protože horší mohou být těžko. Ale nelituji toho, že jsme tam šli. Jednak jsme nemohli tušit, že Kudykam bude až tak špatný, a zatím nám kulturní akce vyšly všechny, ale prostě máme srovnání a můžeme říct, že jsme to viděli a nemusíme tápat v temnotách, jestli to nakonec přeci jen nebylo dobré a kritiky lhaly. Nelhaly. Skutečně to bylo velmi nudné a špatné.